Osmnáctiletá parkurová jezdkyně Mariana Michlíčková převážně startuje na mezinárodních závodech a reprezentuje Českou republiku, na národních závodech jezdí za subjekt Srpek, s.r.o. Účastní se soutěží do stupně T** (150 cm). Od roku 2019 trénuje s Alešem Opatrným. Její stájovou jedničkou je valach Leeve Jung, se kterým mimo jiné získala v Martinicích v roce 2020 titul mistryně republiky v kategorii U25, loni vyhráli juniorskou Grand Prix ve Valkenswaardu při Longines Global Future Champions. Letos se na mistrovství Evropy ve španělské Olivě dostali do juniorského finále a obsadili dvacáté místo.

Jaký byl váš první kontakt s koňmi?

Ke koním jsem se dostala náhodou, když jsem byla s rodiči ve Westernovém městečku Boskovice, kde jsem si ve svých dvou letech poprvé sedla na koně. Vtipné je, že koník, na kterém jsem poprvé seděla, byl velmi podobný mému současnému Leeve Jungovi. První stáj, do které jsem zavítala, byla v Senticích nedaleko Brna. Jezdily jsme s maminkou do lesa na koních plemene slezský norik, klisna, na které jsem jezdila, se jmenovala Naruška.

První tréninky jste měla na Panské líše. Co vás do této stáje přivedlo?

Panskou líchu vyhlédla mamka, když mi bylo pět let, protože byla zhruba patnáct minut autem od našeho domova a měla skvělé recenze. Mamka se rozhodla, že se taky bude učit jezdit, tak jsme společně chodily do tamní jezdecké školičky. Trénovala jsem tam jednou až dvakrát týdně.

Kdy jste se naplno začala věnovat jezdectví?

Pořádně jsem začala trénovat, až když mi rodiče koupili prvního poníka Likena, to mi bylo sedm nebo osm let. Měl původně sloužit jen jako rekreační poník do lesa, ale potom se to nějak zvrtlo a z rekreačního ježdění se staly skokové tréninky a závody. Byl ustájený v Senticích u Ivety Králové, která mě provázela mými začátky a pod jejímž dohledem jsem složila i ZZVJ.

Představte nám blíže Likena. 

Je to velšský pony, teď si už užívá důchod a já se za ním vždycky ráda zajedu podívat a pomazlit ho. Provedl mě mými jezdeckými začátky a naučil mě, že když člověk nic nedělá, nic zadarmo nedostane. Zvládli jsme spolu ZZVJ i první medaile na mistrovství ČR. Byl speciální svou výraznou osobností, člověk se s ním nikdy nenudil.

Vzpomenete si ještě po všech absolvovaných startech na ten první?

Pamatuji si ho dost živě. V dubnu 2013, když mi bylo devět let, jsme jeli hobby ve Vyškově a na startovní listině byly pouze tři dvojice. S Likenem jsme se zúčastnili soutěže do 40 cm. Oba další poníky jsem porazila a z prvních závodů jsem si odvezla žlutou stužku.

Proč zrovna parkur?

Parkur u mě zvítězil nejspíš proto, že i když spojení s koněm musí být stejné jako v drezuře, tak v parkuru je větší adrenalin a napětí. Zkrátka mě to bavilo od začátku, drezura samotná mě nikdy netáhla. 

Co vám v začátcích dělalo problém? 

Myslím, že chytit správné tempo na první skok. Často se mi tak stávalo, že mi poník na prvním skoku zastavil, protože jsem jela strašně pomalu. Teď už naštěstí většinou cválám v dobrém tempu.

Jak je to teď?

Momentálně je mou největší slabinou to, že nesedím úplně rovně. Když jezdím na pravou ruku, tak jsem vždy vykloněná  lehce dolevaa trenér mě musí napomínat. Ať už v parkuru, nebo doma na tréninku.

Úspěchů máte celou řadu. Kterých si nejvíce ceníte?

Vážím si všech mistrovských medailí jak s poníky (jedna bronzová a jedna stříbrná s poníkem Mister Merlin a dvě bronzové s poníkem Liken), tak s velkými koňmi (zlatá medaile v roce 2020 s koněm Leeve Jung a stříbrná medaile letos s koněm Human Leaque, obojí v kategorii U25). Dále úspěchů z mistrovství Evropy, sedmého místa v roce 2018 s klisnou Idee van de Achterhoek v kategorii dětí a letos dvacátého místa s Leeve Jungem v kategorii juniorů. A ráda vzpomínám na loňské vítězství v juniorské Grand Prix v nizozemském Valkenswaardu s Leeve Jungem.

Výsledky by však nebyly bez trenérů. Kdo vás nejvíc ovlivnil?

Každý z trenérů mi toho předal mnoho. První byli instruktoři v jezdecké školičce, potom Iveta Králová ze Sentic, militarista Michal Slezák, Veronika Jelínková, Zdeněk Žíla a momentálně Aleš Opatrný. Všem moc děkuji.

Jaká je spolupráce s Alešem?

Dojíždí k nám už přes dva roky a já jsem mu neskutečně vděčná za všechno, co mi předal. Posunul mě jak jezdecky, tak jako člověka. Vzhledem k tomu, že sídlíme v Brně, tak Aleš přijede sem tam na skokový trénink, když má zrovna čas, sám je hodně vytížený, takže u nás je bohužel jenom občas. Většinu času doma jezdím sama.

Kolik času trávíte v sedle?

U koní jsem v podstatě každý den, a také většinou každý den jezdím. Volno mám maximálně jednou týdně, většinou ani to ne. Jezdím vždycky podle toho, jaký mají naši koně režim, někdy odjezdím jenom jednoho nebo dva, někdy zase jezdím všech šest. Některé dny chodíme jen do terénu na vyjížďky, aby si koně odpočinuli. Je pro nás hlavní, aby naši koně byli spokojení a v pohodě.

Kdo všechno se podílí na vašem růstu?

Do mého týmu patří třetím rokem Jana Žáková, která je ošetřovatelkou mých koní a jezdí se mnou na všechny závody. Naučila mě v podstatě snad všechno, co se týče správné péče o sportovní koně. Také mě seznámila s Alešem Opatrným. S ježděním koní doma mi pomáhá Veronika Jelínková, která i závodí se dvěma mladými koňmi od nás. Do týmu patří samozřejmě moji rodiče, bez kterých by tohle všechno nebylo vůbec možné, dále můj mental coach, veterináři, kovář, fyzioterapeuti, stájníci a všichni, kdo mi v nějakém ohledu pomáhají. Všem členům týmu jsem moc vděčná za všechno, co pro mě a mé koně dělají.

Jaké koně máte k dispozici?

Momentálně jich mám na ježdění šest. Nejdéle mám Leeve Junga a nejnovějším členem je devítiletý valach Departure S, kterého mám od začátku roku. Je to velmi nadějný kůň, i když je zatím poměrně nezkušený a dost speciální. Mezi další koně do vyššího sportu patří desetiletý valach Human Leaque, který je dost náročný na ježdění kvůli své síle, a jedenáctiletá klisna Claire 159. Ještě mám dva mladší koně, osmiletého valacha Officera van de Achterhoek a sedmiletého hřebce Daltona de Tiji. Oba se momentálně pohybují na úrovni 140 cm a jsou mými nadějemi do budoucna.

Stájová jednička je tedy Leeve Jung.

Ano, Leevea považuji za svoji stájovou jedničku. Je to ale také má osobní jednička a můj nejlepší kamarád a parťák. Znám ho jako své boty a on zná stejně skvěle mě. Myslím si, že se vzájemně doplňujeme. Jediné, s čím doteď máme trochu problém, je jeho takzvaná srna. To je zlozvyk, kdy kůň přijde ke skoku a nechá viset jednu přední nohu. Dělá to hlavně na kolmých skocích, když přijdu trochu blíž, občas je to až nebezpečné, takže s tím jediným bojujeme. Jinak je pro mě perfektní kůň. 

Čím si vás získal?

Leeve (Čolek, jak mu říkáme doma), si mě získal hlavně svou osobností. Je to nejinteligentnější kůň, jakého jsem kdy potkala. Hrozně mě to fascinuje, je na něm opravdu vidět každá jeho emoce a reakce, občas si připadám, že komunikuji s člověkem, ne s koněm. Miluje pozornost a veškerou komunikaci. Když jsem si ho jako devítiletého v roce 2018 zkoušela, tak jsme se do něho s mamkou obě hned zamilovaly. Zaujal nás tím, že byl jednoduchý a skvělý skokan, ale hlavně tím, že i když jsem ho hodila doprostřed oxeru a on začal kulhat, tak se pak hned oklepal a skákal dál, jako by se nic nestalo. Tehdy jsme věděli, že to bude skvělý učitel. Mamka ho našla na německých prodejních stránkách ehorses.de, tak mu občas také říkáme kluk z inzerátu.

Jaký je povahově a jaký je pod sedlem?

Povahově je opravdu moc chytrý a pozorný. Někdy je až trochu vlezlý s tím, jakou dávku pozornosti pořád potřebuje, všechno se točí kolem něho a on to zbožňuje. Ale myslím si, že si ho nejde s jeho zajímavou osobností nezamilovat. Pod sedlem je jednoduchý a vnímavý. Občas je dost divoký, tahá do ruky a rád se pořádně vycválá. Všechno umí a všechno bez problémů udělá. Pro mě ideální kůň, a troufnu si říct, že i já jsem pro něho správný jezdec.

Jak hodnotíte doposud proběhlou sezonu 2022?

Letošní sezona pro mě byla na jednu stranu opravdu úspěšná, ale na druhou stranu i dost náročná. Zažila jsem letos dost ošklivých pádů, například s Leevem v Šamoríně, dva týdny před poslední prověrkou v Hagenu před mistrovstvím Evropy. Tehdy jsem si nebyla vůbec jistá, že budeme oba v pořádku a budeme moct na mistrovství vyrazit. Naopak nadšená jsem z dvacátého místa na mistrovství Evropy, kdy Leeve Jung zaskákal všech pět kol bez jediného shození. Cením si také druhého místa z mistrovství ČR s koněm Human Leaque, vydařených parkurů na úrovni 150 cm s Departurem.

Co je v plánu na zbytek letošního roku a dále?

Zatím plánujeme nějaké zahraniční závody, včetně finále mládežnického Poháru národů v Kronenbergu. Nevynecháme ani finále Českého skokového poháru v Martinicích. Sezonu bych ráda zakončila pražským PlayOffs v O2 areně.

Příští sezona bude moje první v kategorii mladých jezdců, takže uvidíme, jak to všechno půjde. Ráda bych se usadila v náročnějších soutěžích na mezinárodní úrovni. Hlavním cílem ale je, abychom byli my i naši koně zdraví.

Chcete svůj profesní život zasvětit koním?

Určitě chci. Nejraději bych se samozřejmě prosadila jako jezdec někde v zahraničí a živila se tím, ale to je v dnešní době ohromně náročné. Proto bych ráda pracovala někde jako B-rider u nějakého top jezdce a učila se od něj.

Co je vaším snem? 

Snad jako každý jezdec sním o olympiádě a nejprestižnějších soutěžích světa. Mimoto je mým snem mít možnost pohybovat se okolo tak fascinujících zvířat po celý můj život.