KOŇSKÝ PARTNER

Jezdec se snaží svého koně neustále něco učit a posouvat ho v dovednostech dále. Nestačí-li jezdec na to sám, najme si trenéra.

• 1/ Když není kůň v požadované kondici, nastavují se tréninkové jednotky tak, aby se kondice koně zlepšila.
• 2/ Když je kůň bez energie, a nebo jí má naopak mnoho, nastavuje se a upravuje výživový plán, který je podřízen tréninkovým jednotkám.
• 3/ Když koně bolí záda nebo má blok, volá se „koňský" fyzioterapeut či chiropraktik, aby koně napravil.
• 4/ Když má kůň psychický problém, sahá se v lepším případě po přirozené komunikaci, aby se kůň dostal do psychické kondice a pohody.
• Po koni tedy chceme, aby fungoval na 100 %.

LIDSKÝ PARTNER (JEZDEC)

Jezdec se „snaží" jezdit co nejlépe. Čte si odborné články, jezdí po seminářích a učí se na svém koni různé technické prvky, najímá si trenéry apod... ALE!

• 1/ Když nemá jezdec kondici, neřeší ji. Dožene ji přece během tréninku v sedle... Samozřejmě, že nedožene...
• 2/ Když má problém s energií, nezmění jídelníček. Co jí, přece nemůže ovlivnit jeho energii...? Ano, a nejen že může, ale ovlivňuje. A nejen množství energie...
• 3/ Když má problémy s pohybovým aparátem, jako většina populace, vezme si radši barevnou pilulku. Křivá záda nebo jiné bloky přece neovlivní práci v sedle. Ovlivní a dlouhodobě i stav pohybového aparátu koně...
• 4/ Když má psychické problémy, vybije si to na okolí nebo je dusí v sobě. „Depky" má přece dnes každý, tak je to normální... Není to normální a při práci s koněm nežádoucí...

Kolik tedy věnuje jezdec přípravě? Optimisticky vzato, 50 %.

OBA PARTNEŘI

Nyní si shrňme dvojici kůň a jezdec, jako partnery. Trénují-li oba pod vedením trenéra, jako rovnocenní partneři, je to skvělé... ALE...

• 1/ Když kůň je v kondici a jezdec ne, začne jezdec v pohybu tuhnout (jako atlet těsně před cílem). Tím bude koně rušit v souladu...
• 2/ Když je kůň energeticky OK a jezdec KO, začne jezdec opět tuhnout. Výživa ovlivňuje jak kondici, tak i mentální stránku jezdce.
• 3/ Když kůň je pružný, odblokovaný a jezdec zatuhlý, zablokovaný a bolavý... Není jezdec schopen jezdit správně sedem, pomůcky budou nejasné a bohužel pro koně, pak přijde tvrdší holeň a ruka. Nehledě na to, že křivost jezdce působí na koňský pohybový aparát úplně stejně špatně, jako křivost koně na jezdcův pohybový aparát. Ač se to nezdá, působíme svému „hýčkanému" partnerovi dysbalance na PA.
• 4/ Když je kůň psychicky stabilní a jezdec nestabilní... začne být kůň též nestabilní. To, že koně jsou velice empatičtí, víme všichni.

Pojďme tedy zase chvíli řešit sebe. Tentokrát to bude o to zajímavější, že Kamila s Dášou přicházejí s novinkou - dorazí k vám, mrknou na vás přímo na koni, ukážou vám, kde vás tlačí bota a co s tím můžete dělat. Bez drahého vybavení či pomůcek, stačí podložka. Jestli to bude mít efekt, už záleží jen na vás.

Fyziofitness ve stáji

Pokud se o sebe trochu zajímáte, pravděpodobně se nedozvíte nic, co byste už nevěděli (z článků zde u nás nebo kdekoli jinde o správném držení těla). Výjimkou jsou pochopitelně dysbalance, o kterých nevíte... Problémy ale máme často podobné - jedním z nejčastějších je slabý hluboký stabilizační systém těla. Což lidově řečeno znamená, že nejsme dostatečně zpevnění „zevnitř", že se různě křivíme, ulevujeme si a zapojujeme jiné svaly, než bychom měli. Je to přesně to samé, co dělá neosvalený kůň - namísto, aby nastartoval „motor" vzadu a nesl nás na vyklenutém, pružícím hřbetu, se vlní a prohýbá. Nu, my se spíš kulatíme, ale princip je stejný - nemuset zapojit svaly, šetřit energii, což je sice tendence přirozená, ale pro doby, kdy jsme energii potřebovali na lov a útěk před predátorem, tedy přirozeného tréninku jsme měli víc než dost. To ale dnes už nemáme.

Výsledkem téhle přirozené tendence jsou ochablé svaly a (přinejmenším) bolavá záda u obou stejně. Kůň z toho, že neumí správně pracovat pod jezdcem a tato váha navíc ho nefyziologicky zatěžuje, my z toho, že neumíme správně stát a chodit a většinu času se válíme na židli u počítače (protože rovně sedí málokdo) a to nás taky nefyziologicky zatěžuje. My jsme vlastně osobními trenéry našich koní, ale kdo trénuje nás?

Slabý hluboký stabilizační systém se kromě „rozevlátosti", zborcenosti páteře a nedostatku zpevnění projevuje také kulacením ramen a odstávajícími lopatkami. A když se snažíme zpevnit, prohneme se v bedrech, zakloníme nahoře a ramena stejně zůstávají kulatá. Jak se tělo naší pohodlnosti přizpůsobuje, zádové svaly ochabují, prsní svaly se zkracují a zatímco zpočátku nemáme problém se srovnat (ale jsme líní to udělat, nebo na to i myslet), postupem času je to stále obtížnější. Proto pokud nás někdo nerovná a neopravuje, se sami „rovnáme" spíš jinou křivostí. Namísto abychom protáhli hrudní páteř, která je ztuhlá, prohneme se jinde, kde nám to nedělá problémy, a tím to kompenzujeme. Jenže samozřejmě, prohnutím v bedrech ztuhlou hrudní páteř neprotáhneme.

Obrázek: Odstávající lopatky, kulatá ramena a zkrácené prsní svaly jsou kompenzovány nadměrným prohnutím v bederní oblasti, aby jezdec působil rovným dojmem. Což ale nefunguje, protože prohnutá bedra způsobují, že jezdec hází zadek za sebe a důsledkem je i vliv na rovnováhu koně (který dělá to samé a padá na předek).

Jedním z důsledků i příčin odstávajících lopatek při ježdění je skloněná hlava a také špatné držení rukou s otěžemi. Lokty dělají „křidýlka" a prsty „hrabičky". To ale nejsou jen estetické vady, protože odstávající lopatky mají přímou souvislost s nezpevněným tělem a bez něho nedokážeme být v rovnováze (takže nebude ani kůň) a hlavně, nedokážeme dávat pomůcky, zejména zádrže tělem, a děláme to rukama. Taháme za otěže a tím si koně blokujeme k obrazu svému. Dalšími častými problémy jsou ztuhlé SI klouby, takže nedokážeme vysedět jeho pohyb, křivost a lámání se v zádech, takže koně neumíme správně ohnout ani narovnat. To všechno lze cvičením řešit.

Co trápí právě vás konkrétně, se ukáže při ježdění (ale troufám si tipnout, že něco nebo možná i všechno z výše uvedeného) - děvčata si vás oblepí barevnými štítky, aby pěkně viděla všechny dysbalance. Nechají vás opracovat koně (je radno skutečně začít „za studena", kdy jsou problémy vidět nejvíc) a pak vás z něj sundají a dozvíte se, co všechno je špatně a co s tím :-)

Netahat, prodýchávat

Zřejmě to začne už dýcháním. Já si myslela, že dýchat umím dobře - do hrudníku i do břicha dle potřeby, tak co víc by mohly chtít? Jenže které je to správné? Takže když Dáša zjišťovala, kam se nadechuju, střídavě jsem dýchala tam, kde zrovna držela ruku :-) Nu tak jsem se dozvěděla, že existuje ještě dýchání „do zad". Vážně, je možné dýchat tak, že se vám nezvedá břicho ani hrudník, ale roztahuje se vám pas do stran. Docela hezky to protahuje bedra. To pro mě byla novinka.

Pak jsem se dozvěděla, že se mám narovnat, protože skloněná hlava, odlepená lopatka a tak dál... když jsem to zkusila, hned jsem dostala „kartáč" :-), že vystrkuju žebra a hrudník dopředu a že se nesmím tolik snažit. Nu, ztuhlost v jedné oblasti jsem nevědomky kompenzovala hypermobilitou jinde, kde se mi ohýbá dobře. Děvčata mi naštelovala lopatku do správné polohy cviky - určitě znáte třeba různé formy svícnu (ovšem je více cviků na centraci lopatky), ale zároveň mi přitom hlídala spodní část těla a hlavně, dýchání. Zní to zvláštně, ale (a velmi pravděpodobně jste to už slyšeli) není to tah na hranici únosnosti, právě správné dýchání uvolňuje a pomáhá ke správnému držení těla mnohem víc než přehnaná snaha, která naopak vede ke křečovitosti a tuhnutí.

Pak jsem se seznámila s protahovacími cviky, které by člověk měl provádět před každým ježděním - to také víme, že? Jenomže opět - ono to není jen o tom cviku. A to je problém všech příruček, článků nebo názorných videí, pokud sebelepší cvik budeme dělat křiví, nezpevnění, zapojovat jiné partie, než máme, nebo přitom nebudeme správně dýchat, nebudeme z něj mít velký užitek. Bude to asi stejné, jako když budeme s koněm jezdit dovnitř plec za vnitřní otěž (a že si spousta lidí tahání za vnitřní otěž vůbec neuvědomuje a budou se s vámi hádat, že určitě netahají) - můžeme takhle jezdit dovnitř plec dva měsíce a koně nejenže nesrovnáme, ale ještě víc se nám bude křivit, lámat v krku a utíkat plecí po stěně.

Pointa toho, že za vámi někdo přijede a zkoukne vás, není jen o tom, aby vám ukázal, kde máte problém (jak jsem psala výše, jsme na tom všichni podobně, slabý hluboký stabilizační systém si můžete tipnout a velmi pravděpodobně neuděláte chybu a dost možná i cítíte, kde je vaše slabé místo). Nemusíte ale vidět další souvislosti - je mnoho faktorů, které ovlivňují stav HSSP a postavení těla. Každý sval má svůj tonus a úlohu, je-li porušena, může se to projevit kdekoli jinde v těle. Palec u nohy může ovlivnit rameno, stejně tak jako psychika či výživa. A hlavně, je potřeba někdo, kdo vás při cvičení pohlídá a dovede k pocitu, který máte, jen pokud to děláte správně.

Špatná zpráva je, že i když nás někdo srovná, stejně zase zvlčíme. I když jezdíme bez trenéra, tak vlčíme, a když cvičíme bez dozoru, tak naše vnitřní čidla otupí a postupně si budeme ulevovat a vracet se ke starým zlozvykům. Jedna návštěva nás tudíž může nakopnout správným směrem, ale čas od času ji budeme muset zopakovat, pokud chceme kvalitu cvičení udržet. A samozřejmě, celé je to v první řadě o cvičení, tomu se nevyhnete (co léta zahálí, nejde napravit okamžitě).

Máte-li nějaké dotazy, děvčata vám je ráda zodpoví. Kontaktovat je můžete přes Facebook či jejich webové stránky.

 

Po cvičení dostanete tahák, kde máte názorně nafoceno a popsáno, jak má každý cvik vypadat