Rozdílem mezi držením těla koně na přilnutí a na otěži je z technického hlediska vzpřímenější poloha páteře (červeně), což je reakce koně na pomůcky jezdce. Toho lze dosáhnout, když kontakt mezi jezdcem a koněm prochází kontinuálně oběma těly: je to shodné s tím, co někteří autoři nazývají "kruh pomůcek".

Kůň, má-li být na otěži, drží svoje tělo vzpřímeněji, než na přilnutí. K tomu si musí jinak uspořádat svoji rovnováhu, protože výše je i jeho těžiště. To celé vyžaduje více svalové práce a tedy i více energie. Je třeba mnoho trpělivosti a jezdec musí dopřát koni čas, aby se jeho tkáně vyvinuly a zkoordinovaly pro každý další stupeň shromáždění na otěži. Pamatujte, že kůň váží asi půl tuny nebo více, k tomu přičtěte hmotnost jezdce! Je třeba také myslet na gravitaci!

Jezdec požádá koně o "přerovnání" těžiště poloviční zádrží. Poloviční zádrže se obvykle dávají sedem a holeněmi, otěže přispívají minimálně.

Funkcí otěží je poskytnout pružné spojení rukou jezdce s hubou koně, s ním může kůň pracovat. Čím jsou pomůcky otěžemi koordinovanější, tím více může být kůň upravován polovičními zádržemi. Při práci ve vysoké jezdecké škole může otěž, se shromážděním druhého stupně (a u některých koní i více), jemně posilovat pomůcky dávané dolní částí těla jezdce.

Někteří koně jsou tak citliví na pomůcky sedem a holeněmi, konkrétně na jejich polohu a intenzitu, že je s nimi pro změny tempa mezi pasáží a piafou lepší komunikovat pouze "špičkami prstů". Na tomto stupni výcviku musí jezdec vnímat svého koně, aby dokázal přečíst, ve kterém z mnoha funkčních stavů se kůň právě nachází. Rozhodně není žádoucí, aby jezdec pracoval viditelně pilněji než jeho kůň!

Pro zvětšení (a kvalitnější text) klikni přímo na obrázek. Text z něj je napsán ještě jednou také na této stránce. Barevné textové bloky obsahují informace k barevně rozlišené anatomii koně:

	Lebka a páteř
	Končetiny a pánev
	Hrudní koš
	Krční obratle, od nich v rovnoměrném napětí odstupuje pilovitý sval (modrý) a kloněný sval (fialový) a stabilizují je další svaly (neznázorněné kvůli velikosti).

Na dalším obrázku srovnávám postoj koně "na přilnutí" a "na otěži". Znázorňují polohu krku od jeho báze po hlavu. "Rámec" koně "na otěži" je kratší, nedochází však k omezení dýchání koně.

Na fotografii vlevo je kůň pohodlně na otěži (Raynyday Maximillian) ve shromáždění prvního stupně.

V určité míře rozhoduje o tom, je bude kůň vypadat na otěži, i jeho stavba těla. Na fotce má Max (morgan) dvě zřetelné a stejné křivky krku, stejně jako mnoho frízských koní nebo lipicánů. U takových koní se zdá, že mají "výše nasazený krk". Ale pohled na kostry na obrázcích vás může jen ujistit, že páteř koně nesleduje hřeben jeho krku.

Následující obrázek znázorňuje jazylku koně. Jedná se o součást jeho těla, která je důležitá pro udávání pomůcek sedem a holeněmi. Jako součást "kruhu pomůcek" umožňuje koni jemně a uvolněně reagovat jazykem a čelistmi na pomůcky jezdce.

Když je kůň prostupný a "na otěži", určité napětí svalů, spojených s jazykem skrze bázi jazylky, přispívá k měkkému přežvykování. To napomáhá tomu, že krční obratle se přizpůsobí (krční křivka mění zakřivení z konvexního v dolní části v konkávní) a vytvoří tak "vyklenutý krk", jak je vidět na prvním obrázku pod písmenem B.

Na otěži: anatomie

Pro zvětšení klikni přímo na obrázek:

A.

Na obrázku jsou znázorněné některé anatomické části koně i jezdce, aby bylo zřejmé spojení rukou a holení jezdce s hubou koně. Vnitřní holeň jezdce (levá) je více vepředu než vnější a jeho pánev je mírně nakloněná dolů.

Výška, ve které drží jezdec ruce, podporuje krční část pilovitého svalu (9). Hrudní část pilovitého svalu (10) je ovlivňována holení jezdce. Spojení nohy jezdce s čelistí koně je sice z praxe známo, ale jeho detailní anatomie se v knížkách o jezdectví nepopisuje. Spojení probíhá od hlubokého prsního svalu (11), upínajícího se na hrudní kost, přes skupinu jazylkových (hyoidních) svalů (5), které se upínají na jazylku (4) mezi čelistmi, která je vnořená do m. mylo- a geniohyoideus (3) pod jazykem (2). Svaly, které tvoří kořen jazyka, se upínají na čelist za dolními řezáky (1). Existuje také spojení nohy jezdce se zádí koně, a to prostřednictvím přímého břišního svalu, který jde podél hrudní kosti k pánvi.

B.

Na obrázku zvětšené hlavy a krku lze vidět spojení mezi hrudní kostí, jazylkou a jazykem. Aktivní spojení se projevuje měkkým přežvykováním koně se zavřenou hubou nebo olizováním pysků jedním nebo dvěma pohyby jazyka. Oba tyto signály poukazují na to, že kůň akceptuje pobídky holení.

1 - úpon jazylkových svalů m. genio- a mylohyoideus
2 - jazyk
3 - jazylkové svaly m. genio- a mylohyoideus
4 - jazylka (visí jako kyvadlo z dolní částí lebky mezi čelistmi)
5 - skupina svalů jdoucích od hrudní kosti k jazylce (na každé straně 3)
6 - sval m. brachiocephalicus (= ramenní zvedač hlavy) (upíná se na paži, krk a zadní část hlavy) a m. sternocephalicus (vede od hrudní kosti k hlavě)
7 - týl
8 - šíjový vaz (lig. nuchae)
9 - krční pilovitý sval (m. serratus cervicis)
10 - hrudní pilovitý sval (m. serratus thoracis)
11 - hluboký prsní sval (m. pectoralis profundus)
12 - hrudní kost (chrupavka)
13 - pažní kost
14 - list lopatky

Nancy Nicholson, Ph.D.

MVDr. Dominika Švehlová

Pozn. redakce: Odkaz na stránky Dr. Nancy Nicholson naleznete v každém díle v úvodní hlavičce, kliknutím na název zdroje.