Nikdy nemůžete vytvořit dost pravidel, abyste někoho donutili přemýšlet. A je jedno, jak dobře budou rozhodčí proškoleni. Je téměř nemožné je naučit, co skutečně welfare je a jak zajistit bezpečný sport. Nejsem si jist, zda na to vůbec známe odpověď.

Co přiměje jezdce zastavit svého koně, místo aby jej pobídli, a pak se uvidí, co bude? Jsou to vzpomínky na minulé pády a poučení z nich? Možná předtím zažili nepříjemný pád? Je to vědomí, že jejich kůň není dostatečně fit nebo snad číhající nebezpečí případného zranění? Nebo se bojí, že je rozhodčí obviní z týrání nebo nebezpečné jízdy? Garantuji vám, že rozhodnutí Francise Whittingtona, dřívějšího prezidenta Event Riders‘ Association (ERA), stáhnout Easy Target v průběhu cross country na Badminton Horse Trials v roce 2014, kde byli na výborné pozici, pramenilo právě z pochopení jeho koně a tohoto sportu. Byl si plně vědom skutečnosti, že je jeho kůň unavený a že pokračování v jízdě by pro unaveného koně znamenalo zvýšené riziko pádu a zranění. Nebylo to proto, že by se bál rozhodčích nebo kvůli pravidlům. Neudělal to pro zábavu ani pro propagaci. Udělal to díky zdravému rozumu a navzdory šanci na peněžní výhru či olympiádu, pokud by pokračoval bez chyby. Byl to jeden z nejlepších projevů horsemanshipu, jaký jsem v poslední době viděl.

Nejprve bude nutné přestat vyhledávat funkcionáře s žádostí o změny pravidel všestrannosti. Naopak je nutné přijmout osobní odpovědnost. Coby jezdci dobrovolně soutěžíme ve sportu znajíce rizika zahrnutá v aktivním dopředném cvalu a překonávání pevných překážek. Tam na trati to jsou dva mozky, dvě těla, činící ve zlomku vteřiny rozhodnutí pro úspěšné překonání překážek, které připravil stavitel kurzu. Jakmile jste s koněm na trati, stojíte proti staviteli kurzu jen vy, nikdo jiný. A věřte mi, jakékoliv vaše klopýtnutí či chyba je to poslední, co by si stavitel kurzu přál.

Je úkolem nás jezdců vybrat si koně, trénovat sebe sama i své koně, studovat každou trasu terénní zkoušky a učit se ze všeho a od každého, od koho to jen jde. Na tréninku cross country musíme strávit minimálně tolik času, kolik věnujeme drezurní přípravě, a musíme si vybírat koně pro cross, nikoliv drezurní nebo skokové koně. Musíme si pamatovat, že drezura je částí tréninku, která nám pomůže s parkurem a terénní zkouškou. Musíme na drezuru hledět jako na všestranný způsob tréninku, který pomůže zlepšit kondici koně, a ne jen provádět drezurní cviky.

Jako jezdci si musíme být plně vědomi důsledku našich rozhodnutí na naši bezpečnost a bezpečnost a welfare našeho koně. A přesto právě my jezdci hledíme na jiné s tím, aby učinili rozhodnutí pro bezpečnější sport – tedy aby udělali rozhodnutí za nás.

Ve chvíli, kdy se na semaforu rozsvítí zelená, vyrazíte slepě skrz křižovatku, nebo se pro jistotu rozhlédnete? Já se vždy rozhlédnu na obě strany. Protože až zemřu, bude úplně jedno, zda to byla chyba někoho jiného. A to je ten typ osobní odpovědnosti, který v tomto vrcholovém sportu potřebujeme. Jakmile se jezdec dostane do vyššího sportu, musí dojít k sebeuvědomění a mít pud sebezáchovy. Nemůžeme se jen hlasitě dožadovat změn v tomto sportu. Jezdci, kteří nebudou dávat pozor, si vždy najdou příležitost k pádu.

Poučení z tragédie

Danny Warrington je jezdec všestrannosti a profesionální trenér v Marylandu v USA. Byl ženatý s jezdkyní všestrannosti Amandou Warrington, která zemřela během závodů všestrannosti v roce 1997. Jeho slovy: „Udělala chybu. Já udělal chybu. Ale tenhle sport chybu neudělal.“

Každý sportovní psycholog, kouč, mentor nebo závodník vám velmi rychle odříká cíle coby klíčové ingredience pro úspěch ve sportu. Ale někdy při snaze dosáhnout úspěchu překročíme onen bezpečný bod. U manželky Dannyho Warringtona šlo o maximální snahu dostat se do amerického reprezentačního týmu, a ta ji stála život. „Je to strašné. Je to tragédie. Ale nebyla to chyba tohohle sportu. Nikdo za ni toho koně nejel. Seděli jsme doma a snažili se vymyslet, jak přimět koně jít lépe, místo abychom si řekli, že tento kůň možná na tuhle úroveň obtížnosti tak vhodný není. Možná by byl lepší v nižší soutěži.“ Danny statečně využívá tohoto příkladu, aby pomohl otevřít oči jezdcům po celém světě a povzbudil je k tomu, aby se neorientovali jen na cíl, ale nezapomněli hledět také na život – než bude příliš pozdě.

Jeho rada zní, že někdy je lepší jít domů a vrátit se další den. Někdy je lepší podívat se na vašeho koně a říci: „Víš ty co, kamaráde? Mám tě rád, ale možná jsou ty čtyři, tři nebo dokonce dvě hvězdy nad tvé síly“, a netlačit koně nebo sebe sama až za bod zlomu. Vaším hlavním úkolem je postarat se o sebe a svého koně. Pokud se vám nějaký terénní kurz nelíbí, nestartujte v něm. Pokud si myslíte, že úkoly nejsou fér, ozvěte se. Ale to většina lidí neudělá.

Nedávná zpráva australského vědce Denzila O’Briena odhalila 59 úmrtí jezdců ve všestrannosti od roku 1993. Vypadá to jako vysoké číslo, ale máme málo informací o každém pádu. Co to bylo za překážku, jak byl kůň nasedlán a naužděn, jaké byly tréninkové metody a nebyly tam nějaké skryté zdravotní problémy? Přesně takovéto informace musíme začít sbírat – nebo můžeme začít aplikovat další a další pravidla a nakonec zjistíme, že stále tápeme ve tmě.

Dle mého bychom my jezdci měli převzít větší odpovědnost za bezpečnost nás samotných a našich koní. Jako jezdci musíme rychle kriticky reagovat a modifikovat naše tréninkové metody, rychle rozpoznávat možné nebezpečné překážky, využívat vědní disciplíny a statečněji mluvit nahlas. Jako jezdci musíme vyvinout větší úsilí ke kompletnímu porozumění všestrannosti, studovat, jak funguje biomechanika a jak se koně učí, hodnotit, jaký vliv mají různá udělátka a metody v současnosti (často) používané pro jejich vliv na přirozené schopnosti koně.

My jezdci jsme ti, kdo se vystavuje nebezpečí pokaždé, když opustíme startovní box. Ne rozhodčí a činovníci. Jsme to my. To my jezdci musíme převzít odpovědnost za bezpečnost naši a našich koní a promluvit nahlas, když jsou před nás kladeny úkoly. Nenavrhuji vám tu, abyste příště žádali stavitele kurzu, aby z něj vyřadil průskok nebo špici, protože je nemáte rádi. Mluvím o tom, dělat informovaná rozhodnutí a nesnažit se o něco, co pro koně nedává smysl nebo něco, nač váš kůň nebyl trénován.

Býti jezdci znamená mít odpovědnost vůči koni, současné generaci jezdců a mladé nastupující generaci jezdců. Netlačte na pilu tam, kde byste neměli. Někdy je prostě lepší jít domů, čas zabojovat zase přijde.

Nemusíme měnit tento sport. Musíme změnit způsob, jakým se tento sport jezdí.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tento text byl přeložen se svolením Sophie Warren ze SW Equestrain & Sustainable Equitation, která Sustainable Equitation představila následovně:

Sustainable Equitation je o tréninku koní. Je to místo, kde sdílíme nápady a objevy týkající se etického tréninku jezdců coby sportovců mezi širší komunitu. Je to vše o tréninku ne úplně dokonalých koní, cestování, navázání kontaktu s ostatními a udržení zdraví. V nabídce jsou rovněž knihy pro výcvik koní, bezudidlové uzdečky a užitečné zdroje. To vše najdete na http://www.sustainableequitation.com.au.