V tomto článku se podíváme na kloub situacím, kdy je toho prostě moc – ať už na nás nebo na naše koně – a kdy ta pomyslná poslední kapka způsobí, že pohár trpělivosti přeteče. Vysvětlíme si fenomén zvaný trigger stacking. Pokud pochopíte, jak to funguje, můžete si ušetřit řadu nepříjemností a nebezpečných situací při interakcích se svým koňmi, koňskými pacienty, a nakonec i ve svém životě. Trigger stacking totiž úplně stejně funguje i u nás. Proto jsem se také rozhodla začít příkladem z lidského života.

Možná to znáte...

• V noci jste skoro nespali, protože byla příšerná bouřka. To by samo o sobě nebylo až tak hrozné, kdyby se váš pes bouřky nebál, netřásl se jako osika a nesnažil se vám při každé další ozvěně hromu zalézt pod peřinu, nebo se prohrabat podlahou někam na Nový Zéland.
• Zvuk budíku je pak jako rána do hlavy. Se zavřenýma očima budík umlčíte, otočíte se a spíte dál. Jenže čas je neúprosný, a tak když se probudíte, zjistíte, že dnes do práce včas opravdu nepřijdete.
• Spěcháte. Ve snaze vypít si svou ranní kávu se opaříte a půl hrnku kafe skončí na vašem novém světlém koberci. Zuříte, ale ovládnete se – dostat se do práce včas je přednější.
• Aby toho nebylo málo, šéf vám dá váš pozdní příchod pěkně sežrat a kolegyně, se kterou normálně vycházíte, je na vás dost nabroušená, protože musela dělat nějakou práci za vás.
• Domů jedete ve špičce, navíc zrovna opravují silnici, takže vám cesta trvá skoro o hodinu déle. Ještě, že odpoledne jdete za svým koněm, jinak by ten den opravdu nestál za nic.
• Těšíte se, že si užijete pohodovou vyjížďku, ale místo toho, aby váš kůň „fungoval“ jako normálně, teď nechce stát při nasedání a venku se všeho leká. To snad dělá naschvál! Čeho je moc, toho je příliš. Bouchnou vám saze a koně potrestáte snad za všechno, co se ve vás ten den nahromadilo. Většinou s vámi zacloumá málo co, ale teď se vám chce brečet. 

Teď si představte jinou situaci

• Vašeho koně čeká vyšetření na klinice. Po ranním krmení, kdy se ostatní koně ve stáji jako každý den pouštějí do výběhu, ten váš musí dnes zůstat v boxe, protože potřebujete během dopoledne vyrazit a nechcete ho lovit na pastvině. Vašeho koně ale narušení jeho denní rutiny viditelně znepokojuje.
• Už máte všechno připravené, teď zbývá už jen naložit koně. Váš kůň normálně nastupuje do přepravníku celkem dobře, ale dnes nějak podezřele dlouho váhá. Jenže vás už začíná tlačit čas, takže se rozhodnete urychlit nakládání pomocí dvou lonží a koštěte.
• Přijedete na kliniku. Pro vašeho koně je to nové prostředí – všude spousta nových pachů, lidí, kteří se najednou okolo vašeho koně pohybují. Váš kůň je za normálních okolností klidný, ale teď nechce ani chvíli postát a dokonce kopne po veterináři, který se mu snaží změřit teplotu. Ostuda, pomyslíte si. Ještě, že se nikomu nic nestalo.
• „On se takhle normálně nechová, nevím, co to do něj z ničeho nic vjelo…“ omlouváte se. Tady je důležité pochopit jednu věc: ono to není z ničeho nic.

Co mají tyto dvě situace společného?

Na těchto dvou příkladech bych vám chtěla vysvětlit fenomén zvaný trigger stacking, který jsem zmiňovala v úvodu tohoto článku. Toto slovní spojení doslova znamená stohování nebo hromadění spouštěčů stresové reakce. V životě našich koní k tomuto jevu dochází častěji, než si myslíte. To může vést k řadě nepříjemných a často i nebezpečných situací. 

Příklad z veterinární kliniky jsem nezvolila náhodou. Právě při veterinárním ošetření totiž dochází k nahromadění spouštěčů stresové reakce velmi často. Trigger stacking je častým důvodem vzniku konfliktních situací ve veterinárních ordinacích a na klinikách, a to při ošetřování všech druhů zvířat. Ošetření v ordinaci nebo na klinice totiž předchází řada stresujících událostí v rychlém sledu za sebou: manipulace se zvířetem, přeprava, neznámé (a tedy potenciálně nepřátelské) prostředí anebo známé a jednoznačně nepřátelské prostředí, cizí lidé, neznámé pachy… Samotné ošetření je pak už často jen ta poslední kapka. Zvíře vystresované předchozím sledem událostí pak může neadekvátně zareagovat i na to, co by mu normálně nevadilo. S fenoménem zvaným trigger stacking je potřeba počítat vždycky – při ošetřování jakéhokoliv zvířete, ať už na klinice, nebo v domácím prostředí.

Na vině je (opět) stres 

Když jsem se začala zabývat chováním koňských pacientů, zjistila jsem, že stres má mnohem větší význam, než jaký mu většinou přikládáme. I v tomto případě hraje stres zásadní roli. My, naši koně i další živočichové jsme vybaveni k tomu, abychom se dokázali vypořádat s akutním stresem (i když citlivost na stres a způsob, jakým se s ním vyrovnáváme, je individuální). Krátkodobý akutní stres je naprosto běžnou a přirozenou součástí našich životů i životů našich koní. Pokud nás něco vystresuje, tedy působí-li na nás nějaký stresor (stresující podnět), hladina našich stresových hormonů stoupá. Po odeznění stresoru začne zase klesat. Když se nejedná o velmi závažnou, život ohrožující situaci, většinou zůstáváme pod takzvaným stresovým prahem, což znamená, že stále dokážeme stres kompenzovat a udržet jeho vnější projevy pod pokličkou. Na následujícím obrázku vidíte, jak stoupá a klesá hladina stresových hormonů v akutním stresu. 

Teď se soustřeďte na fotku, která je v levém rohu tohoto obrázku. Čistě hypoteticky, řekněme, že v pondělí jste odvedli koně z pastviny od stáda v jinou dobu než obvykle. Možná jste ho museli chvíli nahánět, nebo jste ho zavedli na nějaké místo, kde se bál. Zkrátka, způsobili jste mu tím stres. Pak jste ho ale zase zavedli zpátky na pastvinu, kde měl kůň dostatek času na to, aby se uklidnil. 

Vodorovná červená přerušovaná čára symbolizuje hladinu stresu. Žlutá šikmá přerušovaná čára pak zobrazuje postupný pokles hladiny stresových hormonů. Vidíte, že ve stresu hladina stresových hormonů rychle vystoupá (tělo okamžitě mobilizuje energetické rezervy k záchraně života), ale klesá výrazně pomaleji.

Teď se podívejte na fotku, která je uprostřed. Ta zobrazuje nakládání koně do přepravníku, což může být pro některé koně také velmi stresující. Řekněme, že tohle ten stejný kůň absolvoval ve středu. Zase si všimněte postupného poklesu hladiny stresu (žlutá linie).

Na fotce v pravém rohu obrázku vidíte veterináře, který se právě chystá aplikovat koni injekci. To je opět situace, která může být pro koně velmi stresující. Jak vidíte (podle červené linie), pro tohoto koně byla o něco více stresující než odvedení z pastviny, ale zase o něco méně stresující než nakládání do přepravníku. Veterinář přijel dát koni injekci v pátek. Kůň měl tedy dostatek času na to, aby se vzpamatoval z předchozích stresujících situací.

Problém nastává ve chvíli, kdy kůň čelí několika stresujícím situacím krátce po sobě. Hladina stresových hormonů ještě nestihla klesnout ani na polovinu a kůň už zase zažívá něco, co mu způsobuje další stres.

V tomto případě se jednotlivé události na sebe skládají doslova jako kostičky stavebnice. V momentě, kdy se jednotlivé nepříjemné události na sebe naskládají tak, že se hladina stresových hormonů přiblíží k prahu autonomního stresu, pak stačí minimální podnět a prostě to „bouchne“… Proto se vám může zdát, že kůň reaguje přehnaně a neadekvátně na naprostou maličkost. 

Mechanismy kompenzující stres přestávají stíhat a nahromaděná negativní energie musí ven. Je to jako kdybyste měli kbelík vody, udělali v jeho dně díru, aby mohla voda po kapkách odtékat, ale zároveň do něj svrchu lili větší množství vody, než kolik stačí odtéct. Pak by ta jedna poslední kapka opravdu způsobila, že kbelík přeteče. Velmi podobně je to s hladinou stresových hormonů. Kůň tedy „nevybouchne“ z ničeho nic, ale proto, že už nezvládá kompenzovat svůj stres.

Na obrázku níže vidíte, jak to může vypadat, když kůň prožije několik stresujících situací v rychlém sledu po sobě.

Jak předejít výbuchu

Je jasné, že ne vždy je ve vaší moci zařídit, aby vás nebo vašeho koně nepotkalo víc nepříjemností v jeden den. Abyste předešli problémům způsobeným nahromaděním stresu a následným „vybouchutím“, často je nejdůležitější si uvědomit, že něco jako trigger stacking existuje, kdy vzniká a jak ovlivňuje naše chování i chování našich koní.

Naučte se rozpoznat první příznaky stresu

Všímejte si těch úplně prvních náznaků stresu (jako je zvýšené svalové napětí, vysoké držení hlavy, celkový neklid, popocházení, hrabání přední končetinou a tak dále) ještě předtím, než se celá situace začne vyhrocovat. Za tyto a další projevy stresu koně určitě netrestejte. Trest je v tomto případě kontraproduktivní, protože hladinu stresu ještě zvyšuje.

Každé chování je zároveň komunikací

Berte projevy stresu jako způsob, kterým vám váš kůň chce sdělit: „Zpomal, je toho na mě moc. Něco mě bolí. Nerozumím tomu, co po mě chceš. Mám strach.“ Pokud můžete (pokud to není vyloženě otázka záchrany života koně), dejte koni na chvíli pauzu, aby se mohl uklidnit a aby se jeho stres dále nezvyšoval. Udělat si krátkou pauzu je mnohdy lepší a bezpečnější než zápasit s vystresovaným koněm.

Rozšiřte komfortní zónu vašeho koně

Znáte taková ta klišé o tom, jak život začíná za hranicí komfortní zóny? V některých případech to platí, při ošetřování koní ale ne. Vykročení z takzvané komfortní zóny je spojené se zvýšenou hladinou stresových hormonů (možná jste si to vyzkoušeli i sami u sebe). To se nám u koňského pacienta moc nehodí.

Máte koně, kterého snadno vystresují nové, neznámé situace a předměty (nebo ho stresují konkrétní, staré, známé věci)? Pracujte na postupném rozšiřování jeho komfortní zóny tak, aby časem zahrnovala i to, co nyní vašeho koně stresuje. Postupně svého koně zvykejte a připravujte na to, aby se cítil komfortně i v situacích, ze kterých by teď nejradši utekl.

Bojujte s chronickým stresem

Zdá se, že chronický stres je něco, s čím evoluce moc nepočítala. U koní, u lidí ani u dalších živočichů. Akutní stres je nezbytný pro přežití, proto nás příroda vybavila i kompenzačními mechanismy k tomu, jak tento druh stresu zvládat (pokud ho není přespříliš). S chronickým stresem už je to horší. V současné době se má za to, že za převážnou většinou onemocnění stojí právě chronický stres, který ochromuje imunitní systém. 

V souvislosti s tou poslední kapkou je chronický stres něčím, co našim koním v jejich „kyblíku stresu“ permanentně udržuje hladinu a přibližuje je ke stresovému prahu.

Pokud váš kůň žije v chronickém stresu kvůli chronické bolesti, onemocnění, izolaci, nevhodnému ustájení, krmení, nevhodnému tréninku a tak dále, hladina jeho stresových hormonů je permanentně zvýšená a potom mu k překročení prahu stačí výrazně méně stresujících podnětů. Kromě toho má chronický stres negativní dopady na jeho zdraví.

Proto se snažte udržovat co nejnižší hladinu stresu, ve které váš kůň běžně žije. Jak? Snažte se mu zajistit co nejspokojenější život.