Před prázdninami bychom se ještě chtěli rozloučit se seriálem o Španělsku. Takže: „Co jsme se naučili?“

Tentokrát spíše než o souvislé povídání půjde o výčet. Bohužel nemám k dispozici fotografie ze závodů, ale v článku najdete odkazy na stránky několika jezdců, kde je obrázků dost a dost.

Španělsko je opět tady, tentokrát už s méně exotickou disciplínou: drezurou. Pod článkem najdete několik odkazů na iberské koně v úloze Grand Prix. Pro začátek si ale trochu vyjasníme pojmy: španělsky se výcvik koní řekne „Doma“. To, co my nazýváme (sportovní) drezura, se nazývá „Doma Clásica“. To, co my považujeme za španělskou klasiku, se pak jmenuje „Alta Escuela Espaňola“.

V minulé díle jste se seznámili s průběhem býčích zápasů na koni. Dnes vám přinášíme další zajímavosti této - pro nás spíš kruté, pro Španěly tradiční a napínavé - podívané. Zveme vás také k prohlídce galerie nádherných profesionálních fotografií přiložených pod článkem.

Dnes se konečně dostáváme k tématu Rejoneo – býčí zápasy na koni. K tomu se musíme seznámit nejen s koněm a jezdcem, ale i s býkem, protože on je jedním z protagonistů tohoto – sportu? zábavy? umění? týrání...? to nechám na vás. Tomu všemu se říká Tauromaquia.

Omlouvám se čtenářům, kteří se těší na článek o rejoneo, ale ten je ještě „ve výrobě“. Místo toho můžu dnes nabídnout pár čerstvých zážitků ze závodů spřežení. Ještě stále mě tu některé věci udivují, takže – naštěstí? – ještě nejsem dostatečně naturalizovaná.

Tentokrát se seznámíme s trochou historie a současnosti vysoké španělské školy (Alta Escuela, AE) a tím také povídání o této disciplíně zakončíme.

Tento španělský ob-čtvrtek věnujeme soutěžní podobě disciplíny Alta Escuela. Alta Escuela v současné době prochází náročným obdobím přerodu, takže se může stát, že za půl roku už nebude platit přesně to, co si můžete dnes přečíst, ale základ snad zůstane stejný. Pro ilustraci přikládám fotografie španělského sedla a překlad nejjednodušší a nejsložitější úlohy, jak platily v roce 2009.

Alta Escuela Espaňola je další tradiční španělskou jezdeckou disciplínou, které věnujeme několik článků. Opět se nejdřív podíváme na tento styl ježdění obecně a pak jej probereme jako závodní disciplínu a seznámíme se s výbavou, drezurní úlohou a dotkneme se i historického vývoje.

Nyní budeme pokračovat se závodní Doma Vaquera a seznámíme se s průběhem samotného závodu a s úlohou pro vycvičené koně.

Je toho opravdu hodně, co se skrývá pod pojmem „Vaquera“. Zeptejte se Andaluzana (to jako člověka, ne koně :-)): nejspíš vám ani nebude schopen konkrétně říct, jak má vlastně jezdec s koněm vypadat, co mají nebo nemají mít všechno na sobě a co všechno mají nebo nemají dělat a jak to mají nebo nemají dělat. „Vaquera“ je natolik pod kůží místních lidí, a to zejména, nikoli však výhradně, na venkově, že nemusejí přemýšlet, jakého koně, co na něj a co na sebe.

„Doma Vaquera“ je pojem, na který nejspíš už někdy narazil každý, kdo se trochu zabývá drezurou nebo koho z jakéhokoli důvodu zajímá trochu „jiskrnější“ jezdecký projev. Severní Amerika má své kovboje a Argentina své gauchos, obojí je však dědictvím španělské práce s dobytkem ze sedla koně – „Doma Vaquera“, chcete-li doslovně „kravské drezury“.