V přírodě a často i v pastevním ustájení koně odpočívají a spí přímo na pastvině, na trávě, která jim poskytuje dostatek pohodlí. Koně žijící ve stájích nebo menších výbězích však často potřebují umělá „lože", která však budou stále splňovat základní podmínky pro zajištění příjemného a dostatečného odpočinku. Jinak si totiž budou lehat jinam, než by člověk rád, nebo budou odpočívat nedostatečně, což se může negativně podepsat na jejich výkonnosti, psychice i zdraví.

Dobré poleženíčko

Koně potřebují k odpočinku sucho, dostatečné měkko, neklouzavý povrch a pravděpodobně jim ani není příjemné, když to na ně v zimě od země táhne a v létě je obalí teplo. Samozřejmě je třeba podívat se to i ze zdravotního a "lidského" hladiska: lože má být zdravotně nezávadné, čisté a hygienické. Vzhledem k tomu, že koním těžko vysvětlíte rozdíl mezi postelí a záchodem, velmi často se stává, že místo lákající k ulehnutí je bude vyzývat i k močení či kálení. S tím je nutné počítat a zajistit, aby se zde moč a trus dlouho nezdržovaly, nerozkládaly, nebyly zdrojem pachu, dráždivých plynů či nežádoucích mikroorganismů; většinou se toho dosáhne tím, že se zvolí vhodná podlaha a na ni se nastele nasákavý materiál, který je pak nutné pravidelně obměňovat. Takže:

• Podlaha má být dostatečně pevná, aby ji koně nerozšlapali, neklouzavá, dobře čistitelná a mírně nakloněná, aby po ní mohla moč odtékat. Nejčastěji se používá beton, ale vhodné mohou být i cihly, trámy či dřevěné dlaždice nebo nově různé gumové či plastové rohože nebo matrace.
• Podlaha by však nikdy neměla být bez podestýlky. Ta zajistí loži měkkost, pružnost, zadrží vlhkost z moče i nečistoty z trusu či kopyt, často představuje potřebnou tepelnou izolaci a skutečné pohodlí ležícímu zvířeti.

Víte, že
čisté a suché lože je důležité i k tomu, aby byl ve stáji čistý vzduch? Pokud se totiž pravidelně a dostatečně často neodstraňuje moč a trus, zvyšuje se vlhkost vzduchu, pomnoží se nežádoucí mikroorganismy a především se nahromadí škodlivé a dráždivé plyny, které se uvolňují při rozkladných procesech v podestýlce: čpavek neboli amoniak, sirovodík a oxid uhličitý.

Jako podestýlka - či stelivo - se odnepaměti používala a stále nejčastěji používá sláma. Dalším častým materiálem v chovech koní byly a jsou dřevěné hobliny či piliny; v pouštních oblastech koně lehávali a lehávají na písku. Zajímavostí může být, že v Evropě se v dobách nouze používalo i jehličí nebo lesní hrabanka a netradiční materiály s objevují i v dnešní době; mají mít ještě lepší vlastnosti než zmíněná tradiční staliva. Jenže vždy se najde něco a každý typ podestýlky má nejen své pro, ale i proti, a je důležité si uvědomit, co vlastně chceme a na co máme.

Podle čeho lze vybírat vhodnou podestýlku

• dostupnost a s ní související cena: kdo má možnost získat od sousedícího zemědělce slámu za odvoz nebo mu spřízněný majitel pily za stejných podmínek poskytne piliny, má volbu jasnou. Sláma je obvykle nejlevnějším materiálem tak jako tak, přesto však je dobré myslet i dopředu: protože se více znečistí a je nutné ji častěji a ve větším množství obměňovat, může se prodražit. Z dlouhodobého hlediska tak mohou vyjít levněji i ty materiály, které se na první pohled zdají být drahé. Další peníze lze někdy ušetřit při odběru velkého množství materiálu, kdy dodavatel či výrobce poskytne výraznou slevu. Proto si ti, kteří chtějí ušetřit, propočítají, kolik bude potřeba daného materiálu k prvotnímu nastlání a kolik a jak často se bude průběžně vyměňovat. S tím může souviset i
• možnosti likvidace; znečištěnou podestýlku je totiž třeba vyhodit a dále zpracovat či zneškodnit. Zatímco slámu a podobné materiály lze použít například k hnojení, dřevo či písek se k tomuto účelu nehodí a jeho odvoz a další využití se může výrazně prodražit.
• snadnost vybírání (mistování) je další aspekt, který může u někoho hrát významnou roli. Je třeba si uvědomit, že některé materiály nasáknuté močí se oddělí od suchých velmi snadno, v jiných podestýlkách je nutné se pracně přehrabovat. Savé materiály se zároveň méně znečistí a je z nich menší odpad.
• zdravotní nezávadnost je dalším velmi důležitým aspektem, který má navíc přímý vliv na koně. V první řadě je nutné, aby podestýlka byla naprosto netoxická, aby neobsahovala tvrdé či ostré předměty, aby koně neodírala, nedráždila jeho kůži či oči, nebyla kontaminovaná nebo aby pokud možno neprášila. Majitelé koní, kteří mívají dýchací problémy, pak hledí především na prašnost podestýlky a případný obsah plísní či jejich spór; nejméně vhodná je zde sláma.
• stravitelnost a chutnost: někteří koně mají tendenci podestýlku požírat. K tomu se lze postavit dvojím způsobem: buď se mu zajistí nezávadná a stravitelná podestýlka, její množství se připočte ke krmné dávce, nebo se zvolí taková podestýlka, které koně k požírání neláká, či se stávající upraví tak, aby mu nechutnala a ztratil o ni zájem. Existují například netoxické přípravky, které se smíchají s podestýlkou a zajistí jí nepříjemně hořkou chuť.
• pohodlí pro koně: pokud je podlaha lože tvrdá a drsná (například beton), podestýlka by měla být dostatečně měkká a pružná; obvykle bude třeba stlát ji ve vyšší vrstvě, což znamená vyšší počáteční náklady. Stejně tak je třeba nabízet zvláště měkké lože březím klisnám, hříbatům, nebo i starým či hubeným koním. Velký význam pro pohodu koní a kvalitu jejich odpočinku má i tepelná vodivost podestýlky; zatímco v zimě je dobré, aby dobře izolovala, v parném létě koně uvítají něco chladivějšího.

Není podestýlka jako podestýlka

Požadavky a preference máme utříděné, víme, co chceme a co ne. Teď zbývá otázka, jaké vlastnosti mají různé podestýlky - jaké jsou jejich výhody a nevýhody, co mohou nabídnout a případně za kolik. Podívejme se tedy na běžné podestýlky i na jejich méně obvyklé alternativy.

Sláma

Jako slámu označujeme vymlácené stonky a stébla polních plodin, nejčastěji obilovin, jedná se tedy o odpadní produkt při žních, který se u koní používá v první řadě jako stelivo, méně často i jako krmivo. Velice pěkné povídání o slámě najdete v Ottově slovníku naučném, přepis se nachází na stránce leccos.cz. Jako podestýlka je nejvhodnější sláma pšeničná. Ječná má oproti ostatním slámám výrazně světlejší barvu a hůř saje vlhkost, může obsahovat ostré osiny. Ovesná sice saje nejlépe, ale koním také nejvíce chutná, takže v boxe na zemi dlouho nevydrží. Žitná sláma zase obsahuje často hodně plev s osinami a může způsobit ucpání jícnu, pokud ji koně požírají.

Výhody obilné slámy:

• Je dobrým tepelným izolátorem, takže je vhodná na betonové podlahy či jako podestýlka na zimu. V létě může být tato její vlastnost naopak přítěží.
• Je dostatečně měkká a přizpůsobí se tvaru těla koně, takže na ní rádi leží.
• Je poměrně levná a snadno dostupná ve všech koutech naší vlasti.
• Pokud je čistá, je zcela netoxická.
• Její likvidace není problematická, hnůj se slámou se dobře rozkládá a kompostuje.

Nevýhody slámy:

• Bývá prašná a často obsahuje spóry plísní, proto není vhodná pro koně trpící dýchacími problémy; je dobrým substrátem i pro další mikroorganismy, především tehdy, když navlhne následkem nevhodného uskladnění.
• Koně ji rádi požírají, což může vést k problémům se zácpou a zvyšuje to náklady na množství steliva.
• Hůř saje moč, která se tak roztéká do většího prostoru a znečistí větší plochu. Ta se pak musí vybírat a vyhazovat, což zvyšuje pracnost i náklady. Pokud se nedostatečně vybírají znečištěná místa, snadno dochází k rozkládání moči a trusu a tvorbě zápachu; není tedy tak vhodná do špatně větraných stájí. Savost slámy lze zvýšit tím, že se nařeže (řezanka) nebo nadrtí, popřípadě se z ní vyrobí slaměné pelety (viz dále).
• Nelze ji skladovat venku bez dostatečné ochrany.

Sláma jako krmivo:
Sláma nepatří k běžným krmivům koní, protože je pro ně málo stravitelná (okolo 35 %). Většinou se kombinuje s dalšími krmivy, například senáží, kde je především dodavatelem sušiny a vlákniny, nebo se senem, kde slouží jako „zpomalovač" příjmu potravy a jako „snižovač" kalorií. Slaměná řezanka, která by měla být dlouhá 3-5 cm, se může přimíchat do jádra; podporuje tak jeho prožvýkání a proslinění a prodlužuje čas jeho příjmu. Kratší řezanka může vyvolávat koliky, s delší se už hůř manipuluje.

Další druhy slámy

V posledních letech se objevují i jiné druhy slámy než obilná; setkáme se se slámou olejnin (zejména řepkovou), která se však více láme a méně saje tekutiny. Na trhu se objevuje i sláma lněná nebokonopná; většinou jsou už nařezané či lisované. O konopném pazdeří (Aubiose) si můžete přečíst velmi zajímavý článek Spotřebitelský test: podestýlka z konopí.

Dřevěné hobliny/piliny

Tento produkt je hned po slámě druhým nejběžnějším stelivem pod koně. V minulých dobách byly především piliny snadno dostupné, protože pily je nijak nevyužívaly a rády se jich zbavily zadarmo. Dnes se tento materiál často lisuje do briket a prodává jako topivo, pro majitele koní proto výrazně ubyli dodavatelé za rozumnou cenu.

Výhody pilin/hoblin:

• Výborná savost, výrazně vyšší než u slámy; i když to hodně záleží na tom, z jakého dřeva piliny/hobliny jsou a zda jsou čerstvé nebo sušené. Díky tomu stačí vybírat pouze mokrá místa a trus.
• Snadné čištění boxu, protože mokré piliny/hobliny jsou tmavé a snadno odlišitelné od suchých, trus se lehce vybere mistovacími vidlemi; díky tomu jsou nízké ztráty i malá pracnost mistování.
• Koně je nepožírají, takže nejsou tak velké ztráty jako u chutné slámy.
• Především speciálně upravené hobliny jsou bezprašné a nerostou na nich mikroorganismy, takže jsou vhodné pro koně s dýchacími problémy.
• Snadná manipulace především u balených produktů, snadné uskladnění.

Nevýhody pilin/hoblin:

• Bývají dražší než sláma, především pokud se kupují komerční výrobky určené pro koně.
• Velice špatně se rozkládají, proto může být velký problém je odstranit; často nezbývá nic jiného, než je spálit.
• Piliny nebo hobliny, které nejsou určené přímo pro koně, mohou být ostré a zraňovat či dráždit kůži nebo oči koně.
• Je také třeba dávat pozor na to, z jakého dřeva jsou vyrobené a zda neobsahují nežádoucí příměsi (lepidla, laky, hřebíky apod.).
• Vysoká savost suchých hoblin/pilin může nadměrně vysušovat kopyta koní.
• Horší tepelná izolace než u slámy.

Tip:
Odstraněná podestýlka se zbytky moče a trusu by měla být vyvážena na místo v dostatečné vzdálenosti od stáje; rozkládající se organické zbytky silně zapáchají, mohou být zdrojem různých infekcí a především představují líhniště obtěžujícího hmyzu. Pokud nepočítáte s dalším zpracováním použité podestýlky, je dobré zajistit si její pravidelný odvoz.

Hobliny jsou vhodné především pro hlubokou podestýlku, kdy se navezou na podlahu boxu; protože však nejsou pro koně tak příjemné a hůře tepelně izolují, je dobré na ně nastlat slámu, která bude ve styku s tělem koně.

To byly dva nejběžnější a nejpoužívanější typy podestýlky pod koně. Podívejme se na další alternativy, které v některých krajích a u některých majitelů/ustajovatelů mohou být velmi dobrým řešením:

Nařezaný/skartovaný papír či kartony

Tento typ podestýlky býval populární v zahraničí před nějakou dobou, protože představuje neprašný materiál vhodný pro dušné koně, který dobře saje moč a pro někoho může být velmi levný. Jeho další výhodou je dobrá tepelná izolace, ale protože výrazně slehne, je třeba ho nastýlat ve vyšší vrstvě.

Nevýhodou je snadné plesnivění, špatné odstraňování trusu, na který se papír hodně lepí, pouštění barev a horší likvidace použitého papíru.

Písek

Písek se málokdy používá do boxů, častěji ho lze vidět v ustájení typu 24/7 nebo v tzv. aktivních stájích. Bohužel velmi závisí na jeho kvalitě; ostrý a hrubý písek může působit na tělo koně doslova jako brusný papír. Pokud se předpokládá, že na něm budou koně ležet, je třeba ho prosít a zkontrolovat, aby neobsahoval nebezpečné příměsi, má být suchý a bez hrudek.

Písek je také vhodný na léto, protože špatně tepelně izoluje = chladí. Naopak v zimě může namrzat. Další nevýhodou je to, že znečištěný písek se musí pracně čistit a sušit, vyšší bývá také pořizovací cena. K výhodám písku patří nízká prašnost, problém však může nastat, pokud ho kůň požírá (například se senem ukládaným přímo na zem). Písek se mu může hromadit v žaludku a střevech a způsobit koliky.

Rašelina

Kdysi se rašelina používala jako podestýlka častěji, než dnes, možná proto, že byla dostupnější a proti její těžbě ještě tolik nestáli zastánci ekologie. Jedná se o drahou a špatně dostupnou záležitost, která sice poskytuje neprašnou alternativu steliva, nicméně má tendenci se hutnit, proto je nutné takto nastlaný box častěji provzdušňovat. V současné době nemá smysl o tuto podestýlku usilovat.

Známé materiály v nové podobě

Dřevo a sláma, tyto tradiční materiály mohou být ale zpracovány netradičně a díky tomu získají úplně jiné vlastnosti. Především se sníží jejich prašnost, zlepší savost a usnadní manipulace; přes vysoké pořizovací náklady se tak časem mohou další výdaje omezit na minimum. O co se jedná? Představím vám pár produktů na našem trhu, které se snaží právě svými pozitivy zaujmout potenciální uživatele:

• Lisovaná mletá pšeničná sláma Mikó má mít díky svému zpracování až 10x lepší sací schopnost než běžná sláma, což zvyšuje čistotu boxu a snižuje zbytečné ztráty. Je neprašná a díky neprodyšnému zabalení ji lze uskladňovat i venku. Protože je to stále sláma, lze ji normálně kompostovat, dokonce se ještě rychleji rozkládá. (viz stránka)
• Granulovaná pšeničná sláma Granofyt má také vysokou savost, kromě toho se pyšní bezprašností a minimální bakteriální kontaminací následkem lisování za vysokých teplot. I tato podestýlka se dobře udržuje, při správné péči je minimální odpad (a tedy i nízká provozní cena) a lze ji použít jako hodnotné hnojivo. (viz stránka)
• Lisované dřevěné hobliny Profibed jsou český výrobek, který má zajistit dobrou savost a přitom pohodlnou pružnost, dostatečnou vlhkost pro zachování kvalitní rohoviny kopyt a výbornou hygienu, protože jsou navíc sterilizované. (viz stránka)

Naše povídání o podestýlkách bych chtěla ukončit poměrně novým a poměrně oblíbeným výrobkem:

Gumové rohože

Vlastně se o podestýlku nejedná, přesto je lidi často pokládají na zem koňských boxů. Správně by se měly považovat za podlahu, na kterou podestýlka teprve přijde; protože guma je přece jen měkčí, pružnější a lépe tepelně izoluje než beton, většinou není nutné na ně dávat tak vysokou vrstvu hoblin/pilin nebo slámy či jiného materiálu. Díky tomu guma i přes počáteční výdaje může na podestýlce výrazně ušetřit. Myslete na to, že pod rohože může zatékat moč a rozkládat se tam, proto je nutné mít gumovou podlahu mírně vyspádovanou a pravidelně ji čistit i ze spodní strany.

Především v aktivních stájích nebo v ustájení typu 24/7 se používají takzvané matrace; jedná se o měkké gumové či plastové rohože, které tepelně lépe izolují a jsou příjemně pro ležení.

Pokud na rohože nebo matrace nedáte podestýlku, počítejte s tím, že koně budou za chvíli chodit ve výkalech a příliš se jim nebude chtít lehnout, protože guma je přece jen dost nepohodlná. O zápachu a čpavku ve vzduchu ani nemluvě. V některých aktivních stájích, kde se na tuto podlahu nepoužívá podestýlka, bývají v blízkosti lože umístěné „koňské záchodky", tedy místa nastlaná savým materiálem, kam se koně chodí rádi především vymočit.

Jak je vidět, technika jde kupředu a možnosti jsou dnes mnohem dál, než dříve; přesto zůstane sláma a do jisté míry i dřevo tím základním a nejlepším materiálem pro nastlání koňských loží.

Použité a doporučené informace:

Choosing The Right Bedding for your Horse or Pony. www.equi-therapy.net (anglicky)

V. Zink: Podestýlka. Agroprogress.cz (česky)

J. Šimonová: Víceúčelová sláma, sestra sena. Agroprogress.cz (česky)

S. Staněk, O. Doležal: Výhody a nevýhody různých typů podestýlek. Zootechnika a chov hospodářských zvřat (česky)