Dnes od pěkného povídání o koňském přátelství k něčemu praktičtějšímu. Víte, jak vybrat vhodné stádo pro svého koně a jak se pokud možno vyhnout konfliktům? A také něco o hřebcích a jejich chování, harémových valaších a hřebčících klisnách. A jak poznat konfliktního koně. Opět radí etoložka Jitka Bartošová z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze Uhříněvsi

Z minulého povídání s etoložkou Jitkou Bartošovou z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze Uhříněvsi by se skoro zdálo, že koně jsou rasisté a šovinisté, ale pravdou je, že mnohem víc jejich signálů je o přátelství a náklonnosti – jen nejsou tak výrazné. A víte, jak skamarádit koně, co se "nemusí"? A ještě důležitější – nemyslíte si, že vůdcem je u koní ten dominantní, že ne?

Když si člověk zajde na oběd s etologem, bývají to velmi plodné debaty (a dlouhé obědy :-)). Nedávno jsme řešily otázku, jak dopřát koni benefit spokojeného stádového vyžití a zároveň se co nejvíce vyvarovat problémů a zranění. Dostaly jsme se přitom i k problematice optimálního množství koní ve stádě, rozdíly mezi pohlavími a koňskému rasismu. Zaručený recept na bezkonfliktní stádo ale nenabízí ani Jitka Bartošová z Oddělení etologie Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi.

Zdá-li se nám, že má kůň „smutné oko“, když ho něco trápí, nemusí to být jen náš pocit. Bolest lze z výrazu koně vyčíst, víme-li, na co se dívat. Takže podle jakých ukazatelů poznáme, že náš kůň trpí akutní bolestí?

Co a jak s hříbětem při přirozené plemenitbě? Jak minimalizovat stres a jak mu zajistit bezpečí? Na otázky odpovídá specialistka Sue McDonnell a o postřehy jsme požádali také etoložku Jitku Bartošovou, která vám prozradí něco i o infanticidě.

Je známý fakt, že příčinou většiny nedorozumění je špatná komunikace. Méně často si uvědomujeme, že neporozumění požadavkům je (vedle jejich nepřiměřenosti) asi nejčastější příčinou “neposlušnosti”. U zvířat je to téměř pravidlo. O komunikaci a také o jednom neznámém, ale velmi moudrém arabském přísloví přinášíme inspirativní esej Radky Kašpárkové.

Dnešní článek, věnující se „pozitivce“, bude kombinací zkušeností a postřehů z praxe Jany Lohrové a aby toho nebylo málo, také zápisků ze semináře RNDr. Františka Šusty na téma „Jak naučit/odnaučit pozitivním posilováním od slepice po koně“. Můžete si něco zopakovat, něčím se inspirovat a určitě se i pobavíte.

Možná jste si toho někdy všimli také. Odfrknutí, cosi jako povzdechnutí, olíznutí a přežvýknutí - tento souhrn aktů prý doprovází okamžik, když se kůň naučí něčemu novému. Právě okamžik olíznutí a přežvýknutí je údajně momentem pochopení, vstřebání myšlenky. A většinou vyžaduje čas. Pojďme se na to podívat blíže..

Kdybyste mezi jezdci udělali anketu, která koňská vlastnost je nejčastější příčinou problémů, o první příčky by se pravděpodobně dělily dvě – labilita (případně zvaná též přecitlivělost, lekavost, utíkavost a podobně) a dominance. O labilitě si popovídáme někdy příště, dnes se podíváme na koňskou dominanci. Co to vlastně je a jak si s ní poradit.

Určitě se zamýšlíte nad inteligencí svého koně, porovnáváte ho s ostatními, říkáte si, jak by to bylo fajn, kdyby byl o něco chytřejší. Zkuste se na to podívat jinak!

… a proč to nevidíme. Zkušení jezdci a koňaři možná nad tímto tématem obrátí oči v sloup, ale člověk v zajetí svých jistě ušlechtilých cílů rád zapomíná, pojďme si tedy zase jednou připomenout, jak to vypadá, když si zvíře stěžuje.

Začínáme-li jakýkoliv živočišný druh motivovat pomocí odměn, narazíme nevyhnutelně na situace, kdy zvíře o odměnu nestojí. Kůň stojící na trávě přestává věnovat pozornost pamlskům v naší ruce, prasátko při cestě přes oranici ryje v zemi a rozhodně nezdvihne hlavu nahoru, odkud by mu snad mohla přijít mrkvička. Automatická reakce člověka pak bývá následující – popadnout koně za ohlávku či prasátko za vodítko, z prostoru je odvést (v případě prasátka s dost velkým úsilím odtáhnout) a do příštího tréninku s odměnami je nechat lehce vyhládnout, aby tomu, co jim nabízíme, věnovali pozornost. Ale hlavně, nepustit je už na trávu, resp. oranici, kde by se odměnili sami. Já osobně tuhle cestu za nejlepší nepovažuji.