V literatuře proběhlo několik diskusí o tom, zda může nebo nemůže být krok v technickém smyslu shromážděný. Shromáždění má ve všech chodech stejnou biomechaniku: jedná se o zkrácení postoje koně (axiálního skeletonu čili osové kostry těla), a to tím, že změní tvar krku a SOUČASNĚ sníží pánev. Diagonální páry končetin pracují na principu točivého momentu síly, o který se stará krční a hrudní část pilovitého svalu (a také jiné svaly), a to ve chvíli, kdy se kůň při pohybu dopředu překlápí přes ten pár končetin, který je ve fázi podpěru - stejně jako v jiných chodech. Budeme-li se držet těchto kritérií, potom shromážděný krok existuje, avšak dle mého názoru je to krok naučený a ne "přirozený".

Krok nemá okamžik, kdy jsou všechny končetiny ve vzduchu (fázi vznosu), takže výraz jeho pohybu je jiný, než při pružné práci hrudního koše v klusu a cvalu (střední, prodloužený). Avšak i elegantní shromážděný krok se vyznačuje výraznou pružností pohybu.

Na prvním obrázku je srovnán krok normální a shromážděný, takže můžete vidět různé držení těla koně, charakteristické pro oba tyto ruchy v kroku. Tečkovaná linie umožňuje srovnat rozmístění diagonálního páru končetin ve fázi podpěru (označený jako černá kolečka).

Rozmístění končetin diagonálních párů je důležité pro DREZURNÍ provedení přechodů. Z normálního kroku přejde kůň automaticky do shromážděného klusu nebo pasáže (s odpovídajícími impulsy a kadencí), a to právě proto, že rozmístění končetin diagonálních párů ve fázi podpěru je podobné. Pokud se končetiny v jednotlivých diagonálních párech ve shromážděném kroku pohybují simultánně a díky tomu se dostávají do kolmé pozice pod tělo vždy současně, přejde kůň ze shromážděného kroku do piafy (pomůcky pro přechod do piafy se mohou různit, jezdec může například odlehčit sed a natažením celého těla směrem nahoru a dolů dává pružné poloviční zádrže a šikovně balancuje ve třmenech).

Shromážděnému kroku je příbuzný klasický školní krok, kdy se kůň pohybuje vždy diagonálními končetinami současně. Klasická škola ježdění rozlišuje celé spektrum různých chodů, které jsou směsicí shromážděného kroku s krokem školním a piafou a pasáží.

Síla, díky které se kůň při provádění přechodů z kroku do jiných chodů stává lepším atletem, bude zřejmá z těchto obrázků. Precizní a citlivé použití pomůcek připraví pozici těla koně a potom změní rytmus stahování hřbetních svalů (latů a glutů) - to je tajemství perfektního přechodu.

Na změnu tvaru hrudního koše působí zepředu krk, zezadu pánev a křížová kost a uprostřed uvolněný sed jezdce, který dovoluje nejdelšímu hřbetnímu svalu (neznázorněn), jdoucímu podél páteře, stabilizovat novou pozici.

Pánev mění polohu působením břišních svalů a bedrovců. Koně, kteří mají prověšená břicha, jsou buď březí, nebo své břišní svaly nepoužívají efektivně.

Lebka a páteř: červené oblasti jsou silně ovlivněné krkem a pánví.

Snížený krk vyvolá napětí v oblasti hrudního koše: kůň jde z prvního obratle jakoby "z kohoutku nahoru". Pánev a sousední bederní páteř jsou snížené v L-S kloubu. Celá horní linie koně změnila polohu a směrem dozadu se svažuje (pocit jezdce, že kůň jde "do kopce").

Šíjový, nadtrnový vaz a vazy v oblasti křížové kosti stabilizují práci svalů, která je potřebná pro změnu tvaru a polohy páteře.

Krční segmenty pilovitého svalu jsou zkrácené, lopatky se pohybují po trochu jiné trajektorii, než je tomu u obvyklého kroku, což dodává shromážděnému kroku podobu pochodování.

Kloněný sval vyrovnává práci pilovitého svalu a komplexu krčních svalů.

Nancy Nicholson, Ph.D.

MVDr. Dominika Švehlová

Pozn. redakce: Odkaz na stránky Dr. Nancy Nicholson naleznete v každém díle v úvodní hlavičce, kliknutím na název zdroje.