Dva dny poté, co jsme na Equichannelu publikovali článek seznamující čtenáře s problematikou tzv. palmárního úhlu kopyt Kauza kopytní kost: Dr. Strasser versus ti druzí, informoval internetový portál TheHorse.com o novém výzkumu novozélandského týmu vedeného dr. Ramseyem, který přinesl nesmírně zajímavé výsledky:

Vliv palmárního úhlu na schvácená kopyta koní

Autor původního textu: Casie Bazay, BS, NBCAAM
24. září 2011, článek č. 18869

Veterináři a vědci po celém světě hledají léčbu schvácení kopyt už desítky let. Přestože na ni dosud stále nepřišli, bylo objeveno několik terapeutických možností, které mají schváceným koním přinést pohodlí navzdory jejich stavu. Tým vědců z Nového Zélandu nedávno otestoval jednu z nejčastějších metod léčby za použití biomechanických modelů a zjistil, že možná není v terapii klinických příznaků nemoci až tak účinná, jak se předpokládalo.

Laminitida (schvácení kopyt) je nemoc, která postihuje lístkové spojení, čili 3-4 mm silnou vrstvu měkké tkáně spojující kopytní stěnu s kopytní kostí. U koní postižených laminitidou kopytní kost rotuje v kopytním pouzdře, což způsobuje bolest vyvolanou abnormálním tlakem na některé struktury končetiny a kopyta.

V některých případech veterináři a podkováři zvedají schváceným koním patky prostřednictvím terapeutických podkov, aby zvýšili kopytní úhel. Předpokládají, že tento postup zmírní napětí působící na šlachu hlubokého ohýbače prstu a kopytní lístky způsobené rotací kopytní kosti.

V nedávném výzkumu vedeném Glennem Ramseyem, PhD z novozélandské univerzity v Aucklandu zjišťovali, jak postihnou změny kopytního úhlu zatížení dorzálního (předního) lístkového spojení v kopytě.

„To je místo, kde se pozoruje problém, a cílem metod péče o kopyta, které se pokoušejí o manipulaci se silami šlachy hlubokého ohýbače prstu, je snížit zátěž v této oblasti," vysvětluje Ramsey.

V uvedené studii výzkumný tým vytvořil biomechanické modely kopyt koní s palmárními úhly (úhel mezi spodní hranou kopytní kosti a zemí) od 0 do 15°. Metoda konečných prvků (finite element analysis, FEA) je počítačová metoda, která, stručně řečeno, vezme komplexní problém a rozloží ho na určitý počet jednoduchých problémů. Za použití informací o tzv. reakční síle země (ground reaction force - síla, kterou působí zem/povrch na tělo ve chvíli kontaktu) a pohybu kloubů (síla, která způsobí, že se kloub pohne okolo svého středu otáčení) získaných z předchozího výzkumu byly s pomocí počítačových modelů simulovány podmínky, které budou působit na skutečné kopyto během kroku.

Vědci potom porovnali modely za použití veličiny strain energy density (SED, hustota deformační energie), což je „indikátor nahromaděné pružné energie a tedy i lokalizovaného zatížení tkáně", jak uvedl výzkumný tým.

Vědci zjistili, že:

• ve všech simulacích zatížení byla SED nejnižší na nižším konci lístkového spojení a zvyšovala se směrem nahoru;
• maximální hodnoty SED pro nejvyšší palmární úhel (15°) byly 1,3-3,8krát vyšší než pro nejnižší palmární úhel (0°);
• modely s nižšími palmárními úhly měly rovnoměrnější rozložení SED než modely s vyššími palmárními úhly.

Co to vše tedy znamená? Výsledky studie předpokládají, že zvedání palmárního úhlu by ve skutečnosti mohlo zvyšovat zatížení dorzálních lístků, místo aby ho snižovalo, což by mohlo brzdit zamýšlený výsledek této léčby.

Každý případ laminitidy je však jiný, takže majitelé koní by měli se svým veterinářem a podkovářem probrat potenciální možnosti léčby schváceného koně ještě před tím, než k léčbě přistoupí.

Studie „The effect of hoof angle variations on dorsal lamellar load in the equine hoof" byla publikována v září 2011 v časopise Equine Veterinary Journal, její abstrakt je dostupný online - a my vám přinášíme pro úplnost jeho český překlad:

G. D. Ramsey, P. J. Hunter, M. P. Nash: The effect of hoof angle variations on dorsal lamellar load in the equine hoof

Důvody provedení výzkumu: Při léčbě laminitidy se předpokládá, že snížení tahu šlachy hlubokého ohýbače prstu prostřednictvím zvýšení palmárního úhlu kopyta může snížit zátěž dorzálních lístků, což umožní jejich hojení nebo předejde dalšímu poškození.

Záměr: Zjištění účinku změny kopytního úhlu na zatížení dorzálního lístkového spojení.

Metodika: Biomechanické modely kopyt koní vytvořené dle metody konečného počtu prvků představovaly kopyta s palmárními úhly kopytních kostí od 0 do 15°. Byla zohledněna různorodost tkání a vliv vlhkosti. Na modely byly aplikovány podmínky simulující fáze kroku za maximálního působení vertikální reakční síly země, síly působící v kloubu ve střední pozici a síly působící v kloubu při překlopení. Zatížení byla uzpůsobena tak, aby počítala se snížením točivé síly kloubu způsobené zvýšením palmárního úhlu. Modely se porovnávaly za použití nahromaděné pružné energie, což je indikátor zatížení, která byla měřená v dorzálním lístkovém spojení.

Výsledky: U všech případů zatížení zvyšovalo zvětšení palmárního úhlu nahromaděnou pružnou energii v dorzálním lístkovém spojení. Nahromaděná pružná energie blízko horní hranice lístkového spojení byla u palmárního úhlu 15° 1,3 až 3,8krát vyšší než u palmárního úhlu 0°. Nahromaděná pružná energie v dolním lístkovém spojení byla ve všech případech nízká. V případě překlopení se nahromaděná pružná energie u horní hranice lístkového spojení také zvyšovala s rostoucím palmárním úhlem.

Závěry a potenciální význam: Modely v této studii předpovídají, že zvyšování palmárního úhlu zvyšuje zatížení dorzálního lístkového spojení. Proto takové úpravy kopyt, které zvedají palmární úhel za účelem snížení zatížení dorzálních lístků, nemusí přinést očekávané výsledky.

Přestože vše vypadá jako boření mýtů a podle interpretací zástupce Institutu pro celostní péči o koně jsou výše uvedené texty dokonce důkazem správnosti teorie dr. Strasser o nutnosti udržovat tzv. nulový palmární úhel čili 30stupňový sklon korunky, lze zjištěné výsledky interpretovat různě. Už samotní autoři používají slůvko „nemusí", nikoli "určitě není". Nutné je totiž přihlédnout k jiným výzkumům dotýkajícím se podobného tématu, k empirickým zkušenostem praktikujících veterinářů či podkovářů a v neposlední řadě i k tomu, jak přesně tato počítačová simulace probíhala.

Například výzkum z roku 2001, používající také počítačové modely koňských kopyt dle metody konečných prvků, zjistil, že (u okovaných kopyt) vedlo zvýšení patek o 5° ke snížení zatížení i míry posunutí přední stěny a snížení patek o 5° (čili negativní palmární úhel) naopak k jejich zvýšení (1). Jiný výzkum porovnával výsledky zatížení a napětí v kopytech koní zjištěné touto metodou a měřením na živých kopytech; došel k závěru, že v oblasti špice kopyta byly počítačovou metodou vypočtené hodnoty vyšší, než byly naměřené u živých kopyt a nelze je přijmout bez toho, že by byly potvrzené dalšími přesnými údaji (2).

Pro zamyšlení nad touto problematikou a pro „vychladnutí nadšených hlav" nabízím úryvky ze zajímavé diskuse věnované tomuto výzkumu na stránkách HorseShoes.com (zde se setkáte s příspěvky skutečně zkušených a často i světově známých veterinářů či podkovářů) a cyberhorse.com.au. V těchto diskusích se mimo jiné připomíná, že ve studii byl sledován počítačový model, nikoli živý kůň, a že se nebraly v potaz mnohé jiné faktory ovlivňující kopyta živých koní. Mluví se v nich i o teoriích, které předpokládají, že lístky v kopytě nemají ani tak úkol „držet kopytní kost zavěšenou", jako spíš se podílet na tlumení nárazů, neboť kopytní kost spočívá na prstním polštáři. Nelze nezmínit ani poznámky, že každý případ schvácení kopyt bývá jiný a je třeba k němu přistupovat individuálně - ne vždy je dobré patky zvedat a ne vždy o stejný úhel! Samotný Patrick O´Railly zde vyslovuje myšlenku, že zvednutí patek může ulevit koni jen po určitou dobu a po nějakém čase se tomu stavu struktury končetiny (šlachy, vazy, svaly) přizpůsobí a mohou se objevit jiné účinky.

Jako příklad uvedu poznámku veterinárního lékaře M. W. Myerse k uvedené studii:
„Zatížení, které se zvýšilo, bylo v horní části kopytní stěny a snižovalo se v její dolní části. Možná špatně interpretovali své údaje. Lístky mají tendenci se trhat od dolního konce směrem nahoru a nikoli opačně. To lze interpretovat spíš jako pozitivní nález a nikoli jako problém.

Při měření zatížení se měřila deformace vnější kopytní stěny a nikoli namáhání samotných lístků. Měření vnějšího zatížení kopytní stěny nemusí přímo odpovídat vnitřním silám působícím uvnitř kopytního pouzdra.

Zatížení, které se zvyšovalo, bylo v horní části kopytní stěny a snižovalo se směrem k dolnímu konci. Protože lístky mají tendenci se trhat od dolního konce nahoru, nejsem si jistý, že jejich model je správný. V kopytním pouzdře se nacházejí také hydraulické síly, se kterými je třeba počítat, a měření Dopplerovým ultrazvukem i snímky venogramů ukazují, že zvednutí úhlů má tendenci zvýšit prokrvení kopyta, zatímco nízké a především negativní úhly snižují toto prokrvení. To by ukazovalo, že kopytu prospívá zvýšení kopytního úhlu (do určité míry).

Je to zajímavá studie, ale je zde mnoho otázek, které je třeba zvážit, a odporuje živým modelům z některých jiných studií.

Kdybyste zvedli patky mnoha akutně schváceným koním a všimli si, jak pohodlněji jim za krátkou dobu bude, zdá se, že se někde v této studii stala chyba.

Obvykle je nejlepším prvním krokem vyrovnání osy prstu. Většina schvácených koní má tendenci to učinit, pokud si všimnete jejich rentgenů. Pokud mají dlouhé, nízké osy spěnky, budou mít nižší palmární úhel. Naopak, kůň se strmější spěnkou bude zvedat palmární úhel, aby se cítil pohodlněji."

Tato slova mi připomněla článek The Quest to Conquer Laminitis, ve kterém se píše o venogramech kopyt koní (rentgenové snímky ukazující naplnění krevních cév). Italský veterinář Lorenzo D'Arpe prováděl výzkumy na živých kopytech pomocí otočné desky, kterou měnil palmární úhel kopyta. Zjistil, že při vyšším pozitivním úhlu se snižuje prokrvení patkové části kopyta, při negativním pak prokrvení korunky. Při 0° bylo prokrvení obou částí v rovnováze. Podle přiložených fotografií se však nejedná o palmární úhel kopytní kosti, ale o úhel zvednutí patek kopyta od země - k tomu je nutno přičíst skutečný palmární úhel kopytní kosti, čili jak je kopytní kost v zadní části zvednutá v tomto kopytě.

Otázky, zda schváceným koním zvedat patky a o kolik, trápí odborníky už dlouho. Příkladem je veterinář Ric Redden. Ve článku Healing Hooves With Self-Adjusting Palmar Angles tvrdí, že kůň by si měl sám zvolit takový palmární úhel, který mu je pohodlný - a to prostřednictvím tzv. „banana shoe" či „rock and roll shoe", čili podkovy sáňkovitě prohnuté, jak je vidět na těchto obrázcích. Ve článku Using Self-Adjusting Palmar Angles to Treat Heel Pain dokonce tvrdí, že nízký palmární úhel vyvíjí tlak na četné struktury kopyta včetně lístků a přední kopytní stěny; zvýšení palmárního úhlu pak tento tlak přenáší více na patky...

Bořiči mýtů se radují. Praktici opatrně kroutí hlavami. A ostatní mohou doufat, že další výzkumy přinesou jasnější výsledky.

Citované zdroje:

(1) CH. Hinterhofer, CH. Stanek, H. Haider: The effect of flat horseshoes, raised heels and lowered heels on the biomechanics of the equine hoof assessed by finite element analysis (FEA), Journal of Veterinary Medicine Series A, březen 2000

(2) J. J. Thomason, H. L. McClinchey, J. C. Jofriet: Analysis of strain and stress in the equine hoof capsule using finite element methods: comparison with principal strains recorded in vivo, Equine Veterinary Journal, listopad 2002