Jak moc je důležité se před fyzicky nebo psychicky náročným dnem pořádně vyspat, to nám bylo vštěpováno už od dětství. Pokud se například dost nevyspíte před půlmaratonem nebo důležitou zkouškou, dobře víte, že riskujete, že budete neteční, nesoustředění – zkrátka úplně „grogy“. Proč by se váš kůň měl cítit jinak, pokud po něm chcete podávat výkony po probdělé noci?

Dnes se podíváme na výsledky výzkumu americké oftalmoložky Dr. Labelle, která odpovídá na otázku, zda jsou modroocí koně náchylnější k nemocem očí než ti, kteří mají oči hnědé.

Na jaře jsme zde prosili čtenáře, aby nafotili kopyta svých bosých koní a zaslali fotografie Petrovi Soukupovi, který se rozhodl udělat malý průzkum, jak to vypadá s kopytními úhly v naší kotlince. Vzorek nebyl velký, nicméně zde jsou slíbené výsledky... a povídání o kopytním úhlu.

Každý ví, že jednou ze základních podmínek dobrého zdraví koní je pobyt na čerstvém vzduchu se svými stádovými kolegy. Odpovídá to té nejpřirozenější přirozenosti tohoto živočišného druhu. Bohužel – v civilizaci není nic snadné a bez rizik, ani to vypuštění koní do „zdravého výběhu“. Co když tam o své zdraví přijdou? Nebo lépe – co udělat, aby byl pobyt ve výběhu pro koně skutečně zdravý?

Koním do hlavy nevidíš... Asi tak by se daly společně charakterizovat dvě etologické studie, které zkoumaly, jak moc je psychický stav koně a člověka "stejný". Takže, přitahují se protiklady, nebo je naopak lepší, když je člověk a kůň jedna duše?

Proč arabští koně kralují ve vytrvalostních disciplínách a quarteři mají naopak největší akceleraci? Za předpoklady stojí více faktorů, jedním z těch důležitých jsou typy svalových vláken, které koně predisponují k určité disciplíně.

Každý jistě chceme, aby náš kůň byl pro práci pod sedlem či ze země dobře naladěn, aby nás poslouchal, ideálně aby nás rád poslouchal. Někdo přijde na to kouzlo, jak toho docílit, sám díky svým zkušenostem a empatii. A jiným třeba pomohou výsledky některých nových výzkumů, které byly prezentovány na letošní výroční konferenci ISES…

Současné výzkumy přinášejí zajímavé výsledky - někdy předvídatelné, jindy zcela překvapivé. Tak třeba: Kdy bude koně více bolet šlehnutí bičíkem? Jaká podsedlová dečka lépe tlumí tlak? Ochrání vás reflexní výstroj před "příliš blízkým setkáním" s řidiči aut na silnici? Tyto a mnohé další výzkumy představila letošní konference ISES.

Červencové číslo Equine Veterinary Journal přineslo zajímavou studii kolektivu pracovníků Veterinární fakulty University v Sydney, věnovanou často diskutovanému tématu vlivu účasti dvouletých koní v dostizích na délku jejich dostihové kariéry.

Výzkumy zabývající se praktickými a mnohdy palčivými tématy jezdeckého sportu jsou mnohdy to, po čem mnozí volají. Mohou potvrdit – nebo vyvrátit – tradovaná tvrzení často spočívající na víře či subjektivních pocitech. Podívejme se, s čím přišli odborníci na 9. konferenci ISES; děláme „to“ správně, nebo se vloudila chybička?

Vědci izolovali a kompletně rozluštili genom 700 000 let starého koně, jehož kosterní pozůstatky našli v kanadské věčně zmrzlé půdě (permafrostu).

Není to tak dávno, co jsme se na Equichannelu otřeli o problematiku hmotnosti jezdce vzhledem k hmotnosti a stavbě těla jeho koně. Věrohodných výzkumů je málo a všechny výpočty nakonec stejně jsou možná ještě méně než jen orientační. Dnes vám ale představíme výzkum, který by mohl v pátrání vhodného zatížení koně přinést nové světlo.