Proč se zamilovat nebo nezamilovat do chladnokrevníka?

2. 3. 2022 Gabriela Rotová Autor fotek: Gabriela Rotová

Všichni milujeme koně, ne všichni jsme ale náctiletí nadšenci bez zábran, ne všichni máme bojovného sportovního ducha. Někteří z nás jsou od přírody klidní a umírnění a extra živý temperament na straně koně není nic, co by stálo na vrcholu našich priorit, jiní mají xy křížků na hřbetě, zdravotní omezení nebo je ovládá strach. Mají se tito „někteří“ vzdát svého snu o dnech prožitých v sedlech koní, nebo pro ně má tisíce let trvající šlechtitelské úsilí člověka v záloze přece jen nějakou vhodnou alternativu?

Co dělat, když se, či už se, necítíme na mladé skotačivé janky, nesedí nám lekavost a bouřlivý temperament, když cítíme, že nemáme na to se v sedle nějak významně výkonnostně posunout a tak problémy zvládnout? Musíme na koně rezignovat, nebo přece jen existuje nějaké nadějeplné řešení? 

Pro mnohé ne příliš ambiciózní nebo limitované jezdce jsou dnes oblíbenou volbou chladnokrevná plemena koní, a to přestože většina těchto plemen nebyla primárně šlechtěna pro práci pod sedlem a při tomto způsobu využití tito koně nejen že nepotvrzují svou výkonnost, ale ani dále neposilují své pracovní geny. Jak to tedy je? Může být právě chlaďas pro tyto typy jezdců dobrou volbou? A pokud ano, proč? A existují i nějaká ne?

Koně jako hobby...

Jezdectví prožívá boom, zájem o něj stále sílí. Koně jsou proto v posledních letech doslova „hvězdami“ průmyslu volného času a mnoho z nich je využíváno výhradně k rekreačním účelům. Pokud si ale pořizujeme koně k rekreaci, je snad více než kde jinde důležitý výběr vhodného koně. Čím méně zkušeností totiž máme, tím důkladněji si čtyřnohého partnera musíme vybírat.

Vhodnost koně pro „nejistou“ kategorii jezdců nesouvisí jen s jeho dosaženou úrovní výcviku a výkonností, ale i s jeho  temperamentem. Právě temperament je vlastnost, která s širší dostupností jezdectví nabývá stále více a více na významu. Většina neprofesionálních jezdců totiž nehledá a ani nepotřebuje koně, kteří vyžadují každodenní intenzivní práci, kteří jsou schopni podávat vysoké fyzické výkony, kteří mají excelentní chody, jsou ohniví a reaktivní. Rekreační jezdci hledají koně, se kterými se cítí v bezpečí a s kterými by si po všech stránkách sedli – jejich cílem je nalezení klidu a optimální shody mezi jimi a jejich koňmi. Rekreační jezdci proto nepotřebují koně rychlého a výkonného, ale naopak uměřeného a klidného. Potřebují partnera, na kterého se mohou i v překvapivých situacích spolehnout. A takové koně nemusí být snadné najít.

Nedávno jsem v této souvislosti narazila na šokující data. Ve Francii bylo 66 %, z téměř 3 000 ve sportu neaktivních koní, utraceno v důledku nevhodného chování (Warren-Smith a McGreevy, 2008). Údaj není úplně nejčerstvější, přesto ale o jedné věci vypovídá. Nejen ve Francii, ale i u nás mnoho hobby jezdců se svými koňmi „bojuje“ a ve výsledku je nevyužívá způsobem, kterým je využívat zamýšleli. Kulturně jsme zřejmě trochu jinde, než jsou Francouzi, a čeští „zlobiví“ koně na jatkách standardně nekončí. To ale neznamená, že tento problém se nás netýká a naši jezdci jsou se svými koňmi v perfektním souladu a jsou bezvýhradně spokojení. Vhodnost plemen pro hobby jezdce proto nutí k zamyšlení.

Kde je zakopaný pes?

Kůň je velký býložravec, který je biologicky determinován k tomu, aby na každý překvapivý podnět reagoval úlekem a útěkem. Velké množství rekreačních jezdců ale nejezdí pravidelně a ani dobře, a proto si velmi cení koní, kteří mají uměřený temperament a jejich reakce nejsou z tohoto biologického hlediska zrovna prvotřídní. Něco jiného je totiž sen o procházkách v lese a něco jiného možná realita. Problémy s chováním, které mají příčinu ve špatném souladu mezi temperamentem koně a očekáváním jeho majitele, jsou totiž častější, než si běžně myslíme, a množství evidovaných zranění, ke kterým dochází v důsledku neočekávaných úlekových reakcí koní, tento fakt jen podtrhuje. Není totiž dobrý nápad sázet na to, že si nejistý jezdec se svým výbušným a lekavým koněm „časem sedne“ a ve věci strachových reakcí zavládne po pár měsících setrvalý stav harmonie. Opak je obvykle pravdou. Pokud je kůň temperamentní, temperamentním zůstane, nezmění se, je to totiž jeho základní charakteristika. Často se proto stává, že se chování koně jezdec nedokáže ani po dlouhé době přizpůsobit a problémy se kupí a neshody eskalují. Ve výsledku samozřejmě nevládne pohoda ani na straně jezdce a ani koně, kůň je nespokojený a jeho jezdec má brzy v očích nejen zklamání, ale i strach.

Výběr koně z hlediska temperamentu tedy v této souvislosti nabývá na významu. Bohužel přestože většina majitelů koní uznává důležitost přiměřených strachových reakcí koně a chce minimalizovat rizika zranění, existuje v současné době jen velmi málo výzkumů, které se pokusily najít objektivní metodu pro kvantifikaci temperamentu koní.

 

Temperament a plemena koní

Člověk si vždy byl vědom toho, že temperament koně je faktor mimořádně významný, a proto je temperament i základním atributem, za jehož pomoci se plemena koní rozdělují – a to na koně chladnokrevné a koně teplokrevné, k nimž se řadí i koně plnokrevní. Chladnokrevníci jsou v tomto kontextu tradičně vnímáni jako koně s klidným temperamentem. Pro teplokrevná plemena je naopak typický temperament živý, který jeho příslušníky predisponuje k rychlé práci pod sedlem nebo lehké zápřeži. Chladnokrevníci a teplokrevníci tedy zřejmě nejsou stejní. A zdaleka nejde jen o jejich morfologii.

Temperament obecně vzato označuje takové vlastnosti jedince, které souvisí s jeho chováním, jednáním a prožíváním. Jde o subjektivně příznačný proses vyrovnávání se s dynamickými změnami vnitřního a vnějšího prostředí. Temperament je tedy definován určitými charakteristikami chování jedince a jeho přístupem ke zvládání pokračujících změn a výzev v jejich prostředí.

Temperament se projevuje v situacích, kdy je jedinec vystaven emočnímu stresu. Pokud tedy chceme temperament posoudit, musíme u jedince vyvolat stresovou reakci. Právě ta odhalí vrozenou emoční reaktivitu, která je geneticky podmíněná a jen částečně se do ní promítají další vnější a vnitřní faktory. Individuální rozdíly v temperamentu byly prokázány nejen u koní, ale u většiny druhů živočichů včetně hlodavců, ovcí, psů a skotu. Temperament tedy je vrozená vlastnost, lze ji výcvikem částečně ovlivnit, ale ne změnit. Nepočítejte proto s tím, že klidného koně předěláte na živého či naopak.

Uskutečněné výzkumy navíc doložily, že emocionální aspekt temperamentu koně koreluje se schopností učit se, tedy koresponduje s trénovatelností, která může dále souviset s výkonem. Z toho důvodu je dlouhodobě diskutována potřeba vytvoření a začlenění testů temperamentu do programů výběru koní vhodných k chovu. Stále však nebyl nalezen ideální a replikovatelný test, který by byl proveditelný v terénních podmínkách, a to přestože jezdecká a chovatelská veřejnost ukazuje vysokou poptávku po objektivních kritériích pro standardizaci testování temperamentu.

Pokud si tedy v sedle nevěříte, nezaměřujte se při výběru koně primárně na exteriér, ale soustřeďte se na temperament. Pro nejisté jezdce totiž může být temperamentní kůň doslova do písmene noční můrou a naděje na výraznou změnu je v tomto aspektu chování nemalá.

Chladnokrevník – ideální volba?

Chladnokrevníci jsou tradičně popisováni jako plemena dobromyslná, klidná, poslušná, pracovitá, nenáročná, snadno ovladatelná. Jsou ale chladnokrevní koně skutečně tak moc jiní než koně teplokrevní? Jde o mýtus, anebo by chlaďas skutečně mohl být tím pravým ořechovým pro jezdce bez sportovních cílů nebo jezdce s určitým typem omezení? Mohla by být pro jezdce, kteří se chtějí jen v poklidu rekreovat, vhodnou variantou právě chladnokrevná plemena koní, jejichž umírněnost je téměř legendární? Je něžný obr nejen oblíbená, ale i moudrá volba? Moje zkušenosti to rozhodně potvrzují a na chladnokrevné koně v roli školních koní nedám dopustit. Je ale můj poznatek obecně platný?

Představu o tom, jak vrozený temperament ovlivňuje chování chladnokrevných a teplokrevných koní, nabízí studie Zoe Braybrookové, která byla před nedávnem publikována v časopise The IAABC Journal. Podrobně se tedy na ni podíváme a až poté si přiblížíme další plusy a mínusy, s nimiž budeme konfrontováni, pokud si za svého jezdeckého partnera vybereme chladnokrevného koně.

Výzkum

Cílem studie bylo zjistit, zda typ koně určuje míru reaktivity koně v „úlekovém“ testu. Do studie bylo zavedeno 26 klinicky zdravých koní. Polovina koní byla v teplokrevném typu, polovina byla chladnokrevná. Skupiny byly určeny za pomoci prominentního plemene v krevní linii koně – například kůň, který byl ze ¾ plnokrevník, byl klasifikován jako teplokrevný (HB). Samostatně byla vyhodnocována skupina koní do 5 let, aby bylo možné eliminovat proměnné související s věkem a tréninkem. Všichni koně v rámci studie podstoupili celkem třikrát kompletní úlekový test (překvapivý zvuk + rozevření deštníku v těsné blízkosti koně asi 2 metry od nabízeného kyblíku s krmivem). Měřena byla srdeční frekvence koní před začátkem a v průběhu experimentu. HR koní bylo průběžně zaznamenáváno, chování snímáno na video. Jakmile se tepová frekvence koně po prvním testu vrátila na původní základní tepovou frekvenci a chování koní naznačovalo, že o podnět ztratili zájem (nebo se kůň dotkl deštníku), test se opakoval. Čas potřebný k opětovnému přiblížení se ke kbelíku s krmivem byl hodnocen podle minutových intervalů. Pokud se kůň vrátil ke zdroji potravy do jedné minuty, dostal jedničku, a pokud se nevrátil do páté minuty, dostal pětku. 

Analýza

Pomocí zařízení Polar Flowsync bylo možné přesně určit, jaká byla HR pro každého koně v okamžiku jeho stresové reakce, chronologická korelace byla vyhodnocována za pomoci videozáznamu. Srdeční frekvence byla zaznamenána průběžně, měřen byl rozdíl mezi základní a maximální srdeční frekvencí a průměrná srdeční frekvence. 

Výsledek

Úlekový test odhalil signifikantní rozdíl mezi průměrnou HR teplokrevníků a chladnokrevníků ve druhém úlekovém testu (P=0,03, f=0,031, df=24). Nebyl nalezen žádný významný rozdíl mezi juvenilními (0 až 5 let) a dospělými koňmi (6 až 23 let).

Při srovnání skupiny koní jako celku byl také zjištěn významný rozdíl mezi průměrnou HR při úleku 1 a úleku 3 (P=0,02, t=2,496, df = 25) a vysoce významný rozdíl mezi průměrem HR při úleku 2 a úleku 3 (P=0,008, t=2,864, df=25).

  • I přes zohlednění věku byly mezi dvěma typy koní stále zjištěny významné rozdíly.

  • Teplokrevníci vykazovali významně zvýšenou HR při druhém úleku ve srovnání s chladnokrevníky a také měli výrazně vyšší průměrné skóre excitovaného chování, což ukazuje, že teplokrevníkům trvalo déle, než si zvykli a uklidnili se.

  • Studie naznačila, že existuje vztah mezi závažností odezvy a dobou potřebnou k návratu k základní linii, která pak může dále souviset s trénovatelností.

Průměrné skóre chování ve všech třech testech odhalilo významný rozdíl v reakci a chování mezi teplokrevníky a chladnokrevníky (P = 0,019, f = 0,591, df = 24), ale nebyl nalezen žádný významný rozdíl v reakcích a chování mezi mladými a dospělými koňmi. U pěti teplokrevných koní se objevilo excitované chování – funění a čtyři z těchto pěti koní se již nevrátili ke kyblíku s krmením, takže získali maximální skóre za dobu potřebnou k přiblížení se ke kyblíku s krmením. Zbývající koně se všichni vrátili ke kbelíku s krmivem, včetně šesti, kteří šli dále, aby prozkoumali deštník. Šest teplokrevných koní v průběhu studie vykázalo nebezpečné valivé chování, dva před začátkem testu a zbývající čtyři po dokončení testu. 

Pearsonova korelace naznačila, že existuje signifikantně pozitivní korelace mezi závažností děsivého podnětu a dobou potřebnou k přiblížení se ke kbelíku s krmivem (r=0,868, P=-0,0005, N=26), což naznačuje, že těm koním, kteří vykazovali závažnější změny chování při prvním úleku, trvalo déle, než se uklidnili. Studie tedy potvrdila, co již dávno víme. Co se týká lekavosti – a tak i temperamentu –, je rozdíl mezi chladnokrevníky a teplokrevníky zcela zásadní.

 

Co tedy prozradil úlekový test?

Úlekový test odhalil významné rozdíly mezi chladnokrevnými a teplokrevnými koňmi. Ve všech třech testech bylo průměrné skóre chování teplokrevných výrazně vyšší než u koní chladnokrevných. Také průměrná HR se mezi typy při druhém leknutí výrazně lišila. HR se při prvním leknutí příliš nelišily, ale významný rozdíl při druhém leknutí dokládá, že chladnokrevník se stává rychle méně reaktivním a uklidňuje se mnohem rychleji než koně teplokrevní. Je důležité si uvědomit, že lekavost je koním vrozená a všichni sledovaní koně toto chování projevovali, a to v různé míře – co se ale mezi typy koní zásadně lišilo, byly následky úleku – chování po úleku.

I když nebyly zjištěny žádné statisticky významné rozdíly v chování mezi úleky u každého jednotlivce, existoval rozdíl v HR, který byl mezi teplokrevníky a chladnokrevníky zcela zásadní. Je vysoce pravděpodobné, že pokud by byl test s úlekovým stimulem opakován ještě několikrát, bylo možné pozorovat habituační reakci (návyk). Závažnost počáteční reakce na nový podnět je však jasnou předzvěstí toho, kolik tréninků by bylo zapotřebí k tomu, aby si kůň zcela zvykl na podnět vyvolávající strach. Z jiných výzkumů je totiž již doložena silná korelace mezi HR při prvním tréninku a celkovým počtem lekcí nutných k tomu, aby si koně na děsivý stimul zvykli.

Něžní obři... skvělá volba pro všechny?

Pokud je tedy pro nás lekavost a nadbytek temperamentu problém, je chladnokrevník jednoznačně dobrá volba. I když i tady pozor. I mezi chladnokrevníky najdeme výjimky. Při výběru koně je také velmi důležitá i jeho historie. Pokud chladnokrevný kůň prošel nevhodným odchovem, nekorektním výcvikem nebo „nelaskavýma“ rukama, může se to i na „kliďasovi od přírody“ zcela zákonitě negativním způsobem podepsat.

Samozřejmě, že chladnokrevný kůň není odpovědí pro všechny. Chladnokrevní koně byli vyšlechtěni pro práci v těžkém tahu, a proto mají jako koně jezdečtí své limity. Něžní obři ale obecně vzato jsou ideální volbou pro klidnou (krokovou a klusovou), dlouhou a monotónní práci, protože dobře snášejí jak psychickou, tak i fyzickou zátěž a mají dobrý pracovní charakter. Ochota koní pracovat představuje míru spolehlivosti při požadovaném výkonu práce a i v tomto ohledu chladnokrevní koně díky dlouhodobému selekčnímu tlaku skutečně vynikají.

Výhodou chladnokrevných koní v rukou rekreačních jezdců je jednoznačně jejich klidný temperament – chladnokrevní koně se lépe adaptují na stresové faktory a jejich úleková reakce je obecně vzato nižší, než je tomu u koní teplokrevných. Temperament ale není všechno. Na další možné slasti a strasti, které souvisí s chovem chladnokrevných koní, se podrobněji podíváme příště.

Použité zdroje

  • Górecka-Bruzda, A., et. al, (2011). Reactivity to humans and fearfulness tests: Field validation in Polish cold blood horses. Applied Animal Behaviour Science 133(3-4), pp.207-15.
  • Visser, E.K. et. al, (2008). Does horse temperament influence horse–rider cooperation? Journal of Applied Animal Welfare Science 11(3), pp.267-84.
  • Visser, E.K., (2010). Experts’ assessment of temperament in sport horses. Journal of Veterinary Behavior: Clinical Applications and Research 5(4), pp. 214-15.
  • Lansade, L., and Simon, F., (2010). Horses’ learning performances are under the influence of several temperamental dimensions. Applied Animal Behaviour Science 125(1-2), pp.30-37.
  • Braybrook, Z., The Use of a Startle Test to Determine the Differences Between Hot-Blooded and Cold-Blooded Equines - Is the Stereotype True? The IAABC Journal.
Podobné články

Dne 19. února 2022 proběhla první chovatelská akce roku 2022 a jednalo se o tu téměř největší. Již tradičně se do píseckého hřebčince sjeli chovatelé…

Koně jsou domestikováni relativně nově, proto dva italští vědci apelují na sportovní jezdce, aby umožnili svým koním žít přirozeně.