Pokud chcete umět s lehkostí a elegancí předvést sebe i svého koně ve cvalu, zajisté vám pomohou cviky, které v tomto článku Dr. Nancy Nicholson uvádí: Doporučené cviky pro nápravu problémů se srovnáním a pružností ve cvalu

Víme už, jaké jsou ruchy v kroku, uznané FEI: shromážděný, střední a prodloužený. Nyní se podíváme na to, jaký je mezi nimi rozdíl.

Podle drezúrních pravidel FEI se rozeznávají v kroku tyto ruchy (od nejpomalejšího po nejrychlejší): krok shromážděný, střední a prodloužený. Už jsme si říkali, že pojem "normální" bude označovat přirozený krok koně, pojem "volný" pak znamená krok koně s jezdcem na volných otěžích. V dnešní kapitole Biomechaniky si srovnáme normální krok koně s krokem shromážděným a zmíníme se též o kroku školním.

V minulém díle Biomechaniky jsme si řekli o tom, jaké pohyby vykonávají při kroku končetiny koně, jak jeden pohybový cyklus, tedy krokový krok, můžeme rozdělit podle došlápnutí příslušné pánevní končetiny na pravou a levou polovinu a také podle toho, který pár končetin se nachází ve fázi podpěru, i na laterální a diagonální moment. Určitě si každý z vás všiml, že kůň v kroku výrazně pohybuje hlavou. O tom si řekneme něco více právě v této kapitole.

"Normální" krok je trochu netradiční pojem, nad kterým budou všichni, kdo mají aspoň trochu ponětí o jednotlivých chodech koní, vrtět hlavou. Nancy Nicholson používá pojem "ordinary walk, trot, canter", který jsem já přeložila jako "normální krok, klus, cval". Protože podle oficiálních drezurních učebnic známe tyto ruchy: shromážděný, pracovní, střední a prodloužený, které se liší rychlostí koně, délkou kroku a do jisté míry i frekvencí pohybů končetin koně, žádala jsem Nancy Nicholson o vysvětlení pojmu "ordinary".

Bohužel v češtině má každý autor textů o drezurním ježdění vlastní pojmy, které charakterizují určité stupně kontaktu rukou jezdce s hubou koně a různý stupeň shromáždění koně. Já budu ve svých překladech používat pojmy „na přilnutí“ (Nancy Nicholson užívá pojem „on the contanct“ = „na kontaktu či přilnutí“), který charakterizuje jakýsi nižší či základnější stupeň kontaktu rukou jezdce s hubou koně; a „na otěži“ (v angličtině „on the bit“ = „na udidle“), což již charakterizuje vyšší stupeň přiuždění koní při pokročilejší drezúře.

Relativní vzpřímení znamená v klasickém ježdění relativní pozici kohoutku vůči zádi (výška kohoutku vůči výšce zádě). Nověji se tento pojem používá pro relativní umístění vrcholku lopatky a kyčelního hrbolu. Já zde budu používat tento termín v jeho klasickém smyslu, protože více vypovídá o obrysu koně a ne o jeho stavbě těla. Všichni koně na této stránce jsou ježděni a trénováni dr. Nancy Nicholson.

Jako drezurní jezdec dobře vím o významu pohybů hřbetu koně. Jako vědec stále hledám nové informace o mechanismech páteře. Nyní pracují v Evropě nejméně tři výzkumné týmy, zabývající se pohybem hřbetu koně. V tomto článku vám chci ukázat některé jejich výsledky. Nejdříve si udělejme základní přehled koňské anatomie.

Sedíme-li na hřbetě koně, docela zřetelně můžeme cítit jeho pohyby. Pokud si dáme tu práci a máme aspoň trochu cit, dokážeme brzy i se zavřenýma očima poznat, jakým chodem se kůň pohybuje či dokonce kterou končetinou hýbe. Řekněme si proto něco málo o tom, jak vlastně hřbet koně vypadá a jaké pohyby může vykonávat.

Krátká odpověď zní: ano, samozřejmě! Delší odpověď je, že ohýbání je pouze jedním z pohybů, který umí páteř / hrudní koš / trup / krk provést.

Elastický "kruh" je komplex kostí, chrupavek, vazů, šlach a svalů. Každá z těchto biologických tkání má svoji úlohu a dohromady vytvářejí pohyb koně, který je odpovědí na pomůcky jezdce.

"Girthy" je obvyklý výraz, používaný australskými majiteli koní (podobně "girthy" nebo "cinchy" v USA), který bychom česky přeložily jako "přecitlivělý na podbřišník". "Girthiness" neboli "přecitlivělost na podbřišník" je syndrom, kdy při sedlání nebo utahování podbřišníku kůň protestuje a projevuje bolest.