Sebekontrolu lze definovat jako schopnost odolávat impulzům a pudům ve prospěch dlouhodobých cílů. „Jedinci s vyšší schopností sebekontroly se mohou lépe adaptovat na měnící se prostředí a optimalizovat své rozhodování,“ uvedla doktorka Désirée Brucksová, PhD, z Institutu pro chov zvířat a genetiku Univerzity v Giessenu v Německu.

 „Tento aspekt chování proto může být velkým přínosem pro koně, kteří často čelí různým náročným situacím vyžadujícím rychlou adaptaci, jako je výcvik, přesun do nových stájí, účast na závodech a show a tak podobně,“ dodala doktorka Brucksová.

Umění seberegulace v sociálních skupinách

„Lidé, šimpanzi, psi a kočky… ti všichni disponují sebeovládáním. Je tomu tak pravděpodobně proto, že pro lovce může být užitečné vydržet a počkat si na něco většího nebo lepšího,“ vysvětluje Brucksová. „Býložravé zvíře – jako je kůň – ale schopnost seberegulace příliš nevyužije. Obvykle totiž žere to, co má volně přístupné přímo před sebou. Schopnost sebekontroly by však mohla být užitečná v rámci sociálních vztahů ve skupině. Příklad? Kůň může získat lepší seno, pokud vydrží počkat, než dominantní kůň opustí balík sena, na místo toho, aby žral sice ihned dostupné, ale zabahněné a ušlapané seno.“

„Většina majitelů koní se ale domnívá, že jejich koně – zejména ti, kteří jsou v rámci výcviku motivováni krmivem – nejsou schopni čekat.“

Nový test sebekontroly pro koně (a ostatní býložravce)

Doktorka Brucksová a její kolegové Anna Härterichová, MSc, a Uta König von Borstel, PhD, chtěly zjistit, zda koně jsou schopni sebeovládání, a proto vyvinuly test – vyčkávací hru – který je na míru šitý velkým pasoucím se býložravcům.

V rámci testu stojí kůň volně za pevnou bariérou, člověk má v každé ruce dva různé pamlsky. Pokud kůň sežere jeden pamlsek, člověk druhý pamlsek odstraní. Později člověk drží oba pamlsky, ale pouze jednu ruku přiblíží až k tlamě koně a to tak, že preferovaný pamlsek zůstane viditelný, ale mimo dosah. Cvičitel postupně začne držet atraktivnější pamlsek – buď chutnější pamlsek, nebo větší množství stejného pamlsku – po delší dobu, než jej dá koni k dispozici. Kůň se tedy musí rozhodnout: vzít si méně atraktivní pamlsek okamžitě, nebo počkat, až mu bude předložen jiný?

Doktorka Brucksová a její kolegové v rámci výzkumu vyškolili jezdce a majitele 52 koní různých plemen tak, aby tito mohli své koně optimálním způsobem otestovat. Aby se minimalizovala možnost ovlivnění koní pohledem lidí, měli lidé při výcviku nasazeny sluneční brýle.

Někteří koně jsou trpěliví, jiní se nemohou dočkat

„V průměru byli koně účastnící se experimentu schopni čekat až asi 13 sekund, než dostali chutnější pamlsek, a až asi 15 sekund, než dostali větší množství stejného pamlsku. Na individuální bázi vykazovali koně různé reakce. Někteří byli impulzivní a odmítali čekat, byť dvě sekundy. Jiní ale byli schopni čekat na lepší odměnu až 30 nebo 40 sekund. A dva z nich čekali celých 60 sekund," přiblížila průběh experimentu doktorka Brucksová.

„Doba, po kterou byla většina koní ochotna čekat, nás překvapila. Na základě znalostí z ekologie krmení koní bychom očekávali, že koně vzdají čekání mnohem dříve, jednoduše proto, že sebekontrola není v potravinovém kontextu pro koně potřebná: potravu najdou téměř kdekoli a obvykle nemusí na něco čekat," dodala doktorka Brucksová.

Obecně platilo, že koně, kteří vydrželi čekat nejdéle, byli ti, kteří měli tendenci se vypořádat s čekáním tak, že projevili určité specifické chování, jako je hrabání do země nebo okusování hran stáje. Kromě toho se ukázalo, že koně, kteří měli k dispozici objemové krmivo ad libitum, byli schopni čekat déle než ti, kteří byli krmeni omezeným množstvím objemového krmiva ve stanovených intervalech během dne. „Koně, kteří dokázali odvést svoji pozornost od odměny, dokázali odolávat pokušení déle,“ vysvětlila doktorka Brucksová.

Překonání očekávání

„Schopnost sebekontroly koní nekorelovala s očekáváním jejich majitelů a jezdců. Většina majitelů byla totiž velmi překvapena, když viděla, jak se jejich koně v testu chovali. Pro majitele a jezdce by mohlo být užitečné, pokud by si tento experiment se svými koňmi vyzkoušeli. Provedení tohoto jednoduchého testu je samo o sobě zajímavé, protože odhaluje zcela novou stránku osobnosti koně, se kterou se majitelé koní pravděpodobně ještě nesetkali,“ doplnila doktorka Brucksová pro The Horse.

„Vzhledem k tomu, že mnoho předchozích studií doložilo, že majitelé koní jsou schopni správně posoudit osobnost koně a předvídat jeho reakce v behaviorálních testech, byl tento výsledek skutečně překvapivý. To ale ukazuje, že chování koně a kognitivní výkon v nových behaviorálních testech není vždy v souladu se zkušenostmi majitelů z každodenního tréninku,“ dodala doktorka Brucksová.

Výhody sebekontroly u koní

Sebeovládání může být pro koně užitečné, a to zejména ve stresových situacích, protože schopnost sebeovládání snižuje impulsivitu. Lepší sebeovládání by proto mohlo být ve vztahu člověk/kůň přínosem – koně by mohli být méně reaktivní ve stresových situacích (vydrželi by čekat), což by lidem manipulaci s nimi usnadnilo. Rovněž se zdá, že koně by mohli být schopni – díky lepšímu sebeovládání – déle udržet pozornost během výcviku.

„Jedinci s dobrou sebekontrolou jsou potenciálně úspěšnější v oblasti přijímání optimálních rozhodnutí týkajících se příjmu potravy, jsou úspěšnější v sociálních vztazích (méně konfliktů), rychleji se učí novému a lépe se adaptují na změny v prostředí. Schopnost čekat na něco lepšího místo okamžitého podlehnutí pokušení je tedy cenná v různých aspektech života,“ zakončila doktorka Brucksová.

Studium sebekontroly u koní by mohlo přinést zajímavé poznatky a praktické využití a možná by odhalilo, kteří koně mají obecně lepší schopnost sebeovládání i lepší a větší flexibilitu chování. Doufejme tedy, že se mu věda bude i nadále věnovat.

Článek byl publikován na webu The Horse. Studie: "Horses wait for more and better rewards in a delay of gratification paradigm" byla publikována v časopise Fronters in Psychology.