Kauza kopytní kost: Dr. Strasser versus ti druzí

20. 9. 2011 Dominika Švehlová Autor fotek: archiv autorky

Před nedávnem mě na diskusním fóru oficiální české webové stránky Dr. Hiltrud Strasser zaujala odpověď MVDr. Pavla Mádra na můj příspěvek: „… Rovnoběžná kopytní kost není jen úhelným kamenem teorie Strasser. Kdyby kolegyně Švehlová studovala více a lépe, zjistila by, že i jiné teorie vychází ze stejného principu.“ Takže jsem začala studovat…

Zdravé přirozené kopyto očima Dr. Strasser

Úprava kopyt, jak ji prezentuje Dr. Hiltrud Strasser, se dle jejích slov řídí příkladem z přírody a má za cíl zajistit zdraví celého koňského organismu a samotné kopyto udržovat ve svém přirozeném tvaru a funkci zdravé a silné, popřípadě ho uzdravit a posílit, aby ho nebylo nutné chránit žádnými pomůckami. Kopytáři proto v individuálních intervalech kontrolují kopyta a korigují případné odchylky od přirozeného tvaru.

Dr. Strasser vychází z toho, že tvar kopyta kopíruje tvar kopytní kosti; odchylky kopytního pouzdra od tvaru kopytní kosti považuje za deformity. Na svých stránkách www.hufklinik.de ve článku Die Strasser-Methode (1) popisuje zdravé a funkční kopyto takto:

  • 1. Zatížené kopyto má spodní stranu kopytní kosti rovnoběžně se zemí (tzv. nulový palmární/plantární úhel). Tomu odpovídají vnější znaky kopyta:
  • 2. Přední kopyto má úhel přední stěny se zemí okolo 45°, zadní kopyto má úhel přední stěny se zemí okolo 55°;
  • 3. úhel korunky se zemí je u všech kopyt okolo 30°.
  • 4. Vyklenuté chodidlo s nejvyšším bodem u hrotu střelu.
  • 5. Protažení postranních střelových rýh směrem k patkám má jít tečně z vnější strany okolo patek.
  • 6. Při pohledu zepředu má být korunka rovnoběžná s nosným okrajem a obě boční stěny kopyta stejně vysoké, přičemž se mají svažovat ven, vnitřní stěna strmější.

Tyto charakteristiky včetně uvedených absolutních hodnot podle Dr. Strasser charakterizují zdravá a funkční kopyta jakéhokoli koně. Jakékoli větší odchylky od tohoto tvaru znamenají deformitu kopytního pouzdra. Bohužel nikde nejsou dohledatelné konkrétní studie či postupy, podle kterých na to Dr. Strasser přišla; ve snaze získat informace od jejích českých zástupců MVDr. Pavla Mádra či pana Václava Vydry se odpovědi omezují pouze na tvrzení, že tyto studie jsou - a je jich dost -, a na pozvání na seminář či přímo k paní doktorce na kopytní kliniku.

Podle článku Yvonne Welz: Hoof Angles (2) Dr. Strasser uznává, že úhel přední stěny kopyt může mít širší rozpětí (45-50° pro přední a 50-60° pro zadní kopyta), ale odůvodňuje to tím, že se jedná o kopyta obroušená pohybem po abrazivním povrchu, což vlastně tento úhel zkresluje. Linie korunky však je vždy cca 30° a autorka článku proto radí čtenářům neřídit se úhlem přední stěny kopyta, ale právě úhlem korunky.

různé úhly měřené na kopytě

Úhly kopyta: a - palmární úhel (mezi dolní hranou kopytní kostí a podložkou), b - úhel korunky (který svírá s podložkou), c - úhel přední kopytní stěny (který svírá s podložkou), d - dorzální úhel kopytní kosti (mezi její přední stěnou a dolní hranou).

Nulový palmární úhel - mýtus nebo zdravý fakt?

Palmární úhel je úhel, který svírá dolní hrana kopytní kosti se zemí.

Palmární (na zadním kopytě správněji plantární) úhel je úhel, který svírá dolní hrana kopytní kosti se zemí; pokud se kopytní kost směrem k patkám zvedá, je tento úhel pozitivní, pokud je rovnoběžně se zemí, je nulový, pokud se kopytní kost naopak zvedá v přední části, je negativní. Obecný návod, jak měřit palmární/plantární úhel, je popsán například ve článku How to Measure the Palmar/Plantar Angle.

Mezi autory, kteří se mohou pyšnit univerzitními tituly, je to pouze Robert Cook FRCVS, PhD, emeritní profesor, mezi jezdci a chovateli koní známý jako autor a propagátor bezudidlového uždění „bitless bridle", který nulový palmární úhel také považuje za správný a zdravý. Ve svém článku The ´Ground Parallel´ Coffin Bone Debate (3) mimo jiné píše, že kopytní kost je základna, na níž kůň stojí. Přirovnává ji k převrácené misce s uraženou zadní částí, která stojí na svém okraji; právě ten určuje stabilitu kopytní kosti na podložce, nikoli „dno" (rozuměj spodní - nahoru vyklenutá - plocha kopytní kosti). Proto souhlasí s teorií „nulového palmárního úhlu". Ve svém článku však vůbec nebere v potaz existenci například prstního polštáře, který kopytní kost zčásti podkládá (viz dále) nebo její zavěšení na kopytní stěnu.

Další zmínky o tom, že nulový palmární úhel je důležitým znakem zdravých kopyt, nacházím ve článcích autorů, kteří očividně či pravděpodobně vycházejí z učení Dr. Strasser - a opět bez popisu, jak k těmto údajům došli, či bez referencí. Příkladem budiž článek Why a Ground Parallel Coffin Bone? (4), zveřejněný ve zpravodaji školy péče o bosá kopyta Equine Soundness inc., jejíž instruktoři vycházejí z učení Dr. Strasser, nebo soubor článků autorky Gretchen Fathauer (5), která opět vychází z teorií Dr. Strasser. Kromě ní se odkazuje také na článek Michaela Savoldiho Uniform Sole Thickness II (6). Autor je podkovářem American Farriers Association a propagátorem trimu zvaného „Uniform Sole Thickness" a ve zmíněném článku vyzdvihuje význam položení kopyta celou plochou chodidla rovnoběžně s podložkou, což by mohlo - ale nemusí! - znamenat nulový palmární úhel kopytní kosti (viz dále).

Negativní účinky pozitivního úhlu?

Na skutečnosti, že palmární úhel nemá být negativní, se shodnou všichni. Nulový palmární úhel vysloveně propaguje pouze Dr. Strasser a její žáci či příznivci a podložených informací o jeho souvislosti se zdravými kopyty je doslova jako šafránu. Mnohem více prací, od vědeckých studií, přes fyzikální pokusy až po pouhá pozorování rentgenogramů se přiklání k tomu, že kopytní kost zdravého kopyta se od svého hrotu dozadu mírně zvedá, a to v úhlech od 1 až do 10°. Nemám v úmyslu zveřejňovat vyčerpávající přehled všech prací, které se tímto zabývají, přesto si dovolím uvést pár zajímavých příkladů.

Začnu těmi známými a jako prvního mohu uvést Gene Ovnicka (pár slov o G. Ovnickovi), což je uznávaný podkovář, vědec a klinik, zakladatel a představitel Natural Balance Hoof Care. Ve svém článku Definitions & Terminology (7) mluví o normálním palmárním úhlu 3-5°.

Monique Craig ve svém článku Hoof Conformation for Horse Owners (8) zase mluví o palmárním úhlu 1,5-6°. Upozorňuje však, že tento úhel je u různých koní různý a raději, než se soustředit na přesný palmární úhel, je hledět na to, aby kopytní kost stála korektně „pod osou končetiny". Autorka je vystudovaná počítačová inženýrka, vědkyně, podkovářka, konzultantka, zakladatelka Epona-Institutu zabývajícího se výzkumem biomechaniky kopyt a autorka softwarového systému Metron, který umožňuje měření velkého množství kopytních veličin. Na domovské stránce Epona-Institutu najdete vpravo nahoře velmi zajímavý obrázek, který ukazuje, že chodidlo rovnoběžné se zemí neznamená automaticky kopytní kost rovnoběžnou se zemí, tedy nulový palmární úhel.

A tady se dostáváme k jedné důležité skutečnosti, o které zastánci „nulového úhlu" nemluví: prstní polštář, střel. Tato pružná tkáň je jako klín (a to horizontálně i vertikálně) vsunuta mezi palmárními výběžky kopytní kosti i pod její klenutou dolní plochu a jejím úkolem je tlumení nárazu při došlápnutí kopyta na zem, někteří zástupci bosých trimů dokonce připisují těmto strukturám i schopnost roztahovat při došlápnutí do jisté míry patky a patkovou stěnu od sebe či zabránit nadměrnému oploštění a poklesu kopytní kosti (např. Swedish Hoof School, která má na YouTube velmi zajímavá videa kopytního mechanismu).

Tvar kopytního pouzdra není určen pouze tvarem kopytní kosti, ale zároveň i množstvím tkáně prstního polštáře a kopytních chrupavek.

Tvar kopytního pouzdra proto není určen pouze tvarem kopytní kosti, ale zároveň i množstvím tkáně prstního polštáře a kopytních chrupavek; o tom mluví například poster Evaluating Soft Tissue Composition of the Equine Palmar Foot with Computed Tomography, Magnetic Resonance Imaging, and 3-D Image Reconstruction kolektivu autorů z univerzit v USA a Austrálie (9). Podle této studie, provedené zatím na omezeném počtu kopyt, se na objemu kopyta podílí kopytní kost a měkké tkáně (především prstní polštář a kopytní chrupavky) přibližně v poměru 1:1-1,5. Kopytní pouzdro tedy nekopíruje přesně a pouze kopytní kost. Na rentgenových snímcích posteru lze zároveň zjistit, že vyklenutí chodidla je pod zadní polovinou kopytní kosti větší, než pod její špicí, což nepřímo potvrzuje pozitivní palmární úhel kopytní kosti.

Při snížení patek metodou fyziologického trimu došlo ke zvýšení palmárního úhlu kopytní kosti o asi 4°.

Vraťme se ale k přímému sledování palmárních úhlů kopyt. Z tohoto hlediska mě zaujal tzv. fyziologický trim Roberta Bowkera (pár slov o R. Bowkerovi), což je přední vědec zabývající se mimo jiné anatomií a funkcí koňských kopyt. Při fyziologickém trimu jde o (postupné) snížení patek tak, aby se střel dotýkal země, a zkrácení špice tak, aby vzdálenost hrotu střelu ke špici kopyta byla 1/3 a k patkám 2/3 délky kopyta - popis metody najdete ve článku Physiological trimming for a healthy equine foot (10). Dr. Bowker přišel na zvláštní věc: při snížení patek touto metodou došlo ke zvýšení palmárního úhlu kopytní kosti o asi 4°! Vysvětluje to tím, že se zlepšil stav prstního polštáře, který zmohutněl, takže se kopytní kost mohla v zadní části mírně nadzvednout. Úhel přední stěny kopyta se přitom nezměnil a z hlediska pohybu koní byl tento trim pozitivní (viz výroční zpráva 2007 McPhail Equine Performance Center (11) na str. 12), zde je abstrakt zmíněné studie Effects of barefoot trimming on hoof morphology.

Zajímavé je i zjištění Briana Hampsona během jeho výzkumů na divoce žijících brumbies v Austrálii a na Novém Zálandě (14 studií na 12 až 100 koních v jednotlivých studiích, koně z různých typů životního prostředí a s různým množstvím každodenního pohybu): zkoumaní koně měli průměrně palmární úhel okolo 5,4° a úhel přední stěny kopyta výrazně přes 50° (viz Allgemeine Diskussion des Dissertationsprojekts „Der Einfluss der Umwelt auf die Hufe wildlebender Pferde", časopis Der Huf č. 148, 2/2011) (12).

Další věhlasný autor, podkovář a veterinář Stephen E. O´Grady (pár slov o S. E. O´Gradym) píše ve článku Guidelines for Trimming the Equine Foot: A Review (13) o palmárním úhlu stejné informace, ale trochu jinými slovy: říká, že má být o 3-5° větší, než dorzální (přední) úhel kopytní kosti, čímž dodává této veličině důležitý relativní a tedy i individuální rozměr; uvádí také, že úhel přední stěny kopyta má být takový, aby osa prstu zůstala nezalomená. Vysvětluje, že palmární úhel má být mírně pozitivní proto, aby při zatížení končetiny mohla zadní část kopytní kosti poklesnout. Podobně píše ve svém článku Fads and Feet (14) Dr. Giles Holtom, PhD, F.W.C.F., podkovářský konzultant a vice-prezident UK Horse Shoers Association: „Zjistil jsem, že u všech normálních kopyt je úhel kopytní kosti vzhledem k zemi v klidu 3-5°. Pokud trimujete koně tak, že je tento úhel menší, pak při zatížení, např. při cvalu či skákání, bude kopytní kost nadměrně rotovat, a to způsobí poškození struktur pod ní a možná i rupturu mezikostního svalu či šlachy natahovače prstu."

Negativní palmární úhel (potenciálně i nulový) může být spojován s bolestivostí patek.

Na to myslí i James Welz (pár slov o J. Welzovi), manžel výše zmíněné Yvonne Welz a student Dr. Strasser, ve svém článku A Different View of Hoof Mechanism (15). Píše v něm o nutnosti mírně pozitivního klidového palmárního úhlu, cca 1-2°, protože při silném zatížení kopyta by jinak došlo ke vzniku negativního úhlu a nadměrnému natažení kopytního kloubu. Nulový úhel dle něho má být právě při silném zatížení kopyta.

Negativní palmární úhel (potenciálně i nulový) může být spojován s bolestivostí patek, která je způsobena zvýšeným tlakem na měkké tkáně kopyta, tedy pojivo, šlachy, vazy (jak je popsáno například ve článku Clinical Evaluation and Diagnosis of Palmar Foot Pain (16) Roberta J. Hunta DVM).

Dr. Strasser považuje zalomení osy prstu za menší zlo, než nedodržení vodorovné polohy kopytní kosti.

Textů - a studií - potvrzujících pozitivní palmární úhel u zdravých kopyt je skutečně hodně - přidám ještě jeden zajímavý odkaz na studii rentgenových snímků v podání podkováře Pete Healeyho Evaluating for equilibrium of the equine foot (17), která uvádí u zdravých koní palmární úhel 2-10°, což je známkou zdravého a dobře vyvinutého prstního polštáře a střelu. Autor zmiňuje mimo jiné i význam měření úhlu případného zalomení osy prstu a uvádí zatím nepublikovaný údaj, že změna palmárního úhlu o 2° má za následek změnu úhlu zalomení osy prstu o 5°. Dr. Strasser naopak považuje toto zalomení osy prstu za menší zlo, než nedodržení vodorovné polohy kopytní kosti - viz článek Lisy Simons popisující metodu Dr. Strasser Rethinking Traditional Hoofcare: The Strasser Theory Flies in the Face of Mainstream Farrier Logic (18).

Pojednání o číslech souvisejících s koňskými kopyty ukončím zmínkou o slovech Chrise Pollitta, jednoho z nejuznávanějších odborníků a výzkumníků koňských kopyt. Ten uvádí ve článku Clinical anatomy and physiology of the normal equine foot (19) tyto hodnoty: úhel přední kopytní stěny 48-60° (přední kopyta) a 50-62° (zadní kopyta), přičemž, což považuji za důležité, zmiňuje, že tyto úhly se u jednotlivých koní různí a závisejí na úhlu spěnky a lopatky daného koně. Radí, aby se kopyta upravovala tak, aby byla pokračováním úhlu spěnky, nikoli aby odpovídala konkrétním úhlům z nějaké učebnice.

Výzva?

Možná jsem stále ještě studovala málo nebo špatně, proto ráda uvidím výzkumy či zdokumentované případy, které by potvrdily prospěšnost nulového palmárního úhlu, nebo si nechám představit jinou metodu úpravy kopyt, která vychází z těchto poznatků nezávisle na Dr. Strasser.

Zdravá česká kopyta a jejich odborní garanti...

Ponechávám otevřenou otázku, zda je lepší nulový nebo pozitivní palmární úhel a zda je třeba udržovat konkrétní úhly předních stěn kopyt, či se soustředit na jejich vztah s jinými částmi těla koně. Názory ve světě se mohou různit a s časem měnit. Přesto si myslím, že pokud přijde na diskusi, je lepší diskutovat, nikoli mlžit...

Podle toho, jaké materiály jsou v současné době k dispozici, nevěřím, že je nulový palmární úhel a tedy striktní lpění při úpravě kopyt na konkrétních číslech uváděných Dr. Strasser, správné, ani že je to nějak podložené. Bohužel ani paní doktorka, ani její čeští zástupci, nemají snahu toto prokázat... Takže se ptám: Mají vůbec co prokazovat?

Na téma rentgenování kontrahovaných kopyt klisny Navarry pana Václava Vydry MVDr. Pavel Mádr (potenciální odborný garant profese kopytář a školitel) při naší návštěvě v Hněvšíně tvrdil: „Poloha kopytní kosti je ve vodorovné poloze, to je úplně v pořádku... To je ten zásadní rozpor - kdy my tvrdíme, že kopytní kost musí být ve vodorovné poloze. To je princip fungování toho kopyta. Mustangové, všichni divocí koně ji mají vodorovně. To je to, že vy vycházíte z jiných zdrojů, než vycházíme my." Naše zdroje, pravda, říkají něco jiného (viz výše). O tom, z jakých zdrojů „oni" vycházejí, jsme se ale nedozvěděli. Pouze, podle pana Vydry, že: „To není na základě jejích (Dr. Strasser) výmyslů, ale na základě fyziky."

S poznámkou MVDr. Jána Macha, že koně mají stejný úhel kopyta, spěnky a lopatky, Dr. Mádr rázně nesouhlasil a pan Vydra připomněl, že „kopytní kost by naopak měla mít oporu v celé své ploše na zemi." Na moje upozornění, že kopytní kost je ve své zadní části částečně podepřená prstním polštářem, Dr. Mádr zpočátku tvrdil, že ten je příliš měkký, aby nějakou oporu skýtal, poté dodal, že prstní polštář vlastně pod kopytní kostí není: „Ne, on tam už není. Ta kopytní kost je nad škárou kopyta. Ta škára kopíruje přesně kopytní kost." Nesouhlasil ani s tím, že by střel podporovala zespodu kopytní kost při došlápnutí kopyta na zem, vyvracel i tvrzení o její důležitosti u zdravých kopyt: „Jackson například tvrdí, že střelka je základ zdravého kopyta, ale to tak není. ... Funkcí střelu není to, že stimuloval nějak, úloha střelu je ta, že dovoluje roztažení kopyta."

Na moji námitku, že vyvinutý střel brání nadměrnému poklesu kopytní kosti při došlápnutí kopyta na zem, pokračoval: „Kopytní kost v podstatě nepoklesá, poklesá jenom ta rohovina a rozšiřuje se prostor mezi rohovinou a kopytní kostí. ... to je princip toho kopytního mechanismu, že se zvětší prostor mezi kopytní kostí a rohovým pouzdrem, který se naplní krví v okamžiku, kdy kůň došlápne. ... Při došlápnutí dojde k naplnění škáry krví... Veškeré škáry, prostě v okamžiku došlapu je veškerá škára naplněná krví..." Dr. Mádr zmínil, že toto potvrzuje (blíže nespecifikovaný) výzkum Dr. Chrise Pollitta, a pan Vydra dodal: „Proto doktorka staví prostě na fyzikální teorii, na které to kopyto musí logicky fungovat, na základě komolého kužele, kterým kopyto je. Šikmo seříznutého. Pokud tomu tak není, kopyto nefunguje fyziologicky."

Tak jsme se obloukem opět dostali k faktu, nad kterým jsme diskutovali - ke kopytům klisny Navarry, která byla výrazně kontrahovaná, směrem od korunky k zemi se zužovala (čili opak popisovaného komolého kužele), měla atrofovaný střel a - jak pánové Vydra a Mádr sami odsouhlasili - prostě dosavadní snaha o roztažení kopyta nepřinesla ovoce. „Ale to nemůže fungovat," odvětil pan Vydra na otázku Dr. Macha, proč nezměnili způsob úpravy kopyta, když dosavadní nefunguje. „Když je zúžená kopytní kost, můžu docílit zúžení na korunce, ale nemůžu docílit rozšíření rohového pouzdra. Musím nejdřív dosáhnout, když se mi to podaří, rozšíření kopytní kosti, dorůstání kostní hmoty a toho lze dosáhnout pouze tahem." Jakým tahem? No přece „Fungováním kopytního mechanismu...," dle slov pana Vydry. (Pro zajímavost zopakuji jeho výrok, který je o pár řádků výš: „Proto doktorka staví prostě na fyzikální teorii ... na základě komolého kužele ... Pokud tomu tak není, kopyto nefunguje fyziologicky..."). Mohu dosáhnout roztažení kontrahovaných kopyt Navarry (nejen jejích) fungujícím kopytním mechanismem, když tento vlastně v takových kopytech nemůže fungovat?

Toliko k odbornosti, argumentech, studiu a výzkumu. Ale metoda Dr. Strasser není jen o palmárním úhlu, argumentech a doložitelných vědeckých podkladech - je také o etice, empatii a snaze se dále vzdělávat. To ale zase někdy příště.

Citované zdroje informací:

(1) Strasser, H: Die Strasser-Methode: Forschung auf wissenschaftlicher Basis, 2005

(2) Welz, Y: Hoof Angles, 2006

(3) Cook, R: The ´Ground Parallel´ Coffin Bone Debate

(4) Why a Ground Parallel Coffin Bone?, 2008, autor neuveden

(5) Fathauer, G: Treating Founder (Chronic Laminitis) without Horseshoes, 2010

(6) Savoldi. M. T, Rosenberg, G. F.: Uniform Sole Thickness II, 2003

(7) Ovnicek, G: Definitions & Terminology, 1998

(8) Craig, M: Hoof Conformation for Horse Owners, 2010

(9) Cooner, A., Wilhite, D. R., Taylor, D., Hampson, B., Sanders, L., Ramey, P., Ramey, I. a Hathcock, J.: Evaluating Soft Tissue Composition of the Equine Palmar Foot with Computed Tomography, Magnetic Resonance Imaging, and 3-D Image Reconstruction

(10) Bowker, R.: Physiological trimming for a healthy equine foot, 2011

(11) Going Barefoot, výroční zpráva 2007 McPhail Equine Performance Center, str. 12

(12) Hampson, B.: Allgemeine Diskussion des Dissertationsprojekts „Der Einfluss der Umwelt auf die Hufe wildlebender Pferde, Der Huf č. 148, 2/2011, str. 16

(13) O´Grady. S. E.: Guidelines for Trimming the Equine Foot: A Review, 2009

(14) Holtom, G.: Fads and Feet, 2004

(15) Welz, J.: A Different View of Hoof Mechanism, 2007

(16) Hunt, R. J.: Clinical Evaluation and Diagnosis of Palmar Foot Pain, 2006

(17) Healey, P.: Evaluating for equilibrium of the equine foot

(18) Simons, L.: Rethinking Traditional Hoofcare: The Strasser Theory Flies in the Face of Mainstream Farrier Logic, Hoofcare & Lameness, 1/2001

(19) Pollitt, Ch.: Clinical anatomy and physiology of the normal equine foot, 1992

Další články pojednávající o metodě Dr. Strasser a srovnávající její poznatky s jinými výzkumy:

L. Florence, P. Reilly: Assessing the Strasser Method: The Perspective of Two Farriers at Referral Veterinary Hospitals
J. Jeymering: The Strasser Method Trim Considered

Podobné články

Výsledky studie doložily, že koně si jsou schopni odepřít pamlsek, aby později získali pamlsek, který je atraktivnější a „lepší“. Nový výzkum navíc…

Také jste – alespoň někde a někdy – zaznamenali rozpor v tom, v jaké pozici nosí hlavu někteří úspěšní drezuráci a jak by ji podle všeho nosit měli?…