Mnozí z příznivců jezdectví v České republice si Vaše jméno spojují s disciplínou Working Equitation, protože řada workingových jezdců pod Vašim vedením trénuje nebo se účastní pravidelně pořádaných klinik. Vaší alma mater ale je lisabonská Escola Portuguesa de Arte Equestre (EPAE), kde jste mnoho let působil jako profesionální jezdec. Jaký je Váš vztah ke klasické drezuře a jaký k disciplíně Working Equitation?

Je možné, že moje image v České republice může být spojováno s Working Equitation, protože učím několik jezdců, kteří v této disciplíně soutěží. Nicméně v řadě první jsem klasický jezdec a takto bych chtěl být definován, protože jak uvádíte – šestnáct let jsem byl profesionálně spojen s EPAE. Začínal jsem zde jako student a dospěl až k pozici senior jezdec a sólový umělec.

Pro mě, jako portugalského jezdce, je pracovní jezdectví disciplínou, která mi je velmi blízká, protože jsem ji viděl u jejího zrodu a od začátku jsem mohl sledovat její vývoj. Nikdy jsem nebyl aktivní WE jezdec, ale pracovní jezdectví je něco, co máme my Portugalci hluboko v sobě.

 Co Vaší kariéře v EPAE předcházelo?

Než jsem se stal studentem EPAE, byl jsem zaujatým a zvídavým jezdcem. Snažil jsem se naučit co nejvíce z toho, co jsem viděl dělat vynikající jezdce, s nimiž jsem se měl možnost setkávat. Neměl jsem ale v tu dobu k dispozici žádnou ucelenou metodu nebo teoretický základ. Za všechno, co jsem jako jezdec získal, musím poděkovat letům, která jsem prožil na škole, a vlivům, které mě paralelně s ní formovaly.

A kde se vůbec vzala Vaše láska ke koním? Geny v rodině, anebo...?

Můj vztah ke koním je asi výsledkem sil osudu. V době, kdy jsem přestupoval z 1. do 2. třídy základní školy, se musela má rodina přestěhovat. Nový byt, nová škola. První den v nové škole mi jedna z mých spolužaček nabídla, jestli nechci zajít k ní domů, protože její dědeček má koně. Chtěl jsem, ale musel jsem se zeptat své matky, zda můžu. Odpověděla ano. A od toho dne, téměř celých patnáct let, byly stáje mým druhým domovem a já vyhrál alternativní rodinu. Tím prvním dnem v nové škole to celé začíná…

Kde nyní vlastně sídlíte a kolik máte žáků?

V současné době sídlíme v polské Varšavě v Łomianki Sport Horses Stables. Aktuálně máme osm koní v denním tréninku a pravidelně pořádám kliniky po celém Polsku a v dalších zemích. Své studenty nikdy nepočítám, ale myslím si, že momentálně mám pravidelnou skupinu asi šedesáti studentů.

Když už jsme zmínili Working Equitation – máte pocit, že tato relativně nová disciplína má před sebou světlé zítřky?

Z toho, co vidím, je podle mého skromného názoru Working Equitation disciplínou se světlou budoucností. Je ale velmi důležité, abychom při formování WE a bouřlivém rozvoji, který v něm nyní nastává, neztratili identitu.

Pokud by někdo chtěl v pracovním jezdectví vynikat… Měl byste pro něj recept na úspěch?

WE je stejný jako všechny ostatní disciplíny. K tomu, abyste uspěl, musíte být ochotný na sobě tvrdě pracovat. Také potřebujete mít koně, který má pro tuto disciplínu předpoklady a metodu a cíle, které vždy respektují aktuální úroveň a stav vašeho koně.

Je příprava koně pro WE nějak specifická? Je možné Working a klasickou drezuru úspěšně skloubit, nebo je lepší nemíchat jablka a hrušky dohromady?

Pro ty, kteří to neví… drezura je francouzské slovo, které můžeme přeložit jako výuka, učení, školení. Z toho lze odvodit, že drezurní soutěž je hodnocením úrovně výuky koně a jezdce a jejich schopnosti vystupovat, koexistovat společně. Working Equitation je to vše plus funkčnost. V disciplíně Working Equitation máte kromě drezurního testu i test ovladatelnosti. A to je také druh drezurního testu, jen doplněný o překážky, které simulují běžné situace, s nimiž se setkáte v reálném životě, pokud koně využíváte jako partnera k práci v polích, kde se pohybují býci a krávy. Pro obě disciplíny je základní práce stejná, později ale už musíte pracovat na jedinečných prvcích každé z nich. Pokud chce jezdec využívat koně v různých disciplínách, je to samozřejmě možné, pak ale musí být schopen velmi dobře koordinovat své úsilí.

Vraťme se k Vaší trenérské práci. Pokrok, kterého dvojice pod vaším vedením dosahují, je překvapivý. Uběhne pár měsíců a já vidím úplně jiné koně, úplně jiné jezdce, přestože jde o tytéž dvojice. Posun je zřetelný často už v rámci jedné lekce. Takže se musím zeptat: „Jste čaroděj?“ 

Mnohokrát děkuji za kompliment! Nejsem čaroděj, ale líbilo by se mi to! :-) Pokud studentům ukážete, jak se mají dívat, naslouchat a naučíte je zacházet se svými koňmi jako s jedinečnými osobnostmi, udělal jste první velký krok. Pak přijde na řadu metoda a priority ve výcviku. A jestliže jsou studenti jezdectví opravdu oddaní, výsledky se začnou pomalu dostavovat.

Proč ale tedy není každý trenér „čaroděj“? :-)

Nebylo by spravedlivé soudit druhé, protože existuje celá řada faktorů, které vývoj dvojice ovlivňují. Počínaje funkčním spojením nebo naopak nepochopením mezi studentem a trenérem...

Pravidelně pořádáte drezurní kliniky, a to nejen u nás, v České republice. Existuje nějaký konkrétní problém, se kterým se pravidelně setkáváte u studentů všech úrovní? Je něco takového jako „klasická" chyba? 

Odpověď na tuto otázku by mohla vydat na celou knihu! Pokud bych měl pojmenovat nejvýraznější problémy, které jsou společné všem jezdcům všech úrovní, pak musím odpovědět – sed a schopnost správně používat ruku. Obecně lze říci, že není věnována dostatečná pozornost tomu, jak a proč potřebujeme určitým způsobem sedět na koni. V začátcích jezdeckého života každého jezdce by měla být kvalita sedu upřednostňována před vším ostatním. Nejde jen o to najít rovnováhu, abychom nespadli… Tady to pro mě všechno začíná. Když nemá jezdec korektní sed, pak místo toho, aby šel uvolněně s pohybem koně, jde proti němu. To vede k tomu, že jezdec koni nepomáhá a nerozvíjí ho, ale naopak ho brzdí a nutí pracovat nevhodným způsobem! Nekorektní sed jezdce působí zcela opačně, než by působit měl. Ale samozřejmě je pravda, že dva až tři roky práce pouze na kvalitě sedu není dostatečně motivující, a to ani pro trenéry, kteří standardně mají zájem na vytvoření kvalitní formy sedu u svých žáků.

Snad nebude vadit, když nadhodím pár ryze praktických otázek… Hlavním principem klasické drezury je přilnutí. A proto se každý ptá: Jaký má být kontakt mezi rukou jezdce a hubou koně?

Kůň, který je na udidle, je na kontaktu (na přilnutí). Kontakt mezi rukou jezdce a hubou koně musí být přítomný téměř neustále, musí být ale elastický. Pokud jezdec není schopen tuto elasticitu zajistit, kůň bude tuhý. Poloviční zádrž je to jediné, co může tento pružný kontakt přerušit, ale to jen proto, aby se udržela energie a rovnováha. Skutečností je, že jak proces vzdělávání postupuje, kůň se zlepšuje, má lepší rovnováhu a je schopen se lépe nést, stává se kontakt (přilnutí) lehčím a lehčím.

Kůň za otěží... to samozřejmě vidíme často – je to velký problém nebo není?

Kůň za otěží je to, co vůbec nechceme. Je to největší problém, který můžeme mít. Kůň, který je za otěží, je kůň na předku, za holení jezdce. Jezdec proto nemá nad koněm žádnou kontrolu. Mít koně za otěží je stejně špatný nápad jako řídit auto na ledu.

Mnoha jezdcům působí problémy korektní přechody do cvalu. V čem je problém?

To souvisí s tím, o čem jsme mluvili před chvílí. Je to problém sedu. Jezdec má přirozenou tendenci se při pobídce do cvalu předklonit, což vede k tomu, že tlačí koně dopředu rameny a horní částí těla, na místo toho, aby použil holeně a sed.

Jakou nejčastější chybu dělají jezdci, když chtějí docílit kvalitního prodlouženého klusu?

Nutí koně „utíkat“. V prodlouženém klusu je třeba zvýšit amplitudu kroků (vznos), nikoli docílit vyšší rychlosti.   

Neklidná huba – i to je častý problém... Proč se to děje?

Opět se musíme vrátit k tomu, o čem jsme již mluvili. K přilnutí. Přilnutí je výsledkem spojení mezi zadními končetinami a hubou koně, které vede přes hřbet koně. Takže pokud má kůň neklidnou hubu, je to proto, že něco v tomto spojení působí problém. Obvykle je za to zodpovědná ruka jezdce, ale také to může být důsledek působení nevhodného typu udidla.

Kdy začít s letmými přeskoky? Měl by být kontracval nejprve dokonalý?

Letmé přeskoky jsou přechody uvnitř cvalu, takže pokud chceme přistoupit k výuce letmých přeskoků – ať už u koně nebo studenta – je potřeba nejprve mít pod kontrolou rovnováhu a amplitudu a kvalitu cvalu. Teprve když máme tohle všechno pohromadě, můžeme přistoupit k výuce tohoto cviku. A kontracval je důležitou součástí této přípravy, protože je velmi nápomocný při narovnání a rozvoji rovnováhy.

Jak se máme vypořádat s nepřiměřenými reakcemi koní?

Koně jsou pozorná zvířata, která neustále kontrolují, co se kolem nich děje. Takže když jsme s nimi, musíme být také pozorní. Musíme se snažit nechtěné reakce předvídat.

Pokud jsem jezdec Workingu… kdy mohu vyměnit jednoduché lomené udidlo za pákové uzdění? 

Pákové uzdění se ve WE používá pouze na úrovni Masters, kde se předpokládá, že kůň dosáhl nejvyšší úrovně vzdělání a je připraven na vedení jednou rukou. Obecně platí, že páka se přidává ve chvíli, kdy chceme zlepšit úroveň vzpřímení. Naším prvořadým zájmem je jezdit správně, s dobrým základem a metodou, pak je jisté, že kůň se bude schopen předvést tak, jak to preferuje jezdec.

A poslední zvídavá otázka. Můžeme Vás v nejbližší době někde vidět v sedle? 

V létě a na podzim budeme – stáj GM Horses – soutěžit na národní úrovni v Polsku, abychom se připravili na mezinárodní závody, které nás čekají příští rok. Není ale vyloučené, že si přijedeme zasoutěžit i do České republiky, momentálně studujeme rozpisy. Každopádně u nás v Polsku jste všichni srdečně vítáni. Děkuji za možnost uskutečnit tento rozhovor!

My děkujeme Vám!

V loňském roce přesídlil Gonçalo Soares a GM Horses do Polska, kde pokračuje ve sportovní přípravě koní i jezdců v drezuře a Working Equitation a pořádá semináře o práci na ruce a na dlouhých opratích. Chcete vědět víc? Navštivte webové stránky GM Horses anebo Facebook.

Pokud chcete vidět metody, za pomoci kterých pan Gonçalo Soares se svými studenty a jejich koňmi pracuje, můžete v pozici diváka navštívit kliniku, která se bude konat ve dnech 30. až 31. července ve Villa Gineta Masečín. Facebooková stránka události zde.