Při pohledu na tohle jméno jistě zpozorní příznivci všestrannosti a hlavně zástupy studentů Střední zemědělské školy v Havlíčkově Brodu, kteří na vítězi Zlaté podkovy absolvovali lekce v hodinách jezdectví. Už je to pěkných pár let, co byla škola zrušená a ze školního statku odešli provozáci. A také Sibirsk…

Minule jsme si představili dva zimní paddocky upravené tak, aby majitelé v období dešťů nevěděli o blátě. Jedno ustájení bylo pro větší stádo koní, pořešené makadamem, štěrkem a lomovým prachem, druhé si majitelé tří rodinných koníků nachystali na zimu také kvalitním štěrkovým ložem, na které položili zátěžovou fólii a písek.

V posledních letech se kůň ze zvířete pracovního a sportovního (tedy užitkového) stále více a více přesouvá do kategorie domácích mazlíčků – a to nemyslím nikterak pejorativně. Naopak. Díky čím dál většímu počtu majitelů z řad hobby jezdců (a v posledních letech i zcela nejezdců), kteří v koni nehledají pouze pracovní či sportovní potenciál, zato plnými doušky čerpají jeho terapeutické účinky na naši uhoněnou duši, se pohled na péči o jezdecky nevyužitelné a staré koně pomalu, ale jistě mění. Mění se ve smyslu obecného povědomí.

Problematika umístění starých koní, kteří již nemohou sloužit majiteli jako jezdecká zvířata a začínají být nároční na péči, finance i čas, je stále živá, v jakékoli době aktuální a většinou i značně třaskavá.

Období dešťů, teplot jen málo nad nulou, mlhy a nízké inverze, větrů se sněhem - prostě dokonalý uplakánkov... Smutný a skrz naskrz mokrý čas, který by každý koňák s chutí vynechal. Přesto ho tu máme na podzim i na jaře - a bohužel některé roky téměř celou zimu. A i když se konečně dočkáme příchodu teplejších ročních období, stejně paní Obleva není moc příjemná společnice. Nezbývá, než se pokorně pročvachtat k suchu a sluníčku... Nebo pokora není na místě?

Každý z majitelů koní vlastní krom jedinečné živé bytosti i zlato, které v pravidelných intervalech tělo našeho kamaráda opouští. Ano. Řeč je o koňských koblížkách.

Každý z nás, kdo máme celoročně venku koně nejrůznějších plemen, musel již stoprocentně řešit otázku, jak vyrovnat krmnou kondici stáda. Iveta se nejen na toto téma zeptala výživářů, kteří ochotně odpověděli na několik otázek, které by si měl položit každý zodpovědný chovatel koně. Zajímá vás, jaké jsou nejčastější chyby v krmném managementu napříč venkovními chovy?

Když jsem se po pohodových dnech svátečních vrátila z poklidu rodiny do vřavy světa, připravena vrhnout se na třetí díl "Krmičů", opravdu by mne ve snu nenapadlo, že první, co na mne vykoukne po zapnutí internetu, bude zpráva o překrmené, uhynulé zvěři ze Zookoutku v Malé Chuchli a o srnci v Kunratickém lese - taktéž překrmen pečivem a bez šance na záchranu. Ve volné dny vánoční evidentně dostalo mnoho rodin jeden a ten samý nápad: projít se a udělat "dobře" zvířátkům...

Každý rok před silvestrovským půlnočním veselím, plným rachotu a blýskání na obloze, a ještě i nějakou tu chvíli po utichnutí oslav příchodu Nového roku se mnoho výběhů a pastvin střeží lépe, než kdekterá banka na malém městě. :-) Čím to, že se některé ohrady s koňmi mění v nejhlídanější místo široko daleko, když jinde jsou koníci ponecháni svému osudu? Proč někteří majitelé upřednostní před veselím v kruhu přátel ostrahu svých zvířat? Je to jen přehnaná péče posedlých koňomilů, nebo má takový strach o miláčky reálný důvod?

Mnoho z nás, kdo chováme koně ve venkovních podmínkách celoročně, se jistě nejednou zamyslelo, jak se na držení koní venku dívají veterináři. Podporují venkovní chovy, nebo mají výhrady - a jaké? Jak ustajují své vlastní koně oni sami? Zkusila jsem namátkou oslovit několik veterinárních praktiků, kteří se pohybují mezi jezdeckými areály a "dělají" koně hojně v terénu, nikoli pouze na klinikách. Tudíž mají rozhled po své oblasti, vědí, kde hledat hezké venkovní chovy - a kde naopak...

Možná se shodneme, že bahno u koní je věc, která spojuje koňáky všech vyznání. Ať už jsou to vyznavači boxování, nebo držení koní non-stop venku, ať jezdí na udidlech, nebo bez nich, ať chodí jejich koně bosí, nebo okutí, pod anglií nebo pod westernovými sedly - prostě jedno mají v mokré části roku zaručeně alespoň v některých místech ploch společné: BAHNO.

Od prvního článku na téma Krmičů uběhlo pár týdnů - a jsem tu zpět s pokračováním. Dnes se na problematiku podíváme s trošku chladnější hlavou, pozornějším okem a plni chtění "pohnout zeměkoulí"! :-)