Gonçalo strávil mnoho let jako jezdec Escola Portuguesa de Arte Equestre (portugalská Škola jezdeckého umění v Lisabonu) a i nadále se neustále vzdělává, studuje knihy starých jezdeckých mistrů a hledá způsoby, jak s koňmi  pracovat ještě lépe. Se stejným nadšením přistupuje i k tréninku jezdců.

Tohoto prvního soustředění se zúčastnilo celkem osm jezdeckých dvojic a početné byly i řady diváků, které se na trénink přijely podívat. A program byl díky různorodosti koní a jezdců opravdu pestrý. Účastníky byli jezdci drezury, working equitation i ti, kteří se teprve pokouší najít se svým novým koněm společnou řeč. Kromě dospělých jezdců přišla řada i na trénink juniorů a mladých jezdců. I z pohledu účastnících se plemen koní byla pro diváky nabídka zajímavá – kromě očekávaných plemen lusitano a PRE tak diváci mohli vidět lipicána, KWPN i pony. Vedle jezdeckých tréninků byla zpestřením i lekce práce na ruce a na dlouhých otěžích. 

Gonçalo nejprve požádal každého jezdce, aby mu o svém koni něco řekl a především aby prozradil, jaký hlavní problém s ním v tréninku řeší. Následně jezdce nechal koně krátce předvést, aby viděl, jak se kůň pohybuje a jak s ním jezdec pracuje. Během tohoto pozorování si vždy udělal představu, v čem je hlavní problém a na tom pak založil i trénink.

První den se nesl ve znamení zlepšení základní drezurní práce a uvolnění koně, druhý den byl pak již zaměřen na to, jak tyto základní principy aplikovat na jednotlivé cviky a na čem pracovat dále. Na všech koních byl v průběhu hodiny vidět velký pokrok a na konci práce působili uvolněným a spokojeným dojmem.

Střípky a postřehy

Podíváme se tedy nyní na několik střípků práce z prvního dne. Jedním z častých problémů, který se řešil hned u několika koní, byla nedostatečná ochota koně k pohybu dopředu, většinou spojená s tendencí koně padat na předek. U těchto koní se na začátku pracovalo především na aktivním pohybu odzadu a na tom, aby se týl koně stal nejvyšším bodem koně. 

Opakem líných koní byli nervózní koně, kteří příliš spěchali dopředu. V tomto případě Gonçalo doporučoval široké držení otěží, uvolněný sed, kdy se ale jezdec v sedle udělá více těžkým, sedí rovně a tempo koně reguluje svým vysedáváním.

Důležité je přitom nepadat dopředu, udržovat otevřený hrudník, více používat holeně a mnohem méně ruku. Kontakt udržovat elastický, ve cvalu nechat ruku více vepředu, sedět uvolněně a jít s koněm. I u nervózních koní, co reagují na holeň přehnaně, je důležité, aby jezdec udržoval s koněm kontakt holeněmi a koně jimi obejmul - vnitřní holeň pak vytváří energii k pohybu dopředu.

Všechny změny je potřeba dělat plynule, pomalu a na dlouhých liniích, dát koni čas a nepřekvapit ho náhlými změnami směru. Když kůň spěchá, pak je potřeba otevřít vnitřní otěž a vnitřní holení tlačit záď koně ven. První věcí, kterou je potřeba řešit, jsou klidné přechody.

Gonçalo nechal koně hodně pracovat na kruhu, s ohnutím dovnitř a častým cvikem bylo zmenšit a zvětšit kruh a po dokončení nacválat, případně ve cvalu kruh zmenšovat a až pak přejít do klusu. Kůň by se měl také postupně naučit při ohnutí krku relaxovat.

U koní ježděných na pelhamu, kteří měli tendenci padat příliš na předek, Gonçalo uvedl, že pelham je určen až pro pokročilé ježdění, kdy už je kůň veden především sedem a rukou se dávají už jen minimální pomůcky. Pokud je kůň příliš brzo ježděn na pelhamu pouze s pákovou otěží, bude mít nejspíše tendenci rolovat se za kolmici a padat na předek, což povede k zablokování zadních nohou a zkrácení kroku. Pak bude mít také místo toho, aby šel v klusu aktivně přes záda, spíše tendenci naskakovat do cvalu.

V tomto případě doporučoval jezdit koně v aktivním klusu, se zvednutým a otevřeným týlem. Často také chtěl po jezdci, aby koně sestavil ven a uvolnil tak vnitřní plec. V tu chvíli by si měl jezdec přesednout, aby vysedal na vnitřní zadní nohu. Postupně od koně vyžadujeme větší ohnutí. Kůň přirozeně zpomaluje v rozích, proto je potřeba ho zvláště tam pobízet dopředu. Týl koně zvedáme přizvednutím ruky a jejím posunutím směrem dopředu a současně je však důležité pobídnout koně dopředu. Při přechodu ze cvalu do klusu je vhodné koně podpořit tušírkou, aby dobře podšlápnul pod sebe...

Pokud jste se tedy prvního soustředění nezúčastnili, a podařilo se mi vás zaujmout, pak budete vítáni na jeho pokračování, které se bude konat v termínu 16.-17. října opět v areálu Villa Gineta. 

II. trénink s mistrem portugalského jezdeckého umění Goncalo Soaresem - více informací naleznete na FB stránce události zde.

 

Gonçalo Soares

Gonçalo získal své jezdecké vzdělání v průběhu šestnácti let, které strávil v Portugalské jezdecké škole. Zde se vypracoval na úroveň seniorního jezdce. Vystupoval v sólových výstupech a předváděl i ty nejtěžší cviky prováděné nad zemí. Souběžně s kariérou klasického drezurního jezdce se však věnoval i kariéře sportovní. 

Spolu s Monikou Bronikowskou vybudovali na základech společné vášně partnerství GM Horses s cílem šířit metody klasické drezury jako základ pro sportovní drezuru a propagovat portugalskou kulturu a koně plemene lusitano. Protože pozorovali nárůst zájmu o klasické portugalské jezdecké umění v rodné zemi Moniky, kterou je Polsko, rozhodli se nakonec v roce 2020 přestěhovat a pokračovat v práci tam. Jejich novým domovem je tedy momentálně Varšava, kde pořádají semináře, workshopy a individuální lekce, a to jak od naprostých základů drezurní práce, přes práci na ruce až do nejvyšší sportovní úrovně Grand Prix. 

Gonçalův přístup k tréninku koní i jezdců je postaven na jeho klíčových hodnotách: klidu, trpělivosti, respektu a víře v klasické metody. Na každého koně i jezdce se dívá jako na jedince s individuálními potřebami, požadavky a prioritami. Tato pozorování a jejich analýza jsou vždy počátečním bodem jeho práce. 

Gonçalo Soares věří, že cílem je dát koni podněty k rozvoji fyzických schopností, které budou ale také rozvíjet jeho mysl a ochotu k práci. Jen tak můžeme získat šťastného a spokojeného koně, který bude pracovat v harmonii se svým jezdcem.

Rozsáhlou fotogalerii ze soustředění naleznete zde.