Do depozitáře Národního hřebčína se vrátily z restaurátorských ateliérů poslední dva letos zrestaurované sbírkové předměty – historické sedlo z jelenice a ostatkový perleťový betlém z poloviny 19. století.

Za vlády císaře Karla VI., jehož korunovace proběhla v Praze 5. září 1723, bylo v Kladrubech ustájeno nejvíc koní a hřebčín se měl nejlépe v celé své historii. Na počest jeho královské korunovace nese chlumecký zámek šlechtického rodu Kinských název Karlova Koruna a ve Vídni se skví jím založená stavba Hofburgu včetně budovy Španělské dvorní jezdecké školy.

Letos si připomínáme kulaté, třísté výročí pražské korunovace císaře Říše římské Karla VI. českým králem. Karel VI. Habsburský (1685–1740) byl 5. září 1723 v Praze korunován svatováclavskou korunou.

Tehdy lidé neměli k dispozici laboratoře, nejnovější výzkumy, poznatky a hotové krmné směsi. Přesto je z různých zdrojů patrné, že v základním systému výživy koní se od moderních trendů příliš neodchylovali.

Výjimečný šlechtic předběhl díky svému naturelu dobu, v níž žil, o mnoho desetiletí. Byl prozíravým správcem svého panství, podnikatelem, a hlavně významným chovatelem koní a odvážným jezdcem.

Vikingové, kteří se plavili ze Skandinávie do Británie, s sebou podle analýzy kostních pozůstatků přivezli koně, psy a možná i prasata. Vědci přitom dříve předpokládali, že po připlutí kradli zvířata z vesnic. Informoval o tom server BBC News, podle kterého nové nálezy poskytují důkazy, že tito Seveřané měli ke zvířatům blízký vztah a cestovali s nimi.

Křížové výpravy začaly v roce 1095 na příkaz papeže Urbana II. Cíl byl jasný – osvobodit Svatou zemi od muslimů. Během dalších dvou století se na dalekou cestu vydali tisíce vojáků. Dny byly dlouhé a vyčerpávající, definované hladem, strachem a bolestí.

Nepoužíval elektřinu, jezdil na koni a nosil zbroj. Nešlo ale o blázna, Josef Menčík byl posledním českým rytířem! Na tvrzi rád přijímal návštěvy a pořádal exkurze pro školy. Když Československo obsadilo nacistické Německo, vyjel proti vojenské koloně v plné zbroji na koni.

V roce 1869 napsal spisovatel Ned Buntline román Buffalo Bill, král hraničářů. Román pojednával o legendárním lovci bizonů, zvědovi americké armády a průvodci Williamu Fredericku Codym, přezdívaném Buffalo Bill. O tři roky později, v prosinci 1872, se Buntlineův román proměnil v divadelní inscenaci, v níž vystupoval Buntline, Cody a Texaský Jack. Buffalo Bill zahájil novou životní éru, kterou už nikdy neopustil.

Až do tmavé noci střídala srážka srážku, vedeny byly s největší odhodlaností; nepříteli padly celé pluky, které nasadil do bitvy, avšak na naší straně zahynulo také několik tisíc mužů, většina důstojníků je mrtvá nebo raněná. Tato slova napsal vrchní velitel císařských vojsk Albrecht z Valdštejna po bitvě u Lützenu, v níž střetl se švédským králem Gustavem Adolfem. Toho stihla v tomto drastickém střetu krutá smrt.

Středověkých mýtů je, zdá se, více než středověkých pravd. Spousta z nich se váže i k válkám a válečným strategiím. Války byly dle našich představ na denním pořádku a boje byly krvavé. Jenže ono jich možná až zase tolik nebylo.

Středověký obrněný bojovník. To je rytíř. Profesionální elitní válečník, který se na svou kariéru připravoval již od raného dětství. Byl vždy ochoten pozvednout meč a bránit svého krále. Důležité ale bylo, aby hned nezemřel. Proto se chránil brněním.