Soužití s headshakerem
I z toho nejzdravějšího koně se jednoho dne může stát headshaker. Začíná mu nepříjemné nebo možná i velmi bolestivé období života a jeho majiteli martyrium vyšetřování, pátrání, přemýšlení a zkoušení různých způsobů pomoci...
V návaznosti na článek "Když koně hází hlavou" jsem se rozhodla, že přispěji s mými bohužel poměrně bohatými zkušenostmi týkajícími se soužití s headshakerem.
Coral je valach ČT, kterého jsem si koupila před dvěma roky v červnu jako čerstvě tříletého, naprosto zdravého koníka. Schválně byl kupován právě v létě, aby se projevy případných alergií na mouchy, pyly a podobné problémy mohly projevit a nepodstupovala jsem tedy riziko kupování zajíce v pytli.
Bohužel se to zcela nepovedlo, protože už po dvou měsících (srpen) ze dne na den přišlo házení hlavou v plné síle. Od té doby hází hlavou neustále, kromě zimy (vypozorovala jsem jako stěžejní teplotu pod 10 °C).
Stačí krátké zahřátí (chvíle krokování, stres), při letních teplotách není nutná ani dlouhá zahřívací fáze a házení je na světě. Projevuje se čím dál silnějším házením hlavou, jak postupně nabývá na razanci, tak kůň dupe předníma nohama, vyskakuje, snaží se zalézt do křoví nebo o něj alespoň otřít nos, roluje se, vzteká se a stresuje se (silné pocení) a díky tomu zakopává a stává se nebezpečným sobě i jezdci (bohužel už i upadnul, naštěstí jen při vedení na ruce). V takovou chvíli není schopný se ovládat. Nejsilnější problém cítí pravděpodobně v oblasti pysku a nozder, protože s nimi neustále hýbe, poškubává a snaží se je otřít o cokoliv, co je poblíž, klidně si je rozedře do krve o beton, po kterém je táhne. Zaznamenala jsem u něj i slabý bezbarvý výtok z nozder.
Hlavou hází v jakémkoliv počasí od jara do podzimu, nezáleží na tom, zda je na venkovní jízdárně, v terénu nebo na hale, jestli na něm sedím, nebo je na ruce nebo úplně na volno. Veškeré vybavení jsem vyloučila hned na začátku, zároveň vyloučen i problém s jezdcem. I když se někteří lidé ve stáji stále snaží prosadit myšlenku, že je to způsobeno mou neklidnou rukou, není to příliš pravděpodobné - vzhledem k faktu, že to dělá i ve volnosti nebo na ohlávce, s jinými jezdci a nedělá to v zimě.
Co všechno jsme bezúspěšně vyzkoušeli:
- změna vybavení, jezdce
- kontrola zubů a jejich úprava
- prohlídka uší, očí, nosní dutiny
- kontrola pitného režimu (kvůli dostatku elektrolytů)
- Zyrtec a kortikoidy pro vyloučení alergie
- analgetická mast na oblast nozder/pysku
- Equiwinner - anebo tonoucí se stébla chytá (naštěstí peníze ihned vrátili, když to nepomohlo)
- repelenty
- homeopatika
- návštěvy chiropraktika...
Jediná věc, která nám pomáhá (většinou), je kombinace masky proti mouchám a síťky na nos (velice doporučuji značku Equilibrium, která se v ČR neprodává, ale nejlépe sedí a kůň přes ní může v pohodě dýchat, je dokonce povolená i na drezurních závodech v UK). Nepomáhá sice vždy (minulý rok po dvou měsících přestala fungovat), ale zlepšuje příznaky natolik, že kůň není zcela nejezditelný.
Mrzí mě jediná věc a tou je přístup velkého množství koňáků, kteří odmítají jakékoliv teorie o nemoci/syndromu, která není zcela probádaná a není tak přesně vysvětleno, proč se kůň chová takovým způsobem. Stojí si slepě za svým názorem, že je to zlozvyk, který se zlomí, nebo za názorem, že je tedy chyba v jezdci, a neposlouchají jakékoliv logické argumenty. Dokáže to člověku hodně zkazit náladu, když se marně snaží udržet svého koně alespoň v nějakém minimálním provozu a jeho naděje je denně snižována dalšími a dalšími záchvaty divokého házení hlavou a frkání.
Momentálně stále bojuji s tím, jestli je rozumné se vůbec snažit o jakékoliv byť minimální zaměstnávání koně, nebo situaci vzdát a prohlásit ho oficiálně sekačkou na trávu a poslat ho na pastviny, kde ho nikdo nebude trápit ježděním. Nerada bych mu ubližovala, ale zároveň mi přijde strašné odepsat koně do důchodu již v 5 letech, obzvášť když je jinak zdravý jako řípa a navíc velice nadaný. Třeba se prostřednictvím diskuze nebo e-mailů dozvím další nápady a triky, které ještě můžeme vyzkoušet, než boj definitivně vzdáme.
Přikládám i fotografie s jednou z našich sítěk na nos a model na celou hlavu, pro představu :)
S pozdravem
Monika Procházková a Coral
Galerie
V roku 2017 sa ťažko schvátila moja kobyla Salta (a to v krátkom časovom slede už druhý raz). Tentoraz mala postihnuté všetky štyri kopytá. Hrozivo…
Jarní vrchol porodů je za námi, letošní nové životy jsou ve velké většině již na světě a vesele si užívají zelené travičky v pastvinách a především…