Jezdec sedí na hrudním koši koně, který je pružný. Hrudní koš je pozoruhodný hned z několika důvodů:

1) koně nemají volná žebra (tedy spojená pouze s páteří): všechna jejich žebra jsou spojená chrupavkami se spodinou hrudníku = hrudní kostí,
2) těžiště koně je umístěno uvnitř hrudního koše,
3) působením krku a pánve může hrudní koš "skákat", přizpůsobovat se a
4) hrudní koš pracuje jako "odpružený" zprostředkovatel ohnutí hrudní páteře.

Hrudní koš je struktura, která může být stlačená končetinou ve fázi podpěru (potenciální energie) a ihned je k dispozici končetině ve fázi kmitu (kinetická energie). Tak může kůň přizpůsobit pozici páteře podle toho, co potřebuje dělat: stát, jít krokem, klusat, cválat (organizovaný chod) nebo tryskat o závod (optimální pokrytí prostoru).

Milióny let života "na útěku před predátory" daly tělu koní vlastnosti výtečné pro běh na střední vzdálenosti: letmé přeskoky ve cvalu (změna ohnutí těla, aby si odpočinuly diagonální končetiny) zapojí do pohybu druhou sadu svalů a tím zvýší vytrvalost koně, a kůň díky tomu  taky může při pohybu vykopnout končetinami.

Ale my chceme na tomto zvířeti jezdit. Jak řekl La Guériniere, nechceme okusit v sedle vše, co kůň umí!

Přizpůsobivá ohebnost koně je klíčem k pochopením pomůcek, která jezdec dává. Je snadné popsat, co může jezdec dělat: avšak mnohem složitější je to provést.

Obecně jezdec upravuje držení těla koně tím, že mění pozici jeho páteře, takže jeho hrudní koš je nastaven vždy pro určitý pohyb. Poloviční zádrže jsou pomůcky, kterými jezdec žádá po koni, aby přizpůsobil držení svého těla novým požadavkům a mohl tak lépe kontrolovat společné těžiště (koně a jezdce). Jak můžete vidět na druhém obrázku, poloviční zádrže by měl jezdec dávat převážně dolní částí těla, ta je umístěná tak, že jezdec ovlivňuje rozhodující svaly, které "naladí" hrudní koš k požadovanému pohybu. Kdyby to bylo vše, co bychom měli vědět o drezúře, mohli bychom jít domů už po přečtení těchto vět.

Protože držení těla koně se může kontinuálně měnit, existuje obrovské množství možných pozic. Jezdec se je musí naučit cítit, aby jeho poloviční zádrže odpovídaly situaci i požadavkům. Proto by měl vždy být někdo na zemi, kdo jezdci otevře oči a umožní mu tak vypracovat si cit pro to, co je v danou chvíli nejdůležitější. Díky tomu jezdec dokáže zpětně poznat, co je funkčně správné. Na druhou stranu je úlohou jezdce říct osobě na zemi, jak pohyby koně cítí.

Koně na následujících obrázcích jsou zachyceni v momentě, kdy jsou spíš "na přilnutí" než "na otěži". Je důležité, aby jezdec pocitem rozlišil tyto dvě situace, pokud chce pracovat s koněm z hlediska gymnastického výcviku na střední a vysoké úrovni.

Jak je vidět z obrázku, elastický "kruh" je komplex kostí, chrupavek, vazů, šlach (nejsou ukázány) a svalů. Každá z těchto biologických tkání má svoji úlohu a dohromady vytvářejí pohyb koně, který je odpovědí na pomůcky jezdce.

"Kruh" je páteř (červeně), šíjový/nadtrnový vaz (zeleně), hrudní koš (žlutě) a spojovací svaly (fialově). Je to velká pružina, kterou "rozbrnkává" pohyb končetin.

Následující obrázek ukazuje pozici jezdce vzhledem k pilovitým svalům (jasně modré), které mají za úkol přizpůsobovat postoj koně. Je zde znázorněno také spojení od nohy jezdce k jazyku (světle modré). Jazylka je důležitým článkem tohoto spojení.

Znázorněny jsou zde důležité části těla koně, které může jezdec ovlivňovat. Část "statického aparátu" má jasně modrou barvu. Tyto svaly jsou podporou pro stojícího nebo dřímajícího koně a jsou velmi důležité i pro jeho pohyb. Jednou z prvních věcí, kterou má jezdec udělat při zahřívání koně, je "vypnout tento klidový systém", aby maximalizoval účinek tréninku.

Nancy Nicholson, Ph.D.

MVDr. Dominika Švehlová

Pozn. redakce: Odkaz na stránky Dr. Nancy Nicholson naleznete v každém díle v úvodní hlavičce, kliknutím na název zdroje.