Několik slov k situaci v Národním hřebčíně Kladruby nad Labem

7. 2. 2003 Lenka Gotthardová

Informace o chovu dostihových závodních koní

Tímto dopisem oslovila autorka v roce 1997 redakci časopisu Reflex, aby upozornila na stále častější výhrady odborníků k vedení chovu v našem národním hřebčíně. Na žádost autorky, která byla osočena, že v předchozích letech své výhrady veřejně nepublikovala, jej tedy po letech znovu publikujeme.

V roce 1992 nastoupil MVDr. Norbert Záliš jako ředitel rozpadajícího se gigantu Plemenářských podniků a zároveň s tím si dal podmínku, že chce současně vykonávat funkci ředitele kladrubského hřebčína. Málokdy se stává, aby nově příchozího vedoucího provázel tak jednotný nesouhlas většiny podřízených, který vyústil dokonce v sepsání petice na jeho odvolání. Ale nic takového se nestalo, pouze to, že hřebčín začali systematicky opouštět lidé, kteří ve sportu či chovu patřili ke zkušeným. Je potom většinou krátkodobě nahrazovali více či méně odborně zdatní následovníci, kteří po prohlédnutí situace hřebčín raději opouštěli.

Dnes v hřebčíně zůstávají pouze ti (až na několik výjimek), kteří jsou pevně vázáni na možnost ubytování nebo mají jen několik let či měsíců do důchodu nebo nováčci, kteří do té doby neměli s koňmi mnoho společného nebo vidí určitou možnost jezdit hodně koní a se všeobecnými podmínkami v hřebčíně si hlavu příliš nelámají. Když to nepůjde, mohou bez závazků hřebčín kdykoliv opustit.

Jako bývalý zaměstnanec hřebčína (1994 - 1996) bych si dnes již také nemusela lámat hlavu se situací v Kladrubech n. L., ale protože vím, že často velice nerozumný teror ředitele hřebčína vůči svým podřízeným působí destruktivně na zaměstnace a tím i na koně, dovoluji si na tuto záležitost upozornit.

K hlavním problémům patří:
- despotické egocentrické rozhodování ředitele a neschopnost týmové spolupráce
- časté prosazování neuvážených zásahů do provozu hřebčína a chovu koní
- znemožnění spolupráce se Středním odborným učilištěm v Kladrubech n.L.
- časté neadekvátní (vulgární) chování ředitele vůči podřízeným, někdy i vůči návštěvníkům
- uzavřenost hřebčína vůči jezdecké a chovatelské veřejnosti (nepočítáme-li v to "zámecké" prohlídky hřebčína a občas závody spřežení) - oprava 30. 1. 2003: tyto závody se již 3. rokem nekonají

Situaci v hřebčíně je možné zcela jinak posuzovat, jestliže hřebčín navštívíte jako vážená či nadřízená osoba, pak Vás totiž verbální intelektuální projev ředitele dokáže velice snadno přesvědčit, že je vše v nejlepším pořádku a on je tam na pravém místě.

Pokud byste se touto záležitostí chtěli zabývat, tak byste přispěli ke zpřístupnění Národního hřebčína skutečně pro národ a ne pouze pro pár vyvolených osob či náhodných návštěvníků. Možností, co by se vše v Kladrubech mohlo dělat (ať již po vzoru podobných zahraničních institucí či z vlastní iniciativy), je obrovské množství (chov, sport, vzdělání a osvěta, výzkum, reprezantace). Budete-li v těchto věcech potřebovat konkrétnější informace, pak Vám je mohu sdělit, neboť bych měla velkou radost, kdyby se kladrubský hřebčín mohl stát skutečným hipologickým centrem České republiky a nikoliv umělým osamoceným ostrovem.

Ing. Lenka Gotthardová, CSc.

Informace o chovu dostihových závodních koní

Podobné články