První zářijový víkend se v Jezdeckém centru Královický dvůr konalo MČR Working Equitation Česká republika. A kdo je novým seniorským mistrem této bouřlivě se rozvíjející se disciplíny? Jitka Šimoušková. A právě s ní si dnes budeme povídat…

Osmnáctiletá parkurová jezdkyně Mariana Michlíčková už ušla velký kus cesty za svým snem stát se profesionální jezdkyní. Už v šestnácti letech poprvé startovala v parkuru stupně T**. Poslední roky získává zkušenosti především na mezinárodních závodech.

V současné době je asi největším příkladem dlouhověkosti a pracovitosti britská královna Alžběta II. Pokud se porozhlédneme okolo sebe, najdeme pár přátel, kteří pracují i po osmdesátce či devadesátce. K těm „mladším“ patří například dostihový trenér pan Jaroslav Drlík z Velké Chuchle, k těm starším chovatel koní a neúnavný pracant pan Krakonoš Vladimír Pechan z Hrádečku u Trutnova nebo náš oslavenec, stále aktivní zvěrolékař pan MVDr. Jiří Rajman z Pardubic.

Portugalský jezdec a trenér Gonçalo Soares je poslední dobou v České republice častým hostem. Dlouhé roky působil jako jezdec Escola Portuguesa de Arte Equestre, která spolu se Španělskou jezdeckou školou ve Vídni, Cadre Noir v Saumuru a Královskou španělskou jezdeckou školou patří mezi čtyři nejprestižnější jezdecké instituce uchovávající kulturu klasického jezdeckého umění. Proto věřím, že rozhovor s ním mnohé z vás potěší...

Stejně jako loni byla největší hvězdou mezi českými biatlonisty. Vyhrála vytrvalostní závod v Östersundu a ve stejné disciplíně získala malý glóbus. Na olympijských hrách byla čtvrtá v hromadném klání. A sezonu Markéta Davidová uzavřela i oceněními Biatlonista roku a Biatlonista roku podle čtenářů iDNES.cz.

Sestry Sekaninovy jsou součástí drezurní reprezentace. Drezuru mají v rodině, jejich teta je Šárka Charvátová, a tak se není čemu divit, že se věnují právě této jezdecké disciplíně. Rozhovor z červnového Jezdectví přinášíme právě dnes!

Před 115 lety, dne 10. června 1907, se narodil bývalý kladrubský a napajedelský ředitel Dr. Ing. František Lerche.

Během šesti sezon se stal nejen nejmladším českým žokejem a vítězem čtrnácti jedničkových dostihů, včetně tří klasik, ale i šampionem mezi rovinovými profesionály. Triumf si připsal také při svém zimním angažmá v Dubaji a mnozí mu právem předpovídali hvězdnou budoucnost.

Obsedání je v životě jezdeckého koně kapitola stěžejní a veledůležitá. A právě o ní si dnes budeme povídat s Jiřím Kašpárkem a jeho partnerkou Nikolou Voborskou, kteří se na obsedání, výcvik a nápravu nevhodně obsednutých koní specializují.

Jeho jméno je zpravidla první, co se každému vybaví, řekne-li se Velká pardubická. Josef Váňa je ikona českého dostihového sportu, rekordman v počtu vítězství v nejtěžším překážkovém dostihu starého kontinentu, vynikající žokej a trenér.

Vladimír Votřel je nesmírný sympaťák s ohromnou vůlí jít si za svými sny a žít naplno. Nic neobvyklého. Jenže Vladimír bojuje s roztroušenou sklerózou, zachraňuje zvířata a je zapáleným paradrezurním jezdcem. Vůbec nepochybuji, že k jeho dvěma titulům z mistrovství České republiky přibudou ještě další, i když jeho hlavní výhrou je přístup k životu, který inspiruje ostatní.

Měl jsem to velké štěstí patřit spolu s mým otcem k přátelům pana Josefa Kubišty, který byl bez nadsázky chovatelem s velkým CH, a je mi tak milou povinností k 8. listopadu tohoto roku vzpomenout jeho nedožitou devadesátku (8. 11. 1931 – 7. 2. 2004) a rovněž mladší generaci tímto také připomenout jeho zásluhy a chovatelský odkaz. Vím, že nemohu vzpomenout vše, o co se pan Kubišta zasloužil a o co se přičinil, snad mi jeho blízcí i všichni ostatní prominou moje opomenutí.