Vítězství R. Tebella s Radiatorem ve Velké ceně Calgary vyneslo otce Radiatora - RAPHAELA z třetího na první místo top plemeníků německé spolkové ligy pro rok 1999:

Ve dnech 20. - 23. října 1999 probíhal ve Verdenu již tradiční "Körung" hannoverských 2.5 letých hřebců. Této (pro chovatele slavnostní) akce se letos oficiálně zúčastnila delegace ASCHK ve složení Dr.Dražan, Ing. Kratochvíle, Ing.Müller a Ing. Vondrouš. Cílem návštěvy nebylo se jen seznámit s úspěchy hannoverských chovatelů, ale navázat užší kontakty a spolupráci s hannoverským svazem chovatelů koní.

"... v dobách, kdy hnědý hřebec Achal kraloval na závodních drahách, nebylo koně, který by se jemu rychlostí vyrovnal. I rozhodli se jednoho dne a povolali mu za soupeře sokola. Tisíce lidí z celého světa přijely shlédnout tuto neobvyklou podívanou. Když majitel se svým sokolem připraven stál na vysokém vršku a kůň (na stejném místě) pod ním, byl závod odstartován. Hnědák vyrazil jako střela, mihl se před zraky udivených lidí a nechal sokola daleko za sebou. Od těch dob dávají se achaltekinským koním jména ptáků..."

V Chrastavě na Liberecku sídlí unikátní farma. Už deset let se tady manželé Jaroslava a Karel Havlíčkovi starají o záchranu koní plemene Achal-Teke, nejstaršího kulturního plemene na světě. Achaltekinci pocházejí z vyprahlých stepí a hor Turkmenistánu. Z dochovaných archeologických nálezů se stáří plemene odhaduje na pět tisíc let. Nyní se nachází na seznamu ohrožených zvířat UNESCO a je prohlášeno světovou kulturní památkou.

Všechna současná plemena koní, kterých je asi dvě stě, pocházejí pravděpodobně ze dvou pravěkých druhů koní - jižního typu z horkých pouští severní Afriky a jižní Asie a ze severního typu, který žil v chladných oblastech Evropy a Asie.

Mnoho čtenářů touží po poníkovi. Nejen mezi sebou si o svých snech povídají. Než ale začnete brát svůj sen vážně, bylo by dobré vyjasnit si, kdo to vlastně je pony.

Ačkoliv v Hlavní plemenné knize je v současné době evidováno pouze 160 chovných klisen a některým liniím hrozí pro nedostatek vhodných potomků zánik, o českomoravského belgického koně zůstává mezi chovateli natolik velký zájem, že se s tímto neobyčejně skromným, pracovitým a charakterním plemenem jistě budeme setkávat i v budoucnosti.

Intracytoplasmatická injekce spermie do vajíčka je prováděna na speciálním zařízení, tzv. mikromanipulátoru. Jemnou skleněnou kapilárou je mírným podtlakem vajíčko přidržováno v potřebné pozici. Druhá kapilára, v níž je nasáta spermie, je pak vpíchnuta do nitra vajíčka a spermie je z ní vytlačena mírným přetlakem.

Na slovinsko-italských hranicích, v typické krasové oblasti a v blízkosti měst Sežana a Terst, leží hřebčín Lipica.

Potomstvo žádaných plemeníků často mění majitele za pětimístné i vyšší sumy. Proto je pochopitelné, že si kupci přejí jednoznačné a nezvratné důkazy o původu ušlechtilých krasavců. Prostřednictvím moderních metod genové analýzy lze rychle a spolehlivě určit příbuzenské poměry zvířat a také s velkou pravděpodobností (vyšší než 99,9 %) vyhledat neznámé rodiče hříběte. Postup je podobný jako prokazování otcovství u lidí: z rozboru chlupu nebo krve koní se v laboratoři získává vyčištěná dědičná substance (DNA), která se zkoumá. Zatímco dříve k tomu bylo zapotřebí větší množství krve, stačí dnes už jen jedna jediná kapka krve nebo kořínek chlupu. Při chovných přehlídkách tak mohou rozhodčí rovnou sami odebírat vzorky a zasílat je do odpovídající laboratoře.

Velmi populární hafling pochází z Ötztalských Alp. V poslední době je chován v mnoha částech světa. V první polovině tohoto století byl hafling rozšířen i u nás. Po druhé světové válce zůstalo jen málo koní ve slovenském hřebčíně na Muráni, kde byli pokusně kříženi s huculskými klisnami.

Zatímco vrcholový jezdecký sport je zcela závislý na plnokrevnících a teplokrevných koních vysoko v krvi, mnozí majitelé koní musí brát v úvahu především pořizovací a provozní náklady a oceňují u svých koní zejména nenáročnost a odolnost vůči nejrůznějším onemocněním i následkům nepravidelného a jednorázového využívání a vyžadují namísto špičkových výkonů všestrannost a to včetně dobrých předpokladů k tahu. Jejich představám vyhovují namísto mohutných teplokrevníků často i koně menší, kteří jsou v anglicky mluvících zemích - pokud jejich kohoutková výška hůlková nepřesahuje 147 cm (14 hands = pěstí) - nazývaní bez rozdílu plemenné příslušnosti pony. U nás si však pod tímto pojmem představujeme obvykle shetlanského poníka, příp. koníky poněkud větší, ale s výraznými znaky severských koní (krátkonohost, mohutný krk, chundelatá hříva atp.), kdežto jedince, kteří jsou pouze určitým zmenšením "opravdových" koní (asi od 120 do 150 cm k.v.h.), označujeme podle německého vzoru jako malé koně.