Také vás přivádí k pláči ohlodaný nový přístřešek, kdy dřevo svítící novotou koně dokážou do rána poznamenat doslova zubem (ovšem ne času)? Také přemýšlíte, čím natřít hrany, do čeho obalit stojky a jak před čtyřnožci toužícími zničit všechno dřevěné uchránit těch pár stromů, které máte? Pojďme se na toto chování koní podívat více ...

Chov koní ve venkovním režimu 24/7 často majitele a ustajovatele postupně převede do docela jiného módu uvažování než při klasickém chovu ve stájích, kdy koně venkovní prostory pouze na část dne navštěvují. Někdy je to plus, jindy ale mínus... Jestlipak venkochovatelé, kteří drží přes zimu koně mimo pastviny na upravených výbězích bez bláta a pečlivě vysbírávají každou natrousenou hromádku (což je samozřejmě chvályhodné!), pamatují také na druhou stranu mince – tedy na „malou“ potřebu koní? Nezapomínají náhodou, že na nestlaných zpevněných prostorách možná něco zásadního může čtyřnohým zlatíčkám chybět? Ano, tušíte správně, kam mířím a nad čím se chci spolu s vámi zamyslet: řeč je o místech, kam mohou koně komfortně, tedy do nezpevněného, ale naopak měkkého, močit.

Vánoční svátky a konec kalendářního roku jsou dny sváteční. Někteří se na ně chystají plni elánu a nadšení, jiní vidí spíše honičku a povinnosti. Jedno je ale společné všem: hmatatelným způsobem příchod svátků připomínáme sobě i svému okolí. Jak? Vánoční výzdobou. A to nejen doma, ale i u koní.

Zdraví máme jen jedno. Ve dvaceti si neuvědomujeme tak palčivě, jako po čtyřicítce, že se o něj sami můžeme připravit. Dřiny kolem koní je strašně moc a bohužel nikdy nekončí. Ovšem naše tělesná schránka své limity má a její exspirační doba může projít podstatně rychleji, než bylo přírodou plánováno. Ta totiž nepočítala, že bude šedesátikilová ženuška denně tahat několik metráků hnoje od stáda čtyřnohých krasavců. Ano, koně, které tak milujeme a potřebujeme, nám totiž nejen dávají – ale i berou...

Poslední dobou si připadám jako Alenka za zrcadlem ve světě, který je přinejmenším nelogický. Na jedné straně jsou stesky „není seno, co budeme krmit?“ a na druhé „co mám dělat, aby můj kůň zhubnul?“. Mám pocit, že takovou epidemii obezity, jakou v posledních letech vídám u koní, jsem nikdy dřív neviděla. Mnohem horší je ale fakt, že to vlastně nikomu nevadí…

Suché a teplé roky s sebou vždy přinášely nižší výnosy sena. Letošek je ale v mnoha oblastech naší republiky extrémní. Otavy prakticky nejsou, výnos jednoho balíku na hektar není výjimkou. Malé zásoby sena ještě snižují ti, kteří běžně do října až listopadu pasou, ale letos přikrmují dobře od září. Jak tedy koním chybějící seno nahradit? Zeptali jsme se výživářky Ing. Moniky Mechové a nádavkem se Iveta Jebáčková-Lažanská zaměří podrobněji na slámu.

Většina z nás má ve svých stájích a venkovních prostorách zlepšováky. Někdo jeden dva, jiný fůru. Spojuje je jedno: ryze osobní pouto mezi námi a „vylepšením“, kladný vztah k dítku naší tvořivé mysli, pýcha na um vlastních ruček, díky nimž máme usnadněnou každodenní práci nebo zkrášlený koňský prostor, kde se denně pohybujeme.

V minulých dílech jsme si posvítili na živé ploty a také na ploty z proutí a větví. Dnes je na řadě další zcela přírodní materiál, který může výrazně pomoci jak s funkční, tak s estetickou stránkou koňobudování. Vyznačení hranice pozemků a předělení prostor určených pro zvířata pomocí kamení je další možností, kterak si zcela přírodní formou vypomoci se vzhledem farmy (ranče, statku,... – každý si samozřejmě své prostory nazýváme zcela dle svého gusta).

Současné sucho ohrožuje přibližně polovinu české zemědělské půdy. Koně se nemají na čem pást a chovatelé jim už teď dávají seno, které by si jinak šetřili na zimu. Málo už je i slámy. V obavě, aby měli v zimě čím krmit, proto zemědělci uvažují o redukci svých stád.

Dnes, kdy je mezi koňáky obrovské množství majitelů dvou tří koní u domu, se nesmírně zvyšuje poptávka po estetických úpravách pozemků s ohledem na pobyt koní v domácích prostorách. Není vůbec jednoduché skloubit zahradu a plochy pro tak těžká a velká zvířata, ale našla jsem pár inspirativních lidí, kterým se to více než dobře podařilo.

Kolem koní je neustále hromada nekonečné práce – nač tedy uvažovat nad lavičkami? Ale ať už je dřiny na pracovních rančích, malebných vesnických statcích nebo ve velkých moderních areálech kolik chce, i když my sami mnohdy jíme za chůze a během práce, stejně platí železné pravidlo: návštěvu usadíme. A co si budeme povídat, ke koním chodí návštěv požehnaně! Občas i více, než bychom rádi – protože potom stojí práce a pije se kafe, že... :-)

Každou chvíli se na internetových diskuzích objeví vzdechy a nářky nad ustájením – jednou vzdychají klienti nad cenou versus kvalitou služeb, jindy zase ustajovatelé nad požadavky majitelů koní versus jejich ochotou platit. Sem tam někdo z majitelů areálů sepíše náklady a vyčíslí i svoji práci. Na to konto se rozvine okamžitě slušně dlouhá bitka o to, zda je výčet dostatečný či nedostatečný, naprosto reálný či vycucaný z prstu, podhodnocený či nadhodnocený a zda je vůbec možné sehnat u nás v Česku kvalitní areál se „vším všudy“…