Tak… Tohle je už čtvrtý pokus, jak napsat článek o chybách. Věc, o které s přáteli mluvím často a už velmi dlouho. Téma, které jsem už nejméně dvakrát slíbila ve svých předchozích článcích. Tak snad tento pokus už vyjde… uvidíme… pokud ne, další článek začne popisem pokusu PĚT…

O tom, jak těžké je mít rovného koně, když sami jsme od přírody asymetričtí, jsme už psali mnohokrát. Tentokrát pro vás máme výsledky zajímavého výzkumu. Sarah Hobbsová porovnávala jezdce různých úrovní a jejich asymetrie. Zlepšily se, nebo naopak prohloubily?

Když koně něco bolí, voláme veterináře. Když něco bolí nás, vezmeme si brufen... Koňaři zkrátka nestíhají. A ještě se tím chlubí. Jenže to je špatně. Proč, to vtipně a bohužel i dost pravdivě vysvětlují děvčata z Eques Fyziofitness (Dagmar Molíková a Kamila Gerstbergerová). O fyziofitness jsme už psali, ale cvičit se má pravidelně a protože člověk je tvor lenivý, je potřeba to čas od času připomínat. Tak pojďme na to.

Ano, čtete to správně, skutečně jsem v názvu článku použila expresivní výraz pro exkrement. Terapie exkrementem zní totiž strašně :-) Název terapie vymyslela sousedka. A souhlasím, že není nad to nazývat věci pravými jmény.

Potřebujeme k dobrému ježdění talent od Boha? Máme šanci se prosadit proti talentovanějším jezdcům, budeme-li dostatečně tvrdě trénovat? A kolik tréninku je dost? Co je to vlastně talent, když mluvíme o ježdění na koni? Anebo je to všechno ještě jinak a potřebujeme zkrátka jen dobrého koně? A co vlastně znamená být „dobrý jezdec“?

Koně jsou druhá nejvíce empatická stvoření… hned po včelách. To tvrdil jeden výzkum, který už bohužel nedohledám. Věřím tomu. Empatie je schopnost vcítit se do druhého, tohle přesně koně umí, naprosto přesně poznají, jak se já cítím, a podle toho se ke mně chovají – nastavují jakési zrcadlo.

K jednomu cíli mnohdy může vést mnoho cest. Ne jinak je tomu v oblasti práce na sedu, držení těla, uvolnění jezdce a tím správného působení na koně. Letní zkušenost z pohybového tréninku mám za sebou a těžím z ní stále - protažení před ježděním má na výše zmíněné aspekty a celkový pocit v sedle v mém případě vážně citelný a pozitivní efekt. I proto jsem stále otevřená a nakloněná dalšímu vzdělávání v této sféře, a právě proto jsem nemohla odmítnout pozvání na prvotinu semináře se stejně vznešeným cílem, na Fyziofitness v sedle.

Nedávno Katka psala článek o „koních líných od přírody“. Dnes z opačného konce - oni to totiž nejsou jen koně, kdo jsou od přírody líní tvorové, ale i jejich jezdci. Často mám pocit, že chyby a příčiny hledáme všude, jen ne u sebe a v sobě. Přitom právě tam bychom měli začít.

Pro nadcházející slavnostní a taky temné zimní večery jsme pro vás připravili trochu oddechového čtení. Není to tak dávno, co jsme tu měli článek, který ukázal těžký život ošetřovatelů našich koní z jejich pohledu. Mohli bychom si takto ne úplně smrtelně vážně přiblížit i ostatní člověčenstvo, se kterým se kolem koní setkáváme, co myslíte? A vaše zkušenosti sem... do mailu nebo pod článek.:-)

Přibývá dnů, kdy je mi zima snad i zevnitř, kdo to nezná? Zalézt, koně nevidět zblízka, nejlépe ani zdálky... a pak sám sebe bombardovat výčitkami, že se jim dost nevěnuji. Posíláme malé podzimní zamyšlení.

Vlastně to byl případ Christine W., který mě přiměl k přemýšlení nad tím, proč tolik lidí, kteří jsou přesvědčeni, že své koně milují, má sklony k přehnané tvrdosti, nadměrnému trestání, vyvazování nakrátko, zneužívání pomůcek nebo zkrátka mnohem častějšímu silovému ježdění a zneužívání koní. A má to něco společného s koňmi týranými hlady? Zkrátka, proč někdo balancuje na hranici toho, co koně vydrží a možná až za ní.

Možná si taky někdy v sedle říkáte, že to z vaší strany není ono. Že občas tuhnete bez příčiny, sedíte více na jedné polovině těla, hrbíte se a kulatíte, když se zrovna zapomenete hlídat. Občas nohy nedrží, kde by měly, holeň není stabilní, někdy nejsme schopni koně vysedět a jemně na něj působit. To vše pak komplikuje naši práci a snahu.