Někdy je vztah mezi námi a koněm tak intenzivní a intimní, že získáme dojem, že nám koně čtou myšlenky. Mají koně schopnost mimosmyslového vnímání? Jsou nadanými telepaty? Dokážou plnit i nevyřčená přání?

Každý z nás asi slyšel větu: „Při kontaktu s koňmi buď řádně sebevědomý, buď vůdce stáda!“. Ocení ale koně dominantní signály v naší řeči těla? Výsledky jedné z nedávno uskutečněných studií, která se právě na tuto problematiku pokusila vrhnout jasnější světlo, vás dost možná překvapí!

Nejnovější studie týkající se kognitivních schopností koní a jejich chování přináší zbrusu nový pohled na to, jak inteligentní koně jsou. Zdá se tedy, že v dohledné době budeme muset svůj přístup k nim možná i zásadně přehodnotit!

Všichni milujeme koně, ne všichni jsme ale náctiletí nadšenci bez zábran, ne všichni máme bojovného sportovního ducha. Někteří z nás jsou od přírody klidní a umírnění a extra živý temperament na straně koně není nic, co by stálo na vrcholu našich priorit, jiní mají xy křížků na hřbetě, zdravotní omezení nebo je ovládá strach. Mají se tito „někteří“ vzdát svého snu o dnech prožitých v sedlech koní, nebo pro ně má tisíce let trvající šlechtitelské úsilí člověka v záloze přece jen nějakou vhodnou alternativu?

Dne 19. února 2022 proběhla první chovatelská akce roku 2022 a jednalo se o tu téměř největší. Již tradičně se do píseckého hřebčince sjeli chovatelé, jezdci, předvaděči, činovníci a všichni lidé, které zajímá chov teplokrevných koní. Předvedeno bylo rekordních 29 hřebců, všichni byli velmi dobře připraveni a celkový průběh akce byl díky perfektnímu pořadatelskému týmu bezproblémový.

Možná jste se někdy se svým koněm dostali do situace, kdy vypadal klidně celou dobu, nepříjemnou záležitost jakž takž zvládal a najednou z ničeho nic vybouchl a udělal něco, co byste ani v nejmenším nečekali. Bylo to jako blesk z čistého nebe.

Každý kůň je jiný, ale mají společné signály chování, které vám mohou napovědět, jestli je váš kůň šťastný, nemocný nebo bolavý, a také vás pomohou udržet v bezpečí.

Bojí se vaši koně i vlastního stínu? Ne všichni jsou takoví... někteří koně si ale nemohou pomoci a znovu a znovu žasnou nad tím, že ráno vyšlo slunce, že u cesty i dnes září trs kopretin, že poštovní schránka jde nejen otevřít, ale i zavřít, že se důvěrně známé předměty zlovolně a drze přemisťují... Čím to je? Trénují tito poplašení trýznitelé naše nervy úmyslně, nebo mají pro své divadelní scény skutečné důvody? Jak se zdá, i tady je ta potíž, že vnímání člověka a koně se v mnohém diametrálně rozchází…

K tomu, abychom uvěřili, že strach, úzkost a nepohoda významně ovlivňují naši motivaci a schopnost podat adekvátní výkon, asi nikdo z nás žádný doktorát nepotřebuje. Proto je zarážející, že se stále ještě najdou jezdci, trenéři a majitelé, kteří projevy nepohody u svých koní přehlíží anebo podceňují a o možných souvislostech mezi welfare a výkonností zas až tak moc nepřemýšlejí...

Že je v našich stájích drtivá převaha žen a muži kolem koní jsou na vymření, je vcelku jasný a nepřehlédnutelný fakt, na jehož verifikaci žádné studie nepotřebujeme. Jsou ale s touto situací koně spokojení? Jak naši příslušnost k danému pohlaví vnímají? Jsou genderově spravedliví a preferují ženy rovným dílem jako muže, nebo mají o něco méně moderní úhel pohledu?

Většina z nás, koňáků, má i psího parťáka a nejspíš také měla to štěstí, že viděla tyto naše dva mazánky si spolu hrát. Jsou si predátor a jeho kořist schopni navzájem porozumět? Mohou z nich být kámoši jak hrom, anebo jsou slučitelní právě tak obtížně jako voda a oheň? Překvapivé závěry přinesla jedna ze studií!

Naše společenství je plné všelikých předsudků a povídaček, které se s námi vytrvale táhnou po celá staletí. Neúspěchy jsme si zvykli svalovat tu na barvu, tu na odznaky a jindy zas na pohlaví svých koní. Je libo kobyla, nebo valach? Ne, kobylu ne, všemi deseti raději valacha! Takže jak? Je pravda, že kobyla pod sedlem je náladový průšvih a valach naopak tutová výhra v loterii? Nežijeme čirou náhodou ve víru hluboce zakořeněných mýtů?