Poslední článek srpnového tématu „píce“ trochu odlehčíme a začnu osobní zkušeností. Rok 1992 byl pro mě rokem přelomovým – za domem vyrostla stáj a přišel první kůň, pětiletý plnokrevník. Pamatuji si, že jsem ho v té době viděla spíše jako pohublého, což ještě zvýrazňovalo několik odřenin. Krmením se tedy nešetřilo, rodinný klenot se válel ve vojtěškovém seně...

Přestože koně nepatří k živočišným druhům, které by prospaly velkou část dne, i oni potřebují odpočívat; mladší jedinci pak obvykle vyžadují více odpočinku než starší. Aby si kůň skutečně odpočal a zregenerovat své tělo, musí mít pocit bezpečí, dostatečný klid a pohodlí, především pro svůj sice krátký, ale zato velmi potřebný spánek vleže.

Tři koně chovaní v boxe bez možnosti pohybu ve výběhu, krvavé šrámy po ostruhách a rollkur.

Jaro je v plném proudu a na svět přichází denně mnoho hříbat. Většinou je vše tak, jak má být: hříbě je silné, matka zdravá a s láskou si ho střeží jako oko v hlavě. Ale občas se stane, že se ne vše daří a najednou tu může být pouze to hříbě, ať už bez matky nebo s matkou, která se o něho nechce či nemůže postarat. Co s tím? Vypiplat si ho hezky „doma“ nebo jsou i jiné možnosti?

Tak, a teď to bude všechno podle mě. Já budu rozhodovat, jak a čím a kdy krmit, jak bude dlouho ve výběhu a s kým. Nebudu muset nikam dojíždět, ušetřím čas a peníze za ustájení... Ano, rozhodli jste se o svého koně pečovat sami a ustájit si ho doma. Nebo ještě nevíte – pak vám možná napoví náš článek.

V rámci tématu měsíce vám přinášíme rozhovor se zástupci Krajské veterinární správy ve středních Čechách. Konkrétně s ředitelem MVDr. Císařem a inspektorkou MVDr. Sedlákovou. Kladli jsme všetečné otázky jak na formality stížností na péči o koně, tak na postup kontroly a došlo i na konkrétní případy, čtenářům Equichannelu dobře známé.

Pozorní čtenáři Equichannelu vědí, že se ochotně věnujeme případům týrání a zanedbání péče o koně, na které jsme upozorněni. Bohužel těch nezachycených je mnohem více, proto věnujeme lednové téma právě této problematice - a to co nejdůkladněji. Začneme tím, co je považováno za týrání, jak na něj nahlíží naše legislativa a jak skutečná praxe.

Nikdy není dost psaní o tom, jak má vypadat skutečně smysluplné a zdravé venkovní ustájení odpovídající skutečným potřebám koní. Dnes se s vámi podělí o své postřehy a zkušenosti Iveta Jebáčková-Lažanská, která sama takové ustájení vlastní, neustále vychytává jeho mouchy a zlepšuje, co se dá.

Přestože to zatím tak nevypadá, český podzim je charakteristický deštivým počasím a rozmáčenou půdou. Vlezlé, chladné mokro a bahno, kam se noha postaví, to zná nejeden majitel koní. Ztracené podkovy, podlomy, věčně špinavé boty a nevyčistitelní koně – přece se s tím blátem musí dát něco dělat!

Nadešel čas jít na důchod. Celý život sportoval, účastnil se různých akcí, nebo aspoň aktivně vozil svého jezdce na hřbetě českou krajinou. Jenže léta přibývají a nemládneme nikdo. Ani kůň. A jednoho dne bude muset každý majitel udělat zásadní rozhodnutí: kam a jak s vysloužilým koněm? Tomu se bude věnovat první článek zářijového tématu měsíce.

V dnešním díle se rozloučíme. Nedozvíte se už nic o tom, jak zaplétat, ale určitě zde najdete pár užitečných tipů, jak nezaplétat. A také, jak k zaplétání přemluvit osobu blízkou či méně blízkou.:-)

V minulých dílech jsme vám přiblížili, jak upravit koňskou hřívu, kštici a ocas. Tyto úpravy se většinou dělají na závody, ale jak upravit koně na výstavu, svod či jinou chovatelskou akci? Co dodržet, aby kůň na výstavě vypadal skvěle, ale abychom neovlivnili hodnocení komisařů? To vám přineseme s dnešním dílem.