Se svou odbornou činností začal již na Vysoké škole veterinární v Brně, když tam v roce 1951 nastoupil na studia a absolvoval mnohé praxe. A tuto činnost vykonává dodnes! Kdo se přes 70 let aktivně věnuje svému oboru, důchod nedůchod? Několikrát v týdnu je pan doktor na své základně – v ordinaci v Pardubicích-Popkovicích, kam za ním lidé přinášejí či přivážejí svá zvířátka. Mnohdy za nimi pan Dr. Rajman jede třeba vlakem nebo s přáteli autem. Ještě sám zvedá koním končetiny a kontroluje podkování nebo jiný problém s kopytem… To je úžasné.

Aktivní hipolog, veterinární lékař a vynikající chirurg, organizátor, přednášející a velký optimista – Jiří Rajman se dne 8. srpna 2022 dožívá 90 let. Většina koňařů si jeho osobnost spojuje hlavně s Velkou pardubickou, tamní veterinární klinikou či s přednáškovými hipologickými dny. Dlouhodobě se specializoval na chirurgii, pohybový aparát a nemoci očí, hlavně měsíční slepotu. Navíc dlouhá léta, a to ještě i v současné době, je na mnoha jezdeckých závodech v okolí Pardubic oficiálním veterinářem.

Dodnes se intenzivně zajímá o veškeré dění související s koňmi. Dříve se široká jezdecká veřejnost mohla s MVDr. J. Rajmanem setkávat i na jeho populárně odborných přednáškách v rámci výstav Kůň v Lysé nad Labem. Zájemci o informace z oblasti anatomie a fyziologie koní či veterinární medicíny mívali tak výbornou příležitost poslechnout si v Lysé zasvěcený odborný výklad doplněný bohatými zážitky z praxe. A těch bylo opravdu hodně.

Z Bydžova do Pardubic

Jiří Rajman pochází od Nového Bydžova. Jeho dědeček měl dříve koně a pro ně nejrůznější postroje. U některých byly připevněny rolničky a zvonečky, jejichž romantické cinkání malému Jiřímu zcela učarovalo, což byl minimálně jeden z důvodů, proč se chtěl věnovat pouze koním. Jeho otcem byl Jan Rajman, maminka se jmenovala Marie. Doma měli hospodářství a malý obchod. Po roce 1948 jim všechno znárodnili. Sestra Ludmila, která již bohužel zemřela, pracovala v textilním průmyslu.

Reálné gymnázium absolvoval v Novém Bydžově v roce 1951 a potom nastoupil na Vysokou školu veterinární do Brna. Během studia je posílali na řadu praxí a v roce 1956 se dostal do Vojenské veterinární nemocnice do Pardubic. To mu bylo užitečné po dokončení školy, protože v padesátých letech bylo běžné, že se absolventi škol posílali do práce na tzv. umístěnky a velmi často to bývalo do odlehlých pohraničních oblastí naší země. Jiří Rajman měl štěstí, nejdříve se dostal do Vysokého Mýta, potom na čtyřměsíční praxi na okres Chrudim a od 1. 1. 1957 nastoupil do veterinární nemocnice v Pardubicích, kde strávil většinu svého pracovního života a řadu let této instituci šéfoval.

Veterinární nemocnice

Pardubická veterinární nemocnice požívala v 50. – 80. letech stejné vážnosti a věhlasu jako později brněnská veterinární klinika.

K tomu Dr. Rajman vysvětluje: „Z původní velmi dobře vybavené 1. armádní veterinární nemocnice se stala krajská nemocnice s širokou sítí veterinárních pracovišť. Bylo zde výborné vybavení i díky tzv. kořistním přístrojům, které zde zbyly po válce po německé armádě. Řada přístrojů sloužila jako vzor i největšímu českému výrobci zdravotnických a veterinárních přístrojů Chiraně. Byly zde například i zubní soupravy s vrtačkou a vodním chlazením (vyrobené před 70 lety!) nebo „válečná“ mazání na kopyta, která vydržela až do 70. let… Bohužel počátkem devadesátých let se všechny přístroje likvidovaly a v bednách se vyhazovaly do šrotu. Všeobecně se ví, kdo tou dobou nemocnici šéfoval. Mohlo to přijít alespoň do muzea…

V roce 1958 nám vystavěli nový areál, kde bylo porodnické oddělení, interna a velká podkovárna. Vynikajícím oddělením byla chirurgie či reprodukce.

V 60. letech se rozjela práce laboratoří na velmi dobré úrovni. Součástí nemocnice se stal Státní veterinární ústav, který později zabezpečoval laboratorní práce pro velkou část republiky.

Počátkem 90. let se mi podařilo usídlit do nemocnice Katedru biologických věd Univerzity Pardubice.“

Původní vojenská veterinární nemocnice sídlila ve Štrossově ulici v blízkosti Nemocnice Pardubice. Dnes z ní zbývají jen malé části, protože celý areál byl v průběhu posledních 30 let rozparcelován, prodán a zastavěn…

Praxe

V pardubické veterinární nemocnici byla laťka v množství, a především v kvalitě poskytovaných služeb nasazená velmi vysoko. Praxi zde absolvovalo mnoho veterinářů, kteří nastoupili vojenskou službu v Pardubicích. Stabilně tu bývalo dvacet zvěrolékařů z nejrůznějších koutů Československa.

Denně se tu kvůli operacím pokládalo až 8 koní. V 70. letech bývalo v nemocnici kolem 80 zvířat, z toho 40 koní a malá zvířata se evidovala, ale nepočítala. Nemocnice si svážela pacienty sama, objednávky byly často 3 až 4 týdny dopředu, protože nemocnice byla stále naplněná…

Kromě toho se Dr. Rajman zúčastňoval řady výjezdů za nemocnými nebo zraněnými koňmi, jezdíval na více než 50 míst, ke kterým patřily stáje v Mimoni, Třeboni, v Kladrubech n. L., Slatiňanech, v Humburkách, v Novém Městě pod Smrkem, Pecínově, v Praze, dále stáje na Plzeňsku, v jižních a severních Čechách… Na Pecínově léčil např. vítězku VP z roku 1965 Mocnou, která byla dosti nepřístupnou pacientkou. K dalším léčeným „pardubickým“ koním patřili například Cavalet, Óda, Komandír, Valencio, Malba, Metál, Silex, Lítost, Lukava, Paseka, Koran, Listr, Forman, Sagar, Festival, Železník a množství dalších.

V 70. a 80. letech se Dr. Rajman zúčastňoval i zajišťování výběru chovných nebo dostihových koní v zahraničí – v NDR, v Maďarsku, v Irsku, Rakousku či Švýcarsku. Ze Švýcarska se podařilo dovézt na Pecínov Jiřímu Holíkovi st. Walzerköniga, z Rakouska byl pro JZD Vlachovice dovezen na radu Dr. Rajmana Sectori (po Secretariat).

Podkováři

V nemocnici byla vybudována velká podkovárna, která měla čtyři výhně. Ke stabilním zaměstnancům patřili minimálně tři podkováři. V 70. a 80. letech organizoval Dr. Rajman v nemocnici pravidelně podkovářské kurzy, které trvaly tři měsíce. Kolem dvaceti účastníků se připravovalo teoreticky i prakticky na závěrečné zkoušky. Později Dr. Rajman navázal spolupráci se Středním odborným učilištěm podkovářským v Jaroměři.

Dlouhodobě spolupracoval MVDr. Rajman s panem podkovářem Josefem Hlaváčkem. Oba byli mistři svého řemesla, a kdo je zažil, dodnes na ně s úctou vzpomíná. I Josef Hlaváček vyškolil mnoho svých následovníků. Oba dva rádi a nezištně předávali své zkušenosti svým přátelům, kolegům a všem dalším, kteří to potřebovali.

Hipologické dny

Město Pardubice si pořádání Velké pardubické vždy velmi považovalo. V době jejího pořádání bylo slavnostně vyzdobeno a díky nápadu Jiří Rajmana se podařilo zorganizovat i soutěž ve výzdobě jednotlivých výloh. Dnes se na to trochu zapomíná…

V předvečer Velké pardubické a někdy i více dní před ní pořádal od roku 1970 dr. Rajman společně s mjr. Milošem Svobodou a s dalšími spoluorganizátory hipologické přednášky. Oblíbenost i návštěvnost těchto akcí bývala velká. Mezi přednášejícími byli nejenom naši významní jezdci, trenéři, veterináři a hipologové, ale i zahraniční specialisté, což bylo v době do roku 1989 vzácnou příležitostí k získání těžko dostupných informací z dostihového, chovatelského či veterinárního světa „za železnou oponou“. V polovině 90. let se však vytvořila zvláštní situace, která těmto dnům příliš nepřála, a tak vlastně ke škodě příznivců koní zanikly.

Veterinární lékař na dráze

Při každých jezdeckých závodech nebo dostizích musí být přítomen službu konající veterinární lékař. MVDr. J. Rajman byl k této službě přizván jako mladík již v roce 1956. A od té doby zastával tento post pravidelně až do roku 1993, takže je dle velkopardubických statistik stoprocentně jediným veterinářem, který takto dlouho zastával funkci veterináře v rámci VP.

Třebaže celodenní služba obnášela dříve 100–200 Kč a řidiči z pardubické veterinární nemocnice dostávali 38 Kč na den, dělali by to i zadarmo. Všichni měli koně natolik rádi, že to byla záležitost hlavně citová, osobní, ale i prestižní.

Také si můžeme ještě připomenout, že další velmi vážená osobnost Velké, Ing. Jiří Šindler, získal zase primát v počtu startů Velké pardubické, startoval ji od roku 1965 do roku 1998. A tito dva pánové spolu vedli dlouholetý gentlemanský souboj, který vyústil ve dva velké osobní rekordy. Jiří Šindler startoval Velkou 33x a dr. Rajman konal veterinární službu na VP 37x!

Rodina

Při vší práci se Jiří Rajman stihl oženit s paní Annou. Měli spolu dva syny. Miloš šel částečně ve šlépějích svého otce, ale na rozdíl od něho neléčil zvířata, ale lidi. MUDr. Miloš Rajman je významným chirurgem Pardubické nemocnice. Prošel si také praxí u pana Prof. MUDr. Pavla Pafka, DrSc., jednoho z nejlepších břišních a hrudních chirurgů v naší zemi. Druhý syn Jiří vystudoval průmyslovou školu se specializací na elektrotechniku. Řadu let pracoval pro firmu Philips, kde se věnoval zabezpečovací technice především kulturních či církevních objektů. Pan Rajman má několik vnoučat, vnučka Anička je již pátou Annou v řadě ze strany matky. Vnučka Evička těší svého dědečka nejvíce, protože by ráda studovala na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně.

Přátelé

Jiří Rajman se v průběhu doby setkával také s velmi zajímavými a většinou odvážnými lidmi – koneckonců, kdo startuje ve VP, musí být odvážný. Někteří však byli odvážní i politicky a k těm patřil Mjr. Franjo (František) Aubrecht (1896–1985). Pocházel z Chorvatska, 11x startoval ve VP a získal řadu předních umístění. Bojoval velmi statečně již v 1. a ve 2. sv. válce a také proti komunismu. Zapojil se i do akce Silver A, naštěstí vše přežil. Velmi často spolu rozmlouvali o koních.

V kontaktu byl také s Josefem Břečkou, úspěšným militaristou a dostihovým jezdcem. Ten jezdil vynikající klisnu Ódu, která vyhrála MČR ve všestrannosti na Albertovci a o několik let později byla čtvrtá ve Velké. Před VP právě v roce 1982 lehce okulhala, ale díky pomoci a radám Dr. Rajmana se dala rychle do pořádku a dosáhla onoho výborného umístění.

Mezi jeho věrné přátele patří pan MVDr. Jaromír Bílek z Kunvaldu, obětavý veterinární lékař se zaměřením hlavně na velká zvířata a koně. Jeho prastrýcem nebyl nikdo jiný než slavný pan Prof. MUDr. PhDr. František Bílek, DrSc., zachránce starokladrubských vraníků a mnoha dalších plemen hospodářských zvířat. Často si spolu telefonují a občas pan Dr. Bílek jezdí s panem Dr. Rajmanem po návštěvách v okolí Žamberku a společně pomáhají ještě mnoha koním.

Pan doktor Rajman má tolik vynikajících přátel, kamarádů a známých, že by bylo těžké je zde všechny vyjmenovat. Myslím, že mu však všichni přejí hodně zdraví, spokojenosti a stálého optimismu, který je také důležitou součástí jeho života.

Vážený pane doktore, díky za Vaši celoživotní práci pro naše velké či malé čtyřnohé přátele.