Sója luštinatá (Glycine max) je luštěnina s vysokým obsahem proteinů. Má široké použití jako potravina, krmivo pro hospodářská zvířata i jako surovina pro potravinářský a zpracovatelský průmysl. Její název pochází z japonského „šóju“ (sójová omáčka).

Sója je jednou z nejstarších kulturních plodin a pochází ze severní a střední Číny. První zmínky o ní nacházíme v knihách známých jako „Pen-Cao-Kong-Mu“ datovaných př. 2838 lety. Divoký příbuzný sóji G. soja se často vyskytuje na mezích, podél cest a vodotečí v některých asijských zemích. V Americe, Evropě či Africe se divoké odrůdy sóji nevyskytují.

Rostlina se pěstuje v tropických, subtropických podmínkách a v teplých oblastech mírného pásu. Většinou je zavlažována pouze dešťovými srážkami, začíná se však rovněž používat umělé zavlažování, protože výnosy jsou závislé zejména na dostatku vody, poté na hnojení a řádkování. S umělým zavlažováním dosahují moderní kultivary sóji výnosů 2,5 až 3,5 t/ha, výnosy bez zavlažování se pohybují mezi 1,5 až 2,5 t/ha. Při zavlažování má sója tendenci zvyšovat obsah proteinu na úkor oleje.

Sója jako krmivo

Protein poskytovaný celými sójovými boby má zvlášť vysoký obsah esenciální aminokyseliny lysinu a obsahuje příznivé koncentrace dalších esenciálních aminokyselin, což z něj činí kvalitní rostlinný zdroj bílkovin pro monogastrická zvířata. Syrové sójové boby by však nikdy koním neměly být dávány, protože obsahují protein, který inhibuje působení trypsinu, enzymu, který iniciuje rozklad proteinů na menší molekuly. Sójové boby by měly být před krmením pražené nebo jinak vařené, aby se inhibitor trypsinu denaturoval a nepůsobil negativně v procesu trávení.

Sójový olej je často součástí jídelníčku koní, protože tuk je bohatý zdroj kalorií a poskytuje více než dvojnásobek kalorií než sacharidy nebo bílkoviny. Výzkum na koních ukázal několik výhod doplňování tuků v krmných dávkách koní nad rámec zvýšení kalorické hodnoty, jako je poskytnutí zdroje energie pro aerobní aktivitu (a tedy projevení se glykogen šetřícího efektu u těžce pracujících koní), snížení glukózy/inzulínu nebo reakce na toto krmivo ve srovnání s krmením podobnými zdroji kalorií z nestrukturálních sacharidů a dodáním esenciálních mastných kyselin, včetně omega-3 a omega-6 mastných kyselin. Ve srovnání s jinými rostlinnými oleji poskytuje sójový olej střední poměr omega-6 k omega-3 mastným kyselinám; výhodnější než kukuřičný olej, ale možná méně výhodný, než nabízí řepkový olej. Sójový olej se obvykle využívá v komerčních krmivech.

Hlavní zdroj bílkovin používaných v krmivech pro koně je sójová moučka. Chutná většině koní, obsahuje vysokou koncentraci bílkovin (typicky 43–53 %) a poskytuje vysoce kvalitní zdroj esenciálních aminokyselin, včetně lysinu, tryptofanu, threoninu a isoleucinu, které jsou v jiných zdrojích (obilniny) obvykle nízké nebo nulové. Sójový šrot je proto obecně považován za nejkvalitnější zdroj rostlinných bílkovin při plnění požadavků na obsah aminokyselin u koní.

Sójové slupky, obal sójových bobů, mají vysoký obsah pektinu a další stravitelné vlákniny a nízký obsah nestrukturálních sacharidů (NSC). Jsou snadno fermentovány mikroby v zadním střevě koně a bylo prokázáno, že poskytují více stravitelné energie než píce a jen o něco méně stravitelné energie než obilná zrna, jako jsou oves a ječmen. Protože sójové slupky obsahují málo NSC a jsou primárně tráveny v zadním střevě, použití sójových slupek v koňské stravě představuje malé riziko koliky nebo laminitidy. Sójové slupky jsou obvykle pro koně velmi chutné, ačkoli bylo pozorováno určité snížení chutnosti s vyšší mírou začlenění sójových slupek do stravy.

Zítra si řekneme o obavách spojených s krmením koní sójou.