Oktavián Josef hrabě Kinský: Pracovitý a originální aristokrat

7. 4. 2023 Lenka Gotthardová Autor fotek: Archiv Lenky Gotthardové
Oktaviián na Ceasarovi
Oktaviián na Ceasarovi

Výjimečný šlechtic předběhl díky svému naturelu dobu, v níž žil, o mnoho desetiletí. Byl prozíravým správcem svého panství, podnikatelem, a hlavně významným chovatelem koní a odvážným jezdcem.

Oktavián se narodil 13. března 1813 na zámečku ve Vlkově nad Lesy nedaleko Chlumce nad Cidlinou za vlády císaře Františka I. V témže roce přišlo na svět rovněž mnoho významných osobností, z nichž bychom mohli jmenovat například skotského cestovatele a lékaře Davida Livingstona, německého skladatele Richarda Wagnera, známého pražského obchodníka Vincence Josefa Rotta či matku T. G. Masaryka, Terezii Masarykovou. Všechny tyto osobnosti Oktavián Kinský přežil. Zemřel v požehnaném věku osmdesáti tří let.

                                                                       Oficiální portrét Oktaviána hraběte Kinského

11-OK.JPG

Rodinné kořeny

Rod Kinských je starobylý český šlechtický rod, o němž pocházejí první písemné prameny již z počátku 13. století. Původně pocházel z obce Vchynice (dříve Wchynice), která leží v těsné blízkosti dálnice D8 na dohled od Lovosic. V průběhu doby se jméno upravilo z Wchynský na Kinský.

Otcem Oktaviána byl Leopold Josef hrabě Kinský (narozen 1764, tedy ve stejném roce jako zakladatel chovu starokladrubských běloušů, Pepoli), který si vzal za manželku Marii Theresii Puteani (narozenou v roce 1787, kdy se narodil Pepoliho vnuk, plemeník General, zakladatel linie Generale).

Josef a Marie spolu měli šest dětí, dva syny a čtyři dcery. Mladší bratr Oktaviána, Jan Baptista hrabě Kinský, si vzal za manželku krásnou šlechtičnu Iphigenii T. Dadiani, s níž měl devět dětí, mezi nimi i Oktaviánova dědice, Zdenka hraběte Kinského (1844–1932). Barbora Kinská (1826), sestra hraběte Oktaviána, byla babička Marie Immaculaty (Laty) Brandisové, jediné vítězky Velké pardubické.

                                                                        Bratr Jan hrabě Kinský

12-bratr-Jan.JPG

Nová doba

Oktavián se narodil na sklonku těžké doby, kdy většina Evropy trpěla napoleonskými válkami. Právě v říjnu roku 1813 proběhla slavná bitva národů u Lipska, kde byl Napoleon zásadně poražen a Oktaviánův otec Leopold zraněn. Napoleon nadobro podlehl spojeneckým armádám v roce 1815 v červnové bitvě u Waterloo, v nichž hlavní roli hrál britský vojevůdce Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu. Ten jel na svém neméně slavném koni jménem Copenhagen. Jednalo se o menšího koně, anglického plnokrevníka (A 1/1), s dostatkem arabské krve. Možná i tato skutečnost, kdy nejenom Wellington, ale i řada dalších anglických vojáků použila v bitvě rychlé a obratné anglické plnokrevníky, rozhodla o vítězství a o zvýšeném zájmu o nové plemeno.

Obliba chovu anglického plnokrevníka v průběhu 19. století stoupla natolik, že zatlačila do pozadí všechna ostatní plemena koní, včetně koní arabských, španělských či italských. Na území naší monarchie byl pro povznesení chovu A 1/1 uspořádán dostih v císařském hřebčíně v Kopčanech 23. srpna 1816 Janem Josefem knížetem Trauttmansdorffem-Weinsbergem (1780–1834), vrchním štolbou císaře Františka I. Vyhrál anglický plnokrevník Grimalkin nad arabským hřebcem Kohejlem.

Tím dal i císař zelenou chovu A 1/1. Ač 19. století přineslo i nesmyslné křížení v podstatě všech plemen anglickým plnokrevníkem, včetně španělských koní, pokrok v chovu nastal a obliba parforsních honů a dostihů dosáhla historického vrcholu.

Chov koní v Chlumci

Rod Kinských se na chov koní rovněž zaměřoval, protože bývalo povinností šlechty, aby sama chovala koně pro potřeby hospodaření, reprezentace i vojenské účely. Existuje řada zmínek, že se v jejich chovu často vyskytovali koně žluté barvy. V literatuře je uváděno, že například v době konání Vídeňského kongresu (1814–1815) zaujala zlatým čtyřspřežím babička Oktaviána Kinského, Maria Christine kněžna Kinská (Liechtensteinová).

Oktaviána Kinského dozajista formovalo prostředí, ve kterém vyrůstal, a hlavně záliba jeho rodiny v koních. Jezdit na koni se naučil možná dříve, než zvládl samostatnou chůzi. Odmala byl jistě aktivním dítětem. Kontakty jeho rodiny byly velmi rozsáhlé a určitě cestoval nejenom po zemích naší monarchie, ale také po Německu či Anglii. To mělo zásadní vliv na jeho vztah k anglickým plnokrevníkům.

Rodinné dědictví

Jeho otec Leopold Josef bohužel zemřel příliš brzy, v roce 1831. Do Oktaviánovi dospělosti (tehdy do 21 let) měl vést zděděné panství jeho příbuzný, Oktavián se ale velmi brzy nechal prohlásit plnoletým a o vlastní majetek se staral sám a nutno podotknout, že velmi dobře. V lednu roku 1835 se jeho manželkou stala šlechtična Agens von Schaffgotsch, která byla o tři roky starší než Oktavián. Jejich manželství zůstalo bezdětné.

                                                 Oktaviánova manželka Anežka Schaffgotsch

13-Anezka-Schaffgotsch.JPG

Parforsní hony

Právě v polovině 30. let 19. století dovezl Oktavián hrabě Kinský z Anglie smečku honicích psů, foxhoundů, a rovněž několik koní stále oblíbenějšího plemene A 1/1. V roce 1836 uspořádal první parforsní hon na našem území podle anglických pravidel. Lovená zvěř nebyla zastřelena, ale odchycena a vrácena do obory – jednalo se víc o sportovní než loveckou záležitost.

Napojení rakousko-uherské, a tedy samozřejmě i naší české, šlechty na Anglii bylo velmi silné a mnoho šlechticů se tam zúčastňovalo honů. V roce 1837 přišel do pardubické vojenské posádky František kníže Liechtenstein a začal organizovat parforsní hony. Brzy se přidali i další šlechtici a důstojníci armády a v roce 1841 byla založena Pardubická honební společnost. 

Oktavián Kinský uspořádal v roce 1846 také významný překážkový dostih na loukách u Lučic vedle Chlumce nad Cidlinou, který je často uváděn jako první v Čechách. Před nějakou dobou jsem navštívila oblastní archiv v Zámrsku a zjistila jsem, že podle ročenky „Böhmische Pferderennen 1842“ prvenství patří steeplechase v Pardubicích konané 12. října 1842. Tato steeplechase byla ale určena důstojníkům, nikoliv pánským jezdcům, tedy šlechticům. A tak si ono pořadatelské prvenství steeplechase skutečně může Oktavián ponechat.

45-strileni-za-rychle-jizdy-z-kocaru.JPG

Zcela první dostih

První ročenka o českých dostizích „Erster Jahresbericht über das böhmische Pferde-Rennen“ popisuje už rok 1839. Hned úvodní informace patří zprávě o konání prvního dostihu mezi hřebci dvou významných šlechticů, Oktaviána hraběte Kinského a Andrease Marii hraběte Renarda. Soutěžili mezi sebou Kinského Gameboy a Renardův Hippolyt. Vsadili se o 400 zlatých, což byla velmi vysoká částka. Dostih se uskutečnil dne 9. října 1839 v 9 hodin na vzdálenost dvou anglických mil. Dosažený čas činil 8 minut a 10 sekund. Zvítězil hnědý bělouš Gameboy před hnědákem Hippolytem. Tím můžeme ještě více považovat Oktaviána hraběte Kinského za zakladatele moderního dostihového provozu. Když se tento dostih uskutečnil, bylo mu 26 let.

Jeho soupeř, Andreas Maria hrabě Renard, patřil v velmi bohaté slezské šlechtě. Narodil se v roce 1795 v Opavě a během své nesmírně úspěšné kariéry se stal významným obchodníkem, majitelem rozsáhlých pozemků, dolů, hutí, železáren a také politikem. Všichni zástupci rodu měli velmi rádi koně a jejich chovu se věnovali tak úspěšně, že anglické plnokrevníky nejenom z Anglie dováželi, ale posléze je tam i prodávali.

Dostih se běžel ve Vratislavi. Původní závodiště leželo nedaleko mezi obcemi Dabie Slaskie a Szczytniki (Alt Scheitnig). Fryderyk Ludwig kníže Hohenlohe tam vytvořil překrásný anglický park (jeden z prvních na evropském kontinentu), jehož součástí bylo později i zmíněné závodiště. Fungovalo mezi lety 1832–1906. V roce 1907 se posunulo do Partynic, kde je v provozu dodnes. Na místě původního závodiště stojí Hala století, která byla dokončena v roce 1913 jako památník ke stému výročí poražení Napoleona v bitvě u Lipska.

Chov koní

Už rok po smrti svého otce nechal Oktavián zbudovat hřebčín na Ostrově asi tři kilometry od Chlumce. Podle původních map je možné zjistit, že se v okolí Chlumce vyskytovalo množství rybníků a také že se při povodních vylévala ze svých břehů řeka Cidlina. Oktavián nechal vysušit původní Chlumecký rybník, postavil tam stáje a pořádal tam také dostihy – v novodobé historii se tam v 90. letech 20. století konaly například jezdecké závody a Slavnosti koní Kinských.

Název Ostrov (dříve Wostrow) vznikl ze zkušenosti, že při rozvodnění bylo v nížinaté krajině uchráněno před vodou právě toto místo, které bylo mírně vyvýšené. Tam Oktavián soustředil svůj chov. Plemenná kniha byla založena rovněž v roce 1832. Následně Oktaviána ke specializovanému chovu přivedla zásadní roztržka s vedením rakouského Jockey Clubu.

Themby II

Známý příběh izabely jménem Themby II, kterou nechtěli členové Jockey Clubu ve Vídni zapsat do plemenné knihy anglického plnokrevníka pro její netradiční žluté zbarvení, vedl k rozhodnutí Oktaviána založit vlastní chov, zaměřený na žluťáky a plaváky. Otcem Themby II byl Prinz Djahura, matkou Themby I. Potomkem Themby II byl Caesar, který se stal zakladatelem chovu chlumeckých izabel a plaváků.

                                                 Oktaviián na Ceasarovi

21-Caesar-potomek-Themby-II.JPG

Velká národní a Velká pardubická

Oktavián Kinský mnohokrát navštívil závodiště v Aintree, kam se v roce 1839 přestěhovala Velká liverpoolská. Kromě koní a honicích psů z Anglie přivážel i jezdce a trenéry, jako například Johna a Jamese Jacksonovi a další.

Velkou národní a celým děním okolo byl tak nadšen, že v Chlumci nechal v roce 1878 postavit hotel s názvem Liverpool. Vidět ho můžeme do dnešních dnů, je přestavěný na sýpku a stojí nedaleko železničního přejezdu směrem na Nový Bydžov.

Je logické, že Oktavián stál také u zrodu naší Velké pardubické v roce 1874 a to společně s Emilem princem Fürstenbergem, Maxem hrabětem Ugartem a dalšími šlechtici z Pardubické honební společnosti.

Zajímavé ještě je, že v roce vzniku Velké pardubické se narodila fenomenální uherská klisna Kincsem (po Cambuscan). Její otec byl dědem z matčiny strany dvojnásobného vítěze Velké Magyaráda (1897, 1900), kterého vlastnil Oktaviánův synovec a dědic Zdenko Kinský. Koně pocházející z majetku či chovu rodu Kinských nebo z hlediska pedigree vyhráli Velkou pardubickou celkem šestkrát – ještě Sláva (1899), Pohanka (1931), Norma (1937) a Nestor (1966), mnohokrát se umístili. Nejslavnější vítězkou byla jistě izabela Norma s Oktaviánovou praneteří Latou Brandisovou v roce 1937.

Ve státní službě

Oktavián Kinský zastával dědičný úřad vrchního zemského hofmistra, byl císařský komoří a tajný rada. V roce 1836 se zúčastnil korunovace císaře Ferdinanda V. českým králem. Velmi dobře se vyrovnal i s revolučním rokem 1848 i se zrušením roboty a byl na straně povstání v Praze, které také podpořil. Určitý čas zastával i funkci purkmistra města Chlumce nad Cidlinou. Po zrušení roboty nabídl svým poddaným práci za odměnu. V Chlumci založil pivovar, malou továrničku, které se dodnes říká šroubovna, pilu, už zmíněný hotel a mnoho dalšího. Dále měl ve správě řadu zemědělských dvorů a stovky hektarů lesa.

46-prestupovani-pres-oj-ke-konim.JPG

Závěr života

Na počátku roku 1888 zemřela Oktaviánova choť Agens ve věku 78 let. V druhé polovině roku se oženil s Marií Stubenvollovou (1860–1906), která byla výbornou jezdkyní. Sám Oktavián již rok před svou smrtí předal panství jednapadesátiletému synovci Zdenku Kinskému, který byl velký znalec koní a vynikající jezdec. Oktavián Kinský zemřel ve věku 83 let 28. května 1896 a je pohřben v rodinné hrobce v Mlékosrbech. Traduje se, že před smrtí si nechal ke svému loži přivést své oblíbené koně.

Celý letošní rok můžeme vzpomínat 210. výročí narození Oktaviána hraběte Kinského, který se nesmazatelně zapsal do historie chovu koní, jezdectví a dostihového sportu. Bude k tomu mnoho příležitostí na chlumeckém zámku a tou nejdůležitější bude říjnový Memoriál Oktaviána Kinského, který pořádá rodina Kinských přímo na zámku a v nádherném okolí Karlovy Koruny.

Poznámka autora

Velmi zajímavé informace o historii šlechtického rodu Kinských je možné získat v knize Karla Richtera Sága rodu Kinských, Aleše Valenty Dějiny rodu Kinských, Ivana Brože Velké postavy rodu Kinských, Moniky Czerninové Žila jsem příliš krátce (o Noře Kinské), Johna Pinfolda a Kamily Pecherové Velká pardubická a Velká národní liverpoolská nebo zkrátka z internetu. Ze všech těchto zdrojů a také z dřívějších osobních kontaktů s panem Dr. Radslavem hrabětem Kinským a jeho bratrem panem Norbertem hrabětem Kinským jsem čerpala informace pro tento článek.

Další informace k chovu koní Kinských rovněž na webových stránkách www.schkk.cz nebo na www.equus-kinsky.cz

Ke šlechtickému rodu Renardů na www.akademia.edu/renardove

Podobné články
George Catlin: Hon na bizony

Možná jste zaznamenali – obzvláště na sociálních sítích – informace, že koně nevymizeli z amerického kontinentu na konci doby ledové, ale že naopak v…

Pohřeb koní s vozem a veškerým vybavením na lokalitě MikriDoxipara v řecké Thrákii. Pohřeb byl datován do 2. století n. l.

Nedávno bylo v řeckém Phaleronu objeveno osmnáct pohřbených koní. Jedná se o jedinečný nález, který vyvolal u odborné veřejnosti řadu otázek,…