U našich německých sousedů docházelo během sedmdesátých let k rozporuplným diskuzím mezi chovateli, které nakonec vyústily v rozhodnutí: přikřížení arabských hřebců. Chtěli, aby hafling přilitím krve araba zeštíhlel a získal rychlost, aby byl atraktivnější i jako sportovní kůň pro volný čas. Připařovací plán byl realizován ke konci 70. let. K připáření chovných klisen v hřebčínském chovu bylo určeno několik vybraných plemeníků. Výsledek, takzvaná F1 generace s 50% krví arabů, byl však trochu jiný, než očekávali chovatelé. Narodil se typický arab jen v barvách haflinga. A tak byly všechny klisny F1 generace zapouštěny haflingy. Dnes je žádoucí podíl krve arabských koní maximálně 12,5 %. Zmíněným pokusem došlo v Německu prakticky k chovu dvou různých haflingů: k nenarušenému, čistému typu a k takzvanému poarabštěnému typu.

Místo narození haflingů nám prozradí již výžeh ve tvaru protěže, národní rakouské květiny. Uprostřed protěže je písmeno H. V některých lokalitách haflingovi říkají též „protěžový pony“.Haflingský pony je pojmenován podle vesnice Hafling v jižním Tyrolsku, vzdálené přibližně 11 kilometrů jihovýchodně od Merana (ve 14. a 15. století hlavní město Tyrol; známé vynikající každoroční úrodou hroznů). 10. září 1919 byl uzavřen v St. Germainu smír a Jižní Tyroly byly připojeny k Itálii.

Část Tyrol byla připojena k Itálii, ale hafling zůstal rakouským poníkem. Italové mají svoje vlastní plemeno, svou verzi haflinga. Aveliňský kůň je o trochu větší. V kohoutku měří do 150 centimetrů. Vznikl za velice podobných podmínek jako hafling. Oba koně mají společné předky. Jejich společným zakladatelem je arab El Bedavi. Aveliněc se hodí jak k tahu, tak i jako soumar. Stejně jako ostatní horská plemena je skvělým pomocníkem v zemědělství, v krajinách, kde se s většími těžkými plemeny hůře pracuje. Italská verze haflinga se chová v okolí Benátek, kolem Bolzána a v Toskánsku.

Původní domovinou rakouského haflinga jsou Ötztalské Alpy. Mají typický alpský velehorský reliéf. Nápadná je zde klenbovitá stavba s velmi příkrým jižním svahem a mírnějším svahem severním, ve kterém jsou trogovitá údolí s velkými ledovci a firnovými poli. Tvrdé podmínky ve vysokých horách upevnily osobitý a nápadný typ.

Všichni dnešní haflingové mají společného předka, polokrevného araba jménem El Bedavi XXII. Rakouská hipologická společnost přivezla hřebce v 19. století z Arábie. Čtyři z krevních linií se odvozují od synů, vnuků a pravnuků zmíněného polokrevníka, narozeného v rakousko-uherském hřebčíně v Radovci (v dnešním Rumunsku). Pátá krevní linie je po pravnuku Willym, potomkovi Folie, syna El Bedavi XXII.

Když Rakousko ztratilo území kolem Merana, byl chov haflingů přestěhován do Ebbsu, města v severním Tyrolsku. V letošním roce zde probíhaly oslavy 75 let od založení Spolku pro chov haflingů. Každým rokem se sjede okolo 600 haflingů z celého území, které má spolek pod svou kontrolou. I v severním Tyrolsku se podařilo udržet chov čistý, bez přikřížení bosenských horských koní, polských koníků a huculů. Městečko Ebbs najdete na pravém břehu Innu, nedaleko známého města Kufsteinu u bavorských hranic.

Okřídlená věta „U dobrého koně nezáleží na barvě“ u haflinga neplatí. Jsou vždy ryzáci nebo izabely s hřívou a ocasem jako len. Hříva bývá až téměř bílá. Jiné zbarvení se neuznává. K běžným patří bílé znaky na hlavách a na nohách. Mezi nejrozšířenější patří hvězda a nosní pruh a na nohách bílá spěnka.

Nohy tyrolských poníků jsou svalnaté, ale nikoli těžké. Holeně jsou krátké, kopyta pevná a tvrdá.

Haflingův pohyb je neobyčejně volný a hlavně se uplatňuje jeho dlouhý krok. V hůře schůdném terénu na strmých horských svazích je bez konkurence. V kroku je jistý, s výraznými chody arabských předků. A právě na uvedené vlastnosti byl vždy chov haflingů orientován. Pokud je vyžadována od koně práce v horském terénu, padne volba na haflinga. Major hrabě Huyn, významný tvůrce historie tyrolského ponyho, psal již před sto lety: „Hafling je velmi ochotný a pracovitý, aniž by si nechal zabraňovat jezdcem, honcem či při svozu nákladu ve volbě nejvýhodnější cesty a správně voleného odpočinku.“

Podle jihotyrolské vesničky Hafling je sice plemeno nádherných poníků pojmenováno, ale plemeno existovalo podstatně dříve než jeho dnešní pojmenování. Prvním zapsaným hřebcem je „249 Folie“, narozený v roce 1874 v jihotyrolské vesnici Schlunders. Matkou byla menší norická klisna.

Učenlivý hafling je nenáročný. Vystačí se skromnou péčí a minimální pastvou. Vyžaduje poměrně málo jádra či tzv. koncentrátu. Pokud mohou koně na pastvu - a nemají žádnou pracovní zátěž - stačí jim 7 až 8 kilogramů sena a 1 kilogram koncentrátu denně. Koncentráty, jako oves nebo ječmen, jsou energeticky bohatá krmiva, která ve správném poměru s objemovými krmivy umožňují koním vykonávat požadovanou práci. Hřebnost (březost) vyžaduje též více jádra.

Každý hafling je celoživotně chráněn před podvodnou záměnou. Koně jsou od roku 1988 značeni elektronicky.

Hříbata se odchovávají na alpských pastvinách (jedná se o takzvaný alpung), kde tráví průměrně 150 dnů z roku. To je ale o třetinu delší období než jsou alpské louky „prostřené“. Na jaře a na podzim si koně musí v extrémních klimatických podmínkách vyhledávat potravu. I klisny jsou již za několik dnů po hřebení na pastvě. Tato již mnoho desetiletí praktikovaná tvrdá praxe pomáhá k posílení mimořádné otužilosti a houževnatosti. Přírodní odchov je více hodnocen než ojedinělé sportovní výkony, jak je tomu u mnoha jiných plemen.

Velikost stáje si můžeme snadno odvodit. Box pro haflinga musí být dostatečně velký, aby si pony mohl pohodlně lehnout a zase vstát a taky se mohl válet. Při pořizování boxu nezapomínejte, že kůň vážící okolo 400 kilogramů potřebuje zhruba 50 cm3 vzduchu na hodinu. Je-li stáj vysoká 3 metry, musí mít box minimální rozměry 2 krát 3 metry. To je ale vskutku choulostivé minimum. Box o větších rozměrech je lepší. Pro haflinga nesmí být teplota ve stáji moc vysoká, prostředí zatuchlé a vlhké, nýbrž spíš studené a suché. Otto Schweisgut doporučuje ve své knize „Haflingové“ při částečně volném ustájení teplotu +8 °C až +10 °C, jinak +10 °C až maximálně +15 °C. Podestýlku nedoporučuje; a při denním očištění kopyta by výhradně použil vhodný tuk. Podkovář by se měl každých 6 až 10 týdnů odhodlat ke korekturám okování. U zvířat trávících celé léto na pastvinách starosti podkováře prakticky mizí.

Hafling je doopravdy univerzální kůň. Používá se ke všem druhům zemědělských prací, jako soumar, kočárový a jezdecký pony. Je ideálním, spolehlivým partnerem při projížďkách ve volném čase. Při voltiži je velikou výhodou haflingův prostorný vydatný chod. Jistý krok dodává jistotu i cvičícím. Ve vrcholovém sportu se tyrolský ryzák uplatní nejspíš ve vozatajských disciplínách. V ostatních neočekávejte špičkové, světové výkony.

Velké oči a široce otevřené velké nozdry dodávají haflingovi živý vzhled. Uši jsou malé. Hrudník je hluboký a plec dobře utvářená. Haflingův hřbet bývá často delší, a tak se hodí i za soumara. Výška v kohoutku má být 135-140 centimetrů.

Hafling potřebuje mezi 20 až 60 litry pitné vody denně. Záleží na tom, zda se kůň pouze pase, či pracuje nebo je vaše klisna březí, či už porodila a produkuje každý den 20 litrů mléka.

Hafling si získává mnoho chovatelů po celém světě. Je chován od USA až po Japonsko, v Himálajích, v Jihoafrické republice, Austrálii... Ve spolku chovatelů je prozatím zapsáno 31 zemí.

S laskavým svolením redakce pro web zpracoval Equichannel.cz.

Informace o chovu dostihových závodních koní

Podobné články

Most pro oranžovo – bílé, Manoamano dosáhl na hattrick

11. 6. 2024 Tisková informace, Ferdinand Minařík

O uplynulém víkendu se u nás běhalo na dvou dostihových drahách. Sobotní Most měl vrchol v tradiční sprinterské Ceně jezdectví, v neděli ve…

Informace o chovu dostihových závodních koní

Martina Růžičková-Jelínková: Pořád mi voní stáj a líbí se mi vše, co se kolem koní točí

19. 10. 2023 Jana Šejnohová

Když jsem byla malá, byla mým vzorem číslo jedna. Žena, které nechybí odvaha a která navzdory předsudkům jde za svým snem. Tomu pak neváhá hodně…

Kdo je kdo