Chov šlechtického rodu Kinských pravděpodobně vznikl již v 17. století, ale první písemná zpráva pochází až z roku 1716. Teprve roku 1832 přešli k regulérnímu chovu vedeném dle anglických pravidel. Dříve totiž chov fungoval tak, že ve volně chovaném stádě klisen byl přítomný vybraný hřebec. To už neplatilo, ale i tak došlo k tomu, že se roku 1839 narodila plavá klisnička z plnokrevných rodičů Whisker a Themby II. Její původ však nebyl uznán, protože se barva palomino u plnokrevníků nevyskytovala. Tato porodila palomino hřebce Caesara, který se stal zakladatelem chovu koní Kinských.

Cílem chovu byl kvalitní honební kůň, který musel být tvrdý a schopný se zúčastnit i překážkových dostihů, zároveň ideálně atraktivní žluté barvy. Bylo taktéž masivně využívano kvalitních plnokrevných koních. Tehdy ale kritériem chovu nebyla jen barva, ale i konstituční tvrdost, a tak není divu, že z chlumeckého chovu vzešli vítězové Velké pardubické jako Magyarád (1897, 1900), Sláva (1899), Pohanka (1931), Norma (1937) a již jednou provždy poslední zástupce Nestor (1966).

Dvojnásobný vítěz VP Magyarád byl plnokrevný hřebec z hřebčí linie Buccaneer, která tehdy byla ve střední Evropě velmi rozšířená. Později byl využit v chovu a velmi úspěšný byl s Nedejse, obě jejich dcery založily větve, ze kterých vzešli vítězové VP. První Nebraska (Magyarád - Nedejse) se narodila v roce Velké války (1914) a je prabábou vítěze VP Nestora, zatímco druhá dcera Nepal (Magyarád - Nedejse) je mámou legendární žluté vítězky Velké pardubické Normy. Jejich pravý bratr Nedbal (Magyarád - Nedejse) je autorem vítězky VP z roku 1931 Pohanky, taktéž chovu Kinských. Pohanka je dnes zapomenutou vítězkou, nicméně tehdy zvítězila velmi lehce daleko a v sedle byl francouzský jezdec F. Durand. Podobně zapomenutou je i Sláva (Meteor - Sakuntala) z roku 1899, která tehdy celý kurz přešla bez chyby a byla jediným koněm, který došel do cíle.

Z rodiny „N" vzešli i další skvělí steepleři jako plavka Nevěsta (Chilperic - Nedejse), která v roce 1927 získala ve Velké pardubické pod Latou Brandisovou páté místo, a o rok později ze stejné rodiny Norbert (Pročpak - Nebraska) byl osmý s jezdcem Szabó. Norbert pak byl v roce 1930 čtvrtý a v roce 1931 třetí, a to už v sedle seděla slavná Lata Brandisová. Známí a dobří steepleři byli i Nurmi (Othello - Norma), Normandie (Korsičan - Nora), Norek (Diadém - Nora) a Norka (Blatec - Nota), populárním byl Nezamysl (Persimon - Nensi) nebo 2x ve VP startující Neklan (Delibáb - Nebraska) a jako poslední zmiňme pátou z VP Nevu (Pročpak - Nebraska).

Labutí písní rodiny N a obecně koní Kinských v Pardubicích byla právě klisna Norka (Blatec), pravnučka Normy, která by jistě patřila k favoritům Velké pardubické 1978, ale bohužel se po slibné sezóně zranila natolik, že odešla do chovu.

Legendární vítězství Normy ve VP

Norma se s Latou Brandisovou potkala při dni Velké pardubické roku 1933. V tomto roce se dostala NSDAP v čele s Adolfem Hitlerem k moci a vzestupný vliv Němců v Evropě již tehdy v sousedící zemi se silnou třimiliónovou německou menšinou vyvolával nemalé obavy z budoucího vývoje, které byly naplněny do posledního puntíku a česko-německé soužití nešťastně progredovalo přes Mnichov, okupaci (Protektorát Čechy a Morava) a po válce ve vyhnání naprosté většiny Němců z Československa. Krásná isabela, tehdy teprve šestiletá, získala krásné třetí místo. O rok později už byla jen tři délky za německou vítězkou Wahne druhá.

V roce 1935 se jí stala osudnou srážka s jiným koněm nad Taxisovým příkopem, kdy oba dva koně padli. Norma sice pokračovala dále, ale doběhla poslední, pátá. První tři byli cizí koně s cizími jezdci. Výsledky Normy ale nebyly úplně takové, jaké se čekaly, a tak Lata byla pro další rok nahrazena „pevnou mužskou rukou". Nicméně Norma doběhla ve velmi roztrhaném doběhu roku 1936 čtvrtá a vítězem byl německý Herold. Dlouho se zvažovalo, jestli cenná klisna, jakou Norma byla, nepůjde nakonec už do chovu, ale na poslední chvíli se rozhodlo, že dvojice Norma - Lata ještě dostane poslední šanci... Šanci, která se změnila v neskutečný epický příběh.

Není divu, že v roce 1937, necelý rok před mnichovskou dohodou, bylo s velkým napětím očekáváno, jak dopadne Velká pardubická. Před blížící se druhou světovou válkou panovalo v celé Evropě velké napětí, navíc probíhala Španělská občanská válka (1936-1939), která byla předzkouškou druhé světové války (snad se podobná situace nebude opakovat po aktuálně probíhající ukrajinské občanské válce, kde se angažuje mnoho mocností). Navíc se VP konala necelé tři týdny po smrti Tomáše Garrigue Masaryka.

Zvláštní napětí, velké obavy z budoucnosti, předtucha zlého, to vše sehrálo roli v atmosféře Velké pardubické, kde nastoupilo šest cizích koní a kde favority byli němečtí koně Herold a Quixie. Norma s Latou Brandisovou jsou de facto jedinými nadějemi na slušný výsledek. U Hadího příkopu se pokoušejí o trhák, který jim vychází, a Norma vítězí velmi lehce o sedm délek za nepopsatelného řevu a nadšení čtyřiceti tisíc diváků. Nastává nejslavnější chvíle v historii chovu Kinských, v nejvypjatějších národních chvílích vítězí kůň českého chovu s českou šlechtičnou. Navíc ženou, to je třeba zdůraznit, tehdy přeci jenom to byla velká rarita a vzácnost. Dostih vstoupil do historie, nejenom proto, že další edice VP se běžela až po druhé světové válce, ale protože vyhrála žena se žlutou klisnou, obě českého původu. To v té nacionálně nesmírně vypjaté době bylo velmi kvitováno. Navíc zvítězily nad nacistou Schlagbaumem, jezdcem Quixieho. Kdo tehdy mohl tušit, že je to poslední takové vítězství na mnoho let.

Othello - poslední kůň Laty Brandisové ve VP

Plnokrevný Othello (Brutus - Ossiana, Ossian) byl charakterově velmi problematickým koněm, i v citově nezabarvených vzpomínkách je uváděn jako nevypočitatelný. Tato nevypočitatelnost vedla k tomu, že zabil svého ošetřovatele. Tato skutečnost není příliš známa, ani někde popisována. Dr. Ing. Fr. Lerche ve svých vzpomínkách uvádí: „Když jsem se dozvěděl, že Othello dříve usmrtil a v pravém slova smyslu zakousl svého ošetřovatele, kterému prokousl hrdlo a krční tepnu, pak přes energické protesty R. Kinského jsem přikázal dáti hřebce Othella na jatka, což se také stalo." Odtud také pravděpodobně problematický charakter u některých koní Kinských, který může a nemusí být způsoben krví hřebců jako West Nor West (který byl utracen po zabití a roztrhání svého ošetřovatele v Kladrubech, předtím v Polsku svému ošetřovateli utrhl ruku) a jeho nebezpečného syna Lionela, dále zmiňovaného Othello, a v neposledku fundamentálního napajedelského plemeníka Simsona, který ale proslul i špatným charakterem, v kombinaci s chovem s důrazem na barvu, nikoliv charakter a výkonnost. Othello před odporažením dal pro další chov KK hřebce Nurmi a pravé bratry Čingischán a César. Oba dva byli z klisny Čigýr (Delibáb - Csusza), která byla čtvrtá a osmá ve VP, ale její potomci Čimborasso a Čingischán ve VP startovali neúspěšně.

Othello vešel do dějin Velké pardubické jako poslední kůň, který startoval s Latou Brandisovou ve Velké pardubické roku 1947. Tehdy dvanáctiletý hřebec se ale postaral o vzrušení již před odstartováním, když psychicky neunesl atmosféru, od startu i s Latou Brandisovou utekl a stihl oběhnout celé závodiště, než byl přiveden zpět na start. Po startu byl prvním koněm, který překonal Taxisův příkop krásným skokem, ale v dalším průběhu již padl a jezdkyně si zlomila klíční kost a dvě žebra.

Slečna Brandisová poté již ve Velké pardubické nestartovala a naposledy se objevila v rámcovém dostihu, Memoriálu Kinského. Na klisně chlumeckého chovu, jak jinak. Na Hadím příkopu s koněm v divokém salto mortale si způsobila proražení lebky a šest týdnů se neprobrala k vědomí, kromě toho si vážně pošramotila páteř, zlomila několik žeber a nohu. Málem osudný pád ji působil potíže ještě léta, ale i tuto velkou nesnáz osudu překonala a dožila se 86 let. Slečna Brandisová patří k největším postavám čs. jezdectví.

Nestor

Speciální zmínku si zaslouží poslední vítěz Velké pardubické původem z chovu Kinských, a to polokrevný Nestor. Ten totiž roku 1966 vyhrál jako velký outsider z malé stáje. Jeho výkon nesnižuje to, že vedoucí koně všichni padli na Havlově skoku a předtím koně nezvládli dobře hlubokou oranici. V dostihu bylo celkem 30 pádů. Důležitým byl pád velmi dobře jdoucího start-cíl Bojgarda na Havlově skoku, kde padl i Nestor a šest dalších koní. Nestor však hned vstal a po znovunasednutí Tibora Kňazíka pokračoval dále v dostihu. Od cíle ho dělily již jen tři proutěnky a jediným velkým soupeřem zůstal rumunský Vampír, ale to již nebylo relevantní, neboť Nestor byl ve velké formě a velmi snadno odešel od soupeřů o deset délek.

Nestor se narodil v Kladrubech po plnokrevném Div (syn Lionela z matky po Simson) a z klisny Nensi, zrozené po spojení derby-vítěze Famose a klisny Niny. Ano, s nejvyšší pravděpodobností té Niny chlumeckého chovu, se kterou Lata Brandisová absolvovala svůj poslední a málem fatální životní start. Nina byla dcerou Glučíka a Nebrasky, která se zrodila ze spojení dvojnásobného vítěze VP Magyaráda s klisnou Nedejse.

Nestora připravovali v malé dostihové stáji ŠPÚ Prešov, byl jejich skrytým diamantem, avšak s vybranými jezdci se tomu těžko ovladatelnému a vzpurnému koni nedařilo, než do této malé stáje přišel pan Kňazík. Ten si ho připravil volně v terénech v okolí šarišského zámku a do VP roku 1966 nastoupili jako outsideři. Terénní příprava a souhra vedly ke krásnému vítězství. O rok později dokázali být Nestor a p. Kňazík třetí za Dresdenem a Mocnou a v roce 1971 devátí, když podruhé zvítězila dvojice Korok - Václav Chaloupka. To byla již nová éra, která ukončila slávu chovu Kinských na překážkách.

Chov koní Kinský přinesl pět vítězů Velké pardubické a mnoho věhlasných steeplerů. Dodnes koluje krev těchto koní v rodokmenech českých teplokrevníků a KK. Slavná minulost je mostem k budoucnosti a koně Kinští mají na co navazovat.