Charlotte Jorst – Jak to dokázala?

7. 11. 2022 Rebecca Ashton Autor fotek: Rebecca Ashton, Kenneth Braddick Překladatel: Barbora Linhartová, Kateřina Lipinská Zdroj: The Horse Magazine URL zdroje: www.horsemagazine.com
Vitalis
Vitalis

Je módním trendem mluvit o tom, jak si bohaté paničky koupily svoji cestu na vrchol mezinárodních drezurních závodů. Pravdou je, že to téměř vždy končí slzami a několika šťastnými prodejci koní. Charlotte Jorst je ale výjimkou potvrzující pravidlo. Ano, je extrémně bohatá a je pravda, že se dostala k drezuře až později v životě a rozhodně si pořídila několik koní s do očí bijícími cenovkami, z nichž někteří nedostáli očekávání, ale je nepopiratelné, že závodí proti těm nejlepším na světě a úspěšně! Rebecca Ashton se v článku magazínu The Horse vydala zjistit, jak to Charlotte dokázala…

1.jpg

S některými lidmi je radost dělat rozhovor a Charlotte Jorst je jedním z nich. Charlotte se ráda směje. Je velkorysá, upřímná, pronikavá a pragmatická a celou dobu se směje a vtipkuje.

Ačkoli na povrchu může Charlottin život působit až utopicky, bylo v něm mnoho překážek. Ale ona je ten typ člověka, který se prostě zvedne, opráší ze sebe prach a jde dál.

2.jpg

Charlotte a Nintendo v Cáchách

 Její úspěch v podnikání stejně jako v drezurním obdélníku je působivý. Založila hodinářskou společnost Skakgen, kterou v roce 2012 prodala za údajných 237 milionů dolarů společnosti Fossil. V té době nabrala Charlottina drezurní kariéra na obrátkách, když si pořídila z Evropy několik velmi schopných koní. Také rozjela svůj další podnikatelský projekt, Kastel Denmark, krásnou a jedinečnou řadu oblečení s ochranou proti slunci, která se zrodila na základě Charlottiny vlastní zkušenosti s rakovinou kůže.

3.jpg

Charlotte a Vitalis – foto Kenneth Braddick, Dressage News 

 Je snadné se dívat na finančně zajištěné lidi a myslet si, že jim byl život dán na stříbrném podnose, ale Charlotte tvrdě pracovala a o své štěstí se díky svému odhodlání sama zasloužila. Společně se super hřebcem Vitalis reprezentovala v roce 2013 USA na mistrovství světa mladých drezurních koní.

Se svým současným Grand Prix koněm Nintendo se Charlotte zúčastnila v roce 2015 poprvé Poháru národů v Rotterdamu, kde tým USA získal bronz. V roce 2016 dvojice závodila na finále Světového poháru v drezuře ve Švédsku a pak v roce 2018 vyhrála Národní šampionát USA. V roce 2019 pomohli americkému týmu získat zlato na FEI Dressage Nations Cupu ve Wellingtonu. Charlotte jsem letos zastihla v Cáchách, kde byla opět členkou amerického drezurního týmu.

4.jpg

Nintendo

Jste skvělá podnikatelka!

Každý se mě ptá, jak začít podnikat. Prostě začněte. Pak to může být úplně jiné, než jste si to představovali. Ale prostě něco začněte dělat a další věci do sebe zapadnou.

Ano, ale vy jste úspěšná na jiné úrovni.

Ne. Takto to měřit nemůžete a ani byste neměli.

Ne, ale jste tak úspěšná ve všem, co děláte. Myslím, že si vás vezmu za svou mentorku.

Je to legrační, protože i když to ostatním lidem tak může připadat, já jsem zatím žádného ze svých cílů nedosáhla. Ani jednoho. Mým prvním cílem bylo, aby se moje hodinářská společnost Skagen stala největší hodinářskou firmou na světě. To bylo možná trochu nereálné, ale chtěla jsem to. Nestalo se tak. Byla velká, ale nebyla největší na světě. Teď chci jet na olympiádu. To se mi také ještě nepodařilo, doufám, že to zvládnu. Také chci, aby má současná firma Kastel vyrostla na 50 miliónů dolarů, ale zatím tam není. Takže víte, co je to úspěch?

Věci jako olympiáda jsou ale těžké, protože zahrnují koně…

A politiku a lidi. Je to taková proměnlivá věc.

5.jpg

Charlotte a Zhaplin Langholt

 Je tedy dobrý nápad stanovit si za cíl olympijské hry?

Ne, není. To jsem zjistila. Je to svým způsobem hloupý cíl, nicméně, je to cíl…

Ale možná, když využijete své cíle jako vodítka na vaší cestě, udrží vás to soustředěnou?

Tento přístup se mi líbí. To je to, co jsem se na této cestě naučila. Naučila jsem se ten proces milovat. Pro všechny okolo jsem velmi, velmi úspěšná. Ale pro sebe prostě ráno vstanu a dělám si to svoje a z toho všechno vychází. Když nemilujete to, co děláte každý den, pak je to strašně těžké. Takže jsem se naučila opravdu milovat tento proces a rozdýchávat těžké chvíle. Lidé se mě ptají, jestli je něco, v čem nejsem dobrá, a těch věcí je tolik. Mám stejnou porci zklamání i výzev. Myslím, že je to pro každého stejné, odlišuje nás jen to, jak se s těmito aspekty vypořádáme.

Takže když se mi letos něco nepovedlo, zaměřila jsem se na práci a dávala jednu nohu před druhou a druhý den se to zlepšilo.

Jste takový typ člověka, nebo jste se k tomu musela vytrénovat?

Prostě to dělám a myslím, že s přibývajícím věkem jsem stále soustředěnější. Myslím, že se to stává a člověk se v tom zlepšuje. V žádném případě nejsem nějaký nadčlověk. Jsem úplně normální člověk s normální porcí nejistot a normálním množství věcí, které se nedaří.

Tak kde to všechno začalo? Začala jste pořádně jezdit, až když jste byla starší.

Opravdu stará.

Zpátky k té perspektivě!

Ne, vážně jsem byla opravdu stará! (Charlotte se hodně směje) Jezdila jsem trochu jako dítě a přestala jsem, když mi bylo 17. Vybudovala jsem Skagen, a když byly moje děti starší, začala jsem ve 35 letech znovu jezdit. Trochu jsem skákala, ale stále jsem opravdu tvrdě pracovala. Když se Skagen prodal, bylo mi 49 a koupila jsem Vitalise.

Ano, vlastnila jste Vitalise!

Nevěděla jsem nic. Jezdila jsem Vitalise a říkala jsem si, že to vůbec není dobré. Vůbec jsem netušila, co dělám a tomu koni bylo teprve pět let. Neměla jsem ani ponětí. Pak jsem ho prodala a koupila Nintenda. Až pak jsem začala opravdu jezdit a učit se. Trénovala jsem s Guntherem Seidelem a on mi sebral na rok a půl třmeny a docela rychle jsem se chytla. Opravdu jsem se dala dohromady a získala další koně a od té doby skutečně jedu a dávám si cíle.

Kde se ten zájem vzal? Vitalis, to byl už výsledek vážného zájmu!

Zrovna jsem jela do Evropy a dívala se na koně a Vitalis byl jeden z nich. Líbil se mi. Myslela jsem si, že je cool, a to taky byl. Je sice hodně líný a nejezdí se na něm snadno, ale byl moc hezký. Nevěděla jsem, co dělám. Ale myslím, že to je jako začít s podnikáním. Nemůžete se všechno dopředu naučit. Ustudovali byste se k smrti a nikdy byste nezačali. Prostě musíte začít, a tak jsem já aspoň s něčím začala.

Ale proč drezura?

Zkoušela jsem s holkami skákat, ale neměla jsem to správné načasování. A ony byly tak rychle mnohem lepší než já, jsem si říkala, že to není žádná legrace. Také jsem měla opravdu vysoké cíle a věděla jsem, že na olympiádu ve skocích nikdy nepojedu, protože jsem nedokázala skočit 160 cm. Tak jsem si říkala, že jediná šance bude, když se mi povede být opravdu dobrá v drezuře.

Když jsem vlastnila Skagen, pořád jsem myslela na to, jak se vrátím zpátky ke koním, doslova každý den po dobu 25 let. Říkala jsem si, „až na to budu mít dost peněz, tak to udělám“. Pak jsem začala jezdit venku přes den, ne až večer po práci, a dostala jsem rakovinu kůže. Proto jsem vytvořila Kastel. Doktoři mi řekli, že se musím držet dál od slunce a uvnitř a já jsem říkala ne, vy tomu nerozumíte! Takhle to nefunguje! Čekala jsem na tohle 25 let a nehodlám ustoupit. Tohle dělat nebudu! Najdu způsob, jak to vyřešit.

Rok a půl jsem studovala různé materiály, až jsem přišla na ten, ze kterého jsou nyní trička Kastel. Říkala jsem si, že když ho potřebuji já, musí ho potřebovat i ostatní.

 7.jpg

Která část vašeho já si neřekne, to už asi dělá někdo jiný nebo to dělá lépe, tak se nebudu snažit?

Vždycky se najde někdo, kdo je mnohem lepší než vy, ale bude se snažit stejně tvrdě? Pravděpodobně ne. A pravděpodobně nebude tak vytrvalý. Nikdo nemá tolik houževnatosti jako já a já přepracuji každého. Nejsem nijak zvlášť chytrá, ani nijak zvlášť talentovaná, ale budu makat. To je má přednost a já pracuji ráda. A totéž budu dělat i s koňmi. Dřela jsem tak tvrdě, abych se naučila jezdit, ne, že by to všichni ostatní nedělali, ale já na těch koních jezdím, i když je bouřka, a pak jdu domů a pracuji na Kastelu až do půlnoci.

Říká se, že pokud jste v něčem velmi talentovaní nebo dobří, může to být velmi obtížné, protože když půjde do tuhého, nejste zvyklí mít před sebou překážky. Musíte mít kuráž. Můj bratr a sestra byli ve škole strašně chytří, ale pro mě to snadné nikdy nebylo. Musela jsem si to vydřít, takže to byl asi svým způsobem dar. Teď už jsem si zvykla jen makat, prostě se snažit.

Co vás přivedlo do Ameriky?

Byla jsem Miss Carlsberg. Pracovala jsem pro pivovar, běhala jsem po celé Americe se zelenou šerpou a propagovala pivo v barech a na kongresech. Během toho jsem založila Skagen, protože musím říct, že být Miss Carlsberg bylo poněkud nudné. Začala jsem zastupovat dánskou hodinářskou firmu, která vyráběla hodinky pro korporace, a já jsem je mohla trochu navrhovat. Pak se některé z mých návrhů zalíbily jednomu prodejci, tak jsme si vzali půjčku na dům, dali do výroby 100 hodinek, a tak to začalo. Pak už jsme na tom jen stavěli.

Kde jste získala své obchodní znalosti?

Mám magisterský titul z podnikání, který jsem získala předtím, než jsem se stala Miss Carlsberg. Absolvovala jsem ho za tři roky. Od té doby jsem se v tom našla a stala se velmi dobrou. Mám dobré kurátorské schopnosti, zjišťuji, co lidé chtějí, a v podnikání mám vyhraněný názor a neustoupím z něj. To je obrovská výhoda, takže moje firmy zůstávají v kurzu. Zákazníci vědí, že tento produkt a jeho velikost jsou stále stejné. Také s lidmi o tričkách mluvím; o tom, co se jim líbí a nelíbí. Ve chvíli, kdy se přestanete ohlížet přes rameno, tak vás někdo převálcuje.

8.jpg

Nintendo – Foto Kenneth Braddick, Dressage News 

Takže zpět ke koním…Vitalis byl moc mladý. Nintendo byl pro vás dokonalá volba.

Koupila jsem ho, když mu bylo 11, před osmi lety. Ve stejném roce jsem založila Kastel.

Je mu 19 let a je v Cáchách jako člen amerického týmu.

Ano, už podruhé. Je úžasné, že se to podařilo. Každý den ho půl hodiny krokuji, než začnu jezdit. Některé dny ho nejezdím vůbec, někdy ho jezdím 20 minut a pak zase krokuji. Před závody ho připravuji jen dva nebo tři týdny předem. Takže mezitím to má velmi nenáročné. Každý den chodí do padoku. Dnes jsem jen krokovala a pak si zajela pár věcí ze Speciálu. Nepracuje tolik, ale pořád se hýbe. Je to bojovník, i když se mu něco stane, nikdy nezakulhá. V devatenácti letech má perfektní nohy. Asi ho pošlu do důchodu, ale nic mu není. Uvidíme, jestli má v sobě ještě další sezónu.

A vy jste ho dokonce naklonovala!

Ano. Říkám si, je mi 57 let a až mi bude 67, nechci jezdit na něčem, co neznám, nechci začínat zase se čtyřletým koněm. Tady vím, jak je zvládnout. Je to jako mít sourozence. Mohou být velmi odlišní, ale je to stoprocentní DNA. Má tři klony a všechny jsou mu podobné. Teď je jim měsíc, za půl roku budou u mě doma na ranči. Jeden nebo dva z nich půjdou pryč a já budu mít na čem jezdit. Uvidíme, co se stane. Není to úplná shoda, ale od lidí jsem slyšela, že to bude skoro úplně stejné.

Nevím, jaký byl Nintendo jako mladý, ale Anne Van Olst je moje dobrá kamarádka a říkala jsem si, že bych mohla dát klony k ní a ona by jim dala podobnou výchovu a obsedla je. Nintenda trénovala jako mladého koně, nevím, jak dlouho ho měla. Pokud máte koně, kterého máte rádi, proč ne? Jsem příliš stará, abych začínala znovu.

Jak se udržujete v dobré kondici?

Myslím, že mám velmi dobrý systém. Každý den dělám tři věci. Jezdím, to je první věc. Pak si mohu vybrat buď chůzi 10000 kroků, jógu nebo plavání. Nezvedám kvůli tomu činky. Hodně jím a piju, tomu moc pozornosti nevěnuji. Lidé říkají, že je třeba jíst bílkoviny a tak podobně. Já ale ani pořádně nevím, co to bílkoviny jsou! Prostě jím, na co mám chuť; hodně chleba a špaget, ale tak mi to vyhovuje.

Když jste začala jezdit později a nezávodila jste na vrcholové úrovni celý život, jak jste na tom s nervozitou, když přijede na závody, jako jsou Cáchy?

Na začátku to bylo těžké, ale naučila jsem se, že být nervózní je v pořádku a že je potřeba přijmout to, jak se cítíte. Když jsem hodně nervózní, říkám si: „No, už jsi na tom byla někdy stejně a dopadlo to dobře.“ Takže to tak nějak přijmete. Nemůžete se změnit, ale snažím se jít trochu s proudem. Vzpomínám si, když jsem jela v roce 2016 Světový pohár a opravdu jsem teprve začínala jezdit pořádně. Byla jsem strašně nervózní, ale dopadlo to skvěle, takže to byl zlomový okamžik.

Kdo vás trénoval?

Měla jsem spoustu trenérů, ale docela se mi to líbí, protože mám pocit, že teď mám spoustu nástrojů. Zní to skvěle, když máte s trenérem blízký vztah, který trvá odjakživa, ale to se mi zatím nedaří. Jak jsem v průběhu let rostla, bylo to náročné.

Je pro mě opravdu těžké stanovit hranice. Pokud jsem s panovačným člověkem, může ovládnout můj život, dokud se to všechno nesesype. To se mi také stalo. Vztahy jezdec/trenér a jezdec/ošetřovatel mohou být opravdu blízké, takže si musíte dávat pozor, koho si do svého života pustíte. Měla jsem také ošetřovatele, které jsem nechala, aby mi diktovali každý můj krok. Šílené. Teď mám ošetřovatele, který má vůči mně přirozené hranice a funguje to opravdu dobře. Trávíte spolu tolik času.

Tyto vztahy byly jedny z nejdůležitějších a někdy nejnáročnějších v mém životě, zvlášť když jsem byla začátečník. Často vám mohou začít promlouvat téměř až do duše. Ale já jsem dospělá žena a myslím, že docela chytrá. To, že neumím jezdit, neznamená, že jsem hloupá ve všech oblastech! Bylo to pro mě deset opravdu zajímavých let, tolik vztahů a osobností. Byla to velká škola. Opravdu zábavná. Teď je mým trenérem Charlotte Bredahl, je také Dánka. Máme spolu skvělý vztah.

Když jste v Evropě, kde bydlíte?

Momentálně jsem u Nadine Capellmann, ale po Cáchách pojedu s koňmi do Dánska. Měla bych se vrátit do Rena na přelomu září/října a pak v prosinci na Floridu. 

9.jpg

Zhaplin Langholt 

Váš mladý kůň, Zhaplin Langholt, nedávno v Cáchách absolvoval svou vůbec první Prix St George!

Ano a svou první Inter 1 pojede zítra! Je tak dobrý, tak jsem si říkala, proč ho sem nevzít? Dostal výjimku, aby mohl závodit, protože je tak dobrý. Tak jsem si řekla, ok, jdeme na to. Nebude lepší čas než teď. Můžete pořád čekat, až to bude perfektní, ale kdy naposled jste jeli drezurní úlohu na 100 %? A já nemám času nazbyt!

Mám také Botticelliho. Je to hnědák, extrémně energický. V současné době ho mám u jednoho kovboje, protože je tak bláznivý – většinu času skoro nejezditelný. Tak jsem ho na dva až dva a půl měsíce dala na ježdění kovbojovi, a uvidíme, jestli ho dokáže zklidnit. Pak tu je Grand Galaxy Win, kterého jsem nechala vykastrovat. Zotavuje se ze zranění šlachy na zadní noze. Všichni tři koně byli zakoupeni v Helgstrand v Dánsku. Také mám jednoho jeho sedmiletého syna, který se jmenuje Cosmo. A mám jiného syna Galaxyho, kterému jsou dva roky, se kterým se začíná pracovat, a pak ty tři klony.

Jak se vám daří udržovat život v rovnováze; koně, podnikání, rodinu?

Je to velmi náročné a některé dny naprosto vyčerpávající. Ale jak víte, jakmile mám období útlumu, nemám to ráda. Nedělá mi dobře, když nemám co na práci. Lidé mi říkají, že bych měla meditovat nebo sedět v klidu, ale na mě to nefunguje. Dokonce i když ležím o trochu déle v posteli, začnu mít deprese nebo mozek začne něco řešit.

Je to stejné, když se v mém životě něco stane, jako když mi před několika lety zemřela maminka. Prostě běžím rychleji. Když jsem schopná se s tím vyrovnat, už uplynul nějaký čas. Nedávno jsem četla knihu, kde té ženě zemřela maminka, a já se nemohla dostat přes pátou stranu. Takže možná se s těmi věcmi nevyrovnávám. Prostě tu knihu nečtu. Každopádně mi to nějak vyhovuje.

Je legrační, jak nám společnost říká, jak máme řešit to či ono, a když to tak neděláme, je s námi něco špatně…

…nebo se z nás stane monstrum. Ale to já nejsem! Cítím se dobře! Jediné, co by mě opravdu rozhodilo, je, kdyby se něco stalo mému psovi (Allison je její stálou společnicí) nebo dětem. Jinak prostě jdu krok za krokem.

Jak přistupujete k tréninku s koňmi?

Snažím se opravdu hodně krokovat. Také si své jízdy nechávám natáčet na video, protože pak nejenže vidím, co dělám, ale také vím, jak dlouho jsem jezdila. Je to opravdu dobrá pomůcka. Může se stát, že klušete, podíváte se na video a zjistíte, že jste klusali osm minut bez přestávky. Ani si to neuvědomíte. Já dělám hodně přestávek, musela jsem se to naučit. Ježdění miluji, takže je opravdu lákavé hodiny jezdit a jezdit! Chcete, aby to bylo perfektní, a mezitím je kůň prostě vyčerpaný. Dneska se vám to prostě nepovede. Já jsem extrémně snaživá, takže je to pro mě velmi důležité, ale máte partnera, kterého chcete mít na své straně, takže musíte mít vyvážený přístup a být spravedlivá. To je extrémně obtížné, když jste velmi cílevědomý člověk.

Tak proto potřebujete ty tři klony, abyste mohla víc jezdit!

Celý den budu jezdit na klonech! Musím říct, že mám konečně pocit, že umím jezdit. Konečně mám pocit, že sem patřím. Vždycky jsem si připadala, jako že sem nepatřím – a pořád se tak cítím – ale naučila jsem se i tento pocit přijímat, protože si myslím, že dokud se tak cítíte, tak rostete a učíte se. Ve chvíli, kdy se zastavíte a jen si tak užíváte, se neposouváte dopředu. Dříve jsem chtěla jen jet na olympiádu. Teď se chci dostat na špičku.

Jaké to je, opracovávat s jezdci, jako je Isabell Werth?

Je to skvělé, vážně si to užívám. Pořád se musím štípat, jestli se mi to nezdá.

A jste jediný amatérský jezdec v týmu?

Ano. A myslím, že jsem jediný amatérský jezdec tady! Cítím se tak privilegovaná a prostě to miluji, ale také tvrdě pracuji, aby to všechno fungovalo. Mám pocit, že teď už je to v pořádku. Chci se dostat na olympiádu v Paříži a pak se chci dostat na olympiádu v Los Angeles no a potom musím vymyslet, co budu dělat dál.

Podobné články

Slovenská vytrvalostní jezdkyně Dominika Malíková Kleinová suverénně zvítězila v žebříčku FEI pro rok 2023. Jaká byla její cesta na vytrvalostní…

Dostihy jezdí jedenáctou sezonu, přičemž prvních osm let absolvovala vždy jen pár startů za rok. Poté, co však před třemi lety nastoupila k trenéru…