Přestože se mezi námi asi najde dost takových, kteří si tvrzení, že na kobylu se dá spolehnout, jen když je příznivá konstelace hvězd na obloze, za žádnou cenu vyvrátit nenechají, výsledky studie – kterou před nedávnem publikovala Veterinary Science University of Sydney v Austrálii – říkají něco úplně jiného. Zdá se totiž, že problémové chování se objevuje u klisen i u valachů rovným dílem!

Antropomorfní aplikace stereotypů

Není žádnou velkou neznámou, že mnoho jezdců a trenérů přistupuje ke koňsko-lidské dyádě s předpojatými představami o chování a temperamentu, které jsou založeny výhradně na pohlaví daných koní. Klisny jsou často vnímány jako nositelky inherentních povahových rysů, nevhodných reakcí i nestálého temperamentu. A předpokládá se, že každé nežádoucí chování klisny souvisí spíše se sexualitou, nežli její historií učení, etologií, podmínkami a metodami výcviku a ustájení...

Když se nad tím hlouběji zamyslíme, až tak velké překvapení to vlastně ani není. V historii lidstva se i ženy musely – musejí? – potýkat se stereotypy, které je společensky devalvovaly. Ženám byla překvapivě dlouho přisuzována snížená inteligence, neschopnost logického myšlení a za jejich chování nesla plnou zodpovědnost příslušnost ke slabšímu, na těle i na duchu, pohlaví... která ženská by přece v jádru nebyla hysterka hysterická? Zato muž? Po celá tisíciletí výhradně vždy brilantně myslící stoik! :)

Neopodstatněné předsudky a nadměrné násilí

Dost možná bychom nad sexuálními stereotypy a předsudky, které se týkají chování klisen, mohli jen mávnout rukou. Bohužel praxe i studie ukazují, že předsudky spojené s pohlavním dimorfismem nejsou neškodné – chybná interpretace chování klisen s sebou přináší zvýšené riziko nadměrného nebo nedostatečně opodstatněného používání trestů. „Panovačným“ a „přecitlivělým“ klisnám se toho zřejmě toleruje o poznání míň než valachům a to – jak se zdá – dost možná nezaslouženě a neprávem.

Co na to říká věda?

V rámci studie bylo zpracováno 1 233 dotazníků (použit byl dotazník pro hodnocení chování – Equine Behavior and Research Questionnaire – E-BARQ), v nichž majitelé a jezdci odpověděli na téměř tři sta otázek týkajících se chování jejich koní. 75 % z nich mělo zkušenost s jízdou na koni delší než osm let. Nejednalo se tedy o žádné začátečníky. Respondenti nebyli informováni o tom, za jakým účelem dotazník vyplňují. Nic nenaznačovalo, že cílem výzkumu je analýza chování koní v závislosti na jejich pohlaví. Ze tří set položených otázek bylo následně vyselektováno 151 otázek, které se přímo týkaly chování koní při manipulaci, sedlání a při jezdeckém výcviku.

Dotazy cílily na široké spektrum nežádoucích projevů chování koní – předmětem zájmu bylo chování koní při odchytu ve výběhu, vodění, uvazování, sedlání, přepravě, sledovány byly reakce na překvapivé a strach budící podněty, a to jak na ruce, tak i pod sedlem, úzkostné reakce plynoucí z izolace a umístění koní v neznámém prostředí, ale i obranné/agresivní reakce na pracovní nebo chovatelské podněty/postupy. Získaná data byla následně analyzována a hodnocena za pomoci kvantitativních metodologických postupů (metodologii naleznete zde).

Výsledky studie

Ať již se vám to líbí anebo nelíbí, věříte anebo nevěříte, výsledky studie jsou jednoznačné! Nebyly nalezeny žádné významné rozdíly v chování klisen a valachů, žádné pohlavně dimorfní znaky či rysy, které by souvisely s chováním koní pod sedlem, jejich jezditelností anebo temperamentem.

Přesto ale určité rozdíly zachyceny byly. Analýza 11 behaviorálních znaků ukázala, že u klisen lze vysledovat vyšší pravděpodobnost, že nebudou spolupracovat při odchytu na výbězích (p = 0,0032), a že valaši budou při uvázání významně častěji žvýkat vodítko (p = 0,0032) a trhat nebo kousat deky (p = 0,024506).

A to je vše? Také koukáte jako nevěřící Tomáš? Já tedy ano. Kde jsou ty tolik oblíbené „estrální cykly“? Kde je ta pověstná kobylí přecitlivělost? Při důslednějším vhledu do hlubin své praxe ale musím nakonec dát vědě za pravdu. Problémy, které jsem se svými koňmi anebo koňmi ve výcviku měla, dost možná souvisely spíše s jejich zkušenostmi, uplatňovanými výcvikovými metodami a welfare, než s jejich pohlavím. Co si pamatuji, bylo problémových „chlapečků“ srovnatelně jako ne příliš ukázněných „holčiček“...:) Může se zdát, že klisny hůře snášely razantnější výcvikové metody, náhlé změny a tresty... Ale je tomu skutečně tak? Nebylo nakonec nespolupracujících a „vybzíkaných“ hřebců a valachů vlastně úplně stejné množství, jako těch pověstných madam citlivek? Jak to vidíte vy? Také máte podobné zkušenosti, anebo jste stále ještě pod vlivem historií daných „přeludů“? :)

 

Závěr

Zkuste zapomenout na sexuální preference při výběru svých koní! Klisny nejsou nespolehlivé, valaši nejsou spolehliví! Přestože výsledky výzkumů ukázaly, že klisny jsou jezdci brány na milost ve hře pólo a v parkurech a minimální oblibu mají v drezurním sportu a ve všestrannosti, bude asi lepší na tyto stereotypy jednou pro vždy zapomenout. Zaměřte se raději na revizi výcvikových metod a etologii, než na babské povídačky"! :) Mohlo by se totiž stát, že kvůli svým předsudkům přehlédnete v hromadě grafitu cenný diamant! :) Ano. Estrální cyklické projevy klisen mohou být někdy problém, ale to lze řešit!

Použité zdroje:

• Animals 2020, Anna Aune, Kate Fenner, Bethany Wilson, Elissa Cameron, Andrew McLean, Paul Mc Greevy: „Reported Behavioural Differences between Geldings and Mares Challenge Sex-Driven Stereotypes in Ridden Equine Behaviour“