Ještě jsme nestačili vymazat z paměti fatální úraz koně Allstar B britské jezdkyně Rosalind Canter na červencovém Světovém jezdeckém festivalu v Cáchách a už se zhmotnil další smutný příběh, který se týká všestrannosti. V průběhu terénní zkoušky finále Zlaté podkovy utrpěl kůň Lysyan, kterého sedlala Kristýna Přikrylová, tříštivou zlomeninu spěnkové kosti a musel být přítomným veterinárním lékařem uspán.

Staré moudro velí: „Nekrmte koně před a po práci.“ Nejnovější výzkumy dnes ale v mnoha ohledech naše uvažování mění a posouvají, a to se týká i tohoto v praxi řádně zakořeněného pravidla. Koně bychom totiž před zátěží a také po ní nakrmit měli – jde jen o to, jak a čím.

Anglický plnokrevník je ušlechtilý, inteligentní, rychlý a výkonný… Ocení ale tyto jeho plemenné atributy i sportovní a hobby jezdci? Může mít A1/1 naději i na jinou úspěšnou kariéru než na tu dostihovou? Koho jiného se zeptat než jejich jezdců a majitelů!

O tom, zda a jak ovlivňuje hmotnost jezdců zdraví a pohodu koní, se živě diskutuje dlouhodobě. V reakci na stále se zvyšující průměrnou tělesnou hmotnost dospělé populace ale tyto diskuse v jezdeckém sportu nabývají jak na žhavosti, tak i na významu. Jak to tedy je? Má hmotnost jezdce zásadní vliv na pohodu koní? Může mít souvislost s kulháním? Je možné, že špatně padnoucí sedlo tyto negativní důsledky násobí? Existují na tyto otázky odpovědi?

Páteř člověka se skládá z 33 až 34 obratlů, které jsou navzájem spojeny pevnými, avšak pohyblivými spoji. To asi víme všichni. Jaká je anatomie páteře koně, až tak všeobecně rozšířená informace není. A nové výzkumy v této souvislosti přinesly zajímavé překvapení. Počet obratlů totiž není u všech plemen koní stejný!

Právě jsem dočetla zajímavý článek o vyvracení všeobecně akceptovaného tvrzení, že vlčí smečky jsou založené na striktní hierarchii a usilování jejich členů o dominanci. Upřímně to, co jsem se dočetla, pro mě nebyly až tak úplně nové a překvapivé informace. Ale i tak si myslím, že jsou to informace, které i nyní převracejí mnoho zažitých „pravd“ naruby. Také jsem si nemohla nevšimnout mnoha paralel s tím, jak se i v současnosti nahlíží na chování koní.

Půda pod nohama českého dostihového sportu se z mnoha různých důvodů otřásá dlouhodobě. Sotva jsme zametli pod koberec vyhrocené téma Taxisu, už je na stole další hořká pilulka, kterou veřejnost jen stěží polyká. O co jde? O problematiku užívání biče v rámci dostihů. Toto nepopulární téma se znovu živě rozvířilo v souvislosti s Velkou pardubickou. Mediálně ho totiž zviditelnil trest, který inkasoval její letošní vítěz Pavel Složil.

16. června 2010 se plnokrevnému ryzákovi Lucasovi, kterému se na kalifornských dostihových drahách zrovna moc nedařilo, podařilo zvítězit ve zcela jiném, než rychlostním druhu testu. Lucas byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako kůň, který jako jediný dokázal správně identifikovat devatenáct čísel za jednu minutu.

Pastva koní je spojená s širokým spektrem možných zdravotních komplikací. Některá rizika si již plně uvědomujeme, jiná jsou pro chovatele a majitele koní stále ještě velkou neznámou. A mezi velké neznámé - a obtížně řešitelné - komplikace a rizika patří otravy toxickými sekundárními metabolity vláknitých hub - mykotoxiny.

Nemalé procento majitelů a jezdců nevěnuje projevům averze při sedlání a dotahování svých koní žádnou zvýšenou pozornost, a to ani když je kůň ve svých náznacích averze poměrně progresivní. K sedlání se přistupuje se zaběhlou rutinou a „bububu“ na straně koně se moc neřeší. To ale není dobře.

Pandemie COVID-19 nás ovlivňuje ve všech směrech, a to bohužel i tam, kde by nás to vůbec nenapadlo. Mnoho z nás při rutinním předjarním nákupu odčervení zaskočil nedostatek ivermektinu, který lidé skupují ve velkém v domnění, že je ochrání proti covidu. Bohužel se zdá, že je to spíš nafouknutá bublina a účinnost je přinejmenším sporná. Přinášíme na toto téma překlad článku z The Horse. A jako bonus výsledky výzkumu, jaký dopad měla pandemie na majitele koní na různých kontinentech.

V loňském roce zakázala Mezinárodní jezdecká federace (FEI) stříhání hmatových chlupů na koňském nose a hubě, kolem očí a v uších. Koně s ostříhanými hmatovými chlupy se nesmějí od letošního léta účastnit soutěží pod hlavičkou FEI. Je to důležitý krok, nebo zbytečný výmysl? Proč řešit takovou drobnost jako stříhání hmatových chlupů? V tomto článku si podrobně posvítíme na tuto problematiku. Možná budete překvapení…