Mezi koňáky asi bude jen málo těch, kteří nikdy za život nedrželi v rukách podkovu. Dříve zcela nepostradatelný kus kovu, dnes již mnohými postradatelný docela snadno. Ale i přes rozmach bosých koní je stále těch kutých dost na to, aby ve většině stájí a u každého podkováře leželo sjetých, z kopyt sundaných podkov nepočítaně. A to bychom nebyli lidé-koumáci, abychom nevymysleli, kterak ve stáji tak běžný „odpad“ upotřebit. Že jste ještě neviděli z podkov zhotovené užitkové předměty a dekorace? Nebo celé sochy? Vážně ne? Tak to se honem podívejte na náš dnešní článek!

Použití místních i tradičních přírodních stavebních materiálů v konstrukcích novostaveb stájových objektů by nemělo být spojeno jen s architekturou ekologicky hospodařících farem, ale mělo by se stát samozřejmostí. Utilitárnost podoby stájových objektů podřízená ekonomice a funkci tak, jak tomu bylo v nedávné minulosti, by se neměla stát dogmatem.

V březnu si už můžeme směle namlouvat, že to nejhorší ze zimy je za námi. A tak slíbit sobě i svým koním, že zase začneme makat (ať už na společné kondici, nebo jen na odbourání zimní lenosti), by s přibývajícím světlem neměl být problém. Slibem totiž nezarmoutíš! A když už budeme v tom slibování, zkusíme sliby dokonce i dodržovat. :-)

Mezi běžnými obyvateli Chebska je Eva Zelinková neznámá žena. Ovšem mezi milovníky koní má jméno velké. Společně se svým manželem a dalšími členy rodiny se stará o koně několika plemen na ranči v Mlýnku u Nového Kostela.

Zodpovědní majitelé, kteří pociťují povinnost dochovat své čtyřnohé kamarády až do samého konce, o důstojném zakončení koňského života často přemýšlejí. A zaobírají se nejen kvalitou posledních dní života koně, ale i otázkou následnou: „Kam s ostatky?“

O podestýlce, kterou plníme boxy a přístřešky, mnoho z nás kdovíjak intenzivně nepřemýšlí. Situace se ale obvykle dramaticky změní, pokud se ukáže, že náš kůň má psychické anebo zdravotní problémy, které právě s podestýlkou anebo její absencí úzce souvisí. A protože je podestýlka téma více než rozsáhlé, podíváme se na ni drobnohledem několika samostatných článků.

Koně nejsou jednoduchý koníček. O tom, jak dlouho si ho budeme užívat, rozhoduje více faktorů. V případě osobního pracovního nasazení není jádrem pudla soulad dvou bytostí v sedle (i když ani ten by bez určité kondice a umu na obou stranách příliš radosti nepřinášel), ale urputnost a dostatek sil. Ustát totiž tělesně i psychicky všechnu dřinu, nároky na čas a ještě si zachovat zdraví, není samozřejmost.

Zimu máme v plném proudu. Leden coby král zimních měsíců vykouzlí berlou Mrazilkou tu mráz, tu ledovku. Předem nevíme, jestli se těšit na sněhové závěje a sluníčko, nebo na mrznoucí pršení, kdy se chodníky a silnice mění v kluziště a nízká oblačnost už tak dost nepříjemný čas ještě více zachmuří. Přesto mám dobrou zprávu – zimní dny si můžeme zpříjemnit!

Vztah lidí a koní prošel v posledních desetiletích zásadní proměnou. Stále více majitelů je ochotných investovat nemalé prostředky nejen do svých sportovních nadějí, ale i do stárnoucích koní a koňských seniorů. Jen málokdo z nás dokáže svého vysloužilého čtyřnohého přítele vyložit za branou jatek jen proto, že už nedokáže podat odpovídající výkon. Péče o stárnoucí koně má ale mnohá specifika. Dnes tedy o výživě stárnoucích koní s výživovou specialistkou Bc. Lucií Hájkovou.

Majitelům nebezpečných koní je nejčastěji pokládána otázka „PROČ?“. Proč ho máte, proč, propána, když je tolik dobráckých, hodných koní, riskujete zdraví s koněm-zabijákem? A přesně na tohle téma jsem si povídala s Klárou Polívkovou, majitelkou třináctiletého španělského valacha Dankena. Přiznám se, že já osobně touze mít doma megaproblémové zvíře příliš nerozumím, jsem tedy paní Kláře velmi vděčná za ochotu na mé všetečné a občas až hodně osobní otázky odpovídat. Děkuju!

Dr. Tanju Romanazzi velice uznávají němečtí chovatelé pro její přínos a osvětu v oblasti venkovního ustájení. Mnoho prosperujících venko-chovů v Německu začínalo inspirováno právě areálem volného ustájení paní Tanji u Drážďan – „Gut Heinrichshof“, jejími knihami a poradenstvím, které poskytuje. Kdybych ji poznala dříve, ušetřila bych si ve své cestě za vychytávkami funkčního venkovního areálu nespočet hodin.

Máte se svým koněm speciální soukromé chvilky – například mrkvičku na přivítanou? Masáž huby před uzděním? Čištění a sedlání vždy na stejném místě? Necháváte po vyjížďce koníka chvíli popást na ruce? Než odjedete domů, rozloučíte se s ním dlouhým drbáním speciálního místečka? Dobře děláte! Rituály jsou totiž lepidlo, které umí vztahy nejen stmelit a podržet, ale doslova vybudovat!