Jiný pohled na odčervení: Trus není jen odpad a brouci v něm jen kuriozita

7. 10. 2016 Katka Lipinská Autor fotek: Miloslav Jirků, Katka Lipinská

Po mnohaletém boomu antiparazitik a doporučovaném paušálním odčervování všech zvířat několikrát do roka (kdo odčervuje jen dvakrát, je skoro podezřelý ze zanedbání péče) se trend v posledních letech trochu obrací. Problematika rezistence je známa už docela dlouho, pokud k tomu připočteme ještě negativní vliv těchto farmak na životní prostředí (který se nám poté vrací jako bumerang) a také fakt, že o složitých vztazích parazitů a jejich hostitelů zdaleka nevíme všechno, je zřejmé, že to s odčervením vůbec není tak přímočaré.

Nebudeme zavírat oči před tím, že parazitózy mohou být velmi závažným problémem zejména u mladých nebo oslabených zvířat. Například při masivním začervení tasemnicemi může dojít až k úhynu zvířete, protože tasemnice se přichycují na ileocekální chlopeň, která se kvůli nim může vychlípit a zablokovat tak trávicí soustavu. Nikdo zodpovědný si ani nedovolí doporučit chovatelům neodčervovat, pokud k tomu nemají podmínky. Na druhou stranu, stále častěji je slyšet, že paušální odčervování všech koní je škodlivé, a ti, kteří to zvládají bez něho, by se odčervovat neměli. Stejně jako to, že stojí za to vzít v úvahu i jiné cesty, jak redukovat množství koňských parazitů, než jen aplikací antiparazitní pasty.

n t„Nejlepší cestou, jak minimalizovat anthelmintickou rezistenci, je minimalizovat frekvenci použití anthelmintik." V tomto článku nemám v plánu se zabývat rezistencí, o tom jsme již psali hodně. Nicméně přesto jsem neodolala této citaci z přednášky Cyprianny Swiderski z roku 2008, která dobře demonstruje trend odklonu od paušálního odčervování všech koní. Doktorka Swiderski (mimo jiné) doporučuje odčervovat pouze v situaci, kdy počet parazitů dosáhne hranice, že ohrožuje zdraví koně, a odčervovat pouze ty koně, kteří to skutečně potřebují. Tedy nikoli naslepo. Připomíná také, že určitý stupeň parazitismu je potřebný ke stimulaci imunitní odpovědi organismu.

Nicméně opusťme rezistenci a podívejme se na problematiku parazitismu z úplně jiného pohledu. O vlivu odčervování na pastvinu a vůbec přírodu a způsobech, jak je možné snížit spotřebu antiparazitik, nám povypráví dr. Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd ČR. Spolu s ním zodpoví některé praktické otázky prof. MVDr. David Modrý z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno.

V současné době je aktuálně u kopytníků trend, je-li to možné, naslepo neodčervovat vůbec, nevyužívat plošně farmaka a raději jít cestou prevence, například rotace či letnění pastvin. Samozřejmostí je přitom pravidelné vyšetření trusu (koproskopie) alespoň dvakrát ročně (podrobněji viz níže).

O přípravcích proti parazitům platí totéž, co o jiných léčivech: mohou být dobrým sluhou, ale jsou vždy špatným panem. Antiparazitika totiž nezabíjejí jen parazity, ale jsou vysoce toxická pro široké spektrum bezobratlých živočichů, kteří jsou důležití pro zdraví pastvin i jejich produktivitu. Je tedy žádoucí je podporovat, nikoliv likvidovat neuváženým používáním veterinárních přípravků. Jelikož je podstatná část antiparazitárních přípravků zvířaty dlouhodobě vylučována, i jejich trus zůstává po dlouhou dobu toxický. Toxický trus negativně ovlivňuje zejména koprofily, tedy organizmy žijící v trusu, protože s ním přijdou do nejužšího kontaktu. Toxicita se však vztahuje také na půdní a vodní organismy, takže nelze brát na lehkou váhu ani kontaminaci samotných pastvin.

 nfKoprofilní hmyz zahrnuje za prvé brouky, kteří zpracovávají trus, například chrobáky a hnojníky, ti trus zahrabávají do půdy, kde se na něm teprve vyvíjí jejich larvy, nebo se vyvíjí přímo v trusu. Druhou skupinou koprofilního hmyzu jsou mouchy, jejichž larvy se vždy vyvíjejí přímo v trusu. V rozebírání trusu jsou účinní zejména brouci, kteří jej přesunují pod zemský povrch, čímž jej dokáží zlikvidovat během několika dní. Tím, že trus odstraňují z povrchu, berou příležitost k rozmnožování mouchám, kterých je pak na pastvině výrazně méně. Běžně používané přípravky proti parazitům však právě tyto brouky zabíjí nejvíce. A nejen je - například široce používaný ivermectin dokáže zlikvidovat celá koprofilní společenstva, zahrnující krom hmyzu i specializované hlístice, roztoče a mnoho jiných členovců, kteří zpracovávají zbytky po broucích. To je důvod, proč ve výběhu s trusem často odčervovaných koní či skotu nežije kromě pár opravdu odolných druhů hnojníků a much vůbec nic. Kvůli tomu pak trus leží na pastvině celé týdny a ne několik dnů, jak by to bylo přirozené. U much je to naopak, díky rychlému vývoji nejsou toxinům v trusu vystaveny dlouho, takže ani kontaminovaný trus jim nedělá problém. Když jim navíc neujídají z „koláče" brouci, nic nebrání jejich přemnožení.

Je u nás koprofilních brouků dost na to, aby byli schopni plnit úlohu zdravotní policie?
Jednoznačně. Z území České republiky je doložen výskyt přinejmenším vyšších desítek druhů koprofilních brouků. Jde o celou armádu s nejrůznějšími životními strategiemi. Některé druhy se vyvíjejí přímo v trusu, řada jiných jej zapracovává desítky centimetrů hluboko do země, někteří preferují trus čerstvý, jiní uleželý. Jedni se živí vyloženě měkkou složkou trusu, jiní zase spíše vláknitou rostlinnou složkou, jsou mezi nimi i dravci, kteří ve výkalech loví larvy much či jiných brouků. K nim se přidávají i brouci, kteří nejsou na trus vyloženě vázáni, ale k jeho odstraňování také přispívají. Je-li společenstvo brouků zdravé, nic na pastvině nepřijde nazmar. Řada druhů však u nás úplně vyhynula, nebo jejich poslední maličké populace, které lze mnohdy spočítat na prstech rukou, živoří na trusu zvěře. Celkově jsou jejich společenstva u nás výrazně ochuzená. Důvodem jejich masivního ústupu nejsou jen antiparazitika. Velkou daň si vybrala téměř úplná absence pastvy v době komunismu a negativní změny ve využívání krajiny v druhé polovině 20. století. Tyto tři fenomény se bohužel časově setkaly. Nejvíce ustoupily právě druhy, které potřebujeme nejvíce, tedy druhy vyloženě vázané na trus velkých kopytníků, jimž nestačí trus běžné zvěře ani malých kopytníků. Za 40 let aplikace antiparazitik se to čistě statisticky muselo stát a taky stalo. Ze začátku se mohly ztráty vyrovnávat příchodem brouků z okolí. Šlo však o plošný a dlouhodobý trend, zdrojových lokalit jednotlivých druhů rychle ubývalo a z lokálních společenstev koprofilních brouků postupně vypadával jeden druh za druhým. Jak lokalit ubývalo, zvětšovaly se vzdálenosti mezi nimi, až do míry, kdy mezi nimi brouci nebyli schopni přelétávat a obsazovat místa, odkud vymizeli. To je vlastně princip vymírání obecně a přesně to potkalo koprofilní brouky u nás. Jejich návratu po obnovení pastvy v době porevoluční jednoznačně brání právě plošné používání vysoce toxických avermektinů. I s tím, co nám zbylo, však lze pracovat.

brCo je to koprofilní společenstvo, brouci a mouchy, které žijí v trusu?
Ano, ale zdaleka nejen oni. Dobře zabydlený trus je svérázný mikrokosmos, na který je úzce vázána celá řada různých specializovaných organismů. Z živočichů sem patří třeba roztoči a hlístice. Důležitou součástí jsou specializované houby jako hnojníky, hovníky a další. Mimochodem, i některé koprofilní houby u nás prakticky vymizely.

Podle čeho poznám, že mám na pastvině fungující koprofilní společenstvo?
Podle toho, že ani na frekventovaných místech se trus nehromadí. Vždy upozorňuji návštěvníky našich rezervací, ať si povšimnou, že ani na místech, kde se denně zdržuje bezmála 40 velkých zvířat, například kolem napajedel a podél hlavních stezek, není téměř žádný trus. Krom čerstvého, samozřejmě. Výjimkou jsou latríny, kde na jednom místě vyměšují prakticky denně všichni členové stáda. Vytváření latrín je typickým chováním koní. Zde se bude trus hromadit vždy a nezbývá, než jej čas od času odklidit. Naši koně mají latríny ve volné krajině a nejsou prakticky cítit, takže je necháváme, jak jsou. Určitě je dobré sledovat, zda je v trusu živo. Uvnitř hromádky relativně čerstvého trusu, po rozmělnění i uvnitř jednotlivých kusů, by měli být vidět brouci či larvy, po dešti by měly na trusu a v jeho těsném okolí růst houby, nejlépe různých barev a tvarů. V průběhu roku se mohou společenstva výrazně lišit. Dobře se to poznává na trusu velkých turů, protože má relativně hladký přehledný povrch. Správně obydlený výkal tura, tedy než se rozpadne, vypadá jako by byl prostřílen brokovnicí.

Takže v principu, kdyby se koně neodčervovali, brouci by rychleji odklízeli trus a bylo by méně much.
Samozřejmě, mouchy a brouci si vzájemně konkurují. Trus přímo zkonzumovaný larvami brouků, zejména je-li zahrabán pod zemí, je pro mouchy nedostupný. Nebavíme se o žádném troškaření - existují studie, kdy brouci populace much snížili až o 95 %! To je nesplněný sen řady chovatelů a zemědělců. Když dobře fungují koprofilní brouci, je nejen méně much, ale také nemocí, které mouchy přenáší, o komfortu zvířat i lidí nemluvě. Navíc by bylo potřeba odčervovat méně, protože čím kratší dobu trus leží na povrchu, tím kratší dobu jsou zvířata na pastvině vystavena vývojovým stadiím parazitů, které jsou trusem vylučováni do prostředí. Týká se to samozřejmě i jiných infekcí přenášeným trusem, nejen parazitů.

Jak konkrétně by se to odrazilo na výskytu parazitů?
Zásadně, konkrétně u hlístic (např. strongylové, škrkavky a roupi), byl zjištěn pokles infekcí ve stádech o 55-89 % a jednotlivá zvířata byla navíc napadena o 75-93 % méně jedinci parazitů. To je úroveň, kdy u většiny jedinců v podstatě není třeba odčervování vůbec řešit.

Co se stane s parazity, když se do trusu pustí brouci?
Jsou-li přítomny druhy brouků, kteří trus zahrabávají, octnou se vývojová stadia parazitů pod zemí, kam je brouci stáhnou s trusem a tam časem odumřou. Všechno má nějakou životnost, stejně tak i vajíčka parazitů. Tím, že trus nezůstane na povrchu, ale je postupně vtažen hluboko do podzemí (brouci ho pohřbívají třeba až půl metru hluboko), se octne z dosahu potenciálních hostitelů. Ti se s ním díky tomu nesetkají, neinfikují se, koloběh se přeruší a vajíčka časem odumřou. Princip je velmi jednoduchý. To, co na povrchu přeci jen zůstane, pak většinou vede k relativně nízkým infekcím. Protože infekční dávky vajíček přijatých s potravou jsou nízké, je i v trávicím traktu méně parazitů. Paraziti jsou na pastvině, respektive ve stádě, stále přítomni, ale v množství, kdy zvířatům nevadí.

brByla zmíněna prospěšnost koprofilních brouků pro zdraví pastvin, co si pod tím kromě výše zmíněného představit?
Zahrabáváním trusu do různých hloubek dochází k zapracování humusu, z něhož je trus tvořen, do půdy. Různé studie ukázaly, že právě tato činnost koprobrouků výrazně podporuje populace žížal, zefektivňuje se recyklace minerálů, které jsou pak dobře dostupné pro rostliny. Hluboké chodbičky brouků navíc přivádí do hlubších vrstev půdy vzduch a silné populace žížal půdu dál zdatně zkypřují a tím provzdušňují. Výsledkem je propracovanější, minerály i kyslíkem dobře zásobená půda, která má lepší schopnost zadržovat vodu, zvyšuje se produkce rostlinné biomasy. Odstraňováním trusu z povrchu navíc mizí pokálená místa, kterým se zvířata vyhýbají. Zvýšená produkce rostlin a snížená rozloha míst, kde se zvířata nepasou, rovná se vyšší úživnost pastviny. Jde o dokonalý a pravděpodobně velmi starý systém, který jsme chemií v zemědělství i malých chovech vážně narušili.

Jak dlouho po odčervení zůstává trus toxický? Když člověk odčervuje koně jen dvakrát do roka...
Bohužel velmi dlouho. Asi žádná studie netrvala tak dlouho, aby to zjistila. Nejdelší, kterou jsem našel, trvala 45 dnů, tedy měsíc a půl, a i po takové době od aplikace byly výkaly pro podstatnou část koprofágních brouků toxické. Problém je v tom, že většina brouků potřebuje trus buďto po celou dobu vegetační sezóny (tj. celoročně vyjma zimy), nebo v konkrétním období rozmnožování. Obecně se koprofilní brouci rozmnožují jen jednou nebo dvakrát do roka. Když je trus toxický v tomto kritickém období, mohou z roku na rok prakticky vymizet. Jejich cyklus je velmi snadné narušit, stačí skutečně jeden rok, kdy se odčervením trefíte do kritického období rozmnožování. Není to tak, že by někde v zemi přežila vajíčka, larvy nebo kukly těchto brouků. Oni se zkrátka všichni vylíhnou na danou sezónu. Mají-li přežít a rozmnožit se, musí najít dostatečné množství trusu dostatečné kvality od konkrétních druhů zvířat. Trus je samozřejmě nesmí otrávit. Pokud se toto nepodaří, konkrétní druh brouků z dané lokality prostě zmizí.

Mají brouci nějaké obranné mechanismy, aby se toxickému trusu vyhnuli?
Ne, paradoxně i přesto, že právě problematické avermektiny v trusu rozpoznat prokazatelně umí. Konkrétně u ivermectinu bylo prokázáno, že působí na některé brouky jako atraktant. Pokud tedy na pastvině máte odčervené a neodčervené koně, brouci si neomylně vyberou trus odčervených koní a vajíčka nakladou do něj. Pro larvy pak není z této toxické pasti úniku.

Jak avermektiny na brouky působí?
Avermectiny patří mezi takzvané makrocyklické laktony. Pro široké spektrum bezobratlých, a je jedno zda koprofilní či volně žijící, představují prudké nervové jedy. Po pozření bezobratlým postupně vypovídají základní životní funkce. Ne hned, pokud nepozřou jedu moc, přežijí. To se týká dospělých brouků, kteří moc potravy ve svém životě nepotřebují. Problém mají až jejich larvy, protože ty během svého relativně dlouhého vývoje, který běžně trvá rok, pozřou trusu velké množství. Larvy much to naopak díky velmi krátkému vývoji zvládají.

rfA které období je tedy pro brouky kritické?
To závisí na jednotlivých druzích. Jsou koprobrouci, kteří fungují už v březnu, nebo dokonce i přes zimu. Odčervujeme-li dvakrát ročně, podzimní odčervení by tolik vadit nemuselo, zejména nejsou-li už zvířata na pastvině a vrátí se na ni třeba až v dubnu. Problém bude odčervení jarní. Vezmeme-li v úvahu, jak dlouho po odčervení zvířata vylučují toxický trus, už od ledna v podstatě není možné najít prostor, kde by to některým broukům nevadilo.

Vegetační sezóna je tedy pro brouky od jara do podzimu...
Pro většinu ano, ale záleží i na počasí. Zimní trus na pastvině spíše zůstává, ten brouci nezpracují. Částečně ho zpracují houby, které z něj vyrůstají. Skelet trusu zůstane, ale uvnitř je dutý, výživnou pojivovou hmotu houby využijí.

A co se zimním trusem? O ten se brouci nepostarají, takže je ho třeba uklízet?
Na rozsáhlých pastvinách s nízkým počtem zvířat nemusíš. V případě celoroční pastvy by měl stačit poměr 2-4 ha na zvíře. Na menších pastvinách je určitě lepší trus odklízet. Je-li na pastvině zdravé společenstvo koprofilů, přes sezónu nemusíš odklízet určitě. To je ale teorie - bohužel jen hrstka chovatelů má takové možnosti.

Pokud bych tedy chtěla chovat koně bez odčervování, potřebuji především co nejvíce prostoru. Koně se budou přesouvat za pastvou, instinktivně se nepasou tam, kde káleli, takže kontaminace parazity bude minimální, a příroda, přesněji řečeno houby a hmyz, se mezitím postarají o úklid. To zní dobře.
Takhle byla chována zvířata dříve. Nepásla se na stejném prostoru, kočovala. Proto bylo možné chovat bez odčervení i kozy a ovce, které jsou vůči parazitózám ještě méně odolné než koně. Ale dnes to není možné, máme omezený prostor a pastviny jsou intenzivně využívány. Nemůžeme si dovolit nechat je ležet ladem, nebo si to alespoň namlouváme.

Jak dlouho musejí zvířata na stejné pastvině nebýt, aby se přerušil cyklus?
Pokud můžeš koně na pastvinu rok nepustit, je to většinou bez problémů. Třeba larvy strongylů přežijí týdny, maximálně měsíce, ostatní se více nebo méně zapraví do půdy. Roční letnění je ale reálné pro málokoho. Parazitům letnění pastviny (tedy ponechání pastviny celý rok ladem) vadí. Vadí jim to jednak z důvodu vysychání a pak také kvůli UV záření, které neprospívá larvám žádných parazitů. Proto jsou aktivní ráno a potom večer a přes noc, kdy je vlhčeji. Což je bohužel i doba, kdy se koně v létě nejvíc pasou.

Pomohlo by tedy, kdyby byli koně na pastvinu pouštěni jen na den?
To by určitě snížilo množství pozřených parazitů. Ale jen parazitů, kteří jsou koňmi přijímáni už jako volně žijící larvy, konkrétně strongylů. Menší pravděpodobnost infekce je možné očekávat i u tasemnic, protože půdní roztoči, kteří je přenášejí (kůň je náhodně pozře i s larvami tasemnic spolu s potravou) jsou v denních hodinách také méně aktivní. Těm ostatním, třeba škrkavkám, je to jedno. Podmínkou je navíc sucho a slunečno, pokud je vlhko či prší, není rozdíl mezi dnem a nocí. Larvy aktivuje vlhko.

nrJaký je tvůj názor na rozmetání trusu po pastvinách?
Výhodou je, že rozmetením trusu ztrácejí larvy vlhkost a ochranu, kterou jim trus poskytuje. Trus vytváří výhodné mikroklima, kde mohou být nekonečně dlouho. Ovšem to se týká pouze larev. Co se týče vajíček, tedy například tasemnic a škrkavek, těm to nevadí vůbec. Ty rozmetáním po pastvině naopak rozptýlíš. Což je z hlediska provozu nevýhoda, protože pokud trus nerozmetáš, koně se nepasou na místech, která před tím pokáleli. Po nějakém čase po rozmetení (čím více prší, tím dříve) tato místa už ale nedokáží identifikovat a pasou se i na místech kontaminovaných. Je libo více pastevní plochy, nebo tasemnic?

A pokud trus po pastvině rozmetu, za jak dlouho bude prostá od vajíček (nechráněných trusem)?
U škrkavek je zkušenost, že mají životnost téměř nekonečnou. I po dvou letech se uvnitř vajíček, naložených ve formalínu, hýbou larvičky. Ty nezničí nic kromě mechanického odstranění. U strongylidů to není o tom, že bys je úplně vymýtila, ale procento přežívání snížíš výrazně. Nicméně nemůžeš tam koně pustit hned, musí to opět být týdny, nebo lépe měsíce.

Takže častá praxe mnoha stájí, kdy na pastvinu několikrát do roka vjede traktor, který trus rozmetá, je neúčinná a spíš škodí kontaminaci larev na větší plochu, je to tak?
To je spíš kosmetická než prospěšná záležitost. Myslím si, že tím zátěž pastviny spíš zvýší. Určitě by se účinnost zvýšila rozmetáváním v mrazech, nebo za suchého horkého, nejlépe slunečného počasí. Pokud se to udělá ve chvíli, kdy není ani sucho, ani mráz, ani UV záření, nejsou tam žádné limitující faktory.

Pokud budu rotovat po roce, znamenalo by to, že na druhé pastvině musejí být koně také celý rok. Což už optimální není, že?
To záleží na rozloze pastvin, respektive na poměru počtu zvířat na plochu, o kterém jsme už hovořili výše. Ideál je chovat velmi extenzivně, tedy málo zvířat na velkém prostoru. Ale tady narážíme na praktickou stránku, tři hektary na zvíře, jako máme my, je věc pro drtivou většinu chovatelů nereálná. Ale podívej se pro inspiraci na Balkán. Tam je běžnou praxí, že se koně pasou u kůlů. A vždycky po jednom či několika dnech se kůl přepíchne jinam. Tak se koně pořád pasou na novém prostoru. Když má kůň jinak dostatek fyzické aktivity, nebránil bych se tomu ani u nás. Z hlediska parazitů je to jednoduché a účinné řešení.

A praktické doporučení pro chovatele u nás?
Základní věc je mít přehled o výskytu parazitů v chovu a neodčervovat plošně a naslepo bez znalosti aktuální situace. Nezbytností je pravidelné koproskopické vyšetření trusu všech zvířat na přítomnost parazitů. Vždy je lepší čtyřikrát „zbytečně" vyšetřit trus a dozvědět se, že výskyt parazitů je v normálu, než do zvířat slepě pumpovat toxické přípravky. Samotné vyšetření trusu je navíc obvykle levnější než odčervení a koním ani pastvině neuškodí.

n fJaká jsou obecná pravidla pro správný odběr trusu pro koproskopii?
Je vždy potřeba mít na paměti, že jednorázový odběr vzorku nemusí stačit, protože parazité nevylučují vajíčka kontinuálně. Ideální je sbírat vzorky několik po sobě jdoucích dní. Věrohodnost výsledků koproskopie výrazně stoupá s každým dalším vzorkem, obecně lze doporučit alespoň 2-3 vzorky od každého zvířete. Jelikož je zásadní, aby vzorky k vyšetření byly čerstvé, je potřeba skladovat je v lednici. Pozor - trus nikdy nemrazit, ani nezalévat alkoholem! Lze také doporučit uzavření vzorků v igelitových sáčcích bez přebytečného vzduchu. Nedostatek kyslíku spolu s nízkou teplotou zbrzdí vývoj vajíček strongylů, které je pak možné bezpečně zjistit i po několika dnech skladování. Pokud jde o množství - stačí kousek trusu velikosti vlašského ořechu. Při vyšetřování více zvířat je důležité vzorky nezaměnitelně označit.

V jakých typech chovů jsou problémy s parazity nejmenší?
To je vlastně zodpovězeno výše. V chovech, kde je malé množství zvířat chované na velké ploše, nebo kde často mění místo pastvy, kde koně netrpí přehnanou fyzickou zátěží, stresem, problémy s výživou, a samozřejmě v chovech, kde se nevyskytují kmeny hlístic rezistentní k lokálně používaným anthelmintikům.

Co má tedy dělat člověk, který má příliš malý prostor na rotování nebo letnění pastvin, ale zároveň příliš velký na pravidelný sběr trusu?
To je potom problém tzv. intenzivního chovu a tam se odčervení zpravidla nevyhneme. Já preferuji chov extenzivní, kde lze jít cestou téměř bez farmakologického odčervování, ale v intenzivním chovu bych neodčervování nedoporučil. Co bych doporučil určitě, je využívání co nejšetrnějších přípravků. V tuto chvíli se z hlediska škodlivosti pro koprofilní hmyz jeví jako nejšetrnější z avermectinů moxidectin, který je zároveň účinný. Konkrétně na koprofilní brouky byl účinek testován a je celkem minimální nebo žádný. Oproti tomu většina jiných avermectinů je pro ně zlo. Genocida pro všechno, co žije v trusu, ať je to hlístice, brouk nebo jiný členovec.

Jak jsou na tom benzimidazoly, pyrantel a praziquantel?
Dopad těchto přípravků na koprofágní členovce je zdokumentovaný jen omezeně, nevýhodou těchto látek (zejména u fenbendazolu) je častý výskyt rezistence, která je důvodem střídání s avermectiny. Nesmíme však zapomínat na fakt, že v indikovaných případech je pozitivním aspektem nasazení avermectinů také současný efekt na parazitické členovce (střečci, vši). Přesto bych se přimlouval za použití ivermectinu maximálně koncem podzimu, kdy, jak bylo vysvětleno výše, uškodí přírodě méně, anebo ještě lépe zvolit nejšetrnější moxidectin.

Malý přehled běžně dostupných účinných látek v odčervení pro rychlejší orientaci

Avermectiny - účinné proti strongylům, škrkavkám, střečkům
Ivermectin - Eqvalan, Noromectin
Moxidectin - Quest, Equest

Benzimidazoly - účinné proti strongylům (problém s rezistencí), škrkavkám
Fenbendazol: Panacur, Helmigal
Mebendazol: Telmin, Antiverm

Pyrantel - účinné proti tasemnicím (ve vyšší dávce), škrkavkám, strongylům (vysoká rezistence)
u nás neregistrován

Praziquantel - účinné proti tasemnicím
zpravidla v kombinaci s avermectiny:
Eqvalan duo, Equimax - s ivermectinem
Equest pramox - s moxidectinem

Podobné články
Řepné řízky granulované

Cukrovarské řízky jsou benefitem pro téměř všechny kategorie koní. Pro koně stárnoucí a staré, kteří nejsou schopni přijmout dostatečný objem sena,…

Náhlý přechod ze sena na jarní pastvu může vést ke kolikám nebo i vzniku laminitidy. Je možné se těmto závažným zdravotním problémům vyhnout? Opravdu…