Odvrácená strana sportu – deprese, sexuální zneužívání nezletilých, pokus o vraždu… vrcholový sport je tvrdý a takoví jsou i lidé, kteří ho dělají. Pokud nejsou, smete je. Americký drezurní trenér uvádí tři tyto věci, které se staly v loňském roce a hned tak na ně nezapomene. Zároveň se zamýšlí nad americkou organizací SafeSport, jejímž cílem je ochraňovat slabší, je ovšem diskutabilní, zda nakonec spíše neškodí. I když je článek spíše „americký“, je tam mnoho myšlenek, nad kterými stojí za to zamyslet se hodně zhluboka.

Poslední týdny nás mučily a trýznily nucenou izolací. Nouzový stav nám bránil v kontaktu se svým okolím, s přáteli, se svými koňmi, s běžnou realitou. Někteří z nás dokonce měli své mazánky za neprodyšně zavřenými dveřmi stájí v karanténě. Nesměli jsme do areálů, nemohli se účastnit jezdeckých lekcí v klubech, nemůžeme startovat v soutěžích či účastnit se kurzů a seminářů... Přesto ale naše reakce na restrikci a omezení nikdy nejsou stejné. Jeden srší optimismem koronaviru navzdory, druhý kolem sebe vztekle mlátí. Lze si udržet optimismus a chuť do práce i v nejtěžších chvílích? Je opravdu všechno zlé i pro něco dobré? Věřte nevěřte... všechno jde, když se chce! :)

V poslední době se nejen zde hodně diskutuje o kvalitě jezdectví, přístupu jezdců ke koním, trestech, ruce a tak dále. Mnoho reakcí, ať již hus potrefených či nepotrefených, vypovídá ale více než o názorech na danou problematiku o charakteru a postojích těch, kteří na dané téma píší či diskutují. Mohli bychom nad tím mávnout rukou, co den dal, zítřek vzal... jenomže to, co těmito příspěvky sdělujeme, mnoho řekne i o tom, jak obecně jednáme nejen s lidmi kolem sebe, ale i koňmi, na nichž jezdíme.

Necelých jeden a půl kilogramu vážící mozek si tiše hoví v mozkomíšní tekutině v naší lebce jako švestka v kompotu – než vyletíme ze sedla a tvrdě dopadneme na hlavu. Co přesně se po takovém nárazu v hlavě děje a za jak dlouho zpátky do sedla, na to jsem se zeptala lékaře neurologa MUDr. Zoltána Németha.

Lidé, kteří mají potíže s pohybem, se zamilovali do přípravků pro koně. Kupují jich tolik, že prodeje těchto doplňků koňského krmiva přes e-shopy rostou mnohem rychleji než pro nejoblíbenější mazlíčky českých domácností - psy a kočky. To, že jsou tyto doplňky určeny pro zvířata, je lidem jedno.

Cévní mozková příhoda, lidově mozková mrtvice, je náhlá porucha krevního oběhu mozku, která vede k poškození mozkové tkáně. Ještě donedávna se uvádělo, že tato poškození jsou trvalá a nevratná. Ale nyní se zdá, že koně člověku nabídnou "pomocnou ruku" i tam, kde se to od nich nikdy neočekávalo.

Dnešní uspěchaný svět není svět zdravý. Někomu to možná připadá jako odvážné tvrzení, ale věřím, že většina spíše souhlasí. Z nedávného průzkumu vyplynulo, že slovo „nestíhám“ v kontextu s náplní dne bývá používáno vůbec nejčastěji. Můžeme se tedy divit, že přibývá raketovou rychlostí diagnóz typu vyhoření, deprese, úzkost? Pokud k tomu přidáme dědičné predispozice ke konkrétním nemocem, znečištění planety a politické rozčarování, máme v ovzduší kolem každého z nás docela výbušný koktejl emocí. Jak z toho všeho ven, se tak může stát otázkou číslo jedna.

Mám pocit, jako by půl milionu lidí vykřikovalo, že všestrannost je špatná, a zároveň je tu řada jezdců, která tvrdí, že sport tím problémem není. Problémem jsou někteří jezdci. Ale šeptáme, nejsme slyšet. V každém druhém článku se píše, jak je nutné změnit všestrannost, jak ji musíme udělat bezpečnější. A já z celého srdce souhlasím, ale nemyslím si, že je to celý tento sport, co se musí změnit. Musí se změnit způsob, jakým se všestrannost jezdí.

Již více než 62 tisíc korun se sešlo za pouhý jeden měsíc na účtu sbírky, kterou Česká jezdecká federace založila ve prospěch Heleny Terberové koncem prosince 2017. Ta utrpěla loni v dubnu vážné zranění páteře při vytrvalostních závodech ve Sloupu v Čechách.

Starý rok skončil, nový je před námi a mnoho z nás právě v tuto dobu začíná bilancovat. A není vůbec důležité, zda jsme ambiciózní sportovci či pohodoví hobby jezdci. Bilancujeme totiž všichni. Hodnotíme, zda jsme dosáhli nastavených cílů, komplexně nazíráme vše, co jsme se svými koňmi v průběhu roku prožili.

Každý den je příležitostí začít znovu. Doufám, že se mi podaří nabídnout vám námět k zamyšlení, který zlepší vše, co se svými koňmi děláte... Zkrátka další ze skvělých esejí autorky "Šestkového hrdiny", týkající se skutečně všeho, co se svými koňmi můžete dělat.

Čím je jezdectví speciální, že má tolik lidí potřebu hodnotit cestu toho druhého? Letos v nějak zvýšené míře zaznamenávám tendenci „čím méně v dané oblasti vím, tím více v ní radím/kritizuji.“ Není podstatné, zda se jedná o ježdění nebo třeba "zaručené rady", jak uzdravit nebo vykrmit koně. Kdo to tedy vlastně dělá dobře? A už jste někdy slyšeli o Dunning-Krugerově efektu?