Osmnáctiletá voltižérka Tereza Czyžová od svých sedmi let cvičí v TJ Slovan ve Frenštátu pod Radhoštěm. Je držitelkou zlatého výkonnostního odznaku ve voltiži. Od roku 2016 pouze jednou nezískala mezi jednotlivci titul mistryně republiky, v roce 2020 brala stříbro. Úspěchy má také z ME, v roce 2018 se umístila na dvanáctém místě a letos byla čtvrtá. Na MS juniorů v roce 2017 společně se skupinou obsadily páté místo, dva roky poté také a do toho mezi jednotlivci byla Tereza devátá. Vloni mezi jednotlivci brala nepopulární bramboru. Mimoto byla součástí reprezentační výpravy na WEG v Tryonu, kde česká skupina vybojovala sedmé místo.

Českou republiku reprezentovala na mistrovství Evropy i světa juniorů a byla také součástí skupiny na Světových jezdeckých hrách v americkém Tryonu. Dříve než s madly se ale seznámila se sedlem.

Jaké byly vaše začátky u koní?

Začala jsem ve svých čtyřech letech v sedle. Docházela jsem do Jezdeckého klubu U Juráška. Až ve svých sedmi letech jsem se dozvěděla o voltiži od kamarádky ze třídy a začala jsem chodit do Frenštátu pod Radhoštěm. Tam jsem začala s mou první trenérkou Adélou Svobodovou a lonžérem Ondřejem Svobodou.

Trávíte ještě nějaký čas i v sedle?

Trávím. Ve stáji máme tři voltižní koně, které občas bereme ven na základní opohybování.

Jak vypadají vaše tréninky?

Na koni trénujeme většinou třikrát týdně. Nejdříve se rozehřejeme, máme nějakou rozcvičku, potom jdeme na barel (dřevěný trenažer, který napodobuje koňský cval), kde si zkusíme různé cviky jak z povinných, tak z volných sestav nanečisto, mezitím se připraví a rozehřejí koně. Trénink na jednom koni trvá zhruba půl až třičtvrtě hodiny, potom jdeme na druhého koně. Potom podle domluvy chodíme v průměru dvakrát týdně ještě na barel. Podle potřeby trénujeme to, co nám nejde, nebo pilujeme už zvládnuté cviky. Rozdíl oproti koni je samozřejmě velký, cval je jiný, není zde odstředivá síla, ale myslím si, že nám to dává o dost víc než klasický barel. Doma se protahuji, zkouším si cviky, které jdou dělat na zemi a posiluji s vahou vlastního těla, což je u voltiže důležité. Toto praktikuji šestkrát týdně a jeden den mám odpočinkový.

Co vás na voltiži nejvíce baví?

Spojení koní, gymnastiky a adrenalinu. Je to o překonávání sebe sama a dosahování svých cílů.

Vzpomenete si na své první závody?

Těšila jsem se, že všem ukážu, co mám připravené. Mám pocit, že to bylo v roce 2012 Velikonoční vajíčko, což jsou první, takové menší závody v sezoně u nás ve stáji. Cvičila jsem na koni Laudatio.

Jací koně vás provázeli vaší dosavadní kariérou?

Poměrně dlouho jsem cvičila na už zmíněném Laudatiovi, to byl můj učitel a dal mi toho opravdu hodně. Na Largovi jsem se staršími děvčaty začala cvičit skupinu, což si myslím, že mě také dost posunulo. A pak přišel kůň, na kterém cvičím doposud. Jmenuje se Aladin. Je mým parťákem už devět let. Na Světových jezdeckých hrách v roce 2018 v Tryonu jsem se skupinou z jiného oddílu cvičila na jejich koni Patriotovi. Letos jsem měla k dispozici koně z Polska, jmenuje se Bastion.

Dělá vám problém nervozita?

Docela s ní bojuji, ale hodně záleží, o jaké jde závody, a i na období, někdy je to lepší, někdy horší. Letos to celkově bylo spíše horší, protože jsem tento rok soutěžila na jiném koni a přidávali jsme do sestav nové cviky, které se mi ne vždy podaří, takže třeba na mistrovství Evropy jsem se s nervozitou dost prala.

Jaké cviky se vám vždy nepovedou?

Jsou cviky, ve kterých si nejsem jistá. Třeba hvězda bokem na jedné ruce, kterou jsem začala trénovat tento rok, zatím jsem ji zkoušela pouze na trénincích a na závodech mi ještě nešla. Potom flik z koně na koně (pohyb, který začíná odrazem z jedné nebo obou nohou vzad, dopadem na ruce a následným odrazem končí na obou nohou, pozn. red.). Tento cvik jsem zatím zkoušela pouze na národních závodech, ale vzhledem k tomu, že se mi ne vždycky podaří dokonale, tak jsme ho nakonec do sestavy na mistrovství Evropy nezařadili.

Máte nějaký oblíbený cvik?

Tento rok jsem začala trénovat nový seskok z koně, konkrétně salto dozadu bokem se čtvrt otočkou. Neznám nikoho, kdo by to dělal. Tím, že je to něco neokoukaného, tak se to i divákům líbilo. Pak ráda dělám také už zmiňovaný flik z koně na koně, protože ten moc lidí nedělá. Pro mě je to sice pořád velký risk, ale o to větší radost mám, když se mi povede.

Kolik máte v sestavě cviků obtížnosti R (riskantní)?

Pokud udělám všechny cviky v sestavě, tak R-cviků je tam pět. Což je už poměrně hodně. Samozřejmě ale záleží na rozhodčích, jak cviky posoudí, protože je to velice subjektivní, a také jestli se mi vše podaří tak, jak má. Zatím se mi stalo pouze jednou, že rozhodčí posoudili všech pět cviků jako R. Ale jedno nebo dvě R dostanu vždy.

Voltižní cviky jsou rozděleny do čtyř stupňů obtížnosti:

• Riskantní cvik             (R)
• Obtížný cvik               (D)
• Středně obtížný cvik  (M)
• Lehký cvik                   (E)

Které cviky v sestavě jsou podle vás jako R?

Třeba výšvih do stojky, potom džigitovka točená kolem vnějšího madla, flik z koně na koně, stoj bokem na zádi a seskok – salto dozadu se čtvrt otočkou. Přidat by se k těmto cvikům měla ještě hvězda bokem na jedné ruce, ale tu jsem zatím na závodech nedělala.

Máte radši soutěže skupin nebo jednotlivců?

To je docela těžká otázka. Skupiny mám moc ráda, protože tam soutěžíte všichni spolu jako jeden. Skupiny mě posunuly, nechcete nikoho zklamat, a o to víc na sobě makáte. Je v tom jak adrenalin, tak zodpovědnost za ostatní členy skupiny. Jednou jsem zvedala malou holčinu, a to byly nervy, abych ji nepustila nebo se jí něco nestalo. V jednotlivcích jsem sama za sebe, není tam taková zodpovědnost, takže se to kompenzuje. Celkově jak skupiny, tak jednotlivci mají něco rozdílného, každá soutěž má svoje plusy a minusy, ale obě dvě mě baví stejně.

Co považujete za své největší závodní úspěchy?

Nejvíc pyšná jsem na čtvrté místo z loňského mistrovství světa juniorů a na stejné umístění ve stejné kategorii z letošního mistrovství Evropy. Potom si vážím účasti na Světových jezdeckých hrách 2018 v Tryonu, kam jsem se dostala se skupinou z tehdejšího Albertovce. To byl velký zážitek.

Jak hodnotíte loňskou sezonu?

Minulá sezona se teprve vzpamatovávala z covidu, takže jsme se zúčastnili jen několika českých závodů a zmíněného mistrovství světa juniorů. To byly po hodně dlouhé době mezinárodní závody, tudíž jsme vůbec nevěděli, co od toho čekat, ale hodně mě překvapilo a potěšilo, že jsme se nakonec dostali do top 5. K tomuto úspěchu jsem ještě přidala zlato z mistrovství ČR, takže celkově loňskou sezonu považuji za vydařenou.

A sezona letošní?

Na slovenském CVI jsem se umístila druhá a v Maďarsku čtvrtá. Pak nás čekalo mistrovství Evropy, na které jsem se hodně těšila, ale zároveň jsem nedokázala odhadnout, jak se mohu umístit, očekávala jsem podobně jako na mistrovství světa silnou konkurenci. Konečného čtvrtého místa si moc vážím. Moc jsem si užila i mistrovství ČR. Velmi mě potěšilo, že jsme s mými kolegyněmi z Frenštátu obsadily ve své kategorii všechny medailové pozice. Se svými výkony jsem spokojená i přes některé chyby a jsem moc ráda, že se mi podařilo obhájit vítězství.

Kdo vás ve voltiži nejvíce ovlivnil?

Moje trenérka Adéla Svobodová společně s Ondrou Svobodou, protože ti pro nás dělají opravdu maximum, věnují tomu obrovské množství svého času, také Aladin, a samozřejmě i rodiče, kteří mi poskytli neuvěřitelnou podporu. Všem jsem neskutečně vděčná, protože díky nim jsem nyní tam, kde jsem.