Také znáte tu situaci, kdy relaxujete s kolečkem a lopatou v pastvinách, opalujete se a jen tak mimochodem, samozřejmě pro zábavu a z dlouhé chvíle :-), si sbíráte koňské koblížky? Evidentně JSTE přítomni, v doslechu i dohledu kolemjdoucích... - přesto rodinka s dětmi na vycházce suverénně odbočí z hlavní cesty a zamíří na soukromou (tu vaši) louku. Bez pozdravu, BEZ DOVOLENÍ, na CIZÍM POZEMKU začne krmit CIZÍ zvířata. A vás přehlédnou jako vzduch... Je vám tato a podobné situace povědomá? Jak ji řešíte?

Všimli jste si, jak jsou na internetu oblíbené články, jejichž název začíná číslicí ve spojení s „nej“? 5 nejnebezpečnějších plemen psů, 15 nejchytřejších zvířat na zemi, 7 nejlepších triků pro zářivou pleť? :-) Dneska budeme taky „nej“, ale článek, který přinášíme, je odlehčený jen částečně. Není na škodu si opět trochu připomenout něco o stájové etice a o tom, jak vycházet se stájovými kolegy.

Koně, kteří obdělávají pole, léčí nebo nás chrání, mají jiný životní styl než běžní jezdečtí koně… Jak se o nich jejich majitelé starají, jakou speciální péči vyžadují?

Každú zimu sa na všetkých koniarskych fórach rozoberá vždy rovnaká a rovnako "horúca" téma dekovania koní a prirodzeného odchovu. Existuje mnoho skvelých rád a článkov o tom, akú funkciu plní prirodzene hustá srsť, a každý rok sa zdvihne rovnaká vlna vôle či nevôle k neprirodzeným metódam ochrany koní, ku ktorým patrí aj dekovanie.

Po mnohaletém boomu antiparazitik a doporučovaném paušálním odčervování všech zvířat několikrát do roka (kdo odčervuje jen dvakrát, je skoro podezřelý ze zanedbání péče) se trend v posledních letech trochu obrací. Problematika rezistence je známa už docela dlouho, pokud k tomu připočteme ještě negativní vliv těchto farmak na životní prostředí (který se nám poté vrací jako bumerang) a také fakt, že o složitých vztazích parazitů a jejich hostitelů zdaleka nevíme všechno, je zřejmé, že to s odčervením vůbec není tak přímočaré.

Je to pověra nebo pravda? Podávání česneku jako prostředku, který má odpudit otravný hmyz, je u koní poměrně dost populární. Využívají toho i výrobci koňských doplňků ve svých preparátech. Je to ovšem také velmi diskutabilní. Nejen z hlediska účinnosti.

Při přemýšlení o tom, jak se v domácích podmínkách co nejvíce přiblížit přirozenému životu koní ve volné přírodě a zároveň jim zajistit spokojenost a uspokojení všech potřeb, mě napadlo hledat inspiraci v Milovicích. Tamější polodivocí koně jsou sice trochu odlišní od těch našich, ale ne více než ti skutečně divocí. A navíc mě opravdu zajímalo, jak se celý projekt osvědčil a jak se koním daří.

S velkou popularitou co nejpřirozenějších podmínek a rozmachem "pastevek" jdou někteří až do extrému – k péči nepéči tak „přirozené“, až to koním škodí. O těch nejkřiklavějších případech týrání se většinou dozvídáme z médií, ale to je jen špička ledovce. Koní, o které není adekvátně postaráno, je u nás mnohem více.

Začíná léto a s ním se spousta koní přesunulo ven, ať již dočasně, nebo nastálo. A spousta majitelů řeší, jak jim pobyt venku zpříjemnit. Pojďme se podívat na věčné téma přístřešků, které jsou kvůli hmyzu a slunečním paprskům možná v létě využívanější než v zimě.

Co se velikostí měst týče, jsme na tom nesrovnatelně s mnoha hustě obydlenými oblastmi Spojených států nebo velikány evropského kontinentu. I u nás se však koně vyskytují nejen skoro v každé vesnici, ale právě i ve větších městech, a mnohdy i tam, kde bychom je vůbec nečekali. A pak to majitelé areálů a městských koní musí řešit všude stejně - zápasit s prostorem, časem, i sousedy, a to pokud možno v dobrém slova smyslu. Přestože je dnešní překlad z prostředí amerických velkoměst, ledacos možná znáte či řešíte také.

Mámo, táto, já chci koně! Tuto větu už jistě slyšelo mnoho rodičů. O koupi koně uvažuje ale i mnoho dospělých, kteří si tak chtějí splnit svoje dětské sny. Chov koní u nás v posledních desetiletích zažívá velký boom.

I když se dá nadpis chápat všelijak, nebude řeč o agresivitě, lidsko-koňských ani mezikoňských vztazích, ale o úplné banalitě – uvazování koní. To je totiž přesně ta věc, která člověku připadá úplně běžná a samozřejmá, až do momentu, kdy se něco stane. Případně kdy se setkáme s koněm, který má problém. A jestliže ve spoustě věcí platí, že chyby jsou součástí učení a netřeba se jich bát, ve věcech jako je uvazování, se nám mohou pěkně nevyplatit. Ovšem pravda, hodně nás naučí.