Jitka Šimoušková: Je jedno, jestli máte koně s chody nebo bez
První zářijový víkend se v Jezdeckém centru Královický dvůr konalo MČR Working Equitation Česká republika. A kdo je novým seniorským mistrem této bouřlivě se rozvíjející se disciplíny? Jitka Šimoušková. A právě s ní si dnes budeme povídat…
Jitko, proč sis z pestré palety jezdeckých disciplín vybrala právě Working Equitation?
Proč právě Working? Je to skvělá disciplína, ve které se velmi dobře pozná, jaká je přiježděnost, obratnost, souhra, nebojácnost a celková připravenost koně a jezdce. Baví mě, že kůň do Workingu musí být všestranný.
Jaké byly tvé jezdecké začátky? Kde, kdy a s kým?
Ke koním mě přivedla má sestra, která se teď už koním nevěnuje. Bylo mi tehdy nějak kolem devíti let. Chodili jsme se sestrou k její kamarádce, která měla koně. Tam jsem se začala učit jezdit. Na začátku jsem hlavně kolem koní pomáhala a byla jsem ráda, že jsem je mohla aspoň vyčistit nebo vzít na procházku. Když už jsem si mohla sednout na koně, tak na procházce do lesa, kdy mě sestra vedla. Dolů mě pak nemohli dostat.
Po čase jsem začala více jezdit na velkém černém valachovi jménem Merlin, skvělý nádherný kůň, který mě toho hodně naučil.
Tvůj životní kůň?
Když bych jako životního koně zatím nepočítala mého Diega (Neapolitano Tüscök), tak můj první životní kůň byl šestiletý valach anglického plnokrevníka Persival. Moje sestra ho tehdy koupila za pár korun a přivezla domů. Byl to skvělý, velmi charakterní kůň, který byl ochotný udělat vše, co se po něm chtělo. Vlastně to byl první kůň, se kterým jsem se začala věnovat drezuře a trénovat s mojí trenérkou Petrou Čejkovou, která mě ostatně trénuje dodnes. Když jsme ho přivezly, tak vypadal hrozně, hubený, bez jiskry... Po pár měsících práce se z něj ale stal opravdu skvělý a nádherný kůň, se kterým jsem nakonec jela své úplně první drezurní závody. Závody dopadly hrozně, ale byl to začátek dlouhé těžké cesty. V jeho jedenácti letech jsem o něj bohužel přišla. A tak přišla otázka: „Jakého koně si koupím?“
Dnes je tvým partnerem lipický valach Neapolitano Tüscök. Proč padla volba právě na toto plemeno?
Proč právě lipicán? Já vlastně ani nevím, můj sen byl černý fríský kůň a mám bílého lipicána. Zjišťovala jsem si, jací vlastně lipicáni jsou, a líbil se mi jejich charakter a pracovitost. Samozřejmě jsem dost koukala na koně ze Španělské školy ve Vídni. Když jsem procházela inzeráty, vykoukl na mě tmavě šedý, 3,5letý neobsednutý hřebec lipicána. První moje otázka byla: „Jsem připravená na mladého koně a ještě k tomu hřebce?“ Řekla jsem si, že za podívání nic nedám a vyrazila jsem si ho prohlédnout. Stál s dalšími několika valachy a hřebci a já na první pohled věděla, že ho prostě chci. Byl hrozně plachý, abych se ho mohla vůbec dotknout, tak jsem k němu musela opatrně přistupovat téměř dvacet minut. Při strouhání ho museli uspávat a já věděla, že tady začíná moje výzva. Opravdu takového koně zvládnu? Bylo hodně lidí, co mi nevěřili, ale to mě ještě více nakoplo, abych to nevzdávala a zvládla si z něho udělat skvělého parťáka. A myslím, že se mi to opravdu povedlo.
Kdybychom chtěli sáhnout do šuplíku s označením nejvýznamnější úspěchy – co by v něm bylo?
Musím říct, že beru jako úspěch každou dobře zajetou úlohu bez ohledu na to, jestli se umístíme nebo ne. Třeba v drezuře je velice těžké se s lipicánem rovnat dnešním chodovým koním, takže jsem ráda, když úlohu odjedeme bez zbytečných chyb a jak nejlépe umíme. Jinak mezi mé zatím nejvýznamnější úspěchy patří 3x titul vicemistra na MČR ve Working Equitation a nyní samozřejmě ten opravdu největší úspěch – zisk titulu mistra na MČR Working Equitation. Když jsem na MČR jela, tak jsem měla za cíl hlavně skákat čisté přeskoky a to se mi povedlo. Takže i to byl pro mě velký úspěch.
Máš nějakou filozofii, motto – něco, čeho se při práci s koňmi pevně držíš?
Nemůžu říct, že bych se nějakého motta zásadně držela. Snažím se pracovat s koňmi hlavně tak, aby se cítili spokojeni a práce je bavila.
Může/musí být Working o důvěře a o partnerství?
Určitě je ve Workingu potřebná notná dávka důvěry i partnerství. Pokud vám kůň nebude věřit, že mu umělý býk neublíží, tak se k němu nepřiblíží. Já se snažím s koněm pracovat ze začátku hodně ze země, abychom mohli spolu budovat právě jak partnerství, tak i důvěru.
Jaký by vlastně měl být ideální kůň na Working a jaký člověk, který se chce věnovat Workingu? :)
Úplně každý kůň je vhodný do Workingu, i každý člověk, který se s koněm chce rozvíjet a zlepšovat svoje schopnosti. Working je právě skvělý v tom, že je jedno, jestli máte koně s chody nebo bez. Malého nebo velkého, westernového nebo anglického. Úplně každý se může Workingu věnovat.
Kdo je pro tebe v tomto sportu celebritou?
Celebritou ve Workingu je pro mě Pedro Torres. Je to skvělý jezdec a člověk. Hrozně se mi líbí jeho práce s koňmi. Další, kdo se mi letos moc líbil na MS Working Equitation ve Francii, byl Gilberto Filipe Silva. Nádherný precizně odjetý test ovladatelnosti a skvělý speed test. Takhle bych to jednou ráda taky uměla.
Měla bys radu, na co by se měli ti, kteří s Workingem koketují, zaměřit? Kde a čím začít?
Určitě je potřeba se s koněm zaměřit hlavně na kvalitu přiježděnosti. Já vlastně doma Working jako takový nebo tedy workingové překážky skoro vůbec netrénuji. Většinou si postavím pár překážek tak čtrnáct dní dopředu a to jen ty, které se dají poskládat z obvyklých věcí, co se ve stáji najdou. Tím chci říct, že pokud budete mít kvalitně přiježděného koně, tak ty překážky se už pak dají trénovat kdekoliv, i venku. Další důležitá věc je pro mě ve výcviku koně všestrannost. Snažím se dost jezdit ven a vymýšlet venku všelijaké bubáky a situace, které mě připraví na překážky na závodech. Když to tedy shrnu, tak je potřeba mít dobře přiježděného a všestranného koně, který se ničeho nebojí.
Co podle tebe kůň potřebuje a co nepotřebuje? Co považuješ ve vztahu člověk & kůň za to nejdůležitější?
Co kůň potřebuje, je hlavně dostatek pohybu venku s dalšími koňmi, aby mohl být v dobré psychické pohodě. Samozřejmě každý kůň je jiný a každý potřebuje nebo nepotřebuje něco jiného. Nejdůležitější při práci s koňmi je vytrvalost, odhodlanost, pokora a schopnost zahodit svoje ego. Nemůžu říct, že tohle všechno mám, ale snažím se to v sobě hledat.
Co by sis přála, kdybys chytila pohádkovou zlatou rybku? :)
Můj největší sen je se jednou dostat na olympiádu. Pokud bych tedy opravdu chytla zlatou rybku, tak bych si asi přála dostatek peněz, abych mohla koupit nějaký pěkný statek, kde bych mohla pracovat s více koňmi a jednou se na tu olympiádu dostala. :)
Galerie
Již tradičně se první zářijový víkend sešli v Jezdeckém centru Královický dvůr příznivci pracovního jezdectví – Working Equitation. Rozhodovalo se…