Trend mít koně ve svém, pěkně u domu, je čím dál rozšířenější po celé republice i v okolních evropských státech. Mnoho dlouholetých koňáků, ale i lidí, kteří s koňmi teprve začínají, si převáží své ustájené koně do vlastního. Některým se povedlo nakoupit dost pozemků v okolí na to, aby koně žili velice luxusně na dostatečném prostoru. Jiní mají plochy jen malé, přesto se dokázali zařídit tak, aby bylo koním v rámci možností komfortně (a zdravé kilometry, které nenachodí jejich miláčkové na menších výbězích sami, se jim páníčkové poctivě snaží „dojezdit“ prací pod sedlem a procházkami).

Tyto koňáky spojuje jedno – léta odžitá mezi koňmi a tudíž velmi dobrá představa, jak „na to“, aby byla zvířata zdravá a v kondici. Otázka je, zda si stejně rutinně poradí s úpravami kolem domu ve smyslu, aby vše nejen fungovalo, ale aby nezbytná funkčnost a alespoň trocha estetiky nestála je samé zdraví. Protože ulehčit si každodenní práci kolem hnojů i občasnou nárazovou dřinu často nezvládají ani letití profíci.

V současné době stále narůstá i skupina úplných „nováčků“ – nadšenců, kteří nemají s koňmi téměř žádnou pracovní zkušenost, nemají mezi koňmi „odžito“ dost na to, aby mohli realisticky, s nohama pevně na zemi domyslet, co vše kůň u domu obnáší. A po počáteční optimistické euforii, kdy se vrhli do „koní doma“ rovnýma nohama, propadají po první zimě panice nad neskutečným množstvím dřiny, které bahnité a mrazivé části roku při nedořešeném zázemí nutně přinášejí.

Dnešní článek takovým novomajitelům kapku poradí. Možná si na tipy níže již stihli přijít alespoň částečně sami, ale třeba také ne... Pokud jste v úplném začátku hledání, zmožení hlubokým bahnem a dolováním mokrého, neskutečně těžkého bahnitého hnoje úplně ze všech míst, na která mají koně přístup, taháním vody, když zamrzají hadice v prostoru i kohoutky na zdech stájí, vyčerpaní nekonečným poklízením prostor ráno i večer bez vidiny oddychu, snad vám rady zkušených, často celoživotních „koně-doma-držičů“, pomohou v regeneraci zoufalé a možná už zcela pokleslé mysli. Takže jdeme na to!

Rada první: NAKUPUJTE TECHNICE PŘÍSTUPNÉ POZEMKY

Občas nemáme na výběr, kam své koně přivezeme, když je stahujeme k domu. Protože jsme zdědili statek po příbuzných, nebo jsme třeba koupili domek s pozemkem dávno před pořízením koní – prostě už bydlíme. Ale velmi často si dům pořizujeme s jasným výhledem a přáním, že k němu budou patřit i dva/čtyři/deset čtyřnohých kamarádů. V našem případě hodně velkých a hodně náročných na obsluhu.

A tady je na místě prostá rada: usnadňujte si to, jak jen můžete! Pořídíte-li si pozemek v kopci, do kterého v blátech a v mrazech nevyjede traktor, podepisujete si hned na startovní čáře obrovský handicap. Jste-li navíc křehká žena, buďte si jista, že obsluhovat na takovýchto pozemcích koně nezvládnete dlouhodobě ve zdraví. Co jde hravě ručně odpracovat ve dvaceti a rutinně ve třiceti letech, začíná být hodně těžké ve čtyřiceti. A v padesáti si už velmi velmi rozmýšlíte, co vám za dřinu stojí a co už ne, také co vůbec ještě fyzicky zvládnete – a co už je i při nejlepší vůli nad vaše síly. A posílat v té době do světa letité koňské společníky v důchodovém věku proto, že se jim majitel sedřel a už prostě a jasně nemůže, je velký nápor na psychiku nejen dlouholetého koňáka, ale i starého zvířete, které musí měnit prostředí, často bohužel k horšímu...

Proto si hned na počátku všeho, na startu domácího koňaření, pozemky dobře vybírejte!

Rada druhá: ZPEVŇUJTE POVRCHY

Mnoho novopečených majitelů koní u domu hrubě podcení schopnost těchto těžkých, stále se pohybujících zvířat proměnit jakoukoli plochu v mokrá období v tankodrom. Zpevnění ploch je finančně náročná záležitost, takže mnoho lidí doufá, že si vystačí s pár deskami kolem krmelce a zbytek zimních prostor již bude „nějak“ fungovat. Jsou potom velmi překvapeni, že malý kousek suchého pevného místečka, které koním na výběhu vytvořili, vezme velmi rychle za své...

Koně na kopytech dokážou nanosit tolik bahna na pevný prostor kolem krmelce, že ten se brzy doslova utopí ve směsi mokré hlíny, výkalů a moči. Ani každodenní poctivé odstraňování této šlichty není řešením – po pár zimách si odděláte ruce a doslova se sedřete.

Jediné řešení, pokud nejste ochotni na zimu koním přenechat hektary pastvin, je malý zimní plac velmi dobře pořešit – a zpevnění je logický začátek celého procesu. V tomto článku jsme si již představili materiálové možnosti na úpravy zimních paddocků, takže dnes si ke zpevnění povíme něco trochu z jiného soudku: totiž PROČ.

Kdo prožil jednu dvě blátivé zimy s koňmi u domu bez zpevnění, ten si jistě již dávno umí odpovědět sám. Ale pro ty, kteří tuto výživnou zkušenost postrádají, doplním pár postřehů ze života:

• bláto se roznáší tím víc, čím víc je v přesile → mějte „v přesile“ zpevněné plochy!
• trus a moč smíchané s bahnem vytvoří v koňmi intenzivně využívaných místech lepkavou kaši, která nejen, že na všem ulpí, ale i stříká do okolí, kdykoli se jí koně brodí → nenuťte svá zvířata, a koneckonců ani sami sebe, žít v takovém prostředí!
• čím déle se koně v blátě nechají, tím větší bažina se tvoří a tím hůře na jaře tato místa vysychají → pokud nemáte zpevněno, alespoň se snažte stěhovat krmelec po plochách tak, aby koně střídali prostory a neničili je do fáze, kdy už se do bláta vyloženě zanoří!
• pokud koně denně chodí určitým úsekem ze stáje/přístřešku na zpevněný zimní výběh, brzy i tato trasa začne vypadat „zemědělsky“ a její údržba vás bude stát zbytečně mnoho sil → zpevněte i cesty, kterými koně prochází a kudy pravidelně projíždí technika!
• myslete i na to, co bude „potom“ → pokud si dáte pod koně na období bláta zpevnění „na zkoušku“, které je jednoznačně dočasné nebo provizorní, budete je velmi záhy muset odstranit, což nemusí být zrovna málo namáhavé. Rozhodně tedy prostor pro koně neupravujte polovičatě, ve výsledku vás to přijde na víc peněz, dřiny i času, než kdybyste pořešili plochu pořádně hned na poprvé!
• nezapomínejte na nemoci a stárnutí → máte-li totiž pocit, že denní dolování bobků z hlubokého bahna a protlačování kolečka šíleným marastem zvládáte, protože jste plni sil a je to vlastně vaše soukromá „posilovna“, tak vězte, že čím déle budete NUCENI takto posilovat, tím méně budete zvládat, adekvátně ubíhajícímu času a vašim naskakujícím rokům (a nutně přicházejícím neduhům a nemocem). V nevyhovujících prostorách nebude vynaložená námaha stále stejná, polykající stále stejné penzum vašeho času a vašich sil. Bude čím dál větší! Jednoduše proto, že se postupně propracováváte k dokonalému vyřízení se, k naprostému VYŠŤAVENÍ na doraz jedoucího, postupně stárnoucího organismu. Fitko nikdy nebudete navštěvovat bez výjimky každičký den, i ve svátky, i za uragánu, v době dovolené, při zemětřesení. Koně ano! Ve všech vyjmenovaných situacích si je musíte buď osobně, nebo pomocí záskoku, obstarat. Tato posilovna je navíc nejen stoprocentně denní, ale i dvoufázová – ranní a večerní (alespoň u většiny zodpovědných koňáků).
• u všeho, co si dáváte pod koně, myslete na BEZPEČNOST → ošetřování zbytečných úrazů a vracejících se problémů i nemocí koní stojí nejen váš čas, ale také síly plus nezanedbatelné peníze (tudíž další čas a další síly, abyste je někde jinde „dovydělali“). Neplýtvejte!

Rada třetí: INVESTUJTE DO TECHNIKY

Nemáte-li zkušenost s prací kolem koní, zkuste si někde u známých nebo v některém jezdeckém zařízení bez upravených zimních výběhů vykydat box, dát do pořádku zahnojený a pořádně rozblácený výběh, provézt vrchovatě naložené kolečko bahnitou cestou na hnůj. Potom si tu samou činnost vyzkoušejte u někoho, kdo má ustájení pěkně a smysluplně pořešené. Poznáte rozdíl, to vám zaručuji!

A úplně nejvíc budete žasnout, pokud si vyzkoušíte tyto činnosti u lidí, kteří krom vychytaných paddocků vlastní i takové vymoženosti, jako jsou motorová kolečka (tedy taková, která vám hnůj odvezou bez vaší tlačivé síly – a ještě vás „vytáhnou“ na vlečku po klouzavé desce), čtyřkolky s vozíkem či traktůrky s plejádou příslušenství. Také tahání vody ke koním v rukách (obzvláště, máte-li početnější stádečko) a komfort pohodlných vyhřívaných napáječek, funkčních i v největších mrazech, může tvořit pomyslný zlom mezi dlouholetým vlastnictvím koní a rychlým totálním vyhořením s následným prodejem zvířat.

Máte-li možnost požádat o služby blízké zemědělce, využívejte této možnosti a například na jarní úklid zimních výběhů si zaplaťte za službu, kterou zvládá velká technika. Svaly máme sice my ženské od koní dost zocelené, ale nic se nemá přehánět. Poničený kloubní a šlachový aparát může být také zcela nevratným údělem, ozývajícím se již do konce života v ty nejméně příhodné doby, bohužel...

Rada čtvrtá: POŘIĎTE SI SENÍK

Dobrý seník vám ušetří neskutečné množství práce, věřte mi, vím, o čem mluvím! Je veliký rozdíl moci balík ihned zkrmit, oproti nutnosti „oloupat“ horní vrstvu a přetřídit znehodnocené seno na to nepoužitelné vůbec, použitelné na stlaní a v pohodě krmitelný zbytek (nemluvě o případech, kdy onen zbytek krmitelný není vůbec, natož „v pohodě“...).

Krom práce vám navíc seno z KVALITNÍHO seníku šetří i peněženku, ač se to možná nezdá (vím, že pořizovací cena seníčku mnohé majitele při rozhodování o investici odrazuje). Uvědomte si ale, že se vám peníze vrátí v absenci neustálých nákupů nových a nových krycích plachet, v klidnějším spaní („Ulítla v noční bouřce a vichru plachta ze stohy, nebo bude jen potrhaná?“... „Zateklo do sena hodně, nebo jen snesitelně?“... atd...), v rychlosti nakrmení zvířat a v neposlední řadě i v účtech za veterináře – za mnoho na pohled „nesouvisejících“ zdravotních problémů totiž může v konečném důsledku právě nedostatečná kvalita uskladnění sena. Proto většina chovatelů a veterinářů radí: do seníku investujte, vrátí se to!

Rada pátá: ROZHLÍŽEJTE SE PO VYCHYTÁVKÁCH

Mnohé dobré nápady velmi výrazně ulehčují práci kolem koní, stačí „maličkost“ – vědět o nich. Pokud si nechcete na všechno přicházet složitě a zdlouhavě sami, inspirujte se články, radami druhých v reálu i na diskuzních fórech, návštěvami stájí, neustálým sledováním chování svých i cizích koní – to vše vám pomůže vymýšlet vlastní funkční systém ustájení.

Rada šestá: NEHROMAĎTE KONĚ!

Coby majitelé koní doma budete občas čelit rozhodnutím typu: mám vyhovět známému a vzít si jeho důchodce na dožití k nám, koneckonců jde jen o jednoho poníka, to se ztratí..., ne? Naše kobylka má nejvyšší čas zažít vlastní hříbě, neměla bych ji připustit, vždyť jeden prcek navíc ani nebude na práci a místě poznat..., ne? Ne! Opravdu si vždy odpovězte v první řadě NE!

Psychologové radí, jako obranu před sebou samým a před početním nadstandardem ve vlastnictví čehokoli, umět důrazné NE sám sobě říkat. Ono se vám to ještě vícekrát v úvahách vrátí, nebojte, ale pokud tyto tužby stojí nikoli na zralé úvaze a reálné potřebě, ale jen na hliněných nohách chvilkové slabosti „dopřát si“, případně na chuti pomoci známým bez náležité rozvahy, počáteční NE bude účinkovat coby pojistka unáhlených rozhodnutí.

Ono zodpovědně se ustálit na určitém počtu koní, který má pro vaši rodinu praktický smysl, není jen otázka peněz. Jde vždy o nutný čas na každé jednotlivé zvíře, ale také (a to bývá velmi opomíjeno!) o welfare koní samých. Nakumulování nadbytku zvířat na plochách kolem domu nemusí vadit jen sousedům z důvodu nelibé vůně, zvýšeného množství hmyzu v důsledku nadprodukce hnoje, ale i koním samotným. V příliš natěsnaném stádě se hromadí nervozita, zvyšuje se agrese, narůstají potyčky a úrazy, stoupá infekční tlak a naopak klesá imunita, aby v konečném důsledku lidé pozorovali i sníženou ochotu spolupráce koně s člověkem. Radostné partnerství totiž může nabízet pouze spokojený jedinec, nikoli vystresované, nemocné zvíře.

Na druhou stranu, pokud jste zavaleni příbuznými a dětmi z okolí, kteří se všichni hlásí na starání o koně, pomoc a ježdění, určitě si můžete s čistým svědomím, máte-li dost místa, postupně zvětšit stádečko, láká-li vás to. Ale pokud jste na všechno sama, děti se svezou jen výjimečně a o potřebě starat se o poníka nemůže být ani řeč, manžel nejezdí a vypomáhá jen svátečně, příbuzní se neobtěžují do stájí ani očko hodit, okolí si spíš stěžuje na nelibý odér, než na krásy viděné ze hřbetu koní – není potom pět kousků, které máte „na krku“, zatraceně mnoho?

Dobře rozvažujte, s chladnou hlavou, než si přivezete domů koně navíc! Neméně dobře zvažujte připuštění svých klisen!

A naopak se nebojte nevyužívaného mladého koně poslat do světa. Pokud mu najdete dobrý domov, kde bude užitečný a rozdá jiné hodné rodině kupu radosti, nemáte důvod „křečkovat“ a držet si vše, co se u vás narodí, jen pro sebe. Víte přece, že kdyby nebylo rozumných chovatelů, kteří se dokážou s vypiplaným hříbátkem rozloučit, mají-li kupce se skvělými podmínkami, neměli byste ani vy ty své miláčky v tuto chvíli u sebe doma, že?... :-)

Rada sedmá: ZAPOJUJTE RODINU A ZNÁMÉ

Dopřávejte si pravidelně jednou za čas jeden obrovský přepych – totiž pustit stáj z hlavy! Nezapomeňte, že čerstvé doma-majitelství koní, kdy je vše na vás samých, bez ošetřovatele a ustajovatele, bez profi zázemí a zaběhaného již areálu v zádech, bez party ostatních koňáků kolem sebe, že to vše je velký nápor nejen na tělo, ale i na mysl. Máte jistě sklony obrovsky koně u domu prožívat, neustále se jim věnovat, hodiny a hodiny obětovat jejich pozemskému blahu a hlavně – pořád o nich všem vyprávět, každému je ukazovat, stále dokola o práci kolem nich mluvit.

Nepřehánějte to! Spolehlivě tím otrávíte nekoňskou část rodiny a plíživě, pomaličku, jak roky půjdou, i sebe. A pokud se tak stane, nevzdychejte! Nechoďte neustále s mučednickým výrazem na tváři (vy přece stále dřete!), nezdůrazňujte každému, jaká zátěž koně doma jsou, nestěžujte si pořád na bolavou tělesnou schránku – vaši rodinu to sympatiemi ke koním určitě nenaplní!

A pokud vám pod okny koně běhají, nutně sympatie celé (nebo alespoň téměř celé) rodiny potřebují... a často i sousedů. Naopak dávejte v převážné většině najevo radost nad svými čtyřnožci – máte ji přece! Ať okolí ví, že vám jejich majitelství přináší víc, než bere. Pokud pomoc potřebujete, samozřejmě si o ni řekněte, ale pěkně na rovinu, žádné rýpavé okliky typu „Hm... tady si někdo sedí a já se můžu venku ztrhat!“. A vždy za použití kouzelného slovíčka PROSÍM.

Určitě neberte pomoc známých a členů domácnosti jako samozřejmost (obzvláště, pokud jsou nekoňáci a pomáhají vám s vašimi zvířaty, nikoli svými). Raději rozdávejte odměny v podobě dobré nálady nad každou výpomocí – a pokud jste ženská a umíte dobře vařit, vařte a pečte jako o život! Odměňujte své protějšky jejich nejmilovanějšími jídly a moučníky – ne nadarmo se říká, že láska prochází žaludkem. Pokud jste mužský a partnerka nekoňačka za vás vezme večerní koně, abyste mohli s kamarády na pivko, nezapomeňte ji při nejbližší příležitosti překvapit lístky na koncert nebo opravenou poličkou na knihy. Jít za druhého do hnoje, obzvláště v počasí, kdy se chce zůstat v teple za kamny, si opravdu zaslouží více než „dík!“.

Vždy volte způsob, kterým o pomoc žádáte, diplomaticky – neštěkejte, raději zmiňte benefity, které taková výpomoc jistě přinese. :-) I kdyby to byla jen lepší nálada matky (otce) rodiny... A hlavně – NIKDY sami sobě nevyčítejte, pokud za vás o víkendu vaši nejbližší zaskočí! Není nevýchovné, ba právě naopak!, pokud děti popadnou kolečko. A když i drahá polovice nastoupí s vidlemi a lopatou, zatímco vy pro jednou doma v teple čtete (klidně u vaření), nedáváte dětem špatný příklad, nebojte – ony moc dobře ví, že je toho na vás více než v domácnostech bez zvířat. Je fajn ukázat, že v rodině se navzájem pomáhá. V životě se našim potomkům bude zakódovaná samozřejmost podat pomocnou ruku hodit.

A seženete-li si záskok mimo okruh rodiny, tím lépe! Uvědomujte si stále, že majitelé ustájených koní tento luxus „jiní-mi-skáčí-kolem-mých-koní“ využívají denně. Odpočinek si prostě plně vychutnejte a myslete i na jiné (nekoňské) věci! Protože to nejhorší, co pro obnovu svých sil můžete udělat, je nutkání být sehnanému záskoku stále v patách a kontrolovat, pomáhat, upozorňovat a v závěru si stejně polovinu udělat sám/a...

Ctěte na 100% zlaté pravidlo mentální i tělesné regenerace: ve vzácných chvílích, kdy za mě makají jiní, poctivě relaxuji!

Rada osmá: NEUSTÁLE STUDUJTE

Studium všech oblastí, souvisejících s koňmi, je velmi podstatnou cestou, kterak pomoci sami sobě. Je moudré a prozíravé ušetřit si díky vědomostem, které načerpáte od druhých (samozřejmě problematiky znalých), moře práce s čímkoli – ať už jde o léčbu zranění vzniklých nevhodným prostředím, do kterého koně přivedete... o zdravotní problémy, vznikající nevhodnou skladbou krmné dávky či samou chybnou technikou krmení... o sedlání nevyhovujícími sedly a následném zdlouhavém řešení již hlubokých problémů pohybového aparátu koně... o výchovu svých zvířat stylem, kdy vás nejsou schopna pochopit jen proto, že neumíte ani základní koňskou abecedu...

Proč dělat věci složitě, systémem pokus-omyl, když se dá načíst takové kvantum informací?! Je přece prozíravé vyvarovat se důsledků neználkovství. Největší devizou dnešní doby je obrovská dostupnost informací, stačí se naučit sebrané info třídit. Kdo hlídá každou korunu a nemůže utrácet za odbornou literaturu, má k dispozici internet. Přečíst si EQUICHANNEL :-), vyhledat si informace výrobců o produktech, recenze uživatelů, zapojit se s dotazy do diskuzí v přesně cílených skupinách – jak snadné! Jen proto, že si večer sednete na hodinku dvě k netu, namísto k filmu v televizi, se závislým na „Fejsbůku“ nestanete. Než dlouze přicházet na tu správnou cestu, raději se na směr zeptat – ne?

Takže, milé čtenářky i čtenáři, šetřete se! Buďte stateční v období bahen, ale ne tolik, abyste si neulehčili. Buďte silní v době mrazů, ale ne tak moc, abyste se taháním vody ztrhali. Nechte si poradit, nechte si pomoci a investujte sami do sebe. Investujete tím totiž do celé své rodiny, pro kterou vám zbyde více sil. Tak ať není zima dlouhá a vyčerpávající...