Po sociálních sítích běhá fáma založená na australské studii o možných antivirových účincích, které může mít ivermektin na SARS-Cov-2, virus, který vyvolává onemocnění COVID-19. O účincích, které tato léčba může mít, je však známo jen málo a samoléčba se nedoporučuje. Soren Rodning, veterinář z alabamského vzdělávacího střediska, varuje, že by si lidé neměli kupovat ivermektinové přípravky určené pro zvířata k samoléčbě.

„Stále ještě toho hodně nevíme o tom, jak efektivní léčba covidu ivermektinem u lidí je,“ říká Rodning, který je také docentem auburnské univerzity. „To, co víme jistě, je, že ivermektinové přípravky určené pro zvířata se nedoporučují pro užití lidmi.“

Rodning uvedl, že americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv vyžaduje, aby bylo na ivermektinových přípravcích, určených pro zvířata, uvedeno varování, že nejsou určeny pro užívání lidmi.

„Koncentrace ivermektinu v těchto přípravcích nebo některé z dalších, neaktivních složek, používaných v přípravcích pro zvířata, nemusí být pro člověka bezpečné,“ uvedl. „Prostřednictvím klinických studií se konkrétně u těchto přípravků prokázalo, že pro požití lidmi nejsou bezpečné. Sečteno a podtrženo – nepoužívejte ivermektinové přípravky pro zvířata k samoléčbě. Toto dvakrát podtrhuji.“

Rodning uvedl, že lidé běžně používají ivermektin pro léčbu parazitóz u skotu, prasat, ovcí, koz, koní a domácích mazlíčků, jako jsou psi a kočky. Lék, vyvinutý v 70. letech, se také používá k léčbě různých lidských parazitárních onemocnění, zejména v rozvojových zemích,“ uvedl Rodning. „Například se v současné době používá k léčbě parazitického onemocnění způsobeného škrkavkami, které postihuje přibližně 30 až 100 milionů lidí na celém světě.“

In vitro versus in vivo

Odkud se vzala informace o účinnosti ivermektinu na onemocnění COVID-19? Je výsledkem australského výzkumu, při kterém byla provedena tzv. studie in vitro. „In vitro znamená, že výzkum byl prováděn mimo živý organismus, například v Petriho misce,“ vysvětluje Rodning. „Naproti tomu existuje tzv. výzkum in vivo a ten se provádí na živém organismu, jako jsou myši, králíci nebo lidé.“

Testování léků na infekční onemocnění obvykle začíná testováním in vitro. Látky, které při něm vykazují pozitivní účinek, pak postupují do studií in vivo. „Jednou z věcí, která vědce frustruje, je, že mnoho léků může být účinných in vitro, ale jakmile začne testování in vivo, tyto výsledky už nevykazují,“ vysvětluje.

Ivermektin v posledních letech prokazuje in vitro antivirovou aktivitu proti širokému spektru virů. „Nejvýznamnější je, že je in vitro aktivní i proti viru Zika a viru dengue (jedná se o viry způsobující horečky a přenášené komáry v tropech, především v Africe – pozn. překl.),“ uvedl Rodning. „Bohužel při pokusech na myších dosud žádné antivirové účinky proti viru Zika neprokázal.“

Rodning také uvedl, že v Thajsku proběhla klinická studie na lidech (což je tedy také studie in vivo), testující účinnost tohoto léku proti viru dengue, ale bohužel výzkumníci ani v tomto výzkumu nezaznamenali žádný klinický přínos. „Existuje tedy jistý důvod k naději, že by se ivermektin mohl ukázat jako účinný proti COVID-19, ale je třeba provést mnohem více výzkumů,“ shrnul Rodning. „Teď tak daleko ještě nejsme."

 

 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Výzkum: Jaký dopad má COVID-19 na koně a jejich majitele

Pandemie COVID-19 má významný dopad na živobytí a pohodu lidí ve všech oblastech života. Skupina vědců z Británie, Austrálie a Spojených států provedla loni na jaře průzkum mezi více než 11 000 majiteli koní, aby zjistila jeho dopady na majitele a také na životní podmínky jejich koní. Vedoucí výzkumný pracovník a nezávislý vědecký konzultant David Marlin, PhD, představil svá zjištění na virtuální konferenci ISES.

Výzkumný tým, skládající se z Jane Williams, PhD, z Hartpurské univerzity; Hayley Randle, PhD, z Univerzity Charlese Stuarta; Shannon Pratt-Phillips, PhD, ze Státní univerzity v Severní Karolině a Jenna Kutzner-Mulligan, ze Science Supplement, distribuoval dotazník se 17 otázkami vlastníkům koní v USA, Velké Británii a Austrálii prostřednictvím sociálních médií. Skládal se z otázek ohledně demografických údajů majitelů, managementu koní, managementu stájí, možností interakcí majitelů se svými koňmi a finančních dopadů pandemie.

Zjištění

Respondenti, kteří chovali své koně doma, měli pocit, že pandemie neměla na jejich chov téměř žádný vliv, zatímco majitelé koní v nájemních stájích uváděli zásadní dopad.

• Z britských respondentů 66 % uvedlo, že stále jezdí, přičemž 45 % z nich mělo nějaká omezení (např. kdy a kde mohli jezdit). Mnoho lidí své jezdecké aktivity přizpůsobilo situaci, jako například neskákali nebo nepracovali s mladými koňmi (aby minimalizovali riziko úrazu – pozn. překl.). Stále jezdilo 44–84 % majitelů koní z USA, přičemž 28–37 % s nějakými omezeními. Australští respondenti neuvedli žádný rozdíl ve svém ježdění.
• Majitelé koní ve Velké Británii hlásili ve svých stájích nejpřísnější opatření, 41 % stájí povolilo pouze nejnezbytnější návštěvy.
• Na otázku, zda omezení související s pandemií ovlivňují zdraví koní, odpovědělo „ano“ až 60 % britských majitelů, 30 % severoamerických majitelů a 33 % australských majitelů. „Je možné, že ve Velké Británii byli veterináři nuceni omezit péči o koně svých klientů z důvodu vládních nařízení, která v Severní Americe a Austrálii dosud neplatila,“ uvedl Marlin.
• 15–22 % respondentů uvedlo, že pandemie ovlivnila dostupnost veterinárních a podobných služeb, zatímco 52–85% uvedlo, že tomu tak dosud nebylo, ale brzy asi bude.
• 33–45 % majitelů se obávalo, zda bude mít dostatek financí k zajišťování základních potřeb svých koní. Ve Velké Británii „existovaly obecné obavy z širšího dopadu pandemie na držení koní, jejich životní podmínky koní a další věci, související s koňmi,“ řekl Marlin.

Rozdíly mezi zeměmi

Majitelé koní z různých zemí hlásili v souvislosti se situací různé obavy. Marlin uvedl, že mezi respondenty ve Velké Británii panovaly obavy, týkající se tréninku, managementu, zdraví koní (nárůst obezity, laminitidy, apod. v souvislosti s omezením pohybu), dobrých životních podmínek a také pohody lidí. Severoameričtí respondenti si také dělali starosti především o trénink, management a dobré životní podmínky koní a dopad na lidi. Také se navíc obávali o to, zda bude pro koně dostatek využití. Australští respondenti naopak měli širší záběr, vedle výše uvedeného zdraví, dobrých životních podmínek koní a dopadů na duševní a fyzické zdraví majitelů také vyjadřovali obavy z nedostupnosti veterinární a podkovářské péče a také z nedostatku krmiva. Tato zjištění nepřekvapila vzhledem k nedávnému výraznému suchu a požárům.