Toto srovnání jsem vypracoval z důvodu svého přesvědčení o špatném využití plemenných hřebců v NH Kladruby nad Labem. Jedná se konkrétně o zařazování nekvalitních jedinců do chovu a prodej kvalitních hřebců do zahraničí.

Slavný dostihový kůň Sagar stál ve stáji vždycky v samostatném boxu. Dávno po skončení kariéry starého koně najednou vyhnali k chovnému stádu. Kobyly vetřelce kopaly, nepouštěly ho napít, až ho umořily k smrti. Tak skončil v Národním hřebčíně v Kladrubech trojnásobný vítěz Velké pardubické.

Plemenní hřebci jsou jako skvostné drahokamy a proto se musí představit v tom nejlepším světle. Tato myšlenka určitě není cizí jen nám, ale řadě milovníků a chovatelů koní. Fotografický portrét hřebce doslova prodává, ukazuje jeho jedinečnost, důstojnost a nádheru.

Tímto dopisem oslovila autorka v roce 1997 redakci časopisu Reflex, aby upozornila na stále častější výhrady odborníků k vedení chovu v našem národním hřebčíně. Na žádost autorky, která byla osočena, že v předchozích letech své výhrady veřejně nepublikovala, jej tedy po letech znovu publikujeme.

Narodila jsem se v roce 1987 a tak již něco pamatuji. I když se my, starokladrubští koně, dožíváme až třiceti let (na rozdíl od západoevropských koní – ti se podle našeho dvounohého šéfa dožívají průměrně pouze 7 let), raději vám své životní zážitky sdělím, kůň nikdy neví...

V ďalekých, pre našinca neznámych a exotických veľhorách okolo najvyššieho európskeho vrchu Elbrus sa už po stáročia popásajú stáda tmavých kabardinských koní. Toto plemeno je prispôsobené životu v horách - má neuveriteľný orientačný zmysel, istotu v pohybe v náročnom teréne, odvahu a vytrvalosť. Nezlomia ho ani náročné podmienky vysokohorského prostredia - fyziologické zmeny v organizme oproti bežnej konskej populácii im umožňujú znášať redší vzduch i nízké teploty.

Hned v úvodu své reportáže se bez okolků přiznávám, že jsem z Manětína odjela velice zklamaná. Mám momentálně velice tíživou finanční situaci a nestydím se přiznat, že s koněm na krku každou korunu v ruce otočím nejméně dvacetkrát. Takže návštěvu Manětínské přehlídky hodnotím jako špatnou investici - prostě jsem od avízované "show" očekávala více.

U příležitosti 170. let od založení hřebčína v Chlumci n. C. byla uspořádána tradiční slavnost s podtitulem jezdecká revue.

Situace, která díky novému plemenářskému zákonu 154/2000 vyvstala, postihla chov koní a chovatele. Můžeme být rádi, že ČSTV nevydalo obdobný zákon jako ministerstvo zemědělství, v němž by z každé sportovní disciplíny chtělo vytvořit samostaný sportovní svaz...

V pátek 17. 5. 2002 zasedalo v Humpolci kolegium ASCHK ČR, čili zástupci chovatelských svazů dle plemen a regionů.

12. dubna 2002 jsme z AQHA obdrželi databázi typů DNA koní z České republiky. Imunogenetická laboratoř v Hradíšťku nám sdělila, že tento typ testů je pro její účely vyhovující, a že je bude moci použít pro účely označování koní v ČR. Majitelům tak odpadá povinnost provádět test DNA jak v USA, tak u nás. Protože však AQHA poslala velmi málo koní, je pravděpodobné, že někteří z databáze z nějakého důvodu vypadli, i když mají test DNA hotov. Zkontrolujte si proto prosím následující seznam.

Proč vlastně? Často se mě lidé ptají a vlastně je to moc dobrá otázka - když uvážíte, že v únoru 1997 bych na něco podobného ani nepomyslel. Ale někdy se všechno tak najednou seběhne, úplně jinak než by člověk očekával...