Věčné otázky: Nejsem na svého koně těžký? Je můj kůň pro mě dostatečně velký? Podívejme se na odpovědi - možná se budete divit, jací koně jsou pro těžší jezdce nejvhodnější!

Společnost Eponacell, která jako první v tuzemsku získala certifikát k výrobě léků pro zvířata z kmenových buněk, uvažuje o otevření další laboratoře.

Američtí vědci z Cornellské Univerzity zjistili, že variace genů na pouhých čtyřech místech jsou zodpovědné za 83 % odlišností ve velikosti u koní, zatímco u lidí se na velikosti podílí 200 lokací a 697 genů. Ukázalo se, že genetické řízení velikosti koní je velmi jednoduché, uvedli vědci v časopisu PlosOne.

Jaký smysl měly a mají výzkumy života a kopyt divoce žijících koní? Tato otázka už tady na Equichannelu padla a zajímala i nás. Vědci z týmu Dr. Hampsona samozřejmě neinvestovali čas a peníze zbytečně. Přestože jejich výzkumy nemohou přinést přesný návod, jak trimovat kopyta jakéhokoli domácího koně ke spokojenosti jeho i jeho majitele, rozhodně ukázaly, na co se v péči o domácí koně soustředit a čemu se vyhnout.

Vracíme se po týdnu k velmi zajímavému jednodennímu semináři australského odborníka na kopyta Dr. Briana Hampsona, který se pod taktovkou Jany Dolečkové konal před 14 dny na půdě České zemědělské univerzity v Praze. Dnes navážeme na poznatky týkající se pohybu a životního stylu australských zdivočelých koní a podíváme se zvenčí i zevnitř, jak vypadají jejich kopyta.

Poslední březnovou neděli uvítala Česká zemědělská univerzita v Praze australského vědce a horsemana Dr. Briana Hampsona. Událost to byla skutečně velmi výjimečná – přinejmenším pro ty lidi od koní, kteří se zajímají o kopyta, přirozený chov nebo je prostě zajímá život zdivočelých kolegů jejich domácích čtyřnožců.

Podle amerických vědců vede změna klimatu ke zmenšování tělesných rozměrů zvířat. Ukazuje to alespoň případ nejstarších koní, kteří se v období růstu teplot zmenšili a jakmile se ochladilo, jejich tělesné rozměry vzrostly. Podle floridských výzkumníků by tento princip měl fungovat i dnes.

Diskuse o tom, jak vysoké mají být patky kopyt koní a jak v nich má být uložena kopytní kost, stále nekončí. Svědčí o tom nejnovější studie novozélandských vědců, která na první pohled bortí všechny mýty.

27. září tohoto roku se v pořadu BBC sport objevuje zpráva, že Britská dostihová autorita (BHA) mění pravidla používání bičíku – jsou přísnější, postihy mnohem tvrdší. Není divu. Například letošní nářez (17 ran za posledním skokem), které ve Velké národní utržil vítězný, ale v cíli málem kolabující Ballabriggs, dostihům pověst rozhodně nevylepšil.

Před nedávnem mě na diskusním fóru oficiální české webové stránky Dr. Hiltrud Strasser zaujala odpověď MVDr. Pavla Mádra na můj příspěvek: „… Rovnoběžná kopytní kost není jen úhelným kamenem teorie Strasser. Kdyby kolegyně Švehlová studovala více a lépe, zjistila by, že i jiné teorie vychází ze stejného principu.“ Takže jsem začala studovat…

Našinec si již nedokáže představit, že by měl svého koně nutit tvrdě pracovat bez ohledu na jeho zdraví a pohodu. Jenže právě to je úděl většiny domestikovaných koňovitých na světě. Naštěstí se již o ně zajímají odborníci na etologii a welfare zvířat, kteří se snaží mapovat nejhlavnější problémy pracujících equidů i možnosti, jak jim pomoci.

Jak koně vidí svět? Je to otázka, nad kterou jistě majitelé koní přemýšlejí, když si prožívají své denní životy, radují se z výhod ostře naladěného binokulárního vidění a bohaté palety červených, modrých, zelených a žlutých odstínů, které vidí všude kolem sebe. Koně však šli po zcela odlišné vývojové stezce. Svět, jak ho vidí, je jiný, než náš, ale jak jiný?