Znáte tu situaci, kdy dorazí již několikátá skupina hostů v jeden čas a vy honem honem přemýšlíte, nač usadit přebývající zadnice, když centrální posezení je již naprosto beznadějně přeplněné? Ten pocit, kdy sice podáváte ruku dalším příchozím s úsměvem, ale uvnitř jste celí napnutí usilovnou snahou vymyslet, kde propána sehnat další použitelnou židli?    

A přesně to jsou chvíle, kdy se moc moc hodí mít v záloze nějakou tu lavičku navíc. Ti z nás, kdo nejsme velkými komerčními objekty a v areálu nemáme ani restauraci, ani tribuny, dokonce ani nespočet mobilních sedadel, budeme v případě více návštěv v jeden okamžik velmi vděčni za několik rozkládacích židlí. Nebo také – a o tom je náš dnešní článek především – za pár laviček strategicky rozmístěných kolem stájí a výběhů. 

Coby prozíraví kutilové, kteří se rádi vyzbrojí hezčím stylem sedátek než unifikovaným nábytkem ze supermarketů, můžeme mít někde ve stínu stromů na dohled pastvinám připravené „utajené“ koutky s lavičkami. Osobně se moc moc za takováto romantická zákoutí přimlouvám, často se totiž nesmírně hodí. Někdy nejen návštěvám, ale i nám samým, pokud chceme na chvíli uniknout shonu kolem stájí a sníst si svačinu třeba ve společnosti knížky, nikoli lidí.

Jak na takováto místečka vybrat tu pravou lavičku?

A jak vlastně vybrat ta pravá, „tajná“ místečka?

Většinou stačí zastavit, nadechnout se a zavřít oči. Zklidnit poletující myšlenky, vyhnat z hlavy pracovní shon a nabídnout uvolněný prostor alespoň na chvíli něčemu tak nadzemskému, tak nepolapitelnému, jako je klid a intuice. Plus samozřejmě zapojit i fantazii a cit pro krásno. Teprve potom oči otevřít a rozhlédnout se...

Už vidíte tamten nevyužívaný kout dvora, kde se válí staré vyřazené radiátory – a představujete si ho náhle vyklizený a využitý podstatně estetičtěji? Padla vám zničehonic do oka stará nakloněná babička hrušeň, která již nedává téměř žádnou úrodu, ale stín ano? Táhne vás to najednou do zahrady pod šeřík, nebo k lesíku u pastvin pod mohutné duby a štíhlé habry? Přitahuje vaše oči jako magnet maličká rovinka v jinak kopcovitém terénu zadní části pastviny? Výklenek pod kuchyňským oknem? Shluk keřů na dohled jízdárny? Tak přesně tam, na všechna ta náhle objevená místa, si postavte lavičku!

Výběr lavičky

Žádná zahrádka, dvorek, dokonce ani balkon by nebyly kompletním místem pro rodinu, pokud by nesloužily i relaxaci. Lavička, kterou máme rádi, nám dotvoří odpočinkové zóny v místa, která budeme milovat. Správně zvolený styl posezení vdechne klidovým zákoutím tu pravou atmosféru. Ale abychom k takovému místu mohli chovat opravdu něžné city, abychom lavičku milovali, musí nám na ní být skutečně příjemně, musí nás doslova lákat k spočinutí...

Výběr laviček by proto neměl probíhat ve shonu mezi odevzdáním daňového přiznání, výběrem dárku k narozeninám pro tchýni a víkendovým nákupem pro šestičlennou rodinu. A už vůbec ne bezmyšlenkovitě. Věřte, že si naopak zasluhuje vaši plnou pozornost. Pokud nemáte to štěstí, že někde zčistajasna natrefíte na „tu pravou“, kterou prostě musíte mít, budete zřejmě hodně přemýšlet, jaký styl a typ lavičky by se vlastně k vám do areálu (nebo domů) hodil.

Máte-li koně na zahradě, určitě jste budovali prostory tak, aby v létě, v době květu a zeleně, nebyly všude, kam se podíváte, kobyláky, prach a udusaná hnědá hlína. Jistě jste si ohrady kolem dokola ozelenili, vysadili si k domu květiny a vše propojili v jeden celek. Do takovéto „koňozahrady“ se hodí lavičky vybízející rodinu k usednutí, poskytující pohodlí a stín s ničím nerušeným výhledem na koníky. Uplatní se zde i originální řezbářské kousky nebo vintage styl.

Pokud hledáte lavičky do velkého, moderního areálu, vaše kritéria budou jiná: především stylově sladíte typ sedadel s typem celého objektu, navíc budete potřebovat podstatně větší množství míst k usednutí. Takže pravděpodobně předem vyškrtnete originální kousky vyráběné individuálně na zakázku.

Pokud hledáte lavičku pro ranč ve stínu lesa, určitě sáhnete spíše po dřevě, než po moderním ratanu například.

Zcela zásadními kritérii každé zahradní lavičky je bezpochyby pohodlnost a odolnost. Proto je více než vhodné ozkoušet si komfort sezení ještě před nákupem. Pokud má lavice širokou sedací plochu, na které se dobře sedí, opěradlo v příjemně tvarovaném úhlu – tak, abychom si záda opírali zcela uvolněně – a navíc i pro mnohé nepostradatelné boční opěrky pro ruce, pokud vyhovuje i výška posedu – směle do koupě!

Možná též zvažte, zda by se vám nehodila praktická lavička s úložným prostorem. Známá má kousek od pastvin malebné vyvýšené zákoutí s dokonalým rozhledem po celém areálu, kde si vytvořila s jedinou lavicí mezi keři a stromy soukromou „špehovnu“, jak místečku říká. V úložném prostoru lavice má krom polštářku pod zadek schovaný i pucajk na koně a pamlsky. S oblibou si svého valáška čistí a rozmazluje právě tam, z očí všech, aniž by sama ztratila přehled o dění u koní.

Materiály laviček

Plast – výhodou je jednoznačně snadné přenášení z místa na místo a dobrá údržba (omytí nebo ostříkání). Nevýhody jsou naopak nižší stabilita ve větru a křehnutí plastu vystavenému povětrnostním podmínkám, takže levnější kousky se nám mohou již za pár sezón používání na sluníčku „drobit“.

Dřevo – výhodou kvalitního dřevěného zahradního nábytku je bezesporu fakt, že bez problémů zapadne snad do každého jezdeckého prostředí. Ke koním příroda prostě patří – a k přírodě zase patří dřevo. Nevýhodou pro vytíženého koňáka může být nutnost údržby. Vlhkost v kombinaci se střídáním teplot na životnosti dřevěného posezení zapracují, ať se nám to líbí, nebo ne. Dobrou zprávou ale je, že vhodným hloubkovým ošetřením (proti plísním a dřevokaznému hmyzu) plus napuštěním povrchu přípravkem poskytujícím ochranu před povětrnostními vlivy se dá životnost dřeva velmi významně prodlužovat – ovšem podmínkou je opravdu pečlivost. Z materiálů je „životnostní“ jedničkou nábytek vyrobený z teaku, který potřebuje péče nejméně a přesto vydrží mnoho let fit.

Kov – jednoznačnou výhodou je bezúdržbovost a odolnost před „zubem času“. Nevýhodou fakt, že kovová sedadla při delším sezení tlačí, takže je skoro nutné opatřit kovové lavičky podsedáky. Případně nakombinovat kov se dřevem v sedací části, případně i v části zad – vyšší pohodlí je potom zaručeno, ovšem práce navíc s údržbou dřevěných ploch také...

Kámen – kamenné lavičky jsou originálním prvkem každého zákoutí. Výhodou je téměř úplná bezúdržbovost a skutečná bytelnost. Nevýhod je ale požehnaně – od vysoké pořizovací ceny (obzvláště, jde-li o hodnotný kousek), přes velmi vysokou hmotnost (přesun jen v jedné osobě je většinou zcela vyloučen, s některými kousky se po usazení nedá hýbat již vůbec) až po významný fakt, že pohodlí poskytuje kámen ze všech materiálů nejméně (zde bych položila důraz na zdraví – lékaři varují před prochlazením močových cest od kamenných laviček i v parném létě).

Tak a teď se již pojďme kouknout na zoubek nejrůznějším typům laviček a sedátek. Možná vás při prohlížení fotogalerie osvítí inspirace a zahoříte touhou běžet si vybudovat jedno dvě lavičková zákoutí navíc k tomu, které již máte... Tak si v těchto vedrech připravte džbán s kostkami ledu ve studené vodě, smetanovou ledovou kávu, k ruce si postavte na přizobnutí misku s ovocem a v klidu, s nohama nahoře prohlížejte a hlavně – plánujte!

Dobrou chuť... :-)

Lehká kovová lavička ve velmi rozumné cenové kategorii může nadělat mnoho parády, umístíme-li ji citlivě.

 

Kruhová lavička - umožňuje výběr místa k sezení podle momentálního požadavku na slunce a stín - velmi praktické! Zde nabízí oddych majiteli při sušení sena...

 

Doslova a do písmene výhled na koně - pokud návštěvníkům vašich pozemků chcete umožnit takovýto výhled na koně, doporučuji nestavět lavičky příliš natěsno k hrazení, jednak pro vyšší bezpečnost návštěv, druhak aspoň trochu eliminujete nevyžádané krmení zvířat.

 

Kovová lavička v areálu hřebčince přímo volá: Usedni na chvíli!

 

Lavička může sloužit krom sezení i očím - třeba jako označení místa, připomínka události, nebo koneckonců i jako náhrobní kámen pro čtyřnohého kamaráda (koňáci vědí, že smrt k životu patří, tak proč nezmínit i tuto variantu)...

 

Lavička z židlí. Pokud na půdě nalezneme pár starých židlí se stejně vysokým sedadlem (případně zařízneme nohy tak, abychom se dostali na jedinou úroveň), můžeme jen s minimem šikovnosti vyrobit lavičku během chvilky.

 

Lavičky z palet kolem dokola celé jízdárny - originální nápad! Osobně bych se přimlouvala za pořešení čela tak, aby je bylo možné využívat i jako nasedací stupínky (na koně).

 

Má-li lavička opravdu lákat k usednutí, musíte se o ni dobře starat. Oprášit před tím, než dosednete, nemusí u starších kousků stačit. :-) A uznejte, že tato k bezstarostnému posezeníčku opravdu nevybízí! 

 

Posezení pod kuchyňským oknem - kávička na dosah!

 

Kovové lavičky a stolek by měly být bezúdržbové, pokud nesáhnete po nejlevnějších výrobcích, které mohou reznout ve spojích - pozor na to!

 

Tady si majitelé vytvořili prosté posezení na kraji lesa, s výhledem na rozlehlé pastviny. V jednoduchosti a v těsném propojení s přírodou je největší síla!

 

Další krásné a inspirativní fotografie najdete pod článkem.