Autorem obou článků, které vyšly v časopise The Horse, je Ch. Lesté-Lasserre.

Máme tady něco pro dámy. Myslíte si, že záleží na vaší osobnosti, pokud si chcete se svým koněm vybudovat dobrý vztah? Podle nedávno ukončeného výzkumu to tak asi bude. Ukázal totiž, že ženy, které se svojí osobností shodují s osobností svého koně, budou s ním mít pravděpodobně také lepší vzájemný vztah.

Inga Wolframm, PhD, lektorka jezdeckých volnočasových a sportovních aktivit na univerzitě aplikovaných věd Van Hall Larenstein v holandském Wageningenu, přestavila výsledky své studie na 8. konferenci ISES, která se konala v červenci loňského roku v Edinburghu.

„Z výsledků výzkumů prováděných na lidech víme, že charakterové vlastnosti ovlivní způsob, jak bude člověk komunikovat s jinými lidmi," vysvětlovala. „Trenéři a sportovci s podobnými povahovými rysy budou mít lepší vztah než ti, jejichž osobnosti si nepasují. To stejné platí i pro životní partnery. Výzkum ukázal, že tuto skutečnost lze aplikovat i na psy a jejich pány. Takže jsem chtěla vědět, jak to bude u koní a jejich jezdců."

Studie I. Wolframm spočívala v dotazníku, který se „jako virus" šířil po Facebooku mezi holandskými koňáky ve věku od 18 do 70 let. Dotázané ženy měly vyjmenovat 15 svých charakterových rysů (například popudlivost, temperament, ohleduplnost, vůdčí schopnosti). A „protože koně nemohou vyplňovat dotazník", chtěla Wolframm po dotázaných ženách, aby vyjmenovaly také 15 odpovídajících charakterových rysů u svých koní (například emoční reaktivita, schopnost se učit, schopnost mít rád, družnost i to, jak si myslí, že je jejich kůň schopen spolupracovat). Nakonec se ptala, jak by vyhodnotily dotázané ženy svůj vztah s koněm, jako málo, středně nebo hodně kvalitní.

Z došlých odpovědí bylo 2525 vědecky spolehlivých a podle statistických analýz z nich vyplynulo, že vztah mezi jezdcem a koněm je tím silnější, čím více se podobají jejich charakterové rysy.

V dobrých vztazích se například setkávala jezdcova „živost" s koňskou „schopností se učit" a mírou „družnosti". Úroveň popudlivosti jezdců se zase setkávala s mírou „emoční reaktivity" koní.

„V průměrných vztazích byly sice nějaké souhlasné vlastnosti, ale nikdy jich nebylo tolik, jako ve vztazích dobrých," řekla Wolframm. „A u dvojic, které měly špatné vztahy, si vlastnosti obou aktérů vůbec neodpovídaly. Skutečně se tedy zdá, že bychom mohli říct ´vrána k vráně sedá´, i když se jedná o jiný živočišný druh než o vránu."

Je však třeba si uvědomit, že tato studie nevycházela z profesionálních, objektivních hodnocení charakterových vlastností. Spíš spočívala na sebereflexi; na tom, jak dotázané ženy posuzovaly samy sebe, své koně i své vztahy s nimi, upozornila Wolframm. Je proto možné, že dobrý vztah může ovlivnit způsob, jakým vnímaly osobnost svého koně i svoji vlastní. Nebo to, jak vnímaly sebe samotné, mohlo ovlivnit interpretaci vlastností koní i jejich vzájemný vztah. Dalším omezením studie byla i skutečnost, že se jí zúčastnily pouze ženy využívající sociální sítě.

„Osobnost samozřejmě není jediným kritériem dobrého vztahu," dodala Wolframm. „Ten také závisí například na schopnostech jezdce a fyzických možnostech koně. Osobnost však jistě bude přinejmenším důležitým faktorem toho, jak si jezdec se svým koněm sedne, a ženy by na to měly brát ohled, až si budou pořizovat svého koně."

Ch. Lesté-Lasserre: Study: Match Personalities for Strong Horse, Woman Bond, TheHorse 2012.

Vždy se říkalo, že koně dokážou vycítit, jak jsou lidé kolem nich nervózní nebo naopak klidní. Touto teorií se nedávno zabývala i skupina vědců.

Na již zmíněné 8. konferenci ISES přednášela i Katrina Merkies, PhD, profesorka z ontarijské univerzity. Uvedla, že koně volně vypuštění do kruhové ohrady reagují rozdílně na klidné a nervózní lidi. A co je zajímavé - nejklidněji se chovají vedle těch nejstresovanějších osob.

„V moderním západním světě se koně stali společníky - a dokonce ještě více, kamarády," prohlásila Merkies. „Ještě žhavějším tématem je však terapeutické využívání koní, takže je důležité vědět, jak budou tato zvířata reagovat na lidi, kteří na ně nejsou zvyklí nebo se jich dokonce bojí."

Merkies a její kolegové během uvedené studie posuzovali 10 koní (valachy chladnokrevného typu, kteří byli na lidi zvyklí) a 16 lidí. Nejdříve každého člověka požádali, aby vyhodnotil, jak se cítí při pobytu s koněm, na stupnici 1-10, kde 10 představuje maximální strach z koní. Merkies do pozorování zapojila i dvě fyzicky stresované osoby zvyklé na koně (těsně předtím prošli intenzivní fyzickou zátěží), aby mohla posoudit reakce koní na jedince ve fyzické nepohodě vedle jedinců v nepohodě psychické.

Potom testovala reakci každého koně na každého člověka. Vždy nechala jednoho koně po dobu 5 minut na volno v kruhové ohradě s jedním člověkem. Náhodně vybraný člověk stál se zavázanýma očima uprostřed ohrady, aby nemohl mít s koněm vizuální kontakt. Po těchto 5 minut sledovali vědci chování koně, měřili tepovou frekvenci koně i člověka a sledovali i nahrávali různé fyzické reakce koně.

Merkies zjistila, že čím je člověk nervóznější, tím nižší má kůň tepovou frekvenci. A během sledovaných pěti minut tepová frekvence koně klesala, pokud byl v ohradě s nervózní nebo fyzicky stresovanou osobou. Pokud však byl s člověkem klidným, tepová frekvence koně během sledované doby stoupala. Když byli koně s nervózními lidmi, měli také tendenci držet hlavu níž a méně se pohybovat.

„Koně mají obrovskou intuici a mohou velmi dobře vycítit emoční stav člověka," řekla Merkies. „Možná je to způsobeno jejich stádovým pudem, díky němuž se cítí silní, když jich je více pohromadě."

Tato studie byla prvním krokem ve sledování reakcí koní na emoční stav lidí a budou ji následovat další výzkumy zabývající se reakcí koní na pohybující se a aktivní lidi v různých situacích.

„Tato studie ukázala, že to, že je člověk v přítomnosti koní ve fyzickém nebo psychickém stresu, pro něho neznamená zvýšené (bezpečnostní) riziko," řekla Merkies. „To může být velmi zajímavé zvláště v oblastech využívajících hipoterapie."

Ch. Lesté-Lasserre: Study: Horses More Relaxed Around Nervous Humans, The Horse 2012.