Tělesná velikost člověka, a také jeho hmotnost, se stále zvětšuje. Lidé jsou vyšší a vyšší a v zemích „prvního světa“ také stále těžší a těžší. Pro gracilní australopitéky, kteří žili před 2 až 3 miliony let, se udává výška postavy od 105 do 114 cm, u prvních zástupců rodu Homo byla výška okolo 120 cm... A jak je tomu dnes? Průměrná tělesná výška a hmotnost současného českého muže je 178,58 cm a 80,86 kg, ženy 165,99 cm a 65,67 kg, přičemž ČSÚ uvádí, že obezita ohrožuje 18,5 % Čechů, z toho téměř 20 % mužů a 18 % žen a mírnou nadváhou trpí 47 % mužů a 33 % žen.

Tyto změny v antropometrických parametrech naší populace odráží působení socioekonomických podmínek a různých dalších faktorů jako zdravotní stav, klimatické podmínky nebo výživa. Jak se ale zdá, koně tento celosvětový růstový trend doběhnout nezvládají a to přestože i oni na své cestě staletími značně „povyrostli“. Velcí a těžší jezdci jsou pro ně proto těžko akceptovatelnou zátěží. Jaká hmotnost jezdce je pro koně diskomfortní? Může mít těžší jezdec významný vliv na zdraví a pohodu koní? Měli bychom jezdce účastnící se sportovních soutěží povinně vážit? A měl by tuto problematiku zohlednit i zákon na ochranu zvířat? Ano nebo ne?

Jezdec & kůň

Všichni asi cítíme, že neadekvátní velikost a hmotnost jezdce může mít negativní dopad na zdraví a welfare koní. Stále nám ale chybí přesná data, na kterých by bylo možné postavit relevantní praktická doporučení. Jedná se totiž o multifaktoriální problém s mnoha vzájemně souvisejícími aspekty. Mezi aspekty, které schopnost koně nést zátěž ovlivňují, patří věk koně (tělesná zralost), jeho plemenná příslušnost (konstituční typ), fyzická zdatnost a svalový vývoj, délka hřbetu (fyziologie hrudní a bederní páteře), přítomnosti nebo nepřítomnosti ortopedických a jiných zdravotních problémů a také druh, rychlost a délka trvání práce, kterou jezdec od koně žádá. Vliv ale samozřejmě mají i schopnosti a dovednosti jezdce. Význam má tedy nejen výška a hmotnost jezdce, ale i korektnost jeho sedu, jeho rovnováha a koordinace. Začátečník je tedy pro koně těžším břemenem než jezdec pokročilý. Dalším významným aspektem je také vhodnost výstroje – sedlo by vždy mělo být optimálně přizpůsobeno jak koni, tak jezdci, což především v jezdeckých školách obvykle zásadně pokulhává. Zapomenout nesmíme ani na takovou „drobnost“, jakou je terén a typ povrchu, po kterém se kůň pohybuje... proměnných je tedy vskutku dost a drobných nuancí ještě víc. Jasná tedy tato problematika zřejmě ještě dlouho nebude. Pokud bychom se tedy chtěli začít striktně vyjadřovat k vhodné/nevhodné hmotnosti jezdce, budeme jednoznačně stát na nepříliš pevné půdě. Volat v této situaci po tom, aby byli jezdci před soutěží váženi, či chtít prosadit zákon, který by vymezil hmotnostní limity jezdců, není nic, co by v dlouhodobém horizontu bylo jakýmkoli způsobem přínosné. 

Ideální hmotnost jezdce

Ustáleným doporučením je, že ideální stav je takový, kdy jezdec má hmotnost odpovídající 10 % hmotnosti koně. Jenomže tomuto doporučení bylo vždy těžké dostát. Koně o hmotnosti 500 kilogramů by museli jezdit výhradně ani ne padesátikiloví jezdci, protože do hmotnosti je započítána i výstroj a výzbroj jezdce – tedy sedlo a jeho příslušenství, uzdečka, helma, obuv a oblečení... Kolik jezdců by při splnění těchto kritérií startovalo ve vyšších skokových soutěžích, kde se významně více objevují muži? Pokud bychom chtěli toto doporučení přijmout, znamenalo by to, že většina Čechů by na koních jezdit vůbec nemohla. Proč? Protože, jak jsme již uvedli: průměrná tělesná výška a hmotnost současného českého muže je 178,58 cm a 80,86 kg, ženy 165,99 cm a 65,67 kg, přičemž mírnou nadváhou trpí 47 % mužů a 33 % žen. Kolik českých koní by se tedy muselo jít se svými jezdci maximálně na ruce pást?

Jako řešení se traduje doporučení, že těžcí jezdci – jejichž hmotnost činí 15 až 20 % tělesné hmotnosti koně – by měli sedlat plemena koní, která mají větší obvod holeně, nižší KHV a široká bedra (oblast mezi posledním žebrem a zádí). Uskutečněné experimentální výzkumy ale předpoklad, že tyto typy koní významně lépe snáší vyšší zátěž, nepotvrdily a navíc i zde hrají podstatnou roli i další faktory. A co víc. Pokud by všichni vyšší a těžší jezdci, kam patří většina průměrných mužů, museli začít houfně sedlat menší a lépe vázaná plemena koní, byl by to konec jezdeckého sportu v podobě, v jaké ho dnes známe. Sportovní teplokrevní koně totiž výše uvedenými atributy nedisponují. Jejich šlechtění probíhalo a probíhá za jiným účelem. Zdá se tedy, že ani tento „recept na úspěch“ není odpovědí na pohodu našich koní.

Odpovědí ale není ani sedlání chladnokrevných plemen koní, a to přestože se nám to od stolu může jevit jako řešení ideální. Chladnokrevná plemena koní nejsou vyšlechtěna k nošení těžkých břemen. Pohybový aparát vysokých, svalnatých a proto těžkých chladnokrevných koní je jejich vlastní hmotností natolik zatížen, že další zátěž v podobě jezdce je spojována s celou řadou zdravotních komplikací. Právě chladnokrevní koně proto patří do kategorie, kterou rozhodně mají sedlat jezdci, jejichž hmotnost odpovídá avizovaným 10 % hmotnosti koně. 

Co tedy máme dělat? Jaká hmotnost jezdce je ještě akceptovatelná a jaká už má přímý negativní dopad na welfare? Žádná z doposud uskutečněných studií bohužel nenabízí jasné závěry a přesná data... Jsou nám tedy všechny ty studie úplně k ničemu? Ne. Výsledky výzkumů nabízí výstupy, které nám mohou pomoci zformulovat závěry platné pro danou situaci, a to přestože každý kůň a jezdec je jiný. Díky studiím totiž alespoň víme, na co se zaměřit, na co se dívat. Jak o zátěži konkrétního koně konkrétním jezdcem přemýšlet. A to samo o sobě není málo.

Co říká věda?

Zajímavou studii, která nám nabízí poměrně jasný vhled do dané problematiky, před nedávnem publikovala uznávaná britská ortopedka Dr. Sue Dyson. Výsledky jejího výzkumu totiž doložily, že stále více diskutovaná problematika negativní korelace mezi hmotností jezdce a welfare koně není science fiction, ale realita – jezdci s nadváhou jsou schopni negativně ovlivnit nejen výkon a pohodu koně, ale také způsobit poruchy chůze a kulhání.

V rámci studie byla zkoumána mechanika pohybu a chování celkem šesti neelitních sportovních jezdeckých koní, které ve specifickém drezurním testu jezdili čtyři jezdci, kteří disponovali srovnatelnými jezdeckými schopnostmi, ale byli rozdílné hmotnosti a výšky. Jezdci byli vybráni tak, aby jejich hmotnost přibližně odpovídala čtyřem základním hmotnostním kategoriím jezdců. Studie se tedy účastnili čtyři jezdci:

• lehký jezdec – hmotnost jezdce: 60,8 kg 
• jezdec průměrné, normální hmotnosti: 77,8 kg
• těžký jezdec – hmotnost jezdce: 91 kg
• velmi těžký jezdec – hmotnost jezdce: 142,1 kg

Podle tělesné hmotnosti byli jezdci klasifikováni jako lehcí (60,8 kg tělesné hmotnosti), normální hmotnosti (77,8 kg), těžcí (91 kg) a velmi těžcí (142,1 kg)

U jezdců byl stanoven také index tělesné hmotnosti (BMI) – tedy poměr výšky k tělesné hmotnosti – který byl 23,2/28,0/26,3/46,9. Poměr tělesné hmotnosti jezdce k tělesné hmotnosti koně byl v rámci studie mezi 10,0 a 11,7 % u lehkého jezdce, mezi 12,8 a 15,0 % u jezdce s normální hmotností, mezi 15,3 a 17,9 % u těžkého jezdce a mezi 23,6 a 27,5 % u velmi těžkého jezdce.

Ve většině studií je obvykle spíše než změna jezdce preferováno přidání statické zátěže. To ale nebyl případ této studie. Proč? Protože změna jezdce je realističtější reprezentací toho, jaké síly působí, když konkrétního koně jezdí jezdci nejen různých hmotností, ale i velikostí. Některá odvětví jezdectví jsou na střídání jezdců založena (např. jezdecké školy, trekkingová centra, dospělí jezdci na pony a malých plemenech koní – huculský, fjordský, islandský kůň, irský a velšský kob, camargský kůň).

Výška, délka horní části těla, délka nohou (cm), průměrná tělesná hmotnost (kg) během 6denní studie a index tělesné hmotnosti (BMI; kg/m 2) čtyř jezdců (L, lehký; M, střední; H, těžká; VH, velmi těžká)

Jezdec	Výška	Délka horní části těla k pánvi, délka pažní kosti		Délka končetiny: délka kosti stehenní a holenní		Průměrná hmotnost	BMI *
		Vlevo	Vpravo	Vlevo	Vpravo
L	162,0	42,5	43,0	89,0	91,0	60,8	23.2
M	167,0	41,0	41,0	96,0	99,0	77,8	28,0
H	185,5	46,0	45,5	105,5	101,0	91,0	26.3
VH	174,0	50,0	49,0	97,0	95,0	142,1	46.9

• * Kategorie BMI: Podváha <18,5 kg/m2, Normální hmotnost = 18,5–24,9 kg/m2, Nadváha = 25–29,9 kg/m2, Obézní ≥30 kg/m2 .

KHV koní zavedených do studie se pohybovalo v rozmezí od 150,0 do 165,0 cm (průměr, 157,3 cm; medián, 157,0 cm) a jejich tělesná hmotnost se v průběhu šest dnů trvajícího experimentu pohybovala od 507 do 591 kg (průměr, 555 kg; medián, 528–546 kg). Během studie tedy bylo procento tělesné hmotnosti jezdec/kůň: 10–12 (L), >12 ≤ 15 (M), >15 < 18 (H) a >20 (VH). 

Vhodnost sedla pro každého koně byla v rámci experimentu vyhodnocena konzultantem Master Saddle Fitters Consultant (CM) a v několika případech byly provedeny drobné úpravy pro zlepšení funkce sedla. Všechna sedla byla anglická, univerzálního typu. Žádné sedlo žádnému koni nesedělo ideálně, a to i přesto, že v nedávné době prošla všechna sedla kontrolou (v posledních 3 měsících), kterou provedl profesionál. Koně byli také podrobně vyšetřeni veterinárním lékařem tak, aby se minimalizovalo riziko, že některý z koní vstoupí do studie s již existující bolestivostí v oblasti hrudní a bederní části páteře nebo chronickým kulháním.

                       

Různá výška postavy jezdců měla významný vliv na pozici v sedle příslušného jezdce

 Vhodnost sedla u koní (1–6) vzhledem k velikosti jezdce (L, lehký; M, střední; H, těžký; VH, velmi těžký)

Kůň	Jezdec	Délka sedla vzhledem k velikosti jezdce	Rameno jezdce, kyčel a pata ve vertikálním zarovnání
1	L	Korektní	Ano
	M	Korektní	Ne
	H	Korektní	Ne
	VH	Velmi krátké	Ne
2	L	Korektní	Ano
	M	Korektní	Ano
	H	Krátké	Ne
	VH	Velmi krátké	Ne
3	L	Korektní	Ano
	M	Korektní	Ano
	H	Krátké	Ne
	VH	Velmi krátké	Ne
4	L	Korektní	Ano
	M	Korektní	Ano
	H	Krátké	Ne
	VH	Velmi krátké	Ne
5	L	Korektní	Ano
	M	Korektní	Ano
	H	Krátké	Ne
	VH	Velmi krátké	Ne
6	L	Korektní	Ano
	M	Korektní	Ne
	H	Krátké	Ne
	VH	Velmi krátké	Ne

• Ideální situace – jezdec sedí ve středu sedla, v jeho nejhlubším bodě a má dostatek prostoru jak v oblasti přední, tak i zadní rozsochy sedla (ideálně 6 až 10 cm, tradice velí, že mezi jezdce a zadní rozsochu by se měla vejít šířka dlaně). Krátké sedlo – jezdec zabírá celé posedlí. Velmi krátké sedlo – jezdec sedí částečně i mimo posedlí. Linie jezdcova ramene, kyčle a paty byla hodnocena u koně v klidu.

V rámci studie tedy nebyla použita různá sedla pro různé jezdce, a to proto, že by tato změna vnesla do výsledků specifický proměnný faktor a také proto, že by byly porušeny běžné standardy. Ve většině jezdeckých škol a trekkingových center má každý kůň své vlastní vhodné sedlo a jezdci se v sedle střídají. Samozřejmě by bylo ideální, kdyby každý jezdec měl k dispozici sedlo, které dobře sedí jak jemu, tak i koni. To ale není situace, která by byla v jezdeckých stájích běžná. V těchto odvětvích jezdeckého průmyslu jsou v drtivé většině využívána sedla uzpůsobená koním, ale ne jejich jezdcům, což je samozřejmě skutečnost, která významně limituje možnost ideálního rozložení hmotnosti jezdce.

Průběh experimentu

V rámci studie měl být splněn 30minutový drezurní test, který obsahoval různé cviky a koně v něm byli ježděni převážně v klusu a cvalu. U každé dvojice kůň-jezdec byla sledována a analyzována nejen mechanika pohybu a chování koně (přítomnost bolesti v oblasti zad), ale měřeny byly také síly, které působily pod sedlem, změny aktivity hrudní a bederní páteře, srdeční a dechová frekvence, hladina kortizolu ve slinách a frekvence mrkání, která je spojována se stresem.

Test byl ukončen, pokud byly u koně zaznamenány známky kulhání třetího a vyššího stupně na celkem osmibodové stupnici na jedné končetině nebo druhého a vyššího stupně na dvou končetinách nebo když kůň projevil 10 nebo více behaviorálních charakteristik bolesti z celkového počtu 24 charakteristik. Přítomnost kulhání byla zjišťována za pomoci dat, která poskytlo speciální elektronické zařízení – inerciální měřicí jednotka – Inertial measurement unit. Koně byli po každém přerušeném testu vždy kontrolně předvedeni na ruce, a to 45 až 60 minut po ukončení testu, aby se znovu posoudil a vyhodnotil jejich stav.

Výsledky

Výsledky nebyly příliš překvapivé. Celkem třináct drezurních testů, v rámci kterých byli koně ježděni těžkým a velmi těžkým jezdcem, muselo být ukončeno – 12 z důvodu kulhání koně a jeden kvůli zaznamenaným změnám chování – chování odpovídající přítomnosti významné muskuloskeletální bolesti. Na druhou stranu pouze jeden z dvanácti drezurních testů, v nichž koně jezdil jezdec s normální hmotností, musel být z důvodu kulhání koně přerušen. Lehký jezdec jako jediný dokončil všechny testy, aniž by koně kulhali nebo vykazovali jasné známky diskomfortu.

Když byli koně po ukončení testu z důvodu kulhání/změn chování opětovně předvedeni na ruce, žádný z nich již nevykazoval známky kulhání a zcela čistě se pohybovali pod lehkým jezdcem i po dokončení studie – kulhání bylo tedy pouze dočasné a mělo kauzální souvislost s jezdcem. Zajímavé je, že kulhání s vysokou mírou pravděpodobnosti souviselo spíše s tělesnou hmotností jezdců než jejich BMI (Body Mass Index). Proč? Jezdec s normální hmotností a jezdec těžký měli totiž téměř shodný index BMI. BMI by oba jezdce zařadil do kategorie „s nadváhou“. Jezdec s „normální“ hmotností ale musel ukončit jen jeden z 12 jezdeckých testů, zatímco těžký jezdec musel ukončit všechny testovací jízdy. V tomto kontextu se proto zdá být mnohem relevantnější hmotnost jezdce než jeho index BMI.

Studie se mimo to zabývala i otázkou vhodnosti sedla vzhledem k výšce a hmotnosti jezdce, což přineslo zajímavý závěr. Majitel jednoho z koní zavedených do studie měl velmi podobnou hmotnost jako těžký jezdec a poměr kůň-jezdec byl téměř identický – oba jezdci se však výrazně lišili výškou postavy (157,0 a 185,5 cm). Tento výrazný rozdíl ve výšce postavy měl mimořádný vliv na pozici jezdce v sedle a také na rozložení jeho hmotnosti. Vyšší jezdec seděl výrazně více vzadu, více zatěžoval zadní část sedla (tak i bederní část páteře koně), měl proto větší problémy při jízdě s rovnováhou a držením linie rameno, kyčel, pata.

Ve výsledku proto právě problematika dobře padnoucího sedla byla hlavním omezením studie, protože pro všechny dvojice kůň-jezdec nebylo možné dosáhnout ideálního stavu (ideální pozice jezdce v sedle) a to mohlo být příčinou neschopnosti koně dokončit test. Výsledky studie přesto poskytují mimořádně zajímavé poznatky o složitosti souhry hmotnosti a velikosti jezdce, techniky jízdy a správného vybavení a také naznačily, že pokud sedlo sedí koni, ale není vhodné pro jezdce, může to negativní důsledky vyšší hmotnosti jezdce násobit.

Co s tím?

Výsledky uskutečněných studií dokládají, že vyšší hmotnost jezdce skutečně má významné nepříznivé účinky na mechaniku pohybu a chování koní. Zdá se také, že vyšší hmotnost jezdce je schopna ovlivnit nejen čistotu chodů, ale i délku kroku – to je totiž závěr několika dalších uskutečněných studií. Příkladem je švédsko-islandská studie, která se právě na tuto problematiku zaměřila. U islandských koní nesoucích 20, 25, 30 a 35 % své tělesné hmotnosti v töltu se v rámci studie sice neobjevily žádné měřitelné změny v taktu a pravidelnosti chodu a ani kulhání, ale vyšší hmotnost jezdce byla významně spojena se snížením délky kroku a zvýšením frekvence kroku a také vyšším zatížením všech končetin, což jasně svědčí o nepohodlí koní. Všechna tato zjištění také nutí k zamyšlení o vhodnosti sedel. Je jisté, že špatně padnoucí sedlo – ať již se jedná o koně či jezdce – problémy s akceptací vyšší hmotnosti násobí. V praxi jezdeckých škol a turistických stájí, kde jsou často klienty vyšší a těžší jezdci, není ale toto hledisko běžně významněji zohledněno. Proto lze zcela běžně zaznamenat situace, kdy těžší jezdec vyvolá přechodné kulhání nebo zhorší kulhání u koně, který nekulhal nebo méně kulhal, když na něm bezprostředně předtím jezdil lehčí jezdec. A to je skutečnost, kterou by provozovatelé těchto zařízení rozhodně měli vzít ke zvážení...

Závěr? 

To vše samozřejmě neznamená, že by těžší nebo vyšší jezdci měli chodit už jen pěšky. Pokud ale tato kategorie jezdců na koních jezdit chce, měla by klást důraz na výběr vhodného typu koně, sedla i systematický rozvoj svých jezdeckých schopností. Těžší jezdec se skutečně musí zaměřit na kvalitu svého sedu. Roli hraje jak korektnost sedu (osa rameno, kyčel, pata, vidlicový/stolicový sed, předklon/záklon), tak i rovnováha a elasticita jezdce. Nezbytnou nutností je rovněž ochota těžších jezdců přizpůsobit svému omezení požadavky – těžší jezdci by měli adekvátně snížit objem a intenzitu práce. Doporučuje se častěji jezdit v lehkém sedu, nabízet dostatek přestávek, preferovat lehčí (rovinatější) terén a dobrý povrch a v těžším terénu v případě potřeby sesedat. Vhodné je zaměřit se na budování kondice koně a to nejen ze sedla, ale i ze země a sledovat jeho BMI. Musíme si uvědomit, že pokud má kůň o hmotnosti 500 kg byť 15% nadváhu, je již „zatížen jezdcem“ o hmotnosti 75 kilogramů. To znamená, že ještě před nasednutím jezdce už kůň značnou hmotnost nese, byť je tato zátěž velmi dobře rozložena. :)

Koně těžších jezdců tedy musí mít optimální fyzickou kondici, tělesnou hmotnost a míru osvalení a měli by disponovat korektní stavbou těla bez výraznějších vad (vady postoje, korektní úhlení končetin). Preferovat by těžší jezdci měli koně středního, čtvercového rámce (kratší hřbet, krátká a dobře vázaná bedra). Myslet je ale třeba i na to, že muskuloskeletální soustava koně by měla být bez vývojových defektů (nedostatek pohybu, nevhodná výživa – podvýživa/obezita v době odchovu). To vše dohromady může dopad vyšší hmotnosti jezdce když ne eliminovat, tak alespoň významně zmírnit.

Bude zapotřebí dalších výzkumů, aby se zjistilo, jak významný vliv má v této souvislosti kondice koně, plemenný typ, návyk na vyšší hmotnost a dobře padnoucí sedlo, a bylo definováno, jaká je optimální hmotnost, kterou je kůň schopen ještě bez obtíží nést. Než tyto výzkumy budeme mít, musíme se spoléhat na zdravý rozum. I ten nám totiž mnohdy napoví, kudy vede cesta ke spokojenému koni. Pokud tedy máte nějaké to kilo navíc nebo vás příroda obdařila většími tělesnými rozměry, myslete na své koně – vybírejte si je pečlivě a přizpůsobte realitě jejich management. Naši koně si naši ohleduplnost zaslouží...

 

Použité zdroje

• "The influence of rider:horse bodyweight ratio and rider‐horse‐saddle fit on equine gait and behaviour: A pilot study" by S Dyson, AD Ellis, R Mackechnie‐Guire, J Douglas, A Bondi and P. Harris was published on March 31, 2019
• "The effect of rider weight and additional weight in Icelandic horses in tölt: part II. Stride parameters responses." by Gunnarsson, V., Stefánsdóttir, G., Jansson, A. and Roepstorff, L. (2017)Animal 11, 1567-1572
• "Evaluation of Indicators of Weight-Carrying Ability of Light Riding Horses" by D. M. Powell, K. Bennett-Wimbush, A. Peeples a M. Duthie (2008) Journal of Equine Veterinary Science.