Myslím, že bude pro všechny zajímavé přečíst si zkrácenou verzi její odpovědi, kterou jsem obdržela:

"To vůbec není jednoduchá otázka (ptala jsem se, co je to onen "ordinary walk" - jestli tím myslí přirozený krok koně ve volnosti), protože hlavním problémem jsou přechody mezi chody, což jsou pohyby, které kůň předvádí nejčastěji (při našich nejnižších drezurních úlohách známe až 17 různých přechodů!). Krok je základní drezurní chod, musí mít takové tempo, které připraví koně pro Vysokou školu. Aby to bylo možné, musí být tempo kroku shodné s tempem pasáže / piafy a jediným ROZDÍLEM je prostornost pohybu končetin, kdy se jejich frekvence mění jen minimálně! To je nesmírně obtížné, protože to od koně vyžaduje značnou sílu hlubokých kosterních svalů (plus sílu povrchových kosterních svalů), kterou netrénovaní koně prostě nemají.

Nyní k pojmům "ordinary = normální" a "working = pracovní". Já oba tyto ruchy považuji za netrénované formy jednotlivých chodů v jejich "natural = přirozené" neboli "common = běžné" podobě. V drezurní literatuře nejsou tyto dva pojmy dostatečně definovány, aby je bylo možné snadno odlišit. Při netrénovaném kroku jsou pohyby končetin koně jinak načasované, než v kroku shromážděném, středním, prodlouženém nebo volném (pozn. překl. např. na prověšené otěži), které se předvádějí při soutěžích. Je to proto, že kůň používá končetiny k brždění, podpíraní a posunu těla jiným způsobem.

Hilary Clayton (pozn. překl.: autorka mnoha odborných vědeckých textů o biomechanice koní) zkoumala na Olympijských hrách v Barceloně mnoho drezurních koní, srovnávala frekvence jejich chodů (všech koní soutěžících v Grand Prix, především Rembrandta). Jejich frekvence v jednotlivých ruších se velmi lišily! Neanalyzovala u nich přechody, ty však byly dosti ztuhlé / pracné. To však lze očekávat, když jezdci nedbají o to, aby byla frekvence kroků (tempo) při přechodech správná.

Například rychlost volného kroku (moji koně se shodují s koňmi naměřenými Hilary Clayton a jinými lidmi) je asi 2 m/s, prodlouženého kroku asi 1,8 m/s, středního kroku asi 1,7 m/s a shromážděného kroku asi 1,5 m/s. Na rozdíl od koní sledovaných v Barceloně a jinde, moji koně mají užší rozpětí frekvence kroků: asi 51 - 52 kroků za minutu. Však požadavek klasické drezúry je udržet stálou frekvenci kroků, což se dnes na soutěžích vidí velmi vzácně, a to dokonce i na vysokých stupních. Široké rozpětí frekvence kroků (plus rozdílná rychlost) způsobuje nešikovné provádění přechodů.

Zatím jsem nikde nenašla biomechanické vysvětlení, proč je tempo tak důležité. V Hildebrandtových diagramech plynulých přechodů je vidět, že tempo pro pasáž a piafu je stejné, jako tempo pro shromážděný krok, což není náhoda! Takže pokud chcete mít koně do Vysoké školy, potom je první a nejdůležitější věcí dosáhnout plynulého , prostorného kroku s frekvencí 51 - 53 kroků /minutu. To je základem všech cviků Vysoké školy na zemi. Pro koně je nesmírně těžké naučit se shromážděný krok (kdy končetiny jednoho diagonálního páru dosáhnou kolmé pozice pod tělem téměř současně) správně, protože musí vybalancovat (zprava-doleva, zepředu-dozadu) masu svého těla i těla jezdce (stejné fyzikální základy, které jsou důvodem toho, proč je velmi pomalá jízda na kole tak obtížná). Avšak rovnováha v nesprávném tempu znemožňuje provádět pasáž a piafu.

Následujících dvanáct obrázků je rozfázování pohyblivého obrázku vlevo. Ukazují vztah mezi pohybem hlavy koně a fázemi podpěru a kmitu jednotlivých končetin.

Tmavý obrys končetiny znázorňuje moment úderu kopyta.

Pro lepší názornost a popis pohybu koně můžeme průběh jednoho krokového kroku koně (pozn. překl.: tedy pohybového cyklu všech čtyř končetin) rozdělit na pravou a levou polovinu, a to podle toho, zda došlápne na zem pravá nebo levá pánevní končetina. Tak popisuje krok ve své diskusi Milton Hildebrand (1965 Symmetrical Gaits of Horses Science 150: 701-708), přestože populární literatura ještě stále začíná krok od hrudní končetiny.

Každá polovina kroku obsahuje moment laterální (kdy je ve fázi podpěru laterální pár končetin, druhý laterální pár ve fázi kmitu tvoří písmeno "V") a moment diagonální (ve fázi podpěru je diagonální pár končetin). Ke každému obrázku je napsán krátký komentář.

Obrázek 1: pravá polovina kroku, první úder kopyta	Obrázek 2: pravá polovina kroku, diagonální moment, dvě končetiny na zemi (diagonální pár: levá hrudní a pravá pánevní).
Obrázek 3: pravá polovina kroku, konec fáze podpěru	Obrázek 4: pravá polovina kroku, druhý úder kopyta, na zemi jsou tři končetiny
Obrázek 5: pravá polovina kroku, začíná laterální moment (dvě končetiny na jedné straně jsou ve fázi podpěru, tedy na zemi).	Obrázek 6: změna pravé poloviny kroku v levou, laterální pár končetin ve fázi kmitu tvoří písmeno "V".

Laterální ohnutí hrudního koše na obrázku 6 je konvexní (vyklene se) směrem k nám a konkávní směrem k pozorovateli, který by stál na levé straně koně (kde je pár končetin ve fázi kmitu: LP a LH).

Obrázek 7	Obrázek 8
Obrázek 9	Obrázek 10
Obrázek 11	Obrázek 12

Obrázek 12: změna levé poloviny kroku v pravou, laterální pár končetin ve fázi podpěru (LP, LH) podepírá koně, zatímco druhý pár ve fázi kmitu (PP, PH) vytváří písmeno "V".

Krok pokračuje opět obrázkem 1.

Hrudník je na obrázku 12 vyklenutý od nás, tedy směrem k nám je konkávní (dutý). Níže jsou informace, jak jezdcovy nohy mohou následovat pohyb hrudního koše.

Zopakujme si důležitý úryvek z kapitoly 3. - Spirální sed pro krok:
Dobrý krok je velmi "pilný". Dochází při něm k pohybu hlavy a "kroucení pánví", což je spojeno s ohýbáním (při pohledu zepředu) a houpáním hrudníku (pravolevé ohýbání hrudního koše). Říká se, že krok je tím nejsložitějším drezurním chodem, pokud ho chceme uchovat v dobré kvalitě nebo ho napravit, byl-li nějak zkažen. Co se týče pokaženého kroku, existují dva hlavní problémy. O nich a o možnostech jejich nápravy se dočtete v již zméněné kapitole Spirální sed pro krok.

UŽITEČNÝ TIP

Jezdit se učíme podle pocitů (kinestetické ježdění). Pokud se díváme na jezdce, který cítí pohyb koně a následuje ho svým tělem, můžeme si myslet, že se jezdec skoro nehýbe. Divák posuzuje celkový obrázek, protože jezdec je v harmonii s koněm a ZDÁ SE BÝT nepohyblivý vzhledem ke koni. Avšak jezdec CÍTÍ velmi aktivně. Pokud tě tvůj trenér žádá, abys byl "klidný" jezdec, znamená to, že bys měl dělat pouze takové pohyby, které odpovídají pohybům koně.

Nancy Nicholson, Ph.D.

MVDr. Dominika Švehlová

Pozn. redakce: Odkaz na stránky Dr. Nancy Nicholson naleznete v každém díle v úvodní hlavičce, kliknutím na název zdroje.